Texty: HERCÍK, Jaroslav: 100 let divadla v Bradlecké Lhotě. Celý text publikace.

100 let divadla v Bradlecké Lhotě


Na Lomnicku bylo ochotnické divadlo nejdříve založeno v Lomnici. Stalo se tak roku 1825. Lomnici následovala r. 1847 zásluhou bratří Raimů Nová Ves. Ochotnická divadla na Lomnicku vznikala v těchto letech: Lomnice nad Popelkou - 1825, Nová Ves - 1847, Libuň - 1863, Stružinec - 1877, Cidlina - 1879, Košťálov -1880, Libštát -1897, Bradlecká Lhota - 1899, Veselí - 1902, Košov - 1907, Rváčov - 1908, Syřenov - 1909, Tatobity - 1912.

Lhota se nemůže chlubit, že by její ochotnický soubor patřil mezi nejstarší v okrese. V čem však předčí většinu obcí, je počet odehraných her, což souvisí s tím, že za života J. J. Fučíka byla divadla pořádána velmi často. Divadelní tradice nebyla ani potom nikdy na delší dobu přerušena. Dospělí ochotníci také našli zdatné pokračovatele v Dětském divadelním souboru, a tak historie lhoteckého divadla může letos začít ukusovat ze druhé stovky let svého aktivního trvání.

Než se ve Lhotě poprvé zvedla opona

Když učitel Jan Josef Fučík zakládal při nově zbudované škole obecní i školní knihovnu, pozval své známé ze Čtenářsko-divadelního spolku v Nové Vsi (který r. 1882 sám zakládal), aby ve Lhotě sehráli několik představení, jejichž výtěžek by byl věnován knihovnám. Novovešťáci tak učinili ve lhotecké hospodě v březnu 1887 - 13.3. sehráli divadla „Klášterní selka“ a „Vyhraná nevěsta“. O čtrnáct dní později pak uvedli hry „Jeden z nás musí se oženit“, „Dědkův kalumet“ a „Dvě postele v jednom pokoji“. O rok později (8.9. 1888) přidali ještě hry „Vesničané“ a „Pacientka“. Příjem z těchto tří představení (vstupné tenkrát bylo od 10 do 30 krejcarů) opravdu pomohl založit obě knihovny. Měl však ještě významnější dopad - Lhoťáci viděli, že i na malé vesnici se může hrát pěkné divadlo. Ve Lhotě však tehdy neexistoval žádný spolek, a tak neměl kdo investovat do začátků divadla. Až po založení lhoteckého Sboru dobrovolných hasičů r. 1894 se o hraní divadla opět začalo mluvit. Hasiči však zpočátku pochopitelně spotřebovali veškeré finanční prostředky na nákup materiálu potřebného k likvidaci požárů a peněz na divadlo se jim nedostávalo. Navíc koncem století zemřela Fučíkova první manželka a to se výrazně odrazilo i v jeho práci. Teprve když se podruhé oženil a znovu získal pevné zázemí, s novou silou se vrhl mimo jiné i na práci pro obec. To, že se ve Lhotě nehraje divadlo, ho rmoutilo již delší dobu. Peníze do začátků se prostě musí sehnat! Na Fučíkův popud svolal Antonín Babák v neděli 5.11.1899 obecní schůzi, na které bylo rozhodnuto o založení ochotnického spolku a o dobrovolné sbírce na jeviště. Pod zápis, ve kterém slibují sehnat finanční prostředky na jeviště již do konce listopadu, se tenkrát podepsali: Václav Krejčí, František Braborec, Jan Maťátko, Antonín Dlouhý, Josef Novotný, Václav Blažek, František Čejka, Jaroslav Dlouhý a Karel Václavec. První do sbírky přispěli J.J.Fučík a Antonín Babák. Hned druhý den napsal Fučík do každého domu dopis (ve Lhotě tehdy bylo 67 popisných čísel), ve kterém informoval o rozhodnutí založit divadlo, vyložil jeho potřebnost a žádal o příspěvek. Od úterý do čtvrtka (7.-9.11.) potom zakládající členové obcházeli chalupy a vybrali celkem 56 zlatých a 79 krejcarů! V neděli 12. listopadu 1899, kdy měl lhotecký učitel volno, tak mohl dojít do Nové Vsi a dohodnout koupi starého jeviště od tamního Čtenářsko-divadelního spolku. Stálo 35 zl., ale dalších 54 zl. 40 kr. se muselo investovat do jeho opravy. S hostinským Karlem Krejčím (čp. 1) bylo dohodnuto hraní her v jeho hospodě. (Jelikož zde byla jenom jedna místnost, muselo se jeviště i celá scéna vždy stavět až před divadlem a po něm opět rozebrat.) Hrát tedy bylo kde, a tak 9.12. mohl putovat do lhoteckých domácností další dopis, tentokrát vyzývající všechny zájemce o hraní, aby se nazítří dostavili do školy. Nedělní odpoledne 10.12. bylo tak svědkem čtení první hry „Staří blázni“ a rozdělování prvních rolí v historii lhoteckého divadla. Na koho nevyšla čtená úloha, zahrál si alespoň jako statista. O tom, že by bylo pěkné sehrát první představení 1.1.1900 se jednalo již na zakládající schůzi. Nyní to vypadalo, že by se tento termín mohl stihnout. Na Fučíkových bedrech kromě režie spočinulo i veškeré ostatní zabezpečení hry. Plakáty nechal vytisknout v jičínské knihtiskárně Bedřicha Outraty. (V ní se mj. tiskl i vlastivědný časopis Krakonoš, do kterého Fučík přispíval.) O povolení k sehrání divadelní hry se muselo na Okresním hejtmanství v Semilech s příslušným kolkem žádat alespoň 8 dní předem. Den před Štědrým dnem podepsal okresní hejtman povolení a poslal ho do Lhoty. Vstupenky napsal Fučík jen tak v ruce. Sedadla byla rozdělena do dvou cenových kategorií - za 30 a 20 krejcarů, ke stání stál lístek 10 krejcarů. Odkud byly půjčeny oděvy a kdo maloval první kulisy (nebo byly-li zakoupeny postarší), není z dostupných pramenů jasné. Jisté však je, že lhotecká hospoda byla připravena na Nový rok 1900 přivítat první návštěvníky divadla hraného místním spolkem.

Do I. světové války

Na Nový rok dorazilo v půl osmé večer do lhotecké hospody hodně lidí, a to hlavně ze Železnice. Za mihotavého svitu svíček zhlédli výše zmiňovanou divadelní hru „Staří blázni“. Tuto selskou veselohru o třech jednáních napsal sobotecký rodák J. Turnovský podle známé Štolbovy povídky. Líčení herců a nápovědu obstaral učitel J. Šulc z Kyjů. Hra byla diváky přijata velmi dobře, a tak se ochotníci s velkou chutí pustili do přípravy dalších her. Za rok 1900 stihli uvést ještě dalších 6 premiér. (Uvádění názvů všech her v historii lhoteckého divadla by bylo v tomto textu zbytečné. Jsou přehledně řazeny v tabulce na konci textu.)
Plakáty i na ostatní hry se tiskly v jičínské Parotiskárně Bedřicha Outraty, kterou od něho r. 1908 převzal Karel Hylský. Výjimkou byly pouze plakáty na hru „Dračí dráp“, které vyrobil Outratův jičínský konkurent František Návesník. Všechny plakáty nesly označení s číslem předváděné hry. Protože se díky Fučíkovu smyslu pro archivaci dokumentů zachovaly všechny až do roku 1925, je zřejmé, že víme o všech předvedených hrách v tomto období. Pokud jde o jejich ceny, tak na dochované účtence z r. 1910 požaduje K. Hylský za 250 plakátů 5 korun a 80 haléřů.
Výtěžek z her musel být věnován dobročinným účelům. Do I. světové války se divadlo hrálo především ve prospěch knihoven, SDH, nového jeviště a garderóby, opravy sochy Nejsvětější trojice, výzdoby kaple sv. Lidmily, ale i pro Českou zemskou komisi pro ochranu zanedbané mládeže.
Začátky představení byly většinou v 19.30 nebo ve 20.00 hodin. Na představení měla školní mládež zakázaný přístup, ale školáci se mohli jít zdarma podívat na odpolední generální zkoušku. Hostinec, ve kterém se hrálo, patřil do léta roku 1903 Karlu Krejčímu a poté Josefu Mrázkovi. Z termínů her (viz tabulka a graf č.2) je jasně vidět závislost venkova počátkem století na polních pracích. Od června do října nebylo na divadlo ani pomyšlení. Zkoušky na hru se konaly ve škole a od té první do premiéry uběhly zpravidla zhruba tři týdny.
Cena vstupenek se udržela za Rakouska-Uherska stále stejná, tedy 60 a 40 haléřů za místa k sezení a 20 haléřů za lístky k stání. Vstupenky byly zpočátku ručně psané, poté se tiskly společně s plakáty. Obleky na hry byly buďto vlastní, nebo popůjčované z okolních vesnic. Bylo-li potřeba něco přešít, vykonával tuto práci lhotecký krejčí Antonín Horčička. Když šlo o hru s náročnějšími kostýmy, půjčovaly se od specializovaných firem. Lhotečtí ochotníci využívali v tomto období služeb fy Václav Sedláček - divadelní závod v Byšicích a fy František Petránek z Kolína. Je dochována i Fučíkova korespondence s fou A. Frída, Costumier. (Pro zajímavost - tato pražská firma měla v roce 1910 telefonní číslo 75.) Kostýmy na výpravnější divadlo přišly zhruba na 40 K. Tato představení však byla zpravidla více navštěvována, takže se většinou dočkala i reprízy, čímž se prostředky na vypůjčené kostýmy vrátily. Divadelní knihovna se rozrůstala díky nákupům v nakladatelství Máj v Praze, M. Knapp v Karlíně či knihkupectví Jana Paška (na rohu náměstí a Panské ulice v Jičíně). Svazek z edice „Divadelní knihovna“ přišel u J. Paška v roce 1909 na 54 haléřů. Za autorské právo si Spolek českých spisovatelů beletristů Máj nechával zaplatit 4 K za jednu předvedenou hru.
Na 19.dubna 1903 bylo připraveno představení „Honza v zakletém zámku“. Tento dubnový (!) den však zuřila ohromná sněhová vánice, a tak na divadlo přišlo pouze 60 lidí z okolních chalup. (Průměrná návštěvnost byla tehdy přes 200 lidí.) Hra tedy byla reprizována 3.5. před podstatně větší návštěvou.
Rok 1905 znamenal pro lhotecké ochotníky velký kvalitativní krok vpřed týkající se prostředí, kde divadlo hráli. Doteď museli v hostinci čp. 1 před každým představením stavět jeviště i celou scénu. Tak tomu bylo naposled 19. března při hře „Na pomoc Rusům“. Přes léto dal hostinský Josef Mrázek přistavět ke svému hostinci místnost pro stálé jeviště, kterou již dlouho sliboval. Staré jeviště bylo prodáno do Lužan a pořízeno bylo zbrusu nové. Přitom se maximálně využilo lhoteckých řemeslníků. Plátno pocházelo od dvou tkalců z naší vesnice a i truhlářské práce prováděl lhotecký občan František Čejka. Pouze dekorace pořídil Jan Lev z Jilemnice. Podstatně se zlepšilo i osvětlení, neboť byly zavedeny acetylénové lampy. Kulisy se po představení pouze vytáhly otvorem ve stropě. Vnitřní stavební úpravy zabraly celý podzim, a tak první hra v novém prostředí „Jiříkovo vidění“ byla sehrána až na Štěpána (26.12.). Do nových prostor se netěšili pouze herci, ale zjevně i diváci. Do sálku lhotecké hospody se jich vměstnalo 329! Pro velký úspěch se divadlo opakovalo na Silvestra a přišlo se na něj podívat dalších 148 lidí.
Dne 29.7. 1906 se ve Lhotě připomínalo 50. výročí smrti Karla Havlíčka Borovského. Při této příležitosti byl ve Lhotě založen Vzdělávací a hospodářský spolek Havlíček. Dal si za cíl pořádat přednášky a divadelní představení, cvičit ve zpěvu, číst knihy a časopisy ap. Tento spolek uvedl svou první hru „Karel Havlíček Borovský“ 4. listopadu 1906. Na plakátech se od té doby objevuje jako pořadatel her místo „lhoteckých ochotníků„ „Divadelní odbor vzdělav. a hosp. spolku Havlíček“. Kromě toho, že ekonomická režie přešla na pokladnu spolku Havlíček, se však nic nezměnilo. Dále hráli ti samí lidé pod stejným vedením. I na plakátech se v číslování her pokračovalo od čísla 27 (viz tabulka).
V roce 1907 bylo sehráno pouze jedno divadlo - 10. března viděli diváci hru „Vesničané“. Koncem března si totiž obec podala žádost o vybírání poplatku z alkoholických nápojů. Hostinský Josef Mrázek by musel platit z litru prodaného piva 2 haléře a z litru kořalky 4 haléře. To ho popudilo a zrušil s „Havlíčkem“ úmluvu o hraní divadla ve své hospodě. Po celý rok tak nebylo sehráno jediné představení. Až když se koncem zimy v roce 1908 našlo smírné řešení, mohli divadelníci opět využívat sál v hospodě - 15.3. sehráli „Závěť“ a stihli v tomto roce uvést další tři premiéry. Spor o daň za pivo mezi obcí a hostinským Mrázkem se však poté opět vyhrotil a za celý rok 1909 neviděla Lhota žádné divadelní představení.
Hrálo se opět až 1. ledna 1910. Na hru „Vojnarka“ se přišlo podívat 220 lidí. 27. února za špatného počasí na divadlo „Nebožtík strýc“ přišlo pouhých 108 lidí. Divákům z Kyjů a Železnice, odkud jich tradičně přicházelo hodně, se do Lhoty nechtělo. Tohoto roku byla Lhota svědkem prvního dětského divadelního představení. Děti ze lhotecké školy si pod vedením svého učitele připravily pohádku „Krakonoš“.
To, že je lhoteckému divadlu již přes 10 let, připomněli herci publiku 3.12. 1911 hrou „Staří blázni“, kterou historie divadla začala. Po úspěchu pohádky „Krakonoš“ nastudovaly děti v tomto roce další hru, a sice „V cikánském zajetí“, kterou sehrály v netypickém letním termínu 14. července.
V roce, kdy začala I. světová válka stačil Havlíček odehrát ještě tři představení - „Páni“ z 19.4. byli poslední předválečnou hrou ve Lhotě. Měli pořadové číslo 50. Lhota tedy viděla včetně dvou dětských představení v tomto období 52 premiér. Ochotníci však nehráli pouze divadlo. Pořádali zábavy či večírky a na nich předváděli kuplety a sólové výstupy.
Evropa se ocitla na čtyři roky ve světové válce. I ze Lhoty odešlo plno mužů na frontu a obyvatelům začaly existenční starosti. V této době nebylo k zábavě a tedy i ke hraní divadla opravdu pražádné chuti a navíc nebyly tyto „lidové zábavy“ ani povolovány.

Od války do hospodářské krize

Po světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska přestal Havlíček vyvíjet téměř jakoukoliv činnost. Aby měl kulturní akce kdo zastřešovat, byla ustanovena roku 1919 Osvětová komise. Ta uvedla 15. března ještě téhož roku hru „Smír“. Lhota tak viděla divadlo znovu po pěti letech. Po těžce zaplacené válce v nově narozené republice nebylo vůle k nastudování dalších divadelních kusů. Tuto mezeru musely tedy zacelit školní děti. Ty si v roce 1919 připravily pro diváky hned dvě hry - „Krakonoš“ (28.5.) a „Učitel ve francouzském zajetí“ (13. a 14.9.).
V roce 1920 byl ve Lhotě založen Sokol a divák si mohl mnout ruce. Aby měl tento spolek dostatek prostředků na nákup nářadí a na další svoji činnost, byl nucen hrát často divadlo. Již 1.1. v sále hostince paní Mrázkové byly k vidění hned dvě hry - „Na rodné hroudě“ a „Novoroční večírek“. Po oficiálním založení Sokola a jeho registraci následovala představení „Sňatek na zkoušku“ (18.4.), „Květy v bouři“ (6.6.), „Dřevorubci“ (12.9.), „Pro tatíčka presidenta“ (31.10.) a „Schovanec a schovanka“ (28.11).
Roku 1921 uvedl Sokol dokonce osm nových premiér! Celkový zisk do spolkové kasy tak byl velmi slušný. Hostinská Mrázková pořádala po divadle vždy zábavu, takže také nepřišla zkrátka. A aby to nebylo líto obecní pokladně, byl paní Mrázkové za každou zábavu vyměřen poplatek 10 korun. Šlo o těchto osm her: „Srážka vlaku“ (1.1.), „Naši furianti“ (13.3.), „Směry života“ (12.6.), „Vojnarka“, „Peníze“ (16.10.), „Vodní družstvo“ (27.10.), „Mučedník brixenský“ (6.11.) a „Poslední muž“ (18.12).
Spolek Havlíček je znovu uváděn u některých her v roce 1922 a v následujících letech jako jejich pořadatel spolu se Sokolem. Finanční potřeby Sokola však byly přednější, a tak se Havlíček začíná ze života vesnice opět pomalu vytrácet. Roku 1922 bylo odehráno těchto šest představení: „U Dušánků“ (5.3.), „Radúz a Mahulena“ (9.4.), „Zahučely lesy“ (10.9.), „Babička v zámku“, „Veliké oči“ (obě 26.11., hráli dospělí i děti) a „Přítěž (31.12.). Na výborové schůzi Sokola 12.12. se řešil mimo jiné i špatný stav jeviště. Bylo proto rozhodnuto založit Divadelní fond na opravu jeviště, do kterého se z každé odehrané hry odevzdávalo 25 korun.
V roce 1923 byly k vidění tyto hry: „Vesničtí rebelanti“ (1.4.), „Mrak“ (23.5.), „Oblaka“ (11.11.) a „Písmákova dcera“ (25.12.). Děti navíc uvedly své představení „Pohádka o bídě“ (9.12.). V zimě tohoto roku se Sokol dohodl s hostinskou Mrázkovou na opravě podlahy na sále. Téměř dvacet let stará podlaha již nevyhovovala potřebám cvičenců a nápory při divadelních představeních a spolkových zábavách jí také nepřidaly. Paní Mrázková se uvolila zakoupit trámky a prkna a Sokolové zajistili hřebíky a obstarali práci.
20. dubna 1924 byla sehrána „Kometa Hanzelínova“. Sokolové se poté rozhodli zkusit uspořádat letní představení pod širým nebem a vybrali si hru „Pasekáři“. K realizaci tohoto záměru však nedošlo a tak museli Lhoťáci za divadlem opět do hospody. 23. listopadu viděli hru „Žně“ a 28. prosince „Druhé mládí“. I v tomto roce sehrály děti pohádku, tentokrát to byla „Krakonošova medicína“ (10.8.).
V lednu 1925 se na své schůzi Sokolové rozhodli platit do pokladny Hasičů 10 korun za požární hlídku při každé odehrané hře. Doposud se hrálo ročně celé jedno divadelní představení ve prospěch Hasičů, a ti tedy na tomto rozhodnutí prodělali. Na jaře Sokolové odehráli hru „Její pastorkyňa“ (22.3.) a „Baťoh“ (3.5.). Školní děti se k nim přidaly s pohádkou „Ubrousku, prostři se“ (24.5.). V květnu se znovu mluví o nastudování hry „Pasekáři“ a J. J. Fučík je požádán, aby prozkoumal její scénář a našel vhodné místo k jejímu uvedení. Ani letos se však myšlenka na divadlo v přírodě nedočkala uskutečnění. V létě pořádalo lomnické ochotnické divadlo oslavu výročí 100 let od svého založení. Ze Lhoty byl vypraven alegorický vůz s výjevem ze „Strakonického dudáka“ (dudák spí a víly mu žehnají). Na podzim roku 1925 (25.10.) v rámci oslav 28. října sehráli školáci loutkové divadlo „Ponocný a strašidlo“ a jednoaktovku „Tatíčka vzali“. V této době dospělí ochotníci uvedli pouze hru „Josef Kajetán Tyl“ (22.11.) a poté se chystali na spoluúčinkování při představení Církve českoslovanské „Přišla k rozumu“.
V roce 1926 několik lidí v čele s J.J. Fučíkem pojalo myšlenku vybudovat pomník lhoteckým občanům, kteří padli v I. světové válce. Náklady na jeho výrobu pomohl krýt i zisk z divadelní hry „Pan Měsíček obchodník“ (2.5.). K slavnosti odkrytí pomníku došlo v létě a součástí bohatého programu byla i hra „Zvony“. Celou akci organizačně připravoval Fučík a nám se dochovaly podrobné záznamy i o vlastním divadle. Zatím jsme se nezmiňovali, jak byli při představeních uspořádáni diváci. Již od prvopočátků byly rozděleny lístky na stání a sezení. Židle k sezení byly navíc ve třech cenových kategoriích a lístky na ně se kupovaly předem. Pouze cena vstupného se měnila podle kupní síly koruny. Nejinak tomu bylo, jak vyplývá ze zasedacího pořádku, i při hře „Zvony“. K sezení bylo připraveno celkem 84 židlí. Za první 4 řady po 7 místech se platily 4 koruny, za další 4 řady 3 koruny a nejlevnější místa k sezení v posledních 4 řadách stála 2 koruny. Kolem nich ostatní diváci stáli, což je přišlo na jednu korunu. Na „Zvony“ se tenkrát přišlo podívat 257 lidí. I z této hry byl celý výtěžek věnován na konto pomníku padlých. Sokolská pokladna se dočkala až v prosinci, kdy se hrála „Branských Frantina“ (19.12.). Do Lhoty navíc 11. prosince zavítal soubor akademického odboru Národní jednoty sokolské z Prahy s veselohrou „Radostná událost“.
To, že ve Lhotě nehráli divadlo pouze místní, dokládá i rok 1927, kdy krajem procházel kočovný loutkář a na pět prosincových dní se u nás zdržel (stejnou dobu u nás pobýval i při své zpáteční cestě v létě následujícího roku). V roce 1927 Sokol hodně slevil v počtu uvedených her, když nastudoval jedinou „Návrat k přírodě“. Po dlouhé době vyvěšují plakáty s pozvánkou na své divadelní představení „Naše chaloupka“ (13.3.) i Hasiči. (Jak již bylo řečeno, dost Lhoťáků bylo členy obou spolků, takže rozdíl v představeních býval pouze ten, že zisk šel do jiné spolkové pokladny). Na schůzi Sokola 7.12. se četl dopis od ústředí ochotnictva, zda jednota nechce vstoupit do organizace ochotníků, které jsou pojištěny proti úrazu. Naši Sokolové se však úrazu nebáli, a tak návrh platit pojistné rychle zamítli. V tomto roce si žáci připravili divadlo „Zlatá husa“.
„Románek na horách“, který diváci zhlédli 18. března 1928, byl první hrou v tomto roce. Po něm následovaly „Černé oči“ (6.5.), „Potlouklo“ a „Poklad“ (25.11). V dubnu hostoval ve Lhotě soubor z Libuně, který zde uvedl „Dědečkovy housle“ (15.4.). V září se na sokolské schůzi opět přetřásala otázka, zda divadlo hrát společně s Hasiči a kam půjde zisk. Nakonec bylo rozhodnuto hrát společně střídavě jedno představení pod hlavičkou Sokola a druhé pod Hasiči. Jak se začínala elektrifikovat obec, bylo nutné předělat osvětlení sálu a nasvícení jeviště. Dělo se tak počátkem zimy.
V lednu 1929 měl učitel Fučík na sokolské schůzi proslov o spolku „Havlíček“, který byl vždy kulturním přínosem pro obec a který prakticky přestal existovat. Bývalí členové Havlíčka se ihned zavázali, že znovu obnoví svoji činnost a následující týdny je již bylo možno spatřit při elektroinstalačních pracích na sále hospody. Na Velikonoce si spolu se Sokolem připravily divadelní hru „Zámecké strašidlo“. Toho roku se hrála ještě další čtyři představení (dvě Hasiči, dvě Sokol a Havlíček), jedno se jmenovalo „Jedenácté přikázání“, názvy ostatních se zatím nepodařilo zjistit.
V roce 1930 byly odehrány „Jan za chrta dán“, „Otec národa“, „Kde domov můj“, „Zelené království“ a na Boží hod vánoční „Legionář Lanc“. Ve prospěch našeho Sokola zde 23. listopadu navíc hostovali ochotníci z Radimě. Spolek Havlíček podal v tomto roce návrh na změnu systému vstupného. Napříště se měla místa k sezení rozdělovat pouze na dvě skupiny po 4 a 3 korunách. Lístky na stání by stály dvě koruny místo jedné. Protože na stání chodilo vždy nejvíce lidí, zajišťoval nový systém vyšší zisky.
V roce 1931 se divadla hrála pouze v první polovině roku. Byla to „Závěť“ (5.4.) a „Když služebnictvo stávkuje“ (24.5.). Školáci uvedli další z řady svých pohádek (tentokrát spolu s osvětovou komisí) „Mikeš Lomidřevo“ (8.3.). Hostovali zde Sokolové ze Železnice se hrou „Max a Moric“ (20.2.). Sokolská schůze konaná počátkem června se tentokrát točila hlavně kolem posledního divadla „Když služebnictvo stávkuje“. Vzdělavatel spolku si stěžoval na velice špatnou úroveň ztvárnění hry a chtěl složit svou funkci. Hře chybělo kritické oko Josefa Fučíka, který v předešlém roce zemřel a který vždy ochotně pomáhal s režií představení. Vzdělavatel byl nakonec uchlácholen, funkci nesložil, ale bylo dohodnuto, že žádné další divadlo nebude do příští schůze připravováno. Ta se konala 7. října pod dojmem zhoršující se hospodářské situace. Definitivně bylo rozhodnuto nesehrát žádné divadlo. Každý z přítomných dal místo toho do pokladny 10 korun jako vstupné. Nikdo si tenkrát nepomyslel, že hospodářská krize bude tak hluboká a že k ochotnickému divadlu bude chybět vůle po celé tři roky.

Než bylo divadlu ve Lhotě půl století

Až v roce 1934 se Hasiči odhodlali sehrát několik her. Uvedli „Naše tchyně odzbrojuje“ (25.1.), „Na Benešově gruntě“ (25.2.), „Její osud“ (21.10.) a „Mařenku si neber“ (16.12.). Cestu do hlediště si však našlo velice málo lidí, a tak zisk z představení nebyl prakticky žádný.
Přesto příští rok (1935) uvedly lhotecké spolky každý novou hru. Sokol hrál „Evropa hoří“ (4.4.) a Hasiči „Jeho poslední hřích“ (29.4.). Dvakrát ve Lhotě předvedli své divadelní umění také Hasiči z Kyjů ve hrách „U našeho dvora“ a „Děvčátko z podlesí“. Začátkem roku 1936 ještě přidali „Tulácké dobrodružství“. Úspěch Hasičů z Kyjů povzbudil i ty lhotecké a 29. března uvedli hru „Za vinu nespáchanou“ a 26. prosince „Honba za štěstím“, obě za velice slušné návštěvy. (Tou dobou již byl duchovním otcem divadla Jaroslav Fišera, a převzal tak pomyslnou štafetu po J.J. Fučíkovi.)
V roce 1937 proto Hasiči uvedli ještě o jednu hru více. Na jaře to byla představení „Křížovka lásky“ (6.3.) a „Vesničko pod Šumavou“ (17.4.) a v tradičním vánočním čase „Celá ves se směje“ (25.12.). V roce 1938 rovněž Hasiči dávali další dva kusy - „Krb bez ohně“ (5.3.) a „Písnička srdcí“ (9.4.). V tomto roce došlo k odhalení pamětní desky Josefa Jana Fučíka na budově školy a při této příležitosti sehrála osvětová komise představení „Zvony“ (6.8.). Tou dobou však již visel nad Evropou temný mrak, který později přerostl do bouře II. světové války. Není tedy divu (i když to možná právě div je), že za celý rok 1939 se ve Lhotě hrálo jediné divadlo „Poslední muž“, a to na Štěpána. Získat povolení k sehrání divadla nebylo za války jednoduché, přesto Hasiči sem tam nějakou hru uvedli. V roce 1940 to byl „Domov“, o rok později „Vítěz přítele Meruzalky“ a roku 1942 znovu „Domov“. Na tento rok měli Hasiči připraveno původně nové představení „Červený mlýn“. Ale těsně před jeho uvedením přišel zákaz sehrání. Narychlo se tak oprášila dva roky stará hra „Domov“, kterou ještě měli herci v živé paměti. Když se vývoj války začal obracet, nebyla nějaká lidová zábava, jakou divadlo bezesporu je, již vůbec myslitelná.
Hned po válce si obecní spolky, jejichž činnost byla v minulých letech silně omezena, spravily chuť i na divadelních prknech. Ještě v roce 1945 uvedl nově vzniklý Český svaz mládeže za války zakázanou hru „Červený mlýn“ (23.12.). V roce 1946 byly ve Lhotě hned čtyři premiéry. Hry „Krakonoš“ (21.4.) a „Bejvávalo“ (25.12.) byly posledním počinem osvětového spolku Havlíček, který se poté již definitivně rozpadl. Sokol uvedl hry „Paličova dcera“ a „Zlatá Praha“ (7.4.). Pod hlavičkou Hasičů se hrála obě představení v roce 1947 - „Květy v bouři“ (4.5.) a „Zrádce mezi námi“ (25.12.). Osvětová komise uvedla svoji hru „Srážka vlaků“ v březnu 1948 a v prosinci toho samého roku ještě Lhota viděla hru „Na hranicích“ od Hasičů.
V nastalých letech se venkova velmi dotkly sociální a majetkové změny ve společnosti. Vztahy mezi obyvateli byly proto často narušeny a chvíli trvalo, než se znovu ustálily. Hasiči i Sokol neměli v té době mnoho členů ochotných ve spolcích pracovat a za tohoto stavu se divadlo hrát nedalo. V té době se odvážil pouze Český svaz mládeže uvést hru „Palackého třída“ (1950), ale s nevalnou odezvou. První půlstoletí ochotnického divadla v Bradlecké Lhotě tak není završeno žádnou oslavou, ale velikým otazníkem.

Léta padesátá a šedesátá - divadlo znovu ožívá

Divadelní půst trval ve Lhotě šest let. Až 1.4. 1956 sehráli lhotečtí ochotníci divadlo „Kristýna“. Hru zvládli dobře, a tak se s ní nebáli koncem dubna vyjet na hostování do Tuhaně. I zde se předvedli v dobrém světle, o čemž svědčí i to, že zpátky do Lhoty dorazili až za svítání následujícího dne. Následující rok ochotníci nacvičili hru „Poslední Podskalák“. Ani s ní nezůstali jen v hospodě „U Viků“. Tentokrát vyjeli do přírodního divadla na Kyjích. (Tento krásný přírodní areál, na který si mnozí jistě pamatují, sehrál významnou roli v regionálním ochotnickém divadelnictví. Hry v něm byly svátkem pro široké okolí, což dokazoval i počet diváků.) R. 1957 sehráli ochotníci ještě hru „Chaloupka“. O rok později viděla Lhota další dvě premiéry. Dospělí uvedli 9.3. „Hoj, pane kapelníku“ (s touto hrou se předvedli i ve Stružinci) a školní děti secvičily znovu populárního „Krakonoše“ (již počtvrté v tomto století). Roku 1959 zhlédla Lhota hry „Společný byt“, se kterou Lhoťáci hostovali znovu ve Stružinci a navíc i na Košově, a „Lucerna“. Roku 1960 nacvičily další pohádku školní děti. Tentokrát se jmenovala „Na zakletém zámku“. V tomto roce uvedli ochotníci další dvě hry („U snědeného krámu“ a „Nenadálí hosté“). V těchto letech „U Viků“ často hráli ochotníci z Košova a náš soubor jim to rád oplácel. Premiéru hry „Návštěva nepřichází“ dokonce sehráli na Košově (14.1. 1961) a lhotecká hospoda se o měsíc později dočkala až reprízy. I v roce 1961 si děti zahrály, tentokrát to byla pohádka „Stříbrná studánka“. Rok 1962 byl posledním rokem, kdy se divadlo hrálo v sálku hospody čp.1, který byl po celých šedesát let centrem spolkového života v obci. V prosinci zde ochotníci uvedli dvakrát v jeden den „Pivovar v Sojkově“. Příští rok se hrálo již o několik desítek metrů dále - v novém kulturním domě. Nová divadelní prkna si nejprve vyzkoušely děti. Školáci ze Lhoty a ze Železnice zde 24. března uvedli hru „Vyměněná princezna“. Bylo to tedy ještě před slavnostním otevřením kulturního domu, které proběhlo 23.6.1963. Rok 1964 byl na divadelní hry opravdu bohatý. V novém prostředí si dvakrát zahráli naši ochotníci (29.3. - „Plukovník Gilbert“ a 20.12. - „Jedenácté přikázání“), další hru přidali školáci (8.3. - „Jirka s kozou“) a navíc zde v tomto roce hostovaly soubory z Kyjů, Jičína a Semil. R. 1965 přijeli své umění předvést i ochotníci z Horní Branné. Ti lhotečtí uvedli dvě nové hry (18.4. to byla znovu „Kristýna“ a 25.12. „Poslední muž“). Žáci si svoji pohádku „Popelka“ schovali až na březen roku 1966. O rok později děti lhoteckým divákům předvedly další pohádku (26.3.1967 - „Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků“). Dospělí ochotníci uvedli 25.12. „Pension Belvedére“. Po jejím uvedení asi nikdo netušil, že šlo o zatím poslední hru dospělých v historii lhoteckého divadla. Kapitolu divadelních představení padesátých a šedesátých let tak uzavřeli školáci svojí hrou „Kašpárek, Honza a zakletá princezna“ (14.4. 1968).


Deset let bez divadla

Jakákoliv změna v rovnováze politické situace naší republiky měla za následek i krátkou přestávku v hraní divadla. Po roce 1968 však navíc došlo pro mnohé ochotnické divadelní soubory k triviální, přesto osudové změně v přístupu k zábavě na vesnicích. Konec 60. a začátek 70. let se stal obdobím, kdy na venkov ve velké míře pronikají televizory. Pouhé pasivní přijímání zábavy z obrazovky zvítězilo a tato doba je dobou zániku mnoha ochotnických divadel. Kronikář Jaroslav Seliger na tuto dobu vzpomíná s trochou nadsázky: „..a divadlo se po celý rok nehrálo, to se nestalo, co Lhota Lhotou stojí! ...když jsem se ptal několika mládenců, proč něco nesecvičí, bylo mi řečeno, že si raději sednou k televizoru...“. O divadlo však oko lhoteckého diváka nebylo připraveno úplně. Hostovaly zde alespoň soubory z regionu, které fungovaly o něco déle, než ten lhotecký. Konkrétně to bylo r. 1974, kdy do Lhoty zavítali ochotníci z Čisté, Lomnice a Benešova.

Ke stovce dotáhly divadlo děti

Divadelně nevyužitý kulturní dům, rekvizitárna plná kulis, pláten a dalších věcí a hlavně stále živá bohatá divadelní tradice. Tyto kvalitní základy ležely dlouho ladem a začal se do nich pomalu zahlodávat zub času. Bylo by přece škoda nechat to jen tak! To si řekly r. 1978 i ženy Sokola a v čele s Jarmilou Blažkovou začaly budovat nový divadelní soubor. Skládal se výhradně z dětí a tomu odpovídal i repertoár - hrály se pouze pohádky. Ta první se jmenovala „Elce, Pelce, do pekelce“ a sehrána byla 1. ledna 1979. Vytýčený cíl, tedy sehrát pravidelně jednou ročně nové divadlo, se daří naplňovat až do dnešních dnů. Děti zpočátku líčil maskér Miroslav Holan z Lomnice (dnes to obstarávají dospělí ze Sokola), kostýmy k hrám byly darovány obyvateli vesnice, když bylo potřeba vyrobit nějakou další rekvizitu, přiložil vždy ruku k dílu nějaký šikovný tatínek. Po premiéře se divadlo vždy dvakrát v jeden den reprízovalo pro děti, většinou ze železnické školy. S hrou „Dvě Maryčky“ (1.1.1982) opustil náš Dětský divadelní soubor (DDS) lhotecké jeviště a úspěšně se zúčastnil přehlídky Dětské amatérské divadelní tvorby v Semilech (11.-18.4.1982). O rok později sehrál DDS „Zajíčka Mucánka“ (1.1.1983) jako třetí reprízu této hry i v Tylově divadle v Lomnici (14.dubna).
Dosud sehrál DDS 21 představení (viz tabulka). Se všemi reprízami bychom se dobrali k číslu, které se blíží sedmi desítkám. Ve hrách se vystřídalo na 100 dětí a dnes hrají již i potomci těch, kteří hráli v DDS v jeho začátcích.

Sto let - stovky lidí

Bylo jich tisíc nebo patnáct set? Nikdo je již dnes nespočítá, ale bez nich by nebylo o čem psát. Herci, režiséři, maskéři, kulisáci, osvětlovači, nápověda, biletáři, hudba atd. Není náhodou, že jejich jména nejsou v textu uvedena. Koho totiž vybrat? Jak posoudit, kdo nechal ve lhoteckém divadle větší kus svého srdce? Kdo se o něj zasloužil více a kdo méně? Každý z nich přiložil do stoleté stavebnice lhoteckého divadla svoji kostku - někdo větší, jiný zase opracovanější. Správně poskládané dohromady pak vytvořily kompaktní obraz divadla v Bradlecké Lhotě.

Ve stoleté historii divadla v Bradlecké Lhotě můžeme napočítat necelých dvě stě uvedených premiér a všech představení včetně repríz by bylo jistě přes pět set. Ohlédnutí za tak bohatou minulostí je pro Lhoťáky jistě příjemné, ale i zavazující. A co čeká lhotecké divadlo v novém století? Děti by měly pokračovat v sérii svých pohádek a zanedlouho si tak připomenout čtvrt století trvání svého souboru. Snad z tohoto zdravého podhoubí vyroste i dobrý soubor dospělých ochotníků. Uvidíme, kolik plakátů zvoucích do Lhoty na divadlo, bude mít na začátku letopočtu číslici 2.


Chronologická tabulka s přehledem odehraných představení.
Pč - Pořadové číslo hry v tabulce (1 až 190 - her bylo ve skutečnosti o několik více (pravděpodobně o tři), ale v období okolo r. 1930 nejsou dochované materiály úplné)
Pl - Pořadové číslo hry na dochovaných plakátech (dětská představení se nečíslovala; své první čtyři hry číslovali Sokolové znovu od 1, poté však pokračovali ve staré číselné řadě)
Datum a rok - Premiéra
Spolek - Kdo divadlo hrál (O - Ochotníci, H - Havlíček, P - Hasiči, D - děti, ČSM - Český svaz mládeže, OB - osvětová beseda)
Poznámka - z plakátu, zajímavost ap.

Pč Pl Datum Rok Hra Spolek Poznámka
1 1 1.1. 1900 Staří blázni O
2 2 25.3. 1900 Bodrý venkovan O + „1848“ - žert o jednom jednání, Alois Klášterský
3 3 22.4. 1900 Vybraný ženich O + „Tatínkovy juchty“ od K. Malinského
4 4 4.11. 1900 Dračí dráp O Na opravu sochy Nejsvětější Trojice, po divadle volná zábava
5 5 30.12. 1900 Svatby reservníků O Zákaz použití rakouské uniformy, po divadle volná zábava
6 6 3.3. 1901 Přišla do rozumu O
7 7 14.4. 1901 Milion O Po divadle volná zábava
8 8 17.11. 1901 Poklad O Ve prospěch divadelní garderoby
9 9 29.12. 1901 Diblík O Ve prospěch knihovny pro lid, místo děje - krkonošské podhoří
10 10 23.2. 1902 Diblíkova dceruška O Ve prospěch SDH, pokračování hry Diblík
11 11 6.4. 1902 Pan Měsíček obchodník O Ve prospěch výzdoby kaple sv. Lidmily
12 12 9.11. 1902 Sokyně O Ve prospěch knihovny pro lid
13 13 28.12. 1902 Naši furianti O Ve prospěch úprav jeviště a doplnění garderoby
14 14 22.3. 1903 České amazonky O Ve prospěch SDH - pohřební pokladna
15 15 19.4. 1903 Honza v zakletém zámku O Ve prospěch školní knihovny, naposledy hostinským K.Krejčí
16 16 8.11. 1903 Paličova dcera O Ve prospěch úprav jeviště a doplnění garderoby, poprvé v hostinci Josefa Mrázka
17 17 26.12. 1903 Sňatek na zkoušku O Ve prospěch knihovny pro lid
18 18 6.3. 1904 Otče náš O Ve prospěch SDH
19 19 17.4. 1904 Vodní družstvo O Ve prospěch knihovny pro lid, Po divadle volná zábava
20 20 20.11. 1904 Sedlák "Kmotr Soudil" O Ve prospěch knihovny pro lid
21 21 26.12. 1904 Osudné námluvy O Ve prospěch divadelních rekvizit, + „Věno“ od V. K. Častolovského
22 22 19.3. 1905 Na pomoc Rusům O Ve prospěch pohřební pokladny SDH
23 23 26.12. 1905 Jiříkovo vidění O Ve prospěch nového jeviště, na novém stálém jevišti
24 24 2.2. 1906 Pražské švadlenky O Ve prospěch divadelního jeviště, nové dekorace
25 25 18.3. 1906 U Dušánků O Na obecně prospěšný účel nové dekorace
26 26 16.4. 1906 Statek Lhota O Na dluh od zřízení jeviště, přeložil Jan Vávra Lomnický
27 27 4.11. 1906 Karel Havlíček Borovský H K uctění památky K. H. B. a na oslavu 20-letého trvání školy zahájí činnost spolkovou divadelní odbor "Havlíčka"
28 28 26.12. 1906 Maryša H
29 29 10.3. 1907 Vesničané H Upravil J. L. Turnovský
30 30 15.3. 1908 Závěť H
31 31 20.4. 1908 Prodaná nevěsta H Před tím fraška „Můj ráj“, autor J. V. Kavka
32 32 15.11. 1908 Václav Hrobčický z Hrobčic H
33 33 26.12. 1908 Strakonický dudák H Obleky dodal Václav Sedláček - divadelní závod v Neratovicích, nová dekorace
34 34 1.1. 1910 Vojnarka H
35 35 27.2. 1910 Nebožtík strýc H
36 36 3.4. 1910 Slavnostní schůze H
37 37 27.11. 1910 Chudý písničkář H
38 11.12. 1910 Krakonoš D Česká zemská komise pro ochranu zanedbané mládeže
39 38 12.3. 1911 Paní Marjánka, matka pluku H
40 39 17.4. 1911 Lucifer aneb Zázračný elixír H
41 40 3.12. 1911 Staří blázni H
42 41 31.12. 1911 Honba za ženichem H
43 42 3.3. 1912 Pro českou školu H Ve prospěch ústřední matice školské a národní jednoty severočeské
44 14.7. 1912 V cikánském zajetí H+D
45 43 27.10. 1912 Za cizí hříchy H Ve prospěch spolkové pokladny
46 44 1.1. 1913 Tak je to na tom světě H Ve prospěch spolku, +„Přástky“ od Fr. S. Procházky
47 45 23.2. 1913 Dědečkovy housle H
48 46 24.3. 1913 Na kozlanském klepáči H Ve prospěch spolku, pokračování „Dědečkových houslí“, 24. 3. hra požárem přerušena
49 47 1.11. 1913 Furiant H
50 48 1.1. 1914 Lucerna H Ve prospěch spolku, histor. obleky dodal Fr. Petránek z Kolína, nové dekorace maloval Jan Lev z Jilemnice
51 49 15.3. 1914 Český sedlák H Ve prospěch spolku
52 50 19.4. 1914 Páni H
53 51 10.2. 1918 Břetislav a Jitka H Ve prospěch Českého srdce a Ústřední matice školské
54 52 30.3. 1919 Smír H
55 29.5. 1919 Krakonoš D+H Ve prospěch sirotků po českých legionářích, obleky firma Černovický v Turnově
56 14.9. 1919 Učitel ve francouzském zajetí D Ve prospěch sirotků po českých legionářích, pro školní mládež
hráno již 13. 9.
57 1S 1.1. 1920 Novoroční večírek S
58 53 14.3. 1920 Na rodné hroudě H
59 54 18.4. 1920 Sňatek na zkoušku H Ve prospěch Sokola
60 2S 6.6. 1920 Květy v bouři S Ve prospěch zařízení tělocvičného nářadí
61 3S 12.9. 1920 Dřevorubci S
62 31.10. 1920 Pro tatíčka presidenta D Obleky od firmy Černovický v Turnově
63 4S 28.11. 1920 Schovanec a schovanka S
64 55 1.1. 1921 Srážka vlaků H
65 56 13.2. 1921 Naši furianti H
66 57 27.3. 1921 Vodní družstvo H+S Ve prospěch zakoupení tělocvičného nářadí
67 58 12.6. 1921 Směry života H+S Ve prospěch zakoupení tělocvičného nářadí
68 59 21.8. 1921 Vojnarka
69 60 16.10. 1921 Peníze H+S
70 61 6.11. 1921 Mučedník brixenský H+S
71 62 18.12. 1921 Poslední muž H+S
72 63 5.3. 1922 U Dušánků H+S
73 64 9.4. 1922 Radúz a Mahulena S Obleky dodala firma Fr. Petránek v Kolíně
74 65 10.9. 1922 Zahučely lesy S
75 26.11. 1922 Babička v zámku D + „Veliké oči“ od Karla Rožka
76 67 31.12. 1922 Přítěž S Čistý výtěžek odveden bude hladem trpícím lidem v Rusku
77 68 1.4. 1923 Vesničtí rebelanti S Div. kroje dodala půjčovna Thália v Praze
78 69 13.5. 1923 Mrak S
79 70 11.11. 1923 Oblaka S
80 9.12. 1923 Pohádka o bídě D
81 71 25.12. 1923 Písmákova dcera H+S
82 72 20.4. 1924 Kometa Hanzelínová S
83 10.8. 1924 Krakonošova medicína D Výnos na školní knihovnu a tělocvičné nářadí
84 73 23.11. 1924 Žně S
85 74 28.12. 1924 Druhé mládí S
86 75 22.3. 1925 Její pastorkyňa S
87 76 3.5. 1925 Baťoh S
88 24.5. 1925 Ubrousku prostři se D
89 25.10. 1925 Tatíčka vzali D
90 25.10. 1925 Ponocný a strašidlo D Loutkové
91 77 22.11. 1925 Josef Kajetán Tyl S
92 78 20.12. 1925 Přišla do rozumu O Ve prospěch církve československé ve Lhotě
93 79 1926 Chudý písničkář O
94 80 2.5. 1926 Pan Měsíček obchodník S
95 81 1926 Zvony O
96 82 19.12. 1926 Branských Frantina
97 13.3. 1927 Naše chaloupka P
98 21.11. 1927 Zlatá husa D
99 27.3. 1927 Návrat k přírodě S
100 18.3. 1928 Románek na horách S
101 6.5. 1928 Černé oči S
102 1.4. 1928 Potlouklo P
103 4.11. 1928 Pytlákova dcera P
104 25.11. 1928 Poklad S
105 17.3. 1929 Jedenácté přikázání P
106 31.3. 1929 Zámecké strašidlo H+S
107 leden 1930 Kde domov můj S
108 1930 Jan za chrta dán H
109 1930 Otec národa
110 1930 Zelené království
111 25.12. 1930 Legionář Lanc
112 8.3. 1931 Mikeš Lomidřevo
113 5.4. 1931 Závěť
114 20.2. 1931 Max a Moric
115 24.5. 1931 Když služebnictvo stávkuje
116 25.12. 1933 Naše tchýně odzbrojuje P
117 21.10. 1934 Na Benešově gruntě
118 25.2. 1934 Její osud
119 16.12. 1934 Mařenku si neber P
120 4.4. 1935 Evropa hoří
121 14.4. 1935 Jeho poslední hřích P
122 22.3. 1936 Princezny z fabriky P
123 26.12. 1936 Honba za štěstím
124 6.3. 1937 Křížovka lásky + „Osudné námluvy“
125 28.3. 1937 Za vinu nespáchanou P
126 17.4. 1937 Vesničko pod Šumavou
127 25.12. 1938 Celá ves se směje P
128 5.3. 1938 Krb bez ohně P
129 9.4. 1938 Písnička srdcí
130 6.8. 1938 Zvony
131 26.12. 1939 Poslední muž
132 1940 Domov P
133 1941 Vítěz přítele Meruzalky P
134 květen 1941 Směry života P
135 1.3. 1942 Jedenácté přikázání P R v Syřenově
136 1942 Domov
137 23.12. 1945 Červený mlýn ČSM
138 21.4. 1946 Krakonoš H
139 25.12. 1946 Bejvávalo H
140 7.4. 1946 Zlatá Praha
141 1946 Paličova dcera S
142 4.5. 1947 Květy v bouři P
143 25.12. 1947 Zrádce mezi námi P
144 březen 1948 Srážka vlaků O
145 prosinec 1948 Na hranicích P
146 1950 Palackého třída ČSM
147 1.4. 1956 Kristýna R na Tuhani
148 1957 Poslední podskalák
149 1957 Chaloupka
150 9.3. 1958 Hoj, pane kapelníku R ve Stružinci
151 25.12. 1958 Krakonoš
152 březen 1959 Společný byt R na Košově a ve Stružinci
153 13.12. 1959 Lucerna
154 květen 1960 U snědeného krámu
155 prosinec 1960 Nenadálí hosté
156 17.4. 1960 Na zakletém zámku
157 14.1. 1961 Návštěva nepřichází Premiéra na Košově
158 2.4. 1961 Stříbrná studánka D
159 prosinec 1962 Pivovar v Sojkově Poslední hra v čp. 1
160 24.3. 1963 Vyměněná princezna D První hra v KD
161 29.3. 1964 Plukovník Gilbert
162 20.12. 1964 Jedenácté přikázání
163 8.3. 1964 Jirka s kozou D
164 18.4. 1965 Kristýna
165 25.12. 1965 Poslední muž
166 6.3. 1966 Popelka D
167 26.3. 1967 Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků D
168 25.12. 1967 Pension Belvedére SM+OB
169 14.4. 1968 Kašpárek, Honza a zakletá princezna D
170 1.1. 1979 Elce, Pelce do pekelce D(S)
171 1.1. 1980 Zkoušky čerta Belínka D(S)
172 1.1. 1981 Vyměněná princezna D(S)
173 1.1. 1982 Dvě Maričky D(S) R v Semilech
174 1.1. 1983 Zajíček mucánek D(S) R v Lomnici
175 1.1. 1984 Šípková Růženka D(S)
176 6.1. 1985 Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků D(S)
177 19.1. 1986 Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku D(S)
178 25.1. 1987 Tři princezny na vdávání D(S)
179 17.1. 1988 Švec a čert D(S)
180 31.1. 1989 Jak hlouposti narostly parohy D(S)
181 6.2. 1990 Popelka D(S)
182 březen 1991 Princezna Rozmařilka D(S)
183 18.2. 1992 Princezna Koloběžka, švec a všichni čerti D(S)
184 14.2. 1993 O princezně, která si neuměla hrát D(S)
185 30.1. 1994 Zajíček Mucánek D(S)
186 12.4. 1995 Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků D(S)
187 31.3. 1996 Stříbrná studánka D(S)
188 13.4. 1997 Elce, Pelce do pekelce D(S)
189 19.4. 1998 Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku D(S)
190 18.4. 1999 O lajdavém mraveništi D(S)









Graf č. 1 - Počet uvedených premiér v jednotlivých letech


Graf č. 2 - Počet uvedených premiér dospělých v jednotlivých měsících (pokud jsou známy)
Výrazná jsou maxima začátkem jara a před koncem roku.V letních měsících se divadla hrála velmi výjimečně, a to pouze u příležitosti nějakého výročí.

Graf č. 3 - Počet uvedených premiér dětských her v jednotlivých měsících (pokud jsou známy)
Do r. 1970 uváděly děti hry po celý rok. Od r. 1978 uvádí DDS své hry vždy v první třetině roku.


Graf č. 4 - Vývoj počtu obyvatel v Bradlecké Lhotě ve 20. století. Mezi počtem obyvatel a počtem uvedených premiér (graf č.1) je zřejmá určitá korelace.Do počtu odehraných her však zasahovala i celá řada dalších faktorů.







Závěr:

V Bradlecké Lhotě se hraje amatérské divadlo již sto let. Téměř po celou tuto dobu se vždy našlo dost lidí, kteří se na něm byli ochotni podílet. O tom svědčí i na dvě stovky uvedených her a mnoho dalších akcí (besídky, zábavy, výročí atp.). Výdělky z představení pomáhaly v činnosti obecním spolkům. Nejprve se hrálo v hostinci čp. 1 a od r. 1963 v kulturním domě. Obvyklá návštěvnost se pohybovala mezi 150 a 250 lidmi. Výjimečně se na hru přišlo podívat i přes tři stovky diváků. Vstupenky byly rozděleny na lístky k stání a k sezení. Divadla se hrála téměř výhradně v zimním období. Lhotecký soubor mnohokrát hostoval v okolních vesnicích, a naopak i soubory z okolí často hrály ve Lhotě. Při zadávání prací pro divadlo se vždy maximálně využívalo místních řemeslníků. Počet uváděných her v jednotlivých letech kolísal a gradoval po I. světové válce. Od třicátých let měl sestupnou tendenci. Mezi lety 1968 a 1979 se divadlo nehrálo vůbec. Na bohatou divadelní tradici navázal Sokol a jeho Dětský divadelní soubor. Ten hraje pravidelně dodnes.
Díky poloze Bradlecké Lhoty měl kulturní život v obci vždy význam i při spolupráci vesnic mezi regiony Lomnicka a Jičínska.








Použité prameny:

1) Petrák Josef, Letopisy divadel na Lomnicku in Lomnicko n. Pop., III. roč., str. 15, 20, 47, Učitelská jednota „Komenský“ v Lomnici n. Pop.,1922
2) Obecní kroniky Bradlecké Lhoty
3) Kroniky školy v Bradlecké Lhotě (Okresní archiv Semily)
4) Zápisy ze schůzí Sokola Bradlecká Lhota (1920 - 1960)
5) Kronika Dětského div. souboru Bradlecká Lhota (1978-1999)
6) Materiály SDH Bradlecká Lhota
7) Dochované plakáty, dokumenty a fotografie ve vlastnictví lhoteckých občanů (zvláštní poděkování za velké množství dodaných podkladů patří panu J. Fišerovi)