Texty: AS 2005, č. 2, s. 53-54. Jarka Rozsypalová.

PRIMA SEZÓNA ANEB MLÁDÍ VPŘED!

Útulné centrum volného času ULITA i letos na sklonku zimy hostilo 7. a 8. března nadšené studentské soubory, které se utkaly na soutěžní „prima přehlídce“. Program zhuštěný do dvou dnů představil celkem 7 soutěžních divadelních kolektivů a jednoho hosta. První představení přehlídky bylo určeno nejmenším divákům. Divadelní soubor Třeba i Základní školy Vladimíra Ambrose v Prostějově si jako předlohu vybral knihu Pavla Šruta
Pavouček Pája. Stejnojmenné představení nabídlo poměrně dlouhou, barevnou podívanou, kterou zkušený kolektiv, pracuje spolu už 6 let, podal hravým způsobem. Na scéně se tak vystřídala všemožná zvířátka, pavoučky počínaje, přes slimáka, komára, berušky, žabku, žížalu nebo popleteného hanáckého krtka. Inscenace by zasloužila větší škrty v textu a lepší vedení hlavní linky příběhu pavoučka Páji, který se přes všemožné zkoušky nakonec stane opravdovým hrdinou a odnese si sladkou odměnu.
Druhým představením v pondělním odpoledni byl pokus o divadelní podobu příběhu slavného Jacka-rozparovače. Pod názvem Tajemný přízrak Londýna ji zahráli studenti Střední školy pro knihkupce a nakladatelské pracovníky z Brna. Divadelní soubor Glasis je poměrně nezkušeným kolektivem, kterého k divadlu přivedlo úspěšné účinkování na školních besídkách. Inspirací k detektivnímu příběhu byla filmová předloha i knižní příběh. Režisér Jan Chytil, který si zahrál také hlavní roli zákeřného lékaře-vraha, se snažil v necelé hodině vyprávět slavný příběh o záhadných vraždách mladých žen. Nutno říct, že se mu to ale příliš nedařilo. Celé představení působilo rozpačitým dojmem, herecké výkony i režijní nápady vzbuzovaly místo napětí smích, detektivní, až hororový žánr tak nechtěně vystřídala komedie. Scéna, která se skládala z pěti dalších miniscén, nepomáhala, a naopak zbytečně zaplňovala jeviště. Nepřesný a komplikovaný scénář pracoval s historickými motivy zednářů, dotkl se i židovské komunity tehdejšího Londýna, v autorských textech pak přecházel do současného slangu. Problémem bylo tempo inscenace, které diváky doslova uspávalo. Mladý kolektiv je však teprve na začátku svého divadelní tvoření a až čas se zkušenostmi ukážou, jestli je paní Thálie okouzlí natrvalo.
Tři drobné osobní příběhy nabídlo představení studentů Cyrilometodějské střední pedagogické školy a gymnázia z Brna. Pod vedením Lenky Remsové vznikla dvacetiminutová „intimní“ podívaná s názvem Osobní výpovědi. Studenti druhého ročníku školy si vůbec poprvé zahráli před jiným publikem, než jsou jejich spolužáci. Celý projekt vznikl jako pokus o napsání vlastního skutečně prožitého příběhu a poté jeho „rozehrání“ do divadelního tvaru. Diváci si tak vyslechli povídání o šikaně ve škole, popis skautských zkoušek mlčení, hladu a samoty nebo popis tajemného setkání s mimozemšťanem lačným DNA vzorků. Celé představení vyznělo jako skládanka z drobných etud, kterou poznamenala tréma hlavních protagonistů. Ale i v tomto případě platí, že mladí herci stojí teprve na své startovní čáře a jen na nich záleží, kterým směrem poběží dál.
Tečku za prvním divadelním dnem Prima sezóny udělal divadelní soubor Trilek Chameleon, který působí na gymnáziu Matyáše Lercha v Brně. Představení s názvem Jana Anny Hynka den nabídlo v režii učitele českého jazyka Stanislava Zajíčka originální scénické zpracování poezie Jana Antonína Pitínského. Všem čtyřem hlavním protagonistkám, které spolu s hráčkou na saxofon zcela zaplnily prázdnou scénu, se podařilo hravým způsobem „oživit“ velmi osobní básně jednoho z našich současných nejuznávanějších režisérů. Za pomoci svých těl a hlasů tak vytvořily téměř půlhodinovou kompaktní podívanou plnou nápadů. Dokázaly ze svých těl rozpohybovat hodinový stroj, postavit dům nebo se proměnit ve svalnaté hokejisty. To vše s jistotou a velkou dávkou hereckého talentu. Místy nonsensovou poezii svým uchopením přiblížily i těm, kteří neusínají s knížkou poezie pod polštářem.
Druhý den festivalu začal stylizovaným zpracováním známého historického, navíc veršovaného textu Salička. Jednoduchý moralizující příběh manželské nevěry si vybral divadelní spolek Za humny z brněnského gymnázia P. Křížkovského s uměleckou profilací. Režie se ujala Eva Brhelová, které se podařilo díky pantomimickým scénám a přesné míře stylizace herců i výběru scény a hudebního doprovodu (basa, klarinet) nabídnout divákům kvalitní podívanou. Drobné nápady – kostým hospodyně, používání citoslovcí nebo závěrečná scéna s připsaným koncem a novou pointou - přesně sloužily účelu kvalitně pobavit diváka.
Nesoutěžním hostem přehlídky se stal divadelní soubor Přechod ze Základní umělecké školy v Mikulově. Jejich inspirativní představení Než jsem se utopil nabídlo dravou divadelně-taneční podívanou o příběhu psí smečky, chuti žít a přežít. Zajímavou choreografii a herecké výkony bohužel nedoplnil silný příběh, který se v množství textu a v délce představení spíše ztrácel.
Předposledním soutěžním kolektivem byli členové divadla Pan Chicitos, které pracuje při Základní umělecké škole Žerotín v Oloumouci. Zkušená parta mladých zajímavých tváří přivezla do Brna autorské představení Omnis lucem suam habet. Zajímavá scéna ze které se papírovými kulisami „protrhávaly“ jednotlivé postavy krátkých příběhů, byla plná rekvizit odkazujících k hlavnímu tématu světla (svíčka, baterka, žárovka, zrcátka, prskavky apod.). Jednotlivé příběhy, které vznikly improvizací herců spojoval motiv vztahů a neustálého vzájemného míjení. K vidění byl pokus o grotesku i taneční výstupy. Beze slov se tak před divákem pomocí symbolů odehrávaly scény, které většinou měly zajímavý průběh, ale jako by „nekončily“. Přemíra symbolů z inscenace udělala nečitelnou podívanou plnou „krátkých“ krásných obrazů, u které je třeba ocenit především snahu o vlastní vyjádření pocitů dospívajících protagonistů.
Prima sezónu uzavřelo představení divadelního souboru Kšandy I., který pracuje v brněnském centru volného času Lužánky. Jejich autorské zpracování předlohy Oscara Wildea s názvem Strašidlo bylo spíš veřejnou zkouškou představení, a ne fungujícím celkem. Za pomoci stínohry a světel se mladý dívčí začínající kolektiv pokusil ztvárnit příběh strašidla odsouzeného děsit všechny kolem a na konci najít svůj věčný klid. Krátké, rychle se střídající obrazy byly spíš chaosem než možným klíčem k strašidelnému vyprávění. Nezbývá, než doufat, že soubor hru dozkouší a získá na herecké i režijní jistotě.
Zbytek úterního večera patřil vyhlášení výsledků festivalu. Porota se jednohlasně shodla, že za herectví ocení všechny čtyři herečky z divadla Trilek Chameleon, ocenění Prima muzika si odnesl hudební doprovod inscenace Salička, cenu za režii si odnesla Eva Brhelová ze souboru Za humny a za hravý přístup k dětem byl oceněn kolektiv Základní umělecké školy Vladimíra Ambrose. Nominaci na Náchodskou prima sezónu zaslouženě získal divadelní soubor Trilek Chameleon, doporučení na tutéž přehlídku pak divadlo Za humny.
Na další ročník Prima sezóny v Brně si musíme počkat celý rok. Nezbývá než popřát všem mladým divadelním nadšencům, ať se všech 365 dní mají prima!
Jarka Rozsypalová