Texty: ŠOLTYS, Karel: První divadelní představení v Běcharech

Jak nám sděluje zápis z běcharské kroniky, první divadelní hra v naší obci byla sehrána v r. 1885 pod vedením pana řídícího učitele Vydry a jmenovala se Jesličky.
Když jsem si přečetlo tomto začátku divadelních ochotníků, zachtělo se mi o tom napsat, a tak jsem pročítal v seznamu občanů, kteří žili v té době u nás v Běcharech, pěkně jsem z nich vybral do děje postavy a postavičky a podle mé představy uvedl v tomto krátkém povídání. Příprava na toto divadlo tenkrát hýbala celou vesnicí.
V té době byl starostou pan František Ječný, hloubavý a sečtělý člověk, hospodář na statku uprostřed obce, kde dnes stojí bytovky. V té době se rozvíjela česká kultura přes divadlo. Shodli se s panem řídícím učitelem Vydrou, že by Běchary neměly zůstat stranou. Slovo dalo slovo a že se divadlo zahraje. Protože to bylo před Vánocemi, bylo stanoveno, že zahrají hru "Jesličky", tedy Betlém právě tak, jak ho hrajeme dnes.
V hospodě bylo zřízeno malé jeviště jako něco zvláštního a nacvičovalo se s velkým zápalem. Celá vesnice tím žila. Byli i lidé nedůvěřiví, neboť pověr mezi lidem bylo mnoho, a tak se i na odpor proti divadlu někteří stavěli. Tenkrát ještě nebyla elektřina a svítilo se petrolejovými lampami, lojovou
svíčkou a v několika starých chalupách ještě loučí. Tenkrát celý prosinec mrzlo, a tak byla veliká výhoda, že se pěkně bez umazání chodilo zkoušet divadlo. Navečer bylo vidět světýlka luceren po vsi,
jak lidé a děti přecházeli. Jedni na draní peří, jiní na besedu a ještě jiní na divadelní zkoušky, aby ta hra dobře dopadla.
A my se podíváme na ten navečer, kdy se divadlo zahrálo. Nad vchodem do hospody byla umístěna velká lucerna, v šenku a v sále rozestavena a zavěšena spousta lamp a jen se čekalo, až se otevřou dveře do sálu. Tam za dveřmi panoval ruch a shon. Ještě poslední generální vystoupení, aby to klaplo a nastala chvíle, kdy se otevřely dveře sálu a všechno to začalo. Lidé zaplnili sál, někteří, zvláště dorost, hoši a děvčata postávali, jak bylo zvykem, a už se rozkrÝVá opona malého, zrovna nového jeviště. Uprostřed jeviště jsou zbrusu nové jesličky sbělostným vystláním a Ježíškem, vedle svatý Josef a svatá panna Maria a kdesi vzadu je slyšet jímavé zvuky houslí známé melodie vánoční. Ze stran přicházejí darovníčkové, každý se svým povídáním předává dáreček a uklání se. Jiřík Šiftů nese košíček jablek, Kateřinka Peterková nese koláče, Honzík Hořejšků košíček s koťátkem, Barborka Kubínová klícku s hrdličkou, Venouš Cardů pytlík křížal, Jeník Palíčků baněčku s mlékem, Frantík Bartošů svoji nejmilejší hračku. Dále přichází odrostlá mládež, Pepík Hlaváčků s pytlíkem obilí, Aninka Žimalovských s pletenou vlněnou šálou, Jiřík Vaníčků s dřevěnou vyřezanou holubičkou. Panímáma Křížová přichází s vánočkou, pantáta Košvanec, otec ze mlýna, přináší pytlík mouky a už tu jsou Tři králové se skvostnými dary a předávají toto všechno malému jezulátku. Nad jesličkami ze tmy vystupuje světýlko jako hvězdička, která ten průvod přivedla bezpečně až sem, k tomu nevinnému děťátku. A to už je jeviště plné a přichází poslední z herců, obecní ponocný v dlouhém kožichu, s velikou troubou, a ač teprve devátá hodina, dvanáctkrát zatroubí, aby ta divadelní půlnoc byla potvrzena, a všichni zpívají tu známou písničku "Narodil se Kristus Pán..."

Karel Šoltys