Texty: AS 2005, č. 2, s. 17-18. Rudolf Felzmann.

LOMNICE NAD POPELKOU 2005

Ve dnech 4. až 6. března 2005 se konala 8. krajská přehlídka ochotnického divadla Jizerské oblasti, jejímž pořadatelem z pověření SČDO byl Divadelní spolek J. K. Tyl v Lomnici nad Popelkou.
Na jevišti lomnického Tylova divadla bylo uvedeno šest soutěžních inscenací, z nichž ale jedna – Mráz a kopřiva, „absurdní komedie s nádechem humoru“, v podání DS Pódio Semily - byla obtížně zařaditelná jako činoherní divadlo. Předloha Martina Osifa, autora blízkého souboru, nenabízela dramatické situace a skladba náhodných útržků dialogů nebyla inscenátory využita ani k osobité poetice, jež by snad mohla být zdůvodněním předváděného díla.
Na zcela opačném pólu pak stála inscenace Výtečníků, „legendárního muzikálu ze studentského prostředí“, v podání party studentů, jimž prostor i pomoc poskytl lomnický DS Tyl. K tomuto dílu Pavla Dostála a Richarda Pogody můžeme mít různé výhrady, ale pravdou je, že už dlouhá léta nepříliš úspěšně hledáme předlohu s humornou generační výpovědí současných teenagerů. Ocenění se dostalo především pedagogicko-režijní práci, přičemž právě díky dobrému pedagogickému vedení šestnáctičlenné studentské party jsme byli svědky sympatického kolektivního výkonu, kde šlo především o spontaneitu a přirozenost projevu. Zestručněný text s nenásilně motivovanou retrospektivou let předrevolučních překrývalo kvalitní hudební nastudování i decentní choreografie. Za zmínku stojí i uměřené herectví dospělých představitelů v rolích učitelského sboru, a to včetně postavy školníka, která svádí k laciné komice. Jestliže režisérka Renata Tomešová vycházela z typologie a nenutila (k dobru věci) studenty k individuálním hereckým kreacím, pak si je ale vědoma dluhu v kultivaci mluvního projevu. Výtečníci složili svou divadelní maturitu, jestli však někteří z nich třeba rozšíří řady domácího souboru, to ukáže až budoucnost. Inscenace vycházející ze souznění vrstevníků na jevišti a v hledišti se vymyká výběru pro vyšší soutěžní kola činoherního divadla, proto porota doporučila postup souboru do krajského kola soutěže divadla pro děti a mládež v Havlíčkově Brodu.
Další čtyři inscenace byly víceméně odrazem stavu těch amatérských souborů, kde dramaturgie upřednostňuje zábavný repertoár. Obtížné je hledat titul, který by na jeviště přivedl současnost. O to se pokusilo Divadlo v Roztocké z Jilemnice, avšak nastudování hry Portugálie maďarského autora Zoltána Egressyho zůstalo v půli cesty. Inscenační záměr, charakterizující v podtitulu inscenaci jako „místy hořkou komedii o velkých snech, mnoha slovech a málo činech“, ztroskotal na značné tezovitosti textu, v němž představitelé pro své postavy nenacházejí mnoho impulzů k vývoji charakteru a proměně vztahů. Místo dramatického dění se spíše naplňovaly schematické situace.
Vyloženě komediální uvolnění nabídl publiku DS J. K. Tyl Lomnice n. P. volbou komedie Rodina je základ státu, již napsal úspěšný anglický dramatik Ray Cooney. Kladem inscenace je vkus a svižnost, s jakou je podána ztřeštěná zápletka kolem syna, kterého po osmnácti letech chce představit otci jeho dávná milenka. Divácký dojem však oslabovalo nedůsledné naplňování situační komiky. Chybělo i přesné vymezení prostoru, z něhož lze uniknout jen jedněmi dveřmi.
Dva soubory se rozhodly pro detektivní žánr. Pardubický DS (a)maťák vsadil na nesmrtelnou Agathu Christie, avšak její Neočekávaný host je zatížen literární mnohomluvností a dvojí dlouhou expozicí i nekonečným epilogem. To se inscenátorům nepodařilo překonat, takže ani zajímavá typologie herců a jejich dobré výkony v prostřední části, kdy se lze opřít o dramatičnost situací při odhalování motivu vraždy, už nenapravily dojem vyčerpání z téměř tříhodinového představení.
DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou nastudoval Dvojí hru, kterou autor Robert Thomas naplnil nejen mnoha peripetiemi při zločinném vydírání a ničení mladé ženy jejím lstivým manželem a dalšími proradnými pomocníky, ale také francouzskou elegancí při splétání záhad a humorem pramenícím z převlekových proměn. Udržet však rovnováhu v těchto složkách je obtížné, což se ani přes značnou hereckou zkušenost některých představitelů nepodařilo. Rozdílnost charakterů nebezpečného manžela a jeho naivního bratra je úkolem pro jednoho herce v dvojroli. To bylo zpočátku naznačeno. Dokonce lze mluvit o gejzíru komediálnosti při charakteristice ustrašeného bratra. Ale v druhé půli hry, kdy by měl stupňovat nátlak na nebohou manželku, zůstává vše u úvodní charakteristiky a více jsou rozvíjeny jen komediální nápady. Výrazný herecký vklad představitelky služky Marie pak tuto roli vyzdvihuje do postavení hlavní intrikánky, což oslabuje sílu závěrečné pointy. Ztráta temporytmu a nedostatečně připravený překvapivý obrat na konci pak zbytečně zatěžují jinak zkušeně vystavěnou inscenaci.
Přehlídka v Lomnici nad Popelkou - s výjimkou dvou inscenací zmíněných v úvodu - nabídla představení, jejichž předností byly spíše jednotlivé herecké výkony, účelně řešená scénografie, vnitřní ukázněnost a souhra všech členů souboru. V dramaturgii jsme se nedočkali žádného objevu a v práci režisérů se dala vyčíst snaha o uměřenost i logickou motivaci. Zmíněnou čtveřici inscenací můžeme zařadit k solidním výsledkům amatérské produkce, které víceméně odpovídaly krajským měřítkům, avšak žádné představení svými uměleckými ambicemi tuto hranici nepřekročilo.
Rudolf Felzmann