Texty: Němčice nad Hanou, Recenze na hru Jak přišla basa do nebe. Zpravodaj Popelka Rakovník 2005

Jak přišla basa do nebe (DS Na štaci Němčice nad Hanou)
Němčičtí přivezli na Popelku jeden z výrazných českých pohádkových
textů druhé poloviny 20. století, hru Marie Kubátové Jak přišla basa
do nebe. Tento český divadelní hit konce 50. a počátku 60. let vděčil za
svůj úspěch především znovuobjevení specifické lokální barvy „kerkonošských
poudaček“. Dnes se sice může jevit poněkud zastaralým zejména
silným důrazem na sociální témata „těžkého tkalcovského života“, zůstává
v něm však výrazná výpověď o lidské soudržnosti tváří v tvář smrti i
„tlamám pekelným“ (a dokonce i nudné idyle nebes). Dokonce můžeme
říci, že téma Faktora jakožto schopného „šíbra“, který si to umí zařídit na
zemi, v pekle i v nebi je dnes znovu palčivě aktuální.

Základním problémem inscenace,
podrážejícím nohu vcelku slibnému
hereckému potenciálu němčických,
je již výrazná textová úprava.
Redukuje totiž předlohu v podstatě až
na holou dějovou kostru, postrádající
ovšem namnoze půvab a myšlenku
původní předlohy. Vinou tohoto silného
zkrácení pak (zejména v 1. a 3.
jednání) probíhají události nutné pro
posun děje takříkajíc samy o sobě, bez
dostatečného motivačního zázemí a
situačního rozehrání, až máme pocit,
že hrdinové jsou spíše vlečeni autorkou
předepsanými událostmi (Anče se rozběhne
bez jakéhokoli rozhodovacího
procesu okamžitě za Józou do pekla,
čímž vzniká pocit,. že se prostě musí
„odsunout“ ze scény). Nedomyšlené
škrty vedou až k ryzím nelogičnostem
– vrchní pekelný rada hovoří o zalepení
kotlíku smůlou, čímž
odkazuje na akci, která
se na jevišti neodehrává,
neboť je „ve škrtu“; je
rozehrána situace s opakovaným
vítáním pekelného
inspektora „Vivat!“,
načež tento vejde a otáže
se dle litery textu, proč se
postavy hádají, kterážto
akce ovšem neprobíhá.
Speciálním problematickým
momentem, vyplývajícím
z potřeby vyškrtnout
vůbec „problém Faktor“
z 3. jednání, je moment,
kdy Dontounka již ve 2.
jednání sfoukne jeho svíčku
života a ještě se ironicky
pokřižuje – z Dontounky
je tak ovšem rázem
fakticky vražedkyně a náš
pohled na postavu zcela
odlišný než v předloze.
Kubátové pohádka
tematizuje hudbu
jako jeden ze svých klíčových motivů.
Je to klarinet a basa, kvůli nimž Tuláček
s Józou podniknou svou strastiplnou
pouť, jsou to přátelé z kapely, kvůli nimž
se dostanou do konfliktu se Smrtí, je to
společné muzicírování, které rozvrátí
„nebeskou stabilitu“ a motivuje hrdiny k
návratu na zem. V tomto ohledu je škoda,
že oné přirozené potřeby hudebního
vyjádření, která vyvěrá spontánně
ze situace, se příliš nedostává (na
basu, ústřední rekvizitu hry, Tuláček ani
nebrnkne) a přítomnost do jevištní akce
nezapojeného miniorchestru (klarinet,
tuba) mění přirozený, situaci dotvářející
zpěv v jakési samostatné „muzikálové“
árie, jejichž jistou nepatřičnost ještě
posiluje nepřílišná pěvecká vybavenost
souboru (špatná dechová technika,
silně nejistá intonace atd.). Momentů,
kdy hudba v inscenačním systému funguje
tak jako v situaci kdy chór andělů
převezme krkonošskou píseň a zazpívá
ji po svém – a vytvoří tím silný humorný
kontrast – bychom si přáli mnohem
víc. Druhým problémem ve vztahu k
hudbě je potlačení motivu citové vazby
hudebníků ke svému nástroji – Tuláčkovo
neustálé strachování se o basu,
faktu, že Józa prvořadě putuje stále
za svým klarinetem v Tuláčkově kapse
atd. Vinou nedomyšleného škrtu nastane
dokonce moment, kdy se Tuláček v
1. jednání poklidně rozloučí s Dontoukou
a odchází – přičemž nechá klidně
svou basu opřenou o zeď! Už v tomto
detailu na počátku hry se tento ústřední
motiv silně podlomí a divák přestává
věřit slovně (ale pouze slovně) deklarované
závislosti hudebníků na svých
„inštermentech“.
Němčická inscenace Kubátové hry
tak bohužel troskotá na tom, co
bylo právě konstatováno na konkrétním
příkladu, na absenci skutečných vztahů.
I vztah Józy a Anče je deklarován převážně
jen slovně, ne skutečně ztvárněn
v situaci. Lze v tom vidět ústřední problém
inscenace, ve které nám bohužel
příliš často sdělují příběh jenom slova,
slova, slova....
šotek