Texty: AS 2005, č. 2, s. 39-40. Hana Franková.

PRIMA SETKÁNÍ VE STRAŠECÍ 2005

Třídenní maraton středočeské krajské přehlídky studentského a mladého divadla s postupem na Prima sezónu Náchod a Šrámkův Písek zahájilo v pátek 18. března večer kouřimské divadlo Mrsťa Prsťa s inscenací Maskaráda, kterou ve svém programu uvádí jako pásmo maskovaných etud. Inscenace je rámována obrazem Ples masek, včetně známé písně Marka Ebena. A tak tedy hned na začátku slibuje něco víc než sled krátkých výstupů s tichými maskami výrazovými, s larvamaskami a maskami commedie dell´arte. Možná by se tu nabízelo cílenější míření k prokomponovanosti celku s hlubší a snad apelativnější výpovědí, možná by bylo zajímavé sledovat příběh „upovídanosti“ a „tichosti“ našeho světa. Ale o nic takového soubor neusiloval. Podle slov v programu i podle slov režiséra Martina Drahovzala při společné debatě po představení byla inscenace vytvořena jen jako ukázka toho, co se soubor naučil na letním soustředění. A tak sledujeme výtvarně velice působivé obří masky, dell´artovské půlmasky a obdivujeme pohybovou složku hereckých výkonů.
Páteční večer patřil domácímu souboru. Dramatický klub při Gymnáziu v Novém Strašecí se pokusil inscenovat text autorek E. Ničové, K. Pelcové a K. Fričové s poetickým názvem Moře, modravé horizonty pobřeží, vyhřátý písek… jako varianty pohledů na jednu a tutéž situaci. Manželský pár v rozvodovém řízení, dialog na společné dovolené z pohledu manželky, manžela, přítelkyně. Pokaždé jinak. Zajímavý pokus zůstal jakoby v půli cesty. Pro malé jeviště velice nevýhodné a nic nenabízející scénografické řešení se tu zdá být kamenem úrazu. Odtud je možná cesta dál. Scénografický nápad, který by pomohl žít jak situacím u soudu, tak situacím na „vyhřátém písku“.
Soubor Vrtule Slaný rozjel sobotní vlak šesti divadelních produkcí dramatizací Vianových povídek pod názvem Blues pro černého pasažéra. Pro někoho chaotické, nesrozumitelné, pro jiného chaotické, ale přesto srozumitelné svým názorem na svět. Jak umět vystoupit z vlaku, kterým jedeme a nechceme. Přes nedokonalosti v hereckých projevech, zvláště v hlasové technice, přes spornost účelnosti scénografických prvků, jsme mohli sledovat soubor vedený Jiřím Rezkem valící na nás ve střemhlavém tempu nemalou dávku informací a obrazů. Výborný hudební doprovod harmonikářky Ivety Schagererové, groteskní podání Vianových textů. (Doporučení na Šrámkův Písek – poz. redakce.)
Dorota Tichá, Magdaléna Tichá a Tereza Sléhová, jinak soubor Bez slovníku Roztoky u Prahy, přivezly na středočeskou přehlídku dvě inscenace – Yourneys (nominace na Prima sezónu Náchod – pozn. redakce) a Apples. Dvě divadelní potěšení pro oko i ucho. Jednoduché, čisté, hravé, plné obrazů a fantazie. Práce s tělem, hlasem, s rekvizitou, se sebou navzájem, s hudbou. Dobrá jablka na dobrých cestách.
Vedle těchto dvou divadelních tvarů se objevila na přehlídce i velice rozpačitá produkce souboru Studio přestupní stanice Mělník. Pod názvem Neochotné strašení jsme měli být svědky improvizace. Výsledně jsme pozorovali podivné psychologické ilustrování písňových skladeb v nepříliš kvalitním zvukovém záznamu. Zůstalo nám utajeno, co vlastně bylo obsahem konání dvojice mladých herců. Improvizace není o tom, že může kdekoli, kdykoli, cokoli.
Soubor ZUŠ Rakovník pod vedením Jiřiny Krtičkové nám převyprávěl Povídku studentovu z Canterburských povídek G. Chaucera pod názvem O lásce a oddanosti. Mladinký soubor se pokusil o divadelní tvarování ne příliš jednoduchého textu. Od prostoru hospody, kde se vše hrálo nás dělila vysoká rampa typického kulturního domu a vzdalovala nás od účinkujících ještě víc. Nejcennější na tomto představení byla hudební složka, která vytvářela atmosféru hospody i samotného příběhu o oddané Griseldě.
O existenci pudinku se přesvědčíme tím, že ho sníme. To je titul hry Filipa Nerada, který je zároveň představitelem Bedřicha Engelse a režisérem inscenace souboru Decentně obscénního divadla Nula morčat Čerčany. Historická momentka ze života Karla Marxe a Bedřicha Engelse v jejich londýnském exilu je pokusem o politickou satiru. Divadelnímu představení chyběl temporytmus, pointování situací a v některých hereckých výkonech mluvní srozumitelnost. Potvrdilo se tu riziko absence režijního vedení, když je režisér autorem a hercem zároveň.
Posledním představením přehlídky byla v neděli dopoledne dramatizace Sekáče Terryho Pratchetta pod názvem Sekáč aneb Co se stane, když Smrť přijde o práci souboru Časumálo DDM Praha. (Doporučení na Prima sezonu Náchod – pozn. redakce.) K orientování se v jednotlivých linkách příběhu by snad posloužilo ještě další škrtání v rozsáhlém textu tak, aby příběhová mozaika do sebe zapadala i pro neznalce Pratchettovy předlohy. A jistě by inscenaci pozvedlo sjednocení výtvarných prostředků a zjednodušení přestaveb mezi obrazy. Výrazným dojmem zapůsobila řada hereckých výkonů. Zejména dialogy slečny Zahořelé a Viléma naprosto přirozeně vycházely z okolností dramatických situací a opíraly se o vnímání partnera.
Celá přehlídka byla provázena rozborovými semináři a hereckými dílnami: herec a dialog lektora Romana Štabrňáka - studenta činoherního herectví DAMU Praha, herec a řeč těla lektorky Lenky Vávrové – studentky psychologie na univerzitě v Brně, herec a situace lektorky Martiny Tothové – studentky KVD DAMU Praha.
V neděli pak jako host vystoupilo Divadlo Dagmar Karlovy Vary s inscenací Král William, drama synů a dcer.
Za lektorský sbor – Luďka Richtera, Ivetu Dřízhalovou a Hanu Frankovou se pokusila všechno shrnout Hana Franková.