Texty: HECHT, Michal: Recenze scénky Pod Tatrou se blýská. Zpravodaj JH 2005.

Sčítání a odčítání
POD TATROU SE BLÝSKÁ
Pantomimická jednotka Řeč Praha s autory
i protagonisty v jednom - Erikem Demkem
a Martinem Železným - opět nezklamala.
Tak jako už po deset let na kolínském
pantomimickém festivalu „Otevřeno“, tak
i na letošním Hronově diváci netušili na co
jdou a po shlédnutí stále netuší na čem byli.
Dělají si z nás srandu nebo „ano“? Odpověď
je jednoduchá. Ani oni neví, a proto se
na ně vždycky těším s otázkou: „S čím zase ti
blázni přijdou?“
Minulé roky hráli většinou ve dvojici nebo
trojici, ale letos mě potěšil veselý „Bekální
sbor P. J. Řeči“, který předvedl, co všechno
jde tělem znázornit. Kromě zoologické studie
pohybu zvířat (za čímž jsou jistě roky dřiny)
myslím, že svým úchvatným pojetím figur
pramenících z lidových tanců by strčili do
kapsy většinu folklorních skupin blízkého
východu. Nejeden tanečník skupiny LORD
OF THE DANCE by jistě zamáčkl slzu studu
a dojetí při pohledu na konkrétní pasáž
nezkrotné choreografie našich „voveček“.
Pohybové kreace zlého medvěda dokonce
konkurovaly Vavaškovi z Prodané nevěsty.
Bača a Bača (tak se prý jmenovali bača
a bača) předvedli vyrovnané pocitové
herectví a jejich charisma jistě nezanechalo
jediné dívčí oko suché. I já vlhnul.
Celý projekt obsahoval spoustu nadsázky
a „scizováků“, při počítání oveček jsem
se dokonce zasmál, scénická hudba byla
humorně dosazena.
Představení příjemně uteklo. Mělo
optimální délku. Kdyby dotáhli do konce svůj
vtipný závěr - Cimrmanovský „vítr z hor“ a už
se nevrátili, bylo by to dokonalé.
Byla to milá anekdota, kterou bych pustil
na všechny školní besídky.
Proč ne na Hronov.
Michal Hecht