Texty: Hvozdná, Rozhovor s Dušanem Sitkem. Zpravodaj JH 2005

3x PRO Dušana Sitka,
režiséra souboru KDO Hvozdná
Minule jste na Hronově byli s Maryšou,
a teď s Gazdinou robou. Čím vás láká česká
klasika?
Hlavně tím, že mám ideální představitelku
pro roli Evy krajčírky. Dokonce jsem jí
slíbil, že do třetice vstoupíme do téže řeky
a uděláme Její pastorkyňu. A už teď mi
slíbila herečka z Národního divadla z Brna
paní Hoffmannová, že by si s námi ráda
zahrála Kostelničku.
Pořád to funguje tak, že u vás hraje celá
vesnice? Máte nové přírůstky?
Máme hodně přírůstků. 30.června jsme
měli premiéru Balady pro banditu v našem
divadle v přírodě a tam hraje, zpívá a tančí
třicet sedm herců. Takže máme zase spoustu
nových lidí a hlásí se nám i lidi ze Zlína
a Slušovic - roztahujeme sítě po celém
regionu. Baladu pro banditu budeme během
srpna hrát osmnáctkrát. Teď využíváme
situace, že profesionální divadla odpočívají.
Jak dáváte inscenaci dohromady? Máte
nějakou přesnou představu nebo se to
proměňuje?
Myslím, že každý režisér, když prahne
po nějakém textu, tak musí vědět, co s ním
udělat. Já jsem známý tím, že tři čtvrtiny
textu vyhodím, protože jinak by to asi
nebylo hratelné a stravitelné pro diváky.
A pak strašně rád používám hudební složku
představení, někteří porotci dokonce už
stopují minutáž, kolik tam máme muziky...
To, co vyškrtám, nahrazuju písničkou
a muzikou. Na zkouškách se inscenace rodí
jako každá jiná, ale utkvělá představa v mé
hlavě je od prvopočátku, co se rozhodnu text
realizovat. jas