Texty: Alena Hostašová : Divadlo Prádelna 2004.

Autor:
Zdroj: Zpravodaj JE Dukovany, 4/2004

Divadlo Prádelna
Nádvoří dalešického pivovaru máme většinou spojené s úsměvnými historkami z nezapomenutelného filmu Bohumila Hrabala – Postřižiny.Letošní léto přineslo hostům dalešického pivovaru mnoho kulturních zážitků. Ať už to byla hudba či divadelní představení, troufám si říct, že jednou z velice vydařených a doslova ,,uřehtaných“ akcí bylo divadelní představení satirické komedie s názvem Misionáři. Tři mladí herci z divadelního spolku Prádelna z Rosic předvedli skvělý herecký výkon, který rozesmál snad i toho největšího bručouna (pokud tam nějaký byl). Na ploše s minimálními rozměry se odehrává tří kosmonautů – misionářů, kteří prezentují v daleké galaxii planetu Zemi, lidstvo a jeho život se všemi slastmi a strastmi. Tisíce světelných let od domova se někdy misionáři více, jindy zase méně zdařile vypořádávají s absencí žen, s dětskými vzpomínkami či s vůní lineckého cukroví nemilosrdně připomínající atmosféru Vánoc na předaleké zeměkouli. Autorem humorné a detailně propracované divadelní hry je jeden z třicetičlenného dnes již třígeneračního divadelního souboru – Pavel Strašák. Autorovým cílem bylo napsat hru určenou pro málo herců, kterým stačí pouze jedno auto, co nejmenší náklady na provedení divadelní hry a co největší flexibilita. Od premiéry, která proběhla již v loňském roce, se ,,kosmonauté“ předvedli již padesátkrát. Jak sám autor uvádí, ,,ani jsme nečekali, že se to tak rozjede“. O úspěšnosti hry svědčí i několik ocenění, které si Misionáři odvezli z různých soutěží a přehlídek. Divadelní soubor Prádelna v letošním roce oslaví již deset let svého trvání. Dovolila jsem si proto požádat o krátké představení souboru Pavla Strašáka, autora hry: ,,Na počátku vzniku ochotnického spolku v roce 1994 stály dvě generační roviny. My, kteří jsme vycházeli z gymnázia a uvažovali o tom, že bychom založili divadlo, a na druhé straně generace herců z bývalého spolku ochotníků. V listopadu téhož roku jsme se společně setkali na rosickém koupališti v hospodě, které se říká Na Prádelně. Zde se nás ujala paní Jarka Burešová st., která nám vysvětlila, jak se máme pohybovat, hrát a další herecké zásady. Začínali jsme s klasickými tituly (Hadrián z Římsů, Slaměný klobouk, Hrátky s čertem a další). Dnes hrajeme i jiná než klasická divadla. V současnosti disponuje divadlo svojí stálou scénou v rosickém zámku.“

Na závěr rozhovoru jsem se zeptala mladých ochotníků: ,,Co pro vás znamená ochotnické divadlo?“

Pavel Strašák: ,,Každé divadlo, ochotnické nevyjímaje, je prostor pro setkání, imaginaci, fantazii, prožitek v konkrétním neopakovatelném čase a místě. Poslední dobou mám dobrý pocit ze vzrůstající pestrosti na poli amatérských divadel. Mnohá již mají svou poetiku, využívají hudby, světel, tance, multimédií atp.Ochotnické divadlo se vyvíjí také v tom, že nestagnuje pouze na zpracování klasiky – Lucerny, Hrátek s čertem a dalších velkých výpravných kusů. Využívá scénářů autorských i převzatých, klasických i současných v plné šíři. S množstvím spolků, uskutečňovaných idejí, přehlídek a vzájemných kontaktů roste informovanost, zpětná vazba a věřím, že tím i kvalita.“

Lukáš Volánek, další ze zakládajících členů ochotnického divadla:

,,Uzrála společenská situace a pro obce je velmi výhodné mít své vlastní divadelní soubory nebo občanská sdružení, která jim zajišťují prezentaci a svým způsobem i reklamu. Spolky mají volnější ruku a mají mnohdy možnost organizovat v obci kulturu v širším spektru. Mít fungující divadelní spolek nebo organizace, která podporuje kulturní život obce, je rozhodně prestižní záležitost.“

Richard Sedláček, jeden ze služebně nejmladších členů:

,,Musím říct, že jsem se s Lukášem a ostatními lidmi seznámil na táboře, když jsem tam byl jako vedoucí. Poznal jsem je do výšky, do šířky i do hloubky a musím říct, že jsem byl nadšen. Myslím si, že ochotničení souvisí s češstvím a pokud se chce vesnička či město vymanit a vyhranit, je skvělé, když je v obci ochotnický soubor nebo nějaké sdružení, které zajišťuje kulturní život v obci. Potom se naskýtají možnosti setkávání lidí, kteří mají stejné zájmy, ať už je to divadlo, hudba, či jiné umění. Ale to vše musí zajišťovat nějaký živočišný orgán. A když se takový živočich najde, potom je to paráda, stejně tak jako hrát v Prádelně.“

To linecké pečivo bylo opravdu vynikající!