Texty: Jochmanová, Andrea: Dědrasbor. Socialistická scéna. Ex www.

http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/

Dědrasbor. Socialistická scéna
Zpracovala: Mgr. Andrea Jochmanová


V průběhu roku 1920 jsou zveřejňovány v denním tisku úvahy a diskuse o socialistickém divadle. V souvislosti s těmito diskusemi se aktivně angažuje Dělnická akademie, organizace sociálně demokraticky angažovaného dělnictva, působící v zahradním sále Lidového domu v Hybernské ulici. Silnější odezva zmiňovaných debat přišla se založením tzv. Socialistického divadla, sdružení mělo být zbudováno na družstevní bázi a jeho provoz měl být profesionální. Podporovateli tohoto projektu se stali např. Nejedlý, Honzl, Hora, Zora, Bartoš, Myzet, aj. Již s přípravou prvního divadelního představení však podnik ztroskotal na neshodách o případném způsobu provedení, byla vyvolána rozsáhlá debata, zda zvolit metodu kopírování profesionálního hereckého projevu či připustit experiment, k inscenaci Hauptmannových Tkalců plánované původně k 28. říjnu 1920 tedy nedošlo.
Odpůrci konvenčního inscenování, Josef Zora a Jindřich Honzl, založili nové sdružení Dědrasbor, Dělnický dramatický sbor Velké Prahy, který představoval jeden z nejoriginálnějších a stylově nejucelenějších pokusů o proletářské divadlo. V tomto amatérském souboru byli zaangažováni dělníci i pokrokoví intelektuálové. Na formu nepřímo zapůsobil K.H. Hilar se svými inscenacemi davových dramat, kde vystupoval recitující sbor, a také informace o oblibě kolektivního přednesu v klubech sovět. Ruska.
Dědrasbor zahájil činnost 20.12.1920 Večerem Dělnické akademie v Revoluční scéně. Podílel se poté i na pořadech RS. K nejlepším číslům patřil přednes eseje O.Březiny Zástupové, I. a VIII. dílu Zpěvu drátů S.K.Neumanna, a Horovy básně Dělnická madona, Demonstrace a Zpěv svobody. Sborová recitace byla provázena střídmými symbolickými gesty.
Dědrasbor nabýval ve svých vystoupeních na bojovnosti, údernosti. Skupinový hlasový projev, sjednocenost jednou myšlenkou, semknutost, kolektivnost a idea odlišovala jejich vystoupení od sborových scén Hilarových inscenací.
Prvním pokusem o regulérní divadelní projev bylo vystoupení k 1. máji 1921, kdy Dědrasbor uvedl v jevištní podobě poemu A.Bloka Dvanáct – provedení prvního díla sovětského autora na české jeviště, překlad J.Bilík, J.Seifert, režie J.Honzl, scéna K.Teige. Šlo vlastně o kombinaci sborového přednesu s dialogovými sóly. Ukázalo se však, že ryze herecký projev možnostem dělnického recitačního kolektivu neodpovídá.
Dědrasbor se také aktivně podílel na slavnostní scéně I. dělnické spartakiády červnu 1921 v Praze na Maninách.
Dalším pokusem o divadelní projev bylo vystoupení na prvním společenském večeru Proletkultu 25. března 1922, kdy byla provedena Seifertova Velká scéna – symbolicky zjednodušený obraz republiky, kterou dělník, osvobozený z okovů, spolu se zástupem proletářů zachraňuje ze zajetí měšťáckých stran.
Posledním vystoupením Dědrasboru pak byl Večer Jiřího Wolkera, uvedený 11. prosince 1922 v Tylově divadle v Nuslích.
Jiný pokus o realizaci proletářského divadla vzešel z inspirace německým souborem Freie Volksbühne, který působil od 90. let v Berlíně. Vznikla Socialistická scéna, v jejímž čele stáli dramatik Arnošt Dvořák a výtvarník Jiří Kroha. Aktivita tohoto sdružení vedla k vytvoření rozsáhlého okruhu divácké základny, organizovala hromadné návštěvy divadelních představení, zasáhla také přímo na scénu Stavovského divadla, kde byla v únoru 1922 uvedena hra A. Dvořáka a L. Klímy Matěj Poctivý v pozoruhodném Krohově kubistickém provedení scény. K dalším počinům patřilo uvedení přepracované hry A.Dvořáka Husité v zámeckém parku v Josefdole http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/avantgarda/dedrasbor/Nova-Oresteia_v.jpgu Mladé Boleslavi v červnu 1922, pojednané jako velkolepé davové divadlo s 800 herci, 40 jezdci a 25 vozy. Socialistická scéna pak zakončila svou činnost další inscenací v duchu dobově oblíbeného davového divadla, Dvořákovou dramatickou básní Nová Oresteia, uvedenou v Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti v roce 1923.
Doporučená literatura :
• Honzl, Jindřich. K novému významu umění. Sobota, dělnická kulturní hlídka , 1920, č. 8.
• Honzl, Jindřich. Divadlo jako výraz našeho přesvědčení. Sobota , 1920, č. 16.
• Honzl, Jindřich. O Dědrasboru. Roztočené jeviště. Praha 1925, s. 25-28.
Obst, Milan. Proletářské divadlo. Dějiny českého divadla, sv. IV. Praha : Academia