Texty: PELÁN, Jiří: DIVADELNÍ FESTIVAL ŽEBŘIŇÁK ... AS 2005, č. 2, s. 54-55.

DIVADELNÍ FESTIVAL ŽEBŘIŇÁK
ANEB ...
OBLASTNÍ PŘEHLÍDKA MLADÝCH DIVADEL V UHERSKÉM HRADIŠTI

Přehlídka se konala ve dnech 30. března – 2. dubna 2005 v prostorách Reduty a Klubu kultury Uherské Hradiště. Celou akci pod záštitou starosty města pořádaly Občanské sdružení Několikaspřeží, Základní umělecká škola a Klub kultury Uherské Hradiště. Pro úplnost dodáváme, že se přehlídky s možným postupem zúčastnily čtyři soubory, a to Slovanský Tyátr Olomouc - svobodné umělecké sdružení, soubor ZUŠ Uherské Hradiště Dohráli jsme, Divadlo malých re-forem ZUŠ Hodonín a soubor ZUŠ Uherské Hradiště - pobočka Kunovice. Dva z nich jsou divadly poezie. Oba spojuje hledání osobité poetiky takových osobností jako byl Václav Hrabě (Hodonínský soubor) a Josef Kainar (Kunovický soubor). Základní otázkou, kterou oba soubory žijí, je ta po smyslu divadla poezie. Proč vlastně pracuje kruh studentů na básnickém textu? Tvrdí-li, že se nechali inspirovat obsahem, tedy osobitou výpovědí o vztahu básníka ke světu a k sobě především, pak nepochybně počítali s tím, že budou tvořit dále, totiž hledat svůj vztah k básníkovi, jeho výpovědi, a že budou hledat v oblasti nové jevištní metafory. Hodonínský soubor vybral verše z knihy Blues pro bláznivou holku a pokusil se o interpretaci, kterou řídil instinktem „téma se nám líbilo“. Méně úspěšně však přemýšlel o vyslovení vlastního názoru na svět. To se však nejen nabízelo, ale bylo nutné, uvědomíme-li si, že má soubor co dělat s mužskou poezií Václava Hraběte. Uvedení pásma uspokojilo soubor, očekávání posluchačů méně.
Soubor ZUŠ Uherské Hradiště, pobočka Kunovice uvedl svého oblíbeného básníka Josefa Kainara pod názvem Střípky z Kainara. Interpreti hledali své vidění světa, a to v protestu proti naivní víře o skutečném štěstí. Kainarovo vidění lidské existence se však dostalo do nečekaného nesouladu s použitými prostředky (pohyb s použitými židlemi vyzněl místy proti logice obsahu). Předmětem rozhovoru s porotou se stalo použití hudby i forsírování hlasu, a to ve vztahu k poetice textu a jejího uchopení.
Zvláštní pozornost a očekávání vzbudil v soutěžní části přehlídky mladých divadel Slovanský Tyátr - svobodné umělecké sdružení z Olomouce s představením Dívčí válka. Tato hra je v podtitulu charakterizována jako „třeskutá taškařice“. Soubor ji představil s velkým nasazením a mladistvým elánem a musíme přiznat i s dobrým ohlasem v obecenstvu velkého divadelního sálu. Jinak ale proběhla reflexe představení. Lektorský sbor neměl pochopení pro volbu textu Františka Ringo Čecha. Upozornil na to, že divácký úspěch souboru pramenil z častého použití sexuálních narážek hraničících s lascivností. Dobří herci z Olomouce nepocítili větší potřebu hledat vlastní přístup k látce, potřebu projevit vlastní pohled na svět. I když se humor chlubí tím, že je nedefinovatelný, vždycky je spjat s rozličnými událostmi, ve kterých každá věc má mnoho podob a může být nazírána z různých, i protichůdných hledisek. Hlavní účinek humoru je ten, že posiluje a uklidňuje situaci, umožňuje vidět a promýšlet svět jinak. To se samozřejmě netýká jen předložené práce Olomouckých, ale i jiných představení, která jsme na této přehlídce zhlédli.
K širšímu výběru na celostátní přehlídku experimentálního divadla Šrámkův Písek doporučil lektorský sbor inscenaci ZUŠ Uherské Hradiště: Modrovous - naděje žen. Zaujala svým přístupem k procesu inscenační tvorby a svou dramaturgií. Jde o úspěšný pokus o psychodrama s hledáním vztahu sedmi žen k mužskému pólu. Věrnost textu divadelní hry Dey Loherové na straně jedné a touha uplatnit vlastní přístup se promítly do některých problémů inscenace i hodnoceného představení. První problém se týká procesu inscenační tvorby. Předmětem zájmu souboru je psychika postav v situacích inscenace. To se týká především hlavní postavy Jindřicha a jeho obětí. Čím více jsou diváci jimi a jejich osudy zaujati, tím častěji si kladou otázky po příčinách, důvodech a motivech jednání: Co žene Jindřicha proti ženám? Proč každou vraždí? Co představuje metafora havranů? Jaký vliv mají opakující se vraždy na zkušenost hlavní postavy, na její jednání a proměnu? Otázky mnohdy zůstávají bez odpovědi. Dalším problémem je scénografie, zejména použití jevištního znaku. Jestliže nás takto znepokojuje působivé představení s dobrým hereckým vybavením představitelů nelehkých rolí, pak je jistě lektoři právem doporučují do širšího výběru na Šrámkův Písek.
Nečekaným obohacením přehlídky byla dvě představení hostů. Byl to soubor Mlatba ZUŠ Bánovce nad Bebravou a soubor Ampulka Třebíč. Slovenský host uvedl hru z prostředí psychiatrické léčebny. Studenti se představili jako přemýšlivý a ukázněný kolektiv, který ví, co chce sdělit (téma lidé a drogy), a nečiní mu problémy zvolit adekvátní divadelní prostředky.
Druhým hostem byl soubor Ampulka s představením o životě a díle Daniila Charmse. Inscenace zavádí diváka do roku 1941 do Němci obklíčeného Leningradu (za pár minut přijdou Daniila Charmse zatknout). Uvedení představení do vícebarevné přehlídky bylo přínosem zejména myšlenkou, že málo stačí, aby člověk za jistých nepřátelských okolností zmizel ze světa, aniž by se někdo o tom dověděl.
Přehlídku sledoval a rozhovory se soubory vedl lektorský sbor ve složení Kristýna Vyhlídová (Uherské Hradiště), Zuzana Varhaníková (Bánovce nad Bebravou), Jaroslav Dejl (Třebíč), Luděk Richter (Praha) a Jiří Pelán (Brno).
Jiří Pelán