Texty: Citace k 1. ročníku Moravského festivalu poezie

Divadlo poezie Klubu pracujících města Val. Meziříčí se představí ve dnech 3.-5. prosince t.r. veřejnosti úplně jinak, než během dosavadní tříleté činnosti. Společně s KNV Ostrava, ONV Vsetín a MěstNV Valašské Meziříčí pořádá 1. krajský festival poezie „O štít města Val. Meziříčí“. Je to náročný organizační úkol – pokud jde o umělecký přednes dokonce první tohoto druhu v krajském měřítku ve Val. Meziříčí. Ovšem obětavost kolektivu Divadla poezie a všech kolem, stejně jako pochopení krajských a okresních orgánů a zvláště přestavitelů MěstNV a velkorysost patronátních závodů Val. Meziříčí – Tesla, Osvětlovací sklo, Balírny obchodu, Urxovy závody, OPP, Komunální podniky, ČSAD, Gobelínové dílny, RaJ Rožnova, Tesla Rožnov, MOP a Sklárny v Karolínce dávají záruku úspěšného zvládnutí.
Vždyť do Val. Meziříčí přijede kolem 80 nejlepších recitátorů Severomoravského kraje, aby mezi sebou změřili svou vyspělost v uměleckém přednesu poezie libovolné tématiky, navzájem se poznali a něčemu se přiučili. A tato snaha účastníků festivalu bude odměněna hodnotnými cenami patronátních závodů, kterým vévodí mimořádná prémie pro vítěze festivalu – 14 denní zájezd do Sovětského svazu. A o tom, kdo je nejlepší, rozhodne sedmičlenná porota, ve které slíbili účast básníci František Hrubín a Jiří Šotola, vedoucí souboru Štafeta z Olomouce Rudolf Pogoda a v jednání je účast člena vedení pražské Violy Vladimíra Justla.
Věříme, že pochopení složek a pracujících patronátních závodů se přenese na celou veřejnost, takže Krajský festival poezie „O štít města Val. Meziříčí“ se stane každoročním pravidelným vyvrcholením kulturního dění našeho města, důstojnou oslavou k zakončení „Měsíce československo-sovětského přátelství, zapojí se do aktivní organizační i umělecké práce mladé lidi našeho města a veřejnosti poskytne hodnotný kulturní zážitek.
Zpravodaj Valašského Meziříčí 1965

Z Opavy do Ostravy to šlo vesele. V Ostravě jsme měly přesednout na vlak do Hranic. Na nástupišti stály dva vlaky. Zeptaly jsme se železničáře, který je náš. On nám na jeden ukázal a my nasedly. V vlaku bylo příjemně teplo. Libovaly jsme si. Humor nás však za chvíli přešel. Zjistily jsme, že jedeme na opačnou stranu.
Vyřítily jsme se z vlaku a sedíce před nádražím jsme přemýšlely co teď a co potom. Na správnou myšlenku přišla Evelýna: „Jde se na stop“.
Ono se to řekne, stopovat, horší však je, když není co. Ale dobrý člověk ještě žije, o tom jsme se záhy přesvědčily. Hodný majitel auta nás dovezl až do Ostravy na nádraží střed. A odtamtud jsme jely už bez dalších utrpení až sem.
A jaké z toho plyne poučení?
Že i železničář se někdy utne.
Recitátorky Evelýna a Marie ve zpravodaji 2/1965

Uznáme-li konečně, že poezie právě tak jako láska je velký, krásný risk a že poezii právě tak jako lásku je snadno utopit ve slovech, je s podivem, že teprve na 1. krajském festivalu poezie ve Valašském Meziříčí z toho vyvodili logický důsledek. Bylo třeba zlomit pověru, že poezii bůhvíjak prospívá, když se o ní co nejvíce mluví, místo, aby se raději poslouchala… Bylo třeba přinutit porotce, aby nesl každý za sebe a veřejně svou kůži na trh veřejného mínění, které v tomhle případě přece vůbec není nezasvěcené.
PhDr. Milan Blahynka, zpravodaj 3/1965

1. ročník Krajského festivalu poezie „O štít města Valašské Meziříčí“ splnil předsevzetí organizátorů ve všech směrech. Žádné nařízení, směrnice či pokyn shora, ale obyčejná chuť mladých lidí něco pořádného udělat, skutečné zanícení pro věc samotnou, uvedly v život vrcholný krajský kulturní podnik, patrně ojedinělý v celé republice.
Organizační výbor, zpravodaj 4/1965

Poetickou lahůdkou lze nazvat vlastní finále krajského festivalu, do kterého se kvalifikovalo 16 nejlepších recitátorů podle bodového ohodnocení sedmičlenné poroty – skutečný výkvět. A není náhodou, že mezi nejlepšími byla převaha recitujících z Olomouce a Valašského Meziříčí – středisek uměleckého přednesu v kraji.
Byl to strhující boj o vítězství, o konečné umístění, byla to slovní hudba myšlenek a citů. Patří za to dík všem bez rozdílu. Jestliže však přesto byla nejčastěji vyslovována jména Jany Zikmundové a Jiřího Kellnera z Olomouce a Dagmar Oravové z Valašského Meziříčí, potom proto, že jejich výkony snesly nejpřísnější celostátní měřítko.
Defilé vítězů za přítomnosti veřejnosti, mezi kterou nechyběli zástupci KNV Ostrava, ONV Vsetín a MěstNV Valašské Meziříčí, se stalo vyvrcholením festivalu, jeho důstojným zakončením.
Ing. Jiří Broll, Naše Valašsko 15. 12. 1965