Texty: HRDINOVÁ, Jarmila: Recenze Racka. Zpravodaj JH 2005.

Jak zabít racka - námět
na krátkou povídku
V Českém Krumlově žije divadelní soubor.
Potká ho režisér a jen tak z dlouhé chvíle
s ním zinscenuje a totálně zničí Čechovova
Racka. Námět na krátkou povídku.
Když na setmělé předscéně zalkal teskný
saxofon v rukou Máši, řekla jsem si, to by
mohlo být zajímavé. Ale pak se z postele
vynořil Konstantin Treplev se strýčkem
Sorinem a Medvěděnko začal vtipkovat
o tom, jak ho zlobí Tři sestry a Višňový sad
nic nevynáší. A když na jeviště doskotačila
rozjuchaná Nina, pochopila jsem, proč
v programové brožuře v rubrice Slovo o hře
stojí Racek chechtavý (Larus ridibundus).
Treplev jako mutující, zamindrákovaný
puberťák v modrém matrózovském oblečku,
Arkadina zredukovaná na afektovanou
herečku, permanentní koketa Nina Zarečná
vířící v oblaku hysterie, Trigorin pitvající
rybu, kterou předtím umlátil o dřevěnou
židli... a mezitím uvážlivě pochodující
stříbrný pudl, který zvedá tázavě čenich
k jednotlivým aktérům, jako by se ptal, co se
to tu proboha děje, že všichni tak křičí.
Jistě, Čechov tvrdil, že jeho hry jsou
vaudevilly, ale ani ty se nedají hrát jako
Šamberkova fraška. Ploché postavy zbavené
jakékoli tragické či tragikomické roviny,
pohybující se v nehluboké komediální
stylizaci, křečovité vršení gagů (mimochodem
ne tak špatně vymyšlených i provedených)
a halasně vyráběný humor, to vše pasuje do
úplně jiné hry. Nikoli náhodou jsme tento
soubor viděli v slušně zahrané Goldoniádě.
Pan režisér v programu mluví o své
touze hrát Racka - či pardon, racka, takže
možná myslel úplně jiný text než Čechova.
Proč ale tuto hru touží hrát, když zjevně
Čechovovu textu ani trochu nedůvěřuje
a cítí nutkavou potřebu vypomáhat mu uměle
naroubovanými gagy? Českokrumlovský
soubor nepostrádá herecké osobnosti
s výrazným smyslem pro komediální
dovednosti. Tak proč si nevybrali třeba
Slaměný klobouk... Radmila Hrdinová