Texty: TLUSTÝ, Jaromír: o inscenacích Našich furiantů v Cerhonicích

článek ze dne: 26.9.2004 autor článku: Jaromír Tlustý
--------------------------------------------------------------------------------

Stroupežnického Furianti ve Stroupežnického rodišti
--------------------------------------------------------------------------------




Již druhou sezónu objíždí náš Divadelní spolek Scéna Libochovice české luhy a háje (nebo spíše divadla) s hrou Ladislava Stroupežnického Naši furianti. Doposud jsme vystupovali vždy víceméně na dohled rodného Házmburku. To se však v neděli, 15. srpna změnilo. Ráno jsme všechny rekvizity i kostýmy na několik pokusů nasoukali do autobusu, na pár zbylých sedadel jsme se usadili a vyrazili do jižních Čech. Naším cílem byla vesnička Cerhonice.
Tato vesnička, čítající sto padesát čísel popisných, leží nedaleko Písku. My jsme tam byli pozváni, abychom sehráli Naše furianty právě proto, že se tam jejich autor, Ladislav Stroupežnický, narodil. Jak jsme se následně dozvěděli, toto vystoupení bylo dosti symbolické. Vždyť před námi se v Cerhonicích hráli Naši furianti jen dvakrát. Poprvé v roce 1921. Tehdy při příležitosti odhalení pamětní desky na Stroupežnického rodném domě secvičili tuto hru místní ochotníci a hráli ji v sobotu 14. a v neděli 15. srpna. Tedy přesně na den osmdesát tři let před námi. Hráli ji tak jako my, na návsi. Jen trochu opačně: tam, kde jsme hráli my, stálo tehdy hlediště a naopak.
Podruhé byla tato hra sehrána na cerhonické návsi v roce 1942 - tehdy bylo jeviště stejně jako nyní- před hospodářskými budovami místního zámku. Tehdejší uvedení Našich furiantů se stalo velkou událostí. Totéž můžeme s patřičnou hrdostí konstatovat i o našem představení. Vždyť ve vesničce, kde žije 118 stálých obyvatel, se na nás přišlo podívat kolem pěti set diváků! Náves byla plná, provoz na silnici uzavřen, lidé seděli na připravených lavicích a všude, kde se dalo. A co se nám už asi nikdy nepřihodí, někteří se na nás dívali ze svých domů, sedíce u oken.
Krásné odpoledne bylo však poznamenáno smutnou událostí. Na programech stálo, že divadelnímu představení bude předcházet beseda a autogramiáda s paní Zdeňkou Novákovou -Sulanovou. Komu toto jméno nic neříká, připomenu třeba její hlavní roli v předválečném filmu Madla zpívá Evropě. Tato dáma poslední roky svého života prožila právě v Cerhonicích, kam za ní v posledních měsících dojížděl žurnalista a moderátor Aleš Cibulka a připravoval k vydání její paměti. Právě oni dva měli být těmi, kteří zahájí kulturní odpoledne na cerhonické návsi. Jenže člověk míní a život mění. Paní Sulanová před několika dny zemřela...
Navzdory této smutné skutečnosti pan Aleš Cibulka do Cerhonic přijel. Na paní Sulanovou zavzpomínal a uvedl naše představení.
Jsme přesvědčeni, že se nám podařilo sehrát v Cerhonicích dobré divadlo, navzdory úmornému vedru a snaze větru porazit nám část kulis. O tom, že se naše představení líbilo, svědčil i „častý potlesk na otevřené scéně", kterým diváci spontánně oceňovali výkony herců.
Největší ohlasy však přišly až po představení. Tradice Našich furiantů v Cerhonicích je stále živá, mimo jiné i proto, že Stroupežnický ve hře popisuje skutečné děje a postavy. A tak nás místní obyvatelé zastavovali a ukazovali, kde je Buškův statek, kde dodnes žijí Smejkalovi nebo kde žil krejčí se svými devíti dětmi. Asi nejdojemnější bylo setkání skutečné paní Dubské s divadelní paní Dubskou, která byla požádána, aby se podepsala do rodinné kroniky.
Ještě jedna skutečnost pozvedla toto provedení Našich furiantů mezi ta nezapomenutelná. Byla to přítomnost diváků, se kterými se nesetkáváme na každém představení. O Aleši Cibulkovi, který nám po představení skládal upřímný dík, byla již zmínka. Tou druhou osobou byla paní hraběnka Hildprandtová, majitelka nedalekého blatenského zámku. Dáma v požehnaném věku ocenila představení mimo jiné tak, že při děkovačce tleskala vstoje.
A tak jí i všem divákům a pořadatelům patří naše díky za mimořádný zážitek a možnost sehrát Naše furianty na místech spojených se vznikem této hry a s jejím autorem, u jehož
pamětní desky se nakonec celý soubor vyfotografoval. Doufejme jen, že citlivý fotografický materiál zachytí věrně nejen naše podobizny, ale také ducha Stroupežnického, vznášejícího se nad námi. Snad z jeho tváře poznáme, zda se také jemu naše představení líbilo, či nikoli.

Za DS Scéna Libochovice Jaromír Tlustý