Texty: VELEMANOVÁ, Věra: Ochotnické divadlo na Příbramsku. Rkp. 2000. 24 s.

VELEMANOVÁ, Věra: Ochotnické divadlo na Příbramsku

Úvod


Příbramsko jako velmi vyhraněný region, jehož tvář po staletí formovala hornická tradice, si přes veškerá dějinná úskalí udrželo i svébytnou tradici kulturní. Amatérské divadlo se - leckde už na začátku minulého století - uchytilo i v některých malých osadách.
Těmto aktivitám nahrávala především skutečnost, že Příbramsko bylo značně poněmčenou oblastí. Do poměrně bohatého kraje přicházeli jednak němečtí úředníci, jednak už od 16.století saští horníci z Krušných hor. Divadlo coby jeden z nejkomunikativnějších prostředků zachovávání českého jazyka tím získalo živnou půdu pro svůj rozvoj. Činnost začaly provozovat jak různé čtenářské a vzdělávací spolky, tak zábavní kroužky, besedy,
a samozřejmě přímo divadelní spolky a soubory. Hrálo se především v sálech hostinců, ale na Příbramsku existovaly a existují i dodnes používaná a oblíbená přírodní divadla.

PŘÍBRAM

První zmínka o zárodku ochotnických představení pochází ze 31.října 1843. Šlo
o podobnou „vlasteneckou besedu“, jaké se tehdy pořádaly v Praze z iniciativy J.K.Tyla.
V hostinci „U černého orla“ pak bylo v témže roce zásluhou MUDr.Langmajera založeno ochotnické divadlo. První představení se uskutečnilo 10.března 1844, a šlo o hry „Dva přátelé a jeden kabát“ a „Prostota venkovská“.
Malý prostor hostince byl po roce 1848 nahrazen prostornějším sálem v nově postaveném hostinci „U zlatého anděla“, s jevištěm a šatnami pro herce.
Vedle tohoto nově vzniklého ochotnického souboru existovaly již po nějakou dobu na Příbramsku i typické vlastenecké spolky, jako Slovanská lípa či Sbor ostrostřelců. Nástupem Bachova absolutistického režimu jejich činnost zeslábla, členové Slovanské lípy se sdružili
v nepolitickou Měšťanskou besedu. Ta se po roce 1861, v době politického uvolnění, stala centrem kulturního dění, založila i svůj vlastní divadelní odbor. Sídlila nejdříve „U zlatého anděla“, od roku 1871 v hostinci na „Střelovně“. Poté se přestěhovala do bývalého domu Václava Bosáčka v Pražské ulici, roku 1874 přestaveného mecenášem kulturních podniků, Šebestiánem Kličkou, příbramským sládkem. V sále tohoto domu vystupovaly i kočovné soubory, pořádaly se zde také plesy a taneční kursy.
Divadlo provozovali také příbramští studenti, k rozvoji této činnosti přispěl i místní Sokol,
jehož tělocvična byla až do vzniku profesionální divadelní scény (1959) nejprostornějším příbramským sálem.
V roce 1889 byl z iniciativy P.Matase založen Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Vlastimil, který působil v Příbrami do roku 1950. V jeho repertoáru se většinou objevovaly typické dobové „truchlohry“, komedie či frašky (M.Desvallieres: Půjč mi svou ženu – 1890, 1902, E.Raupach: Mlynář a jeho dítě – 1900, 1916, 1920, J.Vojtěchovský: Můj ráj – 1901, 1904, 1914, apod.). Provedl však i některá náročnější díla, jako hru J.K.Tyla Paní Marjánka, matka pluku (1906), Jiráskovu Vojnarku (1921), Tylova Strakonického dudáka (1921), atd.
Spolek byl velice dobře organizován, měl svou knihovnu – např.ve 20.letech se v ní nacházelo 120 svazků divadelní literatury se 340 hrami. Svá představení provozoval „Vlastimil“ ponejprv v hostinci „U zlatého soudku“, potom, na přelomu století, na „Střelovně“. Na počátku našeho století přesídlil do hostince „Na Marjánce“. Hrál i v Měšťanské besedě
a v sále hotelu „Buchar“. Spolek byl velice aktivním i ve společenském životě. Jen ve dvacátých letech 20.století byl členem několika dalších organizací - Osvětového sboru
v Příbrami, Vzdělávacího sboru města Příbramě, či Masarykovy ligy proti tuberkulóze. Sdružoval se v ÚMDOČ. Kromě těchto aktivit pořádal spolek i taneční a maškarní zábavy, výlety, koncerty, přednášky, taneční hodiny.
Posledním představením, (tehdy hraným v rámci oslav VŘSR), byla patrně Stehlíkova Mordová rokle. Poté záznamy o eventuelních dalších představeních totiž končí.

Divadelní činnost vyvíjeli také bánští akademici, sdružení ve spolku Prokop, založeném v roce 1888. Z jejich poměrně kvalitní dramaturgie je zvláště znám počin, jakým bylo uvedení čerstvě vydaného Čapkova Loupežníka.

Ve dvacátých letech našeho století vrcholí snažení o to, dát ochotnickému divadlu hlubší ráz, záměr. To se projevuje v pořádání různých přehlídek či cyklů. Kupř. Městský osvětový výbor v Příbrami uspořádal na začátku dvacátých let cyklus Jiráskových her, významnou událostí bylo potom roku 1926založení Spolku pro zbudování divadla v Příbrami. Spolek vyvíjel
i vlastní divadelní činnost. Byl tvořen jak profesionálními divadelníky, tak vzdělanými a talentovanými amatéry. Jedním z režisérů, původně profesionálů, byl bývalý herec Zemského divadla v Brně, Antonín Vaněk, jako scénograf zde působil Oldřich Mrkvička, také výtečný fotograf. Hrály se hry od autorů, jako byl Langer, Shaw, Čapkové, Kvapil, Šrámek, Ibsen, Rostand, Shakespeare.
Roku 1942 byla okupanty činnost spolku zastavena a jeho jmění bylo zabaveno. To byla pro spolek sice krutá rána, vzhledem k prvotnímu poslání, které si při svém vzniku vytýčil, ale kontinuita jeho aktivit se tím přerušila jenom načas, do konce války.
Jeho repertoár byl složen hlavně z děl klasické dramatické literatury. Převládaly oblíbené hry Shakespearovy – Zkrocení zlé ženy, Veselé ženy windsorské, Romeo a Julie, Othello, Večer tříkrálový…Mimo to uvedl spolek např.Nezvalovu Manon Lescaut či Rostandova Cyrana
z Bergeracu.
Jak potvrzuje několik zdrojů, velkou osobností spolku byl JUDr.Pravoslav Jeník, nejčastější režisér, člověk s velkým rozsahem (dlouholetý předseda Příbramské filharmonie). Rok 1954, kdy Jeník zemřel, byl pro spolek a vůbec příbramské ochotnické divadlo rokem velké ztráty.
Velký přínos pro ochotnické divadlo na Příbramsku vůbec prý měly také recenze V.Müllera.

Také pěvecké spolky Lumír a Dobromila, čas od času provozující operní představení, přispívaly tak do divadelního života Příbrami.

PADEVĚT, P: Příspěvek k dějinám ochotnického divadla na Příbramsku, Gymnázium Příbram, 1988 (uloženo v SOkA Příbram)
POLÁK, S: Příbramské divadelnictví.Ochotnické divadlo, Vlastivědný sborník Podbrdska, č.1, Příbram 1966, s.128-130
DOLEJŠÍ, F.: Počátky ochotnického divadla v Příbrami, České právo II, č.1, 4.1.1907
Materiály SokA Příbram (viz soupis ARTAMA)


ROŽMITÁL p.TŘEMŠÍNEM, o.Příbram

Iniciátorem vzniku rožmitálského divadelního spolku byl místní učitel František Jerie, spolu
s Hynkem Hofmeisterem, Františkem Kumperou a Ludvíkem Dražanem. Po dvou letech snah a čekání na úřední povolení byl 27.8.1861 založen Spolek divadelních ochotníků, a do vínku dostal také souhlas k devíti divadelním představením. Zakládajícími členy spolku dále byli:
Alois Hofmeister, Marie Zemanová, Herman Haudschuch, František Topinka, Josef Dražan, Antonie Vočková a František Filipovský.
Výbor spolku byl tvořen ředitelem, prvním a druhým režisérem, prvním a druhým pokladníkem , jednatelem, dekoratérem, později ještě revizory účtů a praporečníky. Dá se však říci, že v praxi „všichni
dělali všechno“. V letech 1861-1903 se počet členů spolku pohyboval mezi 20-40, a zhruba 2/3 tvořili muži. Spolek nebyl zpočátku nijak podporován, kupoval proto materiál na vybavení divadla na dluh. Postupně se však z prostého vybavení rozrostl počet kulis, rekvizit a obleků, přibyla i studna, návrší, strom, kříž, obrazy, šatstvo
i vlásenky. Bylo vybudováno i stálé jeviště, roku 1893 byly zakoupeny 2 reflektory.
Rožmitálští se nesoustředili jen na úzký okruh svých aktivit, ale odebírali i sebrané spisy J.K.Tyla, časopisy Jeviště, Besední listy, Thálie, Divadelní listy.
Prvním představením spolku byla veselohra Pan Strejček, sehraná 24.9.1861 v hostinci „U města Rožmitála“, zvaném též „Radnice“. Stálou místností, kde spolek převážně účinkoval, byl ovšem sál hostince „Na růžku“ a od 1.poloviny 70.let až do roku 1937sál hostince „Na Plzence“.
Roku 1865 byla divadelní představení z neznámých příčin zakázána a spolek obnovil činnost až r.1867.
O prvních dvou desetiletích činnosti ve 20.století, byla-li nějaká, se nedochovaly podrobnější zprávy. V kronice města Rožmitálu se patrně o tomto mezidobí píše o převzetí kulturních aktivit místním Sokolem, v jehož sokolovně se pořádala jím provozovaná ochotnická představení. Z kroniky města Rožmitálu se dále dovídáme, že roku 1921došlo ke znovuzaložení Spolku divadelních ochotníků v Rožmitále. 2.února tohoto roku se v hostinci Josefa Petráně sešli na veřejné schůzi Daniel Petráň, Václav Květoň a Karel Matějka. Zakládajících členů bylo 12, činných 23. Za příspěvky, dary a výtěžky divadelních představení ochotníci pořídili za 5 000 Kč jeviště. Za šest let trvání obnoveného spolku sehráli divadelníci 52 představení, uspořádali několik výletů, pomníkových slavností, plesů, večírků.
Dalším rokem, zmíněným v kronice v souvislosti s divadelní činností spolku, je rok 1930. Kromě nenáročných veseloher se hrály v tomto roce kusy, jako Medkův Plukovník Švec - jedno z mála děl tzv. „legionářského dramatu“, Hilbertova Vina, či Molierova jednoaktovka Lékařem proti své vůli. V dalších záznamech – z let 1931 až 1934 – nalezneme např. tři hry herce Jaroslava Průchy, Jiráskovy Psohlavce, další Medkovo dílo – Srdce a válku, Klicperova Hadriána z Římsů, Mahenova Jánošíka. V posledních předválečných letech činnosti rožmitálského spolku, roku 1936 a 1937, se mj.hrála Langrova Jízdní hlídka (zde není však jasné, zda jde o ochotnické představení) či Pujmanové Lidé na kře.
Zprávy o další divadelní činnosti po rozchodu spolku r.1937 se objevují v roce 1944, kdy např. Všesportovní klub sehrál Stroupežnického hru Naši furianti.
Roku 1946 v rožmitálské sokolovně proběhlo představení Čapkova Loupežníka, od roku 1947, kdy ochotníci sehráli hru Ženichové od Macháčka, se v kronice neobjevuje žádný zápis až do r.1949, kdy měla premiéru a dvě reprízy velice úspěšná Zuzana Vojířová. Téhož roku
a stejně úspěšně hráli ochotníci Bílou nemoc, kterou předvedli i přesně o rok později s hosty
z Blatné. V roce 1951 kronika zaznamenává např.představení Molierovy hry Jeho urozenost pan Měšťák (resp.Měšťák šlechticem), Maryši bratří Mrštíků či Tylova Strakonického dudáka. Další zmínka je až z roku 1956 (V.Dyk: Posel, W.Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, hrané též na nádvoří zámku, podobně jako Večer tříkrálový, kde hostoval Josef Kemr, atd.).
Rok 1961 byl rokem výročním : ke století od založení ochotnického spolku v Rožmitále byla uvedena hra Příliš štědrý večer. Téhož roku uvedli rožmitálští také Jiráskovu Lucernu
a Čapkovu Matku.
K výročí slavného přeštického rodáka J.J.Ryby v roce 1965 sehráli hru Čas mého žití od Richarda Záhorského.
Posledním představením rožmitálských v předlistopadové době byla roku 1976 veselohra Hoši,dívky a psi.
Po roce 1989 jsou snahy ochotnickou činnost obnovit. R.1992 se spojují březničtí
a rožmitálští zájemci o divadlo pod vedením Roberta Bartáka a Miloslava Pešty. Roku 1997 se k nim přidávají ještě zájemci z Čenkova.
Kromě každoročních vánočních lidových her se hraje např.roku 1993 Goldoniho Poprask na laguně, nově je nacvičena i Vrchlického Noc na Karlštejně.
Dle dostupných pramenů je však ochotnický soubor v Rožmitále před rozpadem.

PADEVĚT, P.: Příspěvek k dějinám ochotnického divadla na Příbramsku, o.c.
HALÍKOVÁ, V.: výpis z kroniky Rožmitálu pod Třemšínem (spolu s přílohou - kopie zápisu)
SOkA Příbram - archivní materiály - viz soupis ARTAMA


DRMLOVO POLE, m.č.Podlesí, o.Příbram

Drmlovo Pole je malá osada v rámci příbramského Podlesí, které samo je nesamostatnou městskou částí. Přesto se tady od roku 1885 rozvíjela čilá ochotnická činnost, zprvu neoficiálně, jen díky nadšencům, poté coby činnost Spolku vzájemně se podporujících divadelních ochotníků Miláček. Zakladateli spolku byli: František Kohout, Josef Hrdina, Jan Ladman, Antonín Hoaderer, Matěj Čampulka, František Kuděj, Stanislav Oppl, Karel Krátký, Josef Buriánek, Prokop Trefný, Josef Vavřík, Václav Šebek, Josef Kohout, Antonín Míka, Stanislav Dražan a František Šálek.
Zpočátku hrál soubor na velmi skromném, vlastnoručně vyrobeném jevišti v malé místnosti staré hospody u Antonína Šefrny na Drmlově Poli, brzy však se mu podařilo získat kvalitnější jeviště, dekoraci i oponu. 20.1. 1889, po vypracování spolkových stanov, byl na ustavující valné hromadě spolek oficiálně založen.
Svůj název, Spolek vzájemně se podporujících divadelních ochotníků…, získal soubor poté, co byl vypracován a roku 1894 uveden do praxe plán na poskytování podpory a vyplácení pohřebného svým členům. Systém těchto podpor, jejich vyplácení, byl opět, tak jako u spolku Vlastimil, velmi propracovaný .
Ve spolkové knihovně bylo 370 svazků divadelní literatury se zhruba 900 hrami. Drmlovský spolek byl znám i svou bohatě vybavenou šatnou kostýmů a vysokým počtem rekvizit.
Ochotníci si sami vykonávali truhlářské, malířské či zámečnické práce. Zajímavostí je, že až do roku 1930 se zde osvětlení zajišťovalo typicky hornickými karbidovými lampami.
Nejoblíbenějšími kusy, které také v repertoáru převažovaly, byly veselohry a frašky. Tradičně se provozovaly i vánoční hry (Betlémští pastýři byli sehráni 53x).
Roku 1891 se zřítil strop ve spolkové místnosti, v hostinci na Drmlově Poli. Ihned bylo přikročeno ke stavbě nového, v jehož prostorách ochotníci hráli až do svého zániku v roce 1951.
Členem ÚMDOČ byl spolek až od roku 1944, na zkušební dobu jednoho roku.
Ještě roku 1949 uspořádali členové spolku u o příležitosti jeho 60.výročí slavnost, onoho roku 1951 však už jen likvidační valnou hromadu, na níž byl spolek z neznámých důvodů rozpuštěn. Dále však pracoval pod hlavičkou dobrovolných hasičů. Do roku 1963 pak sehrál ještě 180 představení.

PADEVĚT, P: Příspěvek…, o.c.
SOkA Příbram: archivní materiály - viz výpis ARTAMA


STARÉ PODLESÍ, m.č.Podlesí, o.Příbram

Jednota, spolek divadelních ochotníků, byla zřejmě založena už roku 1886, ovšem místní pamětní kniha končí své zápisy r.1936, ačkoliv dle svědků divadelní činnost spolku pokračovala patrně do počátku 50.let.

KUNICKÝ, J.: výpis z místní kroniky
SOkA: archivní materiály - viz soupis ARTAMA (v současné době ztracen)



NOVÉ PODLESÍ, m.č.Podlesí, o.Příbram

Divadelní soubor vznikl při DTJ v roce 1919. Měl vlastní jeviště a jeho činnost byla prý bohatá (konkrétnější údaje se mi však zatím nepodařilo zjistit). Později hrál pod názvem Spolek vzájemně se podporujících dělníků v Novém Podlesí.
Divadelní činnost zde provozoval i Orel - jeho pamětní kniha byla založena r.1932, poslední zápis je z roku 1941. Několik představení se uskutečnilo v přírodě na tehdejším letním cvičišti, další na vlastním skládacím jevišti v hostinci v Novém Podlesí.

KUNICKÝ, J.: výpis z místní kroniky


SKALKA v Novém Podlesí, m.č.Podlesí, o.Příbram

Roku 1946 vznikl patrně (dle data vzniku kroniky) divadelní soubor Junáka, poté Kovohutí Příbram, nyní Skalka. Poslední název byl přejat z názvu části Nového Podlesí, kde je krásné přírodní divadlo, v jehož prostorách mohly už v minulosti účinkovat soubory z okolních obcí. Soubor uváděl a uvádí většinou klasická díla českých autorů - Jiráska, Tyla, Drdy, Stroupežnického, Klicpery, atd. Padesát let svého trvání oslavil v roce 1996 představením Jiráskovy Lucerny. Potýká se ovšem se stupňujícím se vandalismem, jehož obětí se přírodní divadlo na Skalce stává.

KUNICKÝ, J.: výpis z místní kroniky


ČENKOV, o.Příbram

Počátky ochotnického divadla v této obci je možné datovat od vzniku Čtenářské besedy v roce 1892. Ta jako první nechala pořídit dřevěné rozkládací jeviště, kde se vedle besídek, oslav, večírků a školních vystoupení konala i první ochotnická představení.
První doložená písemná zmínka o divadelním představení pochází z roku 1894. Tehdy sehrála Čtenářská beseda ve prospěch Sboru dobrovolných hasičů při slavnostním svěcení stříkačky představení hry Farář a kostelník.
6.4.1906 byla založena odborová organizace Svaz skupiny kovodělníků v Jincích. Po odtržení Svazu českých kovodělníků od vídeňského svazu založili čenkovští roku 1909 Svaz českých kovodělníků, nebo též Kovodělník. Při této organizaci byl založen dramatický odbor. Po mikulášském večírku s programem bylo první jejich aktivitou předvedení jednoaktovky Lapený Samsonek. První výraznější úspěch zaznamenali ochotníci s představením hry z hornického života, pod názvem Drama čtyř chudých stěn (1907). Hráli jak v hostinci
u Andělů, tak na onom dřevěném jevišti Čtenářské besedy.
Po vytvoření nového spolku, Dělnické tělocvičné jednoty (DTJ) roku 1909, předala Čtenářská beseda DTJ své dřevěné jeviště. Od Dělnické besedy v Jincích pak dostal nový spolek peníze na opravu jeviště a na pořízení nejnutnějších kulis a rekvizit.
Představení však stále provozoval především soubor Kovodělník, občas také divadelní odbor Sboru dobrovolných hasičů.
V repertoáru se v tomto období objevovaly i tituly, jako Vláda tmy, Vojnarka, Jan Hus, Naši furianti, Vodní družstvo, Lešetínský kovář…
Během 1.světové války došlo přirozeně k útlumu ochotnických aktivit, jen z roku 1916 je doloženo představení hry Dotlouklo.
Divadlo se hrálo původně v hostinci u Andělů, od roku 1909 v hostinci Josefa Hrušky. Ten prodal objekt v roce 1911 Českému svazu kovodělníků, který jej postoupil spolku Dělnický dům. V roce 1925 byl přístavbou rozšířen jeho sál, a až roku 1953 byla provedena přístavba jeviště a levého přísálí.
Jednou z vůdčích osobností od roku byl od roku 1908 Josef Klika, vedoucí souboru, režisér
i herec, jinak dělník z čenkovské továrny. Dalšími významnými osobnostmi byli např. Jan Trajbold, Antonín Trajbold st., František Voříšek, Rudolf Svoboda, František Ballý, Antonín Lenc, Václav Hejnal, Karel Matějka, Jan a Anna Beránkovi z Jinec, Marie Svobodová, Božena Hladečková, Marie Hrušková, a další.
Po roce 1918 převzal úlohu hlavního režiséra po J.Klikovi František Karas, některé hry režíroval řídící učitel Vojtěch Štech.
Roku 1924, po ustavení nové Dělnické tělocvičné jednoty, obnovil činnost dramatický odbor, jehož režisérem se stal Václav Hejnal. První uváděnou hrou byla Charleyova teta, kterou, podobně jako další představení, sehráli ochotníci v hostinci u Andělů.

Svébytnou kapitolu tvoří představení, hraná v přírodě, na různých místech, v improvizovaných podmínkách, ovšem s velkou oblibou. Dokládá to několik případů takovýchto čenkovských vystoupení: divadelní odbor hasičského sboru sehrál roku 1922 v parku u bývalého mlýna hru Probuzenci, 1923 Jana Výravu, 1924 hru Pro čest hasičskou
a v roce 1925 Lešetínského kováře.
Dramatický odbor DTJ roku 1926 přímo v lese předvedl hru Cikánčina pomsta, 1929 na zahradě u Dělnického domu hru Hostinec u Bručouna. Roku 1930, na paměť zesnulého Aloise Jiráska, zde sehráli ochotníci hru Otec. Návštěva tohoto představení byla prý nevídaná.
Posledními vystoupeními v přírodě, opět na zahradě u Dělnického domu, se stala r.1933 Kukačka zakukala a r.1936 Pepička z malé hospůdky.
Roku 1925, kdy byl rozšířen sál Dělnického domu, začala pro zdejší ochotnické divadlo kvalitativně nová etapa, protože s tímto rozšířením bylo zakoupeno rozkládací dřevěné jeviště, spolu s kulisami zhotovené malířem Chvojkou z Berouna. Činnost zde byla zahájena v březnu 1926 (U Betléma české svobody).
Z doložených pramenů je patrné, že repertoár období do 2.světové války, na rozdíl od repertoáru z počátku tohoto století, v němž se objevovaly i závažnější „dramaturgické počiny,“ sestával především z her lehčího žánru, psaných nezřídka autory z řad ochotnictva.
V kritických letech, v období hospodářské krize, zřejmě tento jev nebyl náhodný, a souvisel
také s odchodem mnohých obyvatel Čenkova za prací, tedy i s odlivem bývalých divadelních nadšenců.
Představení hry Osiřelo dítě v dubnu 1937 bylo posledním, sehraným před 2.světovou válkou.
Zaznamenána jsou ovšem ještě představení „válečná“, spadající do doby před heydrichiádou. Zcela příznačně pro tehdejší dobu to byly úspěšné operety – Na tý louce zelený a Šla Nanynka do zelí.
Události po 2.světové válce samozřejmě ovlivnily kontinutitu ochotnického divadelnictví
i v Čenkově. Divadelní činnost sice částečně ustala v letech 1948-1949, prý i díky rozepřím
v řadách ochotníků, ale stále byla vůle k dalšímu pokračování dlouhé tradice, jakkoli ne tak spontánní a nadšená (jak udává F.Másler ve své studii o čenkovském ochotnictví).
V padesátých letech, v období charakteristickém snahami po zastřešování, sjednocování, zkrátka po lepším dohledu nad činností spolků, se i čenkovští podrobují tomuto trendu. Roku 1952 je utvořen při Závodním klubu ROH Železáren Čenkov dramatický odbor, který si dává za úkol sjednotit všechny ochotníky. Přebírá i všechny dosud nabyté pomůcky a materiál.
Členy tohoto divadelního seskupení byli většinou zaměstnanci Železáren, hrálo se v sále Dělnického domu.
Z té zajímavější dramaturgie 50.let jmenujme např.Gogolovu Ženitbu, Jiráskovy hry Kolébka,Vojnarka a Lucerna, Němcové Divou Báru, Zeyerova Radúze a Mahulenu.
V roce 1961 se čenkovští zúčastnili přehlídky ochotnických souborů příbramského okresu s představením Čapkovy Bílé nemoci (hranou – pro ochotnické divadlo netypicky – po celé čtyři měsíce). Umístili se jako druzí, za rožmitálským souborem a jeho inscenací Blažkovy hry Příliš štědrý večer, a před souborem ZK Jáchymovských dolů Příbram (Molierův Zdravý nemocný).
Podobných přehlídek se čenkovský soubor účastnil každoročně, většinou také úspěšně, pouze roku 1965, kdy se mu nepodařilo dostudovat hru, akci vynechal.
Posledním rokem činnosti souboru je v 60.letech r.1968, pak nastává téměř tříletá přestávka.
Představení hry V.V.Štecha Svatba pod deštníky aneb Zvoní se potřetí v dubnu 1971 bylo však definitivně posledním před dlouhým odmlčením se.

Obnovení ochotnického souboru v Čenkově předcházelo – nepřímo, tehdy ještě ne záměrně, vzpomínkové setkání jeho členů v únoru 1990. Roku 1995, po náhodném setkání bývalých členů ochotnického souboru na podzim 1994, se konečně uskutečnilo první představení. 17.června sehráli čenkovští pro děti hru Pohádka o Honzovi a princezně Zlatovlásce. Režii měl Jaroslav Paima, nový obyvatel Čenkova, který má patrně hlavní zásluhu na obnovení činnosti souboru (v současnosti působící v březnicko-rožmitálském ochotnickém spolku).
Od té doby aktivity ochotníků v této obci pokračují: na podzim roku 1995 se začínají paralelně zkoušet Noc na Karlštejně a Pohádka o Rýbrcoulovi. aby byl vytížen celý zhruba patnáctičlenný soubor. První z her sice nakonec dozkoušena nebyla, pohádka však měla premiéru v květnu 1996. Poté čenkovští uvedli Stroupežnického kus V ochraně Napoleona I., zúčastnili se roku 1998 přehlídky ochotnických divadel v Červeném Hrádku a nyní zkouší hru Svět zlodějů.
Soubor se stále opírá částečně o podporu obce, která financuje technické vybavení a kupř. hradí spotřebu elektřiny.

MÁSLER, F.: Ochotnické divadlo v Čenkově, Čenkov 1996
Programy, plakáty a ústní informace svědků a současných členů (kupř. Jaroslav Patera, Pičín)


SEDLČANY, o.Příbram

Podobně jako předchozí kapitoly, je i „kapitola sedlčanská“ velmi podrobně zpracována, tentokrát Jiřím Kolským v brožuře „Stručné dějiny Spolku divadelních ochotníků
v Sedlčanech“. Tamější ochotnická činnost má totiž bohatou tradici, přetrvávající až do dnešních časů.
18.listopadu 1841 píší Květy v rubrice Denní kronika: „Měšťanstvo sedlčanské zřídilo sobě,
a sice na způsob větších podnikání, totiž akciemi, divadlo, v němžto se dne 31.října poprvé ku prospěchu chudých dítek školních provozovalo: ,Beraunské koláče a Přijel v nauzi., Největší zásluhu o vznik tohoto, alespoň nyní oblíbeného prostředku ku vzdělání lidu našeho má p.Jan Soukup, lékárník, kterýž i co do zakoupení a zřízení divadla samého, i co do vycvičení herců, všechnu možnau péči a pilnost vynaložil, a ku zvelebení tohoto podnikání ničeho nešetřil.“(fotokopie z archivu Národní
knihovny )
Ochotnický spolek v Sedlčanech měl své předchůdce - např. v hudebním a literárním bratrstvu při kostele sv.Martina v 16.století.
S dobou národního obrozování se, s dobou merend a besed vzniká tedy pečlivě promyšlený návrh lékárníka Jana Soukupa. Od ochotníků z Tábora zakoupili sedlčanští starší jeviště - přední oponu a dva portály, „pozadí selskou vesnici představující“, sloupovou síň, modrý pokoj, červený pokoj, rytířský sál, město a lesní krajinu. K tomu pořídili prkna na jeviště
a rytířské obleky.
Jak píše v jednatelské zprávě spolku Jindřich Fliegl, hrály se většinou kusy od J.N.Štěpánka
a J.K.Tyla, ovšem protože se častým stěhováním zprávy o představeních poztrácely, nejsou
podrobnější poznatky. Navíc po Bachově nástupu se podmínky pro hraní divadla ztížily, hry se musely posílat k povolení na místodržitelství do Prahy.
Ochotníci se snaží přesunout svou činnost opět do pokojíku hospody Na Kocandě, kde původně Soukupův nápad na zřízení divadla vznikl, a usilují o obnovení aktivit. Po složitých peripetiích s byrokracií se dočkali v lednu 1860 povolení. Roku 1866, v době společenského uvolnění, ustavují konečně Spolek divadelních ochotníků. Zápisy od této doby jsou lépe dochovány.
Spolek provozoval kromě her českých autorů (Stroupežnický, Štěpánek, Tyl, Klicpera, Štolba, atd.) také dramatiku zahraniční (Raupach, Nestroy, Dumas ml., Raimond, atd.). Sedlčanští si však část repertoáru zajišťovali z vlastních autorských zdrojů - viz např. operetka Maria, sepsaná Ludvíkem Kakšem, s hudbou zkomponovanou Josefem Hrbkem (1870).
Představení byla většinou pořádána ve prospěch nějakého dobročinného účelu, později hrál spolek i ve prospěch svůj, na obnovu dekorací apod. Spolek postupně nabyl poměrně slušného jmění, z něhož pořídil např. i divadelní knihovnu, mohl nechat obnovit jeviště (v 90.letech podle návrhu a v provedení ak.mal.Romana Skály).
Součástí činnosti ochotnického spolku byla i studentská představení, ochotníci spolupracovali také s kočovnými divadelními společnostmi (Čížkova, Švandova, Jelínkova, Faltysova, Červíčkova, operní společnosti Trnkova, Spurného, Zölnerové…).
Kromě samotné divadelní činnostmi měl spolek bohatý program i co do oslav, maškarních merend, výletů, atd.
Roku 1881 byly přijaty nové stanovy spolku, 1892 se spolek přihlašuje za člena matice divadelních ochotníků.
Výraznými osobnostmi období 2.poloviny 19.století byli v životě spolku např. Matěj Josef Poustka, ředitel a herec souboru a Jindřich Fliegl, mj. i nadšený žurnalista a kronikář města Sedlčany.
Koncem 19. a počátkem našeho století aktivita sedlčanských ochotníků klesá (v letech 1909, 1911, 1912 nehráli vůbec). Ve válečných letech 1914-1918 se hrála pouze hra J.Skružného „Žabec“ - ve prospěch vdov a sirotků po padlých.
První valnou hromadu po válce pořádají ochotníci v únoru 1919. Snaží se obnovit svou činnost zkvalitněním dramaturgie i režie. Do repertoáru meziválečného období patří kupř. Paní Marjánka, matka pluku, Maeterlinckův Starosta Stilmondský, Hamlet, Nora, Bílá nemoc, Ze života hmyzu, Maryša, Jízdní hlídka, hry Jiráska, Klicpery, atd.
Po Jindřichu Flieglovi, který roku 1925 umírá, se hlavní režijní práce ujímá Jaroslav Paleček. Za jeho působení se soubor profiluje směrem k větší náročnosti - nejen ve výběru repertoáru, ale i při studiu her. Roku 1931 vstupuje do spolku také Jan Hetzel, od r.1932 „šéf scény“. Svou prací si sedlčanští získali vážnost a proslulost jednak u ochotníků okolních obcí, jednak
u profesionálních umělců (hostovala zde např. Jiřina Štěpničková). Čestným členem spolku se roku 1932 stal Josef Suk.
Roku 1937 Paleček odchází a režie se po něm ujímá Eduard Rataj. Inscenuje např.Langrovu Dvaasedmdesátku. Posledním představením před 2.světovou válkou je v březnu 1939 hra V.Wernera Noví lidé.

Období 2.světové války bylo pro sedlčanské o to těžší, že město bylo roku 1943 vystěhováno a zabráno německým vojskem SS. Spolek je v červenci tohoto roku rozhodnutím okresního úřadu likvidován.
V roce 1945 pak měl tímto stěhováním soubor ztíženou pozici. Přesto v tomto roce zahájil činnost představením Starosty Stilmondského s předehrou od B.Smetany.
Roku 1948 přejímá po E.Ratajovi většinu režií Josef Hrůša. Toto bouřlivé období ovlivňuje do značné míry chod práce spolku - někteří členové, jako dosavadní předseda Jan Vodňanský, dokonce odcházejí, protože svobodná spolková činnost je čím dál více oklešťována (od dubna 1948 jsou ochotníci nuceni podávat hlášení kulturně propagační komisi OV KSČ
v Sedlčanech). Od prosince 1949 dostal výpověď nájemce hostince „U Karla IV.“, kde se odehrávala představení.
Repertoár v této době tvořila především díla klasická.
Nad spolkovým životem v Československu už se ovšem stahovala další mračna: spolky byly převáděny pod instituce, kontrolované státem, a tak byla jejich samostatnost a identita de facto likvidována. Spolek sedlčanský byl podle tzv. „Soběslavského plánu“ od ledna roku 1951 zřizován ZK ROH Sdružených komunálních podniků v Sedlčanech, a tak úředně zanikl a byl „vymazán ze zdějšího spolkového katastru.“(pozn. - viz Kolník, s.38). Jeho činnost však pokračovala dál.
V roce 1952, pod odchodu E.Rataje, se ujímá režií převážné většiny představení Josef Hrůša. Ten chce navázat na náročnost, charakteristickou pro období, kdy soubor režíroval Jaroslav Paleček. Jeho ambice se však nenaplnily. Složitá dobová situace zapůsobila na atmosféru v souboru - to se projevilo odchody dalších členů a potažmo v práci. Z objektivních důvodů nebylo možno nacvičovat tolik her, jako v letech minulých. Po Matce v roce 1953 a Noře r.1955 už Hrůša další představení nerežíruje a definitivně odchází.
Od roku 1956 do r.1968 se vystřídalo u ochotníků 12 režisérů. Mnoho jich zde působilo velmi krátce, někteří zasáhli do dějin souboru hmatatelněji. Situace se však ustálila až po roce 1969, kdy se režie ujímá dlouholetý sedlčanský ochotník Vladimír Stibor, ovlivňující pak místní divadelní život až do poloviny 80.let.
V repertoárové skladbě období „totality“ tvořily kromě několika titulů tendenčních hry klasické dramatické literatury: Vrchlického Soud lásky, Noc na Karlštejně, Klicperův Zlý jelen, Drdovy Hrátky s čertem, Dalskabáty, hříšná ves, Stroupežnického Paní mincmistrová, Zvíkovský rarášek, Čapkův RUR, atd.
V rámci sedlčanského ochotnictva působilo i Studio mladých - dětské studio, vedené Věrou Zemanovou.
Ochotníci v Sedlčanech hrají divadlo dodnes - většinou jde o klasický český repertoár.

KOLSKÝ, J.: Stručné dějiny Spolku divadelních ochotníků v Sedlčanech 1841-1991, Kulturní dům J.Suka, Sedlčany 1991
SOkA: archivní materiály: zápisy o schůzích 1868-1947 (5 kn), záznam o div.zkouškách 1895-1925, texty div.her, korespondence 1871-1932 (2 kn), účty 1862-1946 (4 kn), plakáty, programy, fotografie, plánky divadla

Fotografie a diplom ze soukromého archivu dcery F.Dvořáka, bývalého člena spolku



TRHOVÉ DUŠNÍKY, o.Příbram

Místní rodák a kronikář František Hlaváč, podávající faktograficky, myšlenkově i literárně velmi cenné svědectví o historii ochotnické činnosti v této obci, zařazuje její počátky do 20.let našeho století. V pivovarské hospodě se prý v tomto období hrály kritické kuplety na místní poměry.
O skutečných divadelních představeních pak prý lze hovořit v souvislosti s činností spolku Dobrovolných hasičů. Hlavním iniciátorem v tomto směru byl velitel hasičů Václav Křivonoska, který hry režíroval. Hasiči hráli i loutkové divadlo - podobně jako činohru v hostinci u Štolů.
Dalšími divadelníky se stali místní Sokolové, ale i sportovci - konkrétně fotbalisté.

V roce 1945 se spojili tito ochotníci v Divadelní spolek, jehož předsedou se stal Eduard Holý.
Postupně však divadelní dění v této obci upadalo, poslední pravidelnější představení se konala patrně v 60.letech. „S rozmachem televize a úbytkem lidí, divadelní činnost úplně ustala, zbyly jen vzpomínky na krásná představení a obdiv tehdejších účinkujících, s jakým zápalem a nedšením divadlo dělali. Dnes jsou většinou již staří nebo nežijí, patří jim dík a vzpomínka“, píše František Hlaváč.

HLAVÁČ, F.: z paměti rodáka, OkÚ Příbram, OkM Příbram
VRANOVICE, o.Příbram

První zmínka v obecní kronice, týkající se divadelní činnosti, pochází z roku 1912. Tehdy byl zde založen tzv. Dvouhaléřový fond, a z jeho a příspěvků hasičského sboru zakoupili vranovičtí jeviště pro ochotnické divadlo.
Zápisy o představeních však patrně začínají až rokem 1924. režisérem představení byl Vojtěch Holan. Jeho smrt za 2.světové války, kdy byl vězněn v koncentračním táboře
a popraven nacisty, znamenala pravděpodobně i konec divadelní činnosti ochotníků.
Repertoár souboru se skládal vlastně výhradně z lehčích kusů, často jednoaktovek, ve svém duchu a stylu zřejmě navazujících na ony kuplety.

PAZDERNÍK, Z.: výpis z kroniky, Obecní úřad Vranovice, OkÚ Příbram, OkM Příbram


PEČICE, o.Příbram

Podle místní kroniky se v této obci hrálo divadlo od čtyřicátých let, a to jak činohra, tak i opereta, činné bylo i dětské divadlo. Divadelní představení se odehrávala v sále hostince
U jelena, na jevišti s kulisami i oponou, kterou prý ušil „přední herec Josef Kostka“ (dle paní Šrůtové-Kostkové, která sestavila zprávu o zdejším divadle).
Soubor měl i svého maskéra, vlásenkáře, osvětlovače. Repertoár se skládal převážně z her „lehčího“, nenáročného žánru, ze známějších titulů to bylo např. Jedenácté přikázání od Šamberka.
Ochotnická činnost zde ustala zřejmě v polovině 50.let.

ŠRUTOVÁ, M.: ze zápisů přímé pamětnice a členky souboru, OkÚ a OkM Příbram


KRÁSNÁ HORA n.VLT., o.Příbram

Jakýmsi zárodkem ochotnického souboru v obci Krásná Hora byl patrně zpěvácký spolek „Ozvěna“ s 25 zpěváky a dalšími přispívajícími členy (mezi nimi prý byl také otec Emmy Destinnové A.A.Kittl).
Mezi lety 1865-1870 (přesné datum nelze v tomto případě určit) vznikl pak ochotnický spolek, „Divadelní sdružení“. Poprvé se v Krásné Hoře údajně hrálo r.1875 představení hry „Trojí políbení.“ Stanovy a vlastní registrace ochotnického spolku Tyl, který z tohoto sdružení vznikl pravděpodobně v roce 1881, však byly potvrzeny až roku 1890.
Iniciátory byli učitelé Novák a Jindrák, ovšem v době schválení stanov zde prý již nebyli a spolek upadal. Teprve díky lékaři Barešovi a učiteli Špalemu se činnost sdružení zase naplno rozvíjela.
Podrobnější informace o jednotlivých představeních a další činnosti, spojené se spolkovým životem v této obci, nalézáme v knize zápisů ze schůzí, psané od roku 1926.
V tomto období se spolek plně začleňuje do spolupráce se spolky z okolí (to se týkalo hlavně vzájemného zapůjčování rekvizit, kostýmů, paruk, atd.), má už vlastní jeviště. Spolek je též registrován v ÚMDOČ.
Rok 1926 je rokem výročí úmrtí J.K.Tyla, jehož jméno má soubor v názvu, proto je i rokem konání akcí, nějak souvisejících s tvorbou a životem J.K.Tyla.
Roku 1927 přiřazuje spolek, nemající dostatek prostor, svou knihovnu (čítající asi 400 her) ke knihovně obecní. Pokračují jeho intenzívnější kontakty s ochotníky v Petrovicích. Kupuje své vlastní pianino, což je vzhledem k charakteru repertoáru (kromě několika zejména Tylových klasických kusů většinou operety a zpěvohry) důležitý moment. Jedná se také s okolními kapelami o možné spolupráci.
Činnost spolku Tyl byla poměrně intenzívní, pravidelná, léta 2.světové války nevyjímaje. Roku 1952 je spolek začleněn do místní Osvětové besedy a jeho aktivita je postupně zcela zastavena.
KOFROŇ, S.: výpis z obecní kroniky, vlastní vzpomínky a kronikářova otce, OkÚ, OkM Příbram
SOkA: archivní materiály - viz soupis ARTAMA


NEČÍN, o.Příbram

Ze záznamů v místní kronice není zcela jasné, kdo a kdy byl prvním iniciátorem divadelních představení v obci. Jisté je, že tuto činnost provozovalo několik organizací: jednak místní škola, dále TJ Sokol, Osvětová beseda a existoval prý i spolek divadelních ochotníků, o němž ale existuje jen velmi málo písemných zpráv.
Škola uspořádala první představení v zimě školního roku 1903/1904 pod vedením faráře Prokopa Holého - hru Očarovaná pradlena. Od té doby hovoří záznamy o devatenácti představeních, organizovaných školou. Mimo to sehráli sami školáci 4 představení ve školním roce 1917/1918, další prý také odrůstající mládež. Školní děti a mládež zde hrály divadlo prokazatelně do roku 1946, kdy v Nečíni byla zřízena měšťanská škola, rozdělená později na národní a střední školu. Většinou šlo o pohádkové hry a např. při příležitostech výročí vzniku republiky apod. to byla představení her s vlasteneckým námětem.
V místní škole se provozovalo i loutkové divadlo - přinejmenším v letech 1920-1936, a peníze, získané z těchto představení šly též na bohulibé účely (na léčbu tuberkulózy, na učebnice pro chudé děti, na hladovějící Rusko r.1921, apod.).
Roku 1921 byl z iniciativy F.Boušky v obci založen Osvětový sbor. Ten pořádal hlavně přednášky a besedy, ale součástí jeho činnosti byla i tři uskutečněná divadelní představení (jedno r.1927 a dvě v r.1931).
Ochotnický soubor jako takový v Nečíni sice existoval, ale záznamy jsou o něm vedeny jen sporadicky, jen o třech představeních - r.1922, 1923 (Paličova dcera), 1931 (hra Jindra). Výtěžky souboru byly věnovány např. nově vznikajícímu Sokolu, dále hasičskému sboru či na knihy pro školu.
Divadlo hrál i dorost Čsl.červeného kříže.
Nejpodrobnější a patrně nejúplnější jsou zprávy o ochotnické činnosti dramatického odboru Tělocvičné jednoty Sokol, poněvadž příjmy ze vstupného byly jediným přínosem pro pokladnu této organizace. Dramatický odbor byl ustaven r.1922. Divadlo se hrálo v hostinci
B.Vandase na provizorním jevišti. To bylo r.1937 vystřídáno jevištěm trvalým.
Sokol pořádal přinejmenším 1-3 představení ročně, alespoň tak lze soudit dle záznamů v sokolské kronice. V letech 1922-1941 to byly kupř. kusy, jako Návrat českého legionáře, Otcovrah, Do Ameriky, Kandidát ženitby, V červáncích svobody, Plukovník Švec, Na horské faře, Jízdní hlídka, Lucerna, Poslední muž, Naši furianti, Noc na Karlštejně, Václav Hrobčický z Hrobčic, atd. V dubnu roku 1941 měla být hrána ještě Madlenka z kovárny, ale 12.4.1941 byla zastavena činnost všech sokolských jednot, a představení 4 hodiny před jeho začátkem zakázáno. Uskutečnilo se prý o měsíc později - pod hlavičkou Osvětové besedy. Podobným způsobem pak ochotníci sehráli ještě např. hry Ta naše písnička česká či Kolébka.
Po 2.světové válce divadelní aktivity TJ Sokol zřejmě upadají - zápisy jsou jen z r.1947, kdy byl do obce zaveden elektrický proud a ochotníci mohli využívat elektrické osvětlení (hry Bělouš a Nezapomeneš) a potom až v roce 1955 (Jiráskův Otec, Gogolova Ženitba), r.1958 (Goldoniho Mirandolina), 1959 (Jen na lékařský předpis).
V roce 1967 byl podle kronikáře obce vybudován nový sál s jevištěm, ale to už ztratili občané o ochotnickou činnost zájem.

PEJKAL, J.: výpis z obecní kroniky, OkÚ, OkM Příbram



NOVÁ VES p.PLEŠÍ, o.Příbram

Podle ústního vyprávění svědků i podle místní kroniky se zde hrávalo divadlo už před 1.světovou válkou, ovšem písemné zprávy o tom chybí. Roku 1925 byla postavena v obci sokolovna a tam našli ochotníci útočiště. Soubor se svými představeními vyjížděl i do jiných obcí. jeho přáteli prý byli F.X.Svoboda a jeho manželka. Hostoval tu také mj. Jaroslav Vojta. Podstatnou část repertoáru tvořila dnes už klasická dramata - Princezna Pampeliška, Její pastorkyňa, Maryša, apod. Soubor ukončil činnost roku 1965.

Z vyprávění paní Jiřiny Rákosníkové, OkÚ, OkM Příbram


OHRAZENICE, o.Příbram

Podle ústních svědectví se zde divadlo hrálo už před 1.světovou válkou, a to v hostinci Josefa Vocáska. Po válce tuto činnost provozovala Dělnická tělocvičná jednota, Osvětová beseda
a Okrskové sdružení republikového dorostu, později také Svaz požární ochrany, za 2.světové války Mládež národního souručenství a po nástupu komunistů k moci Český svaz mládeže.
Kromě obvyklých frašek a lehčích komedií, jako byla Pepička z malé hospůdky, Prach
a broky, Myslivecká latina, Madlenka z kovárny, a podobně, hrály se v Ohrazenicích i Naši furianti, Vojnarka, či Lešetínský kovář. Posledním představením, zapsaným v místní kronice, je Třetí zvonění v roce 1960.

ZÁRYBNICKÝ, J.: výpis z místní kroniky


OSEČANY, o.Příbram

První záznam o divadelní činnosti pochází z roku 1910, kdy si sbor dobrovolných hasičů pořídil jeviště a hrál divadlo za přispění kroužku divadelních ochotníků. Jediným zdrojem příjmů prý byly tehdy výtěžky z představení. Ta režíroval řídící učitel Karel Kříž.
Divadlo se zde hrálo zřejmě poměrně sporadicky, ale přes celé období První republiky,
a potom od roku 1949 do roku 1968, kdy ochotníci sehráli oblíbenou hru repertoáru Poslední muž. Jinak byl repertoár po celou dobu provozování divadla v této obci složen převážně z lehčích „zapomenutelných“ kusů, kromě snad Drdovy hry Dalskabáty, hříšná ves (1967).

ŠARMIROVÁ, M.: výpis z místní kroniky, OkÚ, OkM Příbram


MILÍN, o.Příbram

První zmínky o ochotnickém divadle v této obci se vyskytují v záznamech o aktivitách sboru dobrovolných hasičů, založeného v roce 1882. Tyto záznamy se objevují ještě v období První republiky.
V Milíně existovala i Katolická jednota, která se též - sporadicky - zabývala divadelní činností (kupř. r.1900 - hra Pasačka lurdská).
Soubor divadelních ochotníků Sokol Milín se „nejvýznamněji zapsal do povědomí milínských v létech 1921-1938.“(pozn. - z podkladů). V jeho repertoáru se objevily hry, jako Jiráskův Otec, Lucerna, Dykův Posel, Štolbovo Vodní družstvo, Stroupežnického Naši furianti, Preissové Gazdina roba, atd. Soubor měl i loutkový odbor, který vznikl v roce 1931. Během prvního roku své existence sehráli loutkoherci 11 her.
Podle registru spolků byl v Milíně roku 1935 založen i Ochotnický a sportovní kroužek, ale
o jeho činnosti se místní záznamy nezmiňují.
Po 2.světové válce v roce 1946 se snažili ochotníci Sokola Milín obnovit svou činnost nastudováním Čapkovy Matky, ovšem k výraznějšímu obnovení došlo až r.1953 prostřednictvím představení Jiráskovy Lucerny. Posledním v zápisech uvedeným dílem, které v tomto období ochotníci nastudovali, bylo Třetí přání od Vratislava Blažka.
Školní ochotnický soubor pak podle záznamů v letech 1958-1959 nastudoval dvě pohádky.
V roce 1977 vznikl divadelní soubor Milen. Zaměřil se repertoárově především na klasická díla, jako je Němcové Babička, Jiráskova Lucerna, Drdovy Dalskabáty, hříšná ves a Hrátky s čertem, Stroupežnického Naši furianti apod.
Milínští ochotníci hráli v „dřevních“ letech v sálech hostinců, od roku 1953 na jevišti sokolovny a od r.1977 na jevišti Kulturního domu v Milíně. Prvním představením tohoto souboru byla Jiráskova Lucerna. Do konce 80.let uvedl Milen např. Babičku, Drdovy hry Dalskabáty, hříšná ves a Hrátky s čertem, Stroupežnického Naše furianty, apod. Za působení tohoto sdružení existoval také dětský divadelní soubor Milíňáček.

VOSTÁREK, J.: Po stopách ochotnického divadla v Milíně, výpis z kroniky, osobní svědectví kronikáře, OkÚ, OkM Příbram

KLUČENICE, o.Příbram

24.11.1927 zde byl ustaven Dramatický odbor Sboru dobrovolných hasičů. Bezpochyby se však ochotnická činnost v obci rozvíjela už před tímto rokem, patrně už před 1.sv.válkou, protože na ustavující schůzi projevili zúčastnění souhlas s tím, aby se nezakládal spolek nový, nýbrž starý aby byl rozšířen a zpevněn. O vzniku a názvu starého spolku však nebyla v místních zdrojích zmínka.
Konkurencí dramatickému odboru bylo Sdružení katolické mládeže, hrající též divadlo.
Po 2.světové válce se ujal organizování divadelních představení farář Malinský.
Roku 1949 však zanikla místní Rada osvětová a činovníci z ONV Milevsko tlačili na zrušení ochotnického spolku a na odstavení faráře Malinského. V prosinci 1950 byl tedy dramatický odbor zrušen. Poté s snažilo několik nadšenců aktivity udržet, ale poslední zápis o představení klučenických ochotníků je z roku 1953. Několik představení pořádala ještě škola, jednou hrou se pokusili o obnovení činnosti členové místního JZD.

BALOUN, J.-VESELÝ, J.: ze zápisů v obecní kronice, OkÚ a OkM Příbram
Obecní kronika, Obecní úřad Klučenice


JABLONNÁ, o.Příbram

Divadelní ochotnický spolek při hasičském sboru byl založen r.1936. Z Dolních Hbit od místního Sokola si soubor zakoupil dřevěné jeviště. Ochotníci si sami zhotovili a vymalovali oponu. Představení měla prý často veliký úspěch a návštěvu (často i 300 diváků). Za dvacetileté trvání spolku bylo sehráno 47 her, mezi nimi kupř. Kříž u potoka, Paličova dcera, Její pastorkyňa, Tvrdohlavá žena, Maryša, Lucerna, Gazdina roba, Dobrý voják Švejk.

VĚTROVSKÝ, V.: výpis z hasičské kroniky




DRAHLÍN, o.Příbram

Roku 1889 byl zde založen Sbor dobrovolných hasičů, provozující mj. i ochotnické divadlo. První zmínka o divadelním představení však pochází až z roku 1897 (vánoční hra Čarovná noc). Spolek byl s malými přestávkami činný až do 1.světové války, po válce svou činnost opět obnovil, stejně tak i po roce 1945. Jeho aktivity definitivně končí po roce 1959.

CHMELÍKOVÁ, D.: výpis z obecní kroniky z let 1946-1992 a z kroniky Sboru dobrovolných hasičů z let 1889-1996, OkÚ a OkM Příbram


BŘEZNICE, o.Příbram

Obec vyznačující se rozmanitou kulturní tradicí a zázemím (veliká židovská čtvrť, jezuitské gymnázium, zámek…) žila i bohatým divadelním životem. První zmínky o této činnosti jsou ze 2.poloviny 17.století. Tehdy studenti jezuitského gymnázia hráli hry s náboženskou tematikou. poslední záznam o jejich představeních je zřejmě z roku 1753, ovšem gymnázium bylo zrušeno až s odchodem jezuitů r.1773. V jezuitské koleji se však hrála představení i ve 40.letech 19.století, kdy se zde scházeli každým rokem o prázdninách studenti, aby tady s dvouletou přestávkou (1849-1851) pořádali pravidelně své akce.
V Březnici působilo od poloviny 18.století i zámecké hraběcí divadlo - „Společnost milovníků divadla“ nebo též „Společnost herců začátečníků“. Z památní knihy vyplývá, že to byla vesměs představení v německém jazyce. Po smrti Josefa a Ernestiny Krakovských, a poté, co se „odebral dědic Jan hrabě z Kolovratů na cesty“ (podle památní knihy a jejího zapisovatele Viléma Schwarze) se zde divadlo přestalo hrát.
Divadlo v českém jazyce se začalo hrát na počátku 19.století, prozatím po domech, nahodile.
Spolek ochotníků byl v Březnici založen roku 1869 pod názvem „Družstvo divadelních ochotníků“ hlavně díky aktivitě Viléma Schwarze a Aloise Tatera a podpoře MUDr.Hanuše Jurenky. Prvními představeními byla „Posvícení v Malčicích“ a „Fotografická dílna“ A.C.Táborského. Repertoár byl sestaven především z veseloher (Zapovězené ovoce, Škaredá sestra, Deklarant, apod.) či z „obrazů ze života národního“ (Sedlák křivopřísežník).
Spolek měl, tak jako podobné spolky na Příbramsku, i jiné cíle a úkoly - mj. i podporu chudých či postižených pohromami apod.
Na Březnicku působila i kočovná divadla.
Divadlo v Březnici provozovali nadále i žáci a studenti (v obci je Střední zemědělská škola), kteří pak do značné míry vyplňovali odmlku ochotnického spolku, jež nastala zhruba ve druhé polovině šedesátých let. Zajímavostí bylo např.představení Král Ubu, hry podle textů Alfréda Jarryho, kterou se studenty r. 1967 (?)nastudoval Andrej Krob, předtím technik Divadla Na zábradlí, spolutvůrce slavné Grossmanovy „ubuovské“ inscenace z r.1964, poté kastelán na zámku v Březnici (dnes režisér slavného amatérského souboru Divadla Na tahu). Představení pojal jako repliku této inscenace.
V Březnici působilo i loutkové divadlo, které provozovali členové spolku Orel a Sokol, a také soukromníci - viz Alšovy loutky. Od poslední čtvrtiny 19.století do Březnice zajížděla
a pracovala zde také známá loutkářka Arnoštka Kopecká-Krügerová, která je v obci pohřbena.
Orel a Sokol provozovaly i činoherní představení ve 30. a 40.letech, divadlo v této době hráli
i členové Dramatického kroužku přátel církve československé.
Po roce 1989 byla tradice ochotnického divadla obnovena i v Březnici: roku 1993 na podzim se sešli současní ochotníci poprvé, aby o Vánocích téhož roku sehráli představení „Vánoční hry.“ Stanovy „Březnického a rožmitálského spolku“byly oficiálně potvrzeny 4.3.1994. V režii R.Bartáka pak spolek nastudoval Goldoniho Poprask na laguně, Pavlovové Bedny,
a v roce 1997 v režii bývalého čenkovského ochotníka J.Paimy Noc na Karlštejně.
Divadlo zde hrají nadále i školní děti - jejich současný soubor se nazývá „Strašuláci.“

Materiály - viz soupis ARTAMA
JANOTA, O.: O divadle v Březnici, Bozeňsko IV, č.1, s.26-27
VEDRALOVÁ, H.: O králi Ubu, ale nejen o něm. Divadlo v Březnici, Neděle 1, č.16, 3.8. 1967, Praha
Věstník městské spořitelny, roč.22, č.3,4, roč.27, č.1,2
Březnický kulturní přehled, prosinec 1970


BOHUTÍN o.Příbram

Kulturní život zde zajišťovali hlavně kantoři a Sokol. Od roku 1874 do r.1914 v Bohutíně působil všestranný kantor a později ředitel školy Karel Peták, hudebník, regenschori, zakladatel mnoha spolků. Jeho pokračovatelem byl František Šefrna, který už za Petákova života na tradici navazoval.
Roku 1908 byla v Bohutíně při škole založena lidová knihovna, od roku 1922 obecná.
1910 vznikl místní Sokol a místní osvětová komise, složená ze zástupců všech spolků a korporací.
Roku 1919 založili sociální demokraté Dělnickou tělovýchovnou jednotu, roku 1921 byla otevřena Sokolovna (přestavěná bývalá hornická „Šlemovna“).
Představení byla provozována při různých slavnostních příležitostech, jako byla např. roku 1926 oslava, věnovaná Janu Husovi a 50ti letému výročí založení hudebního sboru. Členy Sokola bylo sehráno několik divadelních kusů - Já jsem majster seminářský, Na polském zámku, Naši furianti, Lénička z lesa, Nevěsta legionářova, Otčím, Sedlák Zlatohorský,
a žactvem Červená Karkulka. Dělnická tělovýchovná jednota vystoupila se čtyřmi představeními (Hříšnice, Čertovo kvítko, Pro tatíčka Masaryka, Naše pohádka), a jedním představením se na slavnostech podílela škola (Když hračky oživnou).
Sokolové hráli divadlo i mimo tyto příležitosti, a to jak divadlo činoherní, tak i loutkové.
Bohutínský kulturní život byl až do roku 1951, kdy zápisy o divadelních aktivitách končí, velmi bohatý, a to i v letech velmi nepříznivých: např. i roku 1929, v období kruté zimy
a při nedostatku uhlí, uskutečnil Sokol mj. 32 vzdělávacích proslovů, 1 přednášku, 5 programových zábav, 2 akademie, 17 představení loutkového divadla, 2 naučné filmy,
1 zahradní koncert. Za Sokolem v této činnosti hned následovala Dělnická tělovýchovná jednota.
Co se týče repertoáru, převažovaly frašky, operety, četné byly hry a pohádky pro děti. Hrálo se hojně v sokolovně, v sále DTJ, ale nezřídka i v plenéru - často v přírodním divadle ve Vysoké.
Hlavními iniciátory akcí, kromě zmíněného K.Petáka a F.Šefrny, byli ještě kantoři Vrba, Řánek, Čapek, Češka, úředníci Bambas, Blahna, Ouzký, Pečený.
Po roce 1938 obohatili kulturní život obce také noví obyvatelé, kteří byli nuceni odejít před Němci ze severních Čech.
Roku 1932 vznikl také dramatický odbor Sportovního klubu Litavan, který sehrával postupně až 9 představení ročně (např. Vojnarka, matka, Poslední muž, Směry života). Litavan de facto existuje dodnes, ale ochotnické divadlo, pokud je mi známo, neprovozuje patrně už od 50.let, kdy úředně „zanikl sloučením tělovýchovy“, jak je psáno v rejstříku spolků (SOkA Příbram ).
Po roce 1945 byla také sokolská činnost utlumena a posléze zakázána, divadlo však hráli
i místní hasiči. Ti udržují jinak v 50.letech téměř zaniklou bohutínskou kulturní činnost - mj. např. pořádáním masopustních veselí a průvodů, a jejich bohatá sbírka masek je na Příbramsku proslulá.

Ve službách Thalie II, s.157
ŘÍHOVÁ, O.: výpis z kroniky, vedené od r.1923, ze Zpráv o Bohutínu (místní listy), z vyprávění pamětníků



ZALUŽANY o.Příbram

Kolem roku 1880 vznikl v obci úmysl založit ochotnický soubor. Záměr podporovalo i obecní zastupitelstvo. Není jasné, od kterého roku přesně, ale po roce 1880 už existovalo „Družstvo divadelních ochotníků“. Do r.1883 sehrálo hry, jako např. Doktor Tlučhuba, Blázinec v prvním poschodí, Vychovatel v čepici…18.12.1883 se „Družstvo“ spojuje s místním čtenářským spolkem, a vyhovuje tak přání těch hlasů, které volají po vzdělávacím, nejen zábavním účelu divadelního sdružení. Vzniká Čtenářsko-ochotnický spolek.V březnu roku 1884 dochází od c.k.hejtmanství v Písku zpráva, že utvoření spolku bylo povoleno a jeho stanovy schváleny. Zpočátku měl spolek 45 členů, vlastní jeviště, divadelní dekorace, spolkovou knihovnu.
Ze zápisů zalužanské farní kroniky vyplývá, že uvnitř spolku byly v určitém období (90.léta minulého století) rozpory a boje mezi skupinou katolíků, jejichž ochráncem byl kníže Schwarzenberk a mezi mladočechy v čele se starostou Janem Jedličkou. Důsledkem byla značně nevyrovnaná činnost, poznamenaná častými krizemi a malým zájmem členstva
i publika. Přesto spolek stále fungoval, v prosinci 1898 dokonce rozhodl jeho výbor o opravě starého jeviště a pořízení nových kulis.
Po vzniku První republiky byl podle zápisů spolek také nejednou v krizi, hrozící zánikem. Viz např.roku 1919 konflikt, vyvolaný Aloisem Vaverkou, podivnou existencí. Ten se vetřel do Zalužan a chtěl zde založit pobočku Sokola, pod níž by byli členové spolku převedeni. Jak se ukázalo, Vaverkovi šlo hlavně o majetek spolku, a dotyčný, maje oplétačky s paragrafy, nakonec zmizel. Předtím ovšem stačil rozeštvat členy spolku. Poté se situace zklidňuje, následuje poměrně plodné období. Hrají se většinou frašky, vyjma kupř. představení Maryši v roce 1924 (v rámci slavnosti ke 40.výročí založení spolku), či Paličovy dcery r.1925 na počest narozenin TGM nebo Vojnarky r.1926.
R.1925 je podle záznamů opět rokem úpadku spolkové činnosti. „Příčinou jest poválečná psychosa, rozladěnost, roztříštěnost ve strany, štvaní reakčního tisku, nešťastná vnitřní politika, nezdravá koalice, kompromisy, ústup reakci.“
V roce 1927 je v Památní knize spolku zápis o tom, že „nejsou herci ke hraní divadel“ , ovšem divadlo se i tak hraje dál.
Ještě v kritických měsících těsně před začátkem německé okupace, v lednu 1939, je provedena přestavba jeviště, protože „herci trpí nedostatkem místa“ , zavedeno elektrické osvětlení s reostatem a zakoupen vlastní přístroj na rozmnožování plakátů.
Ve válečných letech ještě ochotníci sehráli např.Vojnarku (1942), Lucernu a Jedenácté přikázání (1943). Tímto rokem zápisy v knize končí.

Památní kniha Čtenářsko-ochotnického spolku v Zalužanech 1884-1943, SOkA Příbram


STARÁ HUŤ, o.Příbram

Jak píše místní kronikářka, ochotnické divadlo v obci mělo velkou tradici. První zápisy o této činnosti se datují do roku 1882. Větší rozvoj ochotnického divadla pak znamenalo otevření školy r.1897, kdy zde řídící učitel L.Malý založil ochotnický soubor. Sám psal také divadelní hry. Představení se hrála v místním hostinci.
Vroce 1910 zde založili divadelní a vzájemně podpůrný spolek MAX, z jehož výtěžků byli i podporováni chudí. Prvním představením byla hra Paličova dcera, a peníze z něho získané byly použity na budování sanatoria v Nové Vsi pod Pleší.
Po 1.světové válce se tady uváděly i tehdy módní kabarety.
V květnu 1925 vznikl další ochotnický soubor - Havlíček, který jen za rok 1926 sehrál 16 představení.
Nejplodnějším obdobím prý byla léta 1929-1934, tedy období hospodářské krize. Ochotníci tehdy nastudovali celkem 52 her.
I v letech 2.světové války se hrálo divadlo - celkem prý 40 představení.
Po válce provozoval divadlo místní Junák, kolem roku 1950 Sokol - loutková představení.
Ochotnický soubor existoval asi do roku 1966 - od r.1950 ovšem „zastřešený“ nově ustavenou Osvětovou besedou.
V kulturním domě, otevřeném r.1960, se také pořádaly přehlídky amatérských divadelních souborů - Čapkovo divadelní léto.

SKLENÁŘOVÁ, O.: výpis z kroniky, OkÚ, OkM Příbram


VĚŠÍN, o.Příbram

První zmínky o divadelním souboru jsou z roku 1927, kdy se Dramatický odbor hasičský zavázal, že každý rok sehraje alespoň 2 divadelní představení na vlastním jevišti. Hasiči potom hráli divadlo asi do roku 1934.
Další zmínka o divadle pochází z roku 1936, kdy byla sehrána 2 představení Dělnickou tělocvičnou jednotou. Hra se jmenovala Zločin pytláka Martina Horny, a protože měla přímý vztah k obci Věšín (v r.1933 se zde zastřelil pytlák v lese vrchního četnického strážmistra), zaznamenala velký úspěch.
V roce 1937 sehrála DTJ 6 divadelních představení (Když štěstí chodí po horách, Princezna se zlatou hvězdou na čele, Osel je osel, Španělští hrdinové, Vyzvědači mezi námi, Lidé
v zeleném). Divadlo v těchto letech provozovali i školní děti.
Činnost DTJ skončila za okupace, ale v r.1940 zahájil divadelní činnost Sportovní koub Sparta. V listopadu sehrál Jedenácté přikázání a 25.-26.12.1940 hru Madlenka z kovárny.
Rok 1942 byl pro Sportovní klub co do divadelní činnosti nejplodnější: kromě typických lehčích kusů ochotnického repertoáru (Románek krásné cikánky, Ulice zpívá, Myslivecká latina, Za humny je veselo) sehrál např. i Vojnarku a Její pastorkyňu.
Divadelní aktivity Sportovního klubu Sparta Věšín trvala do roku 1955.
Školní mládež hrála divadlo i po 2.světové válce. Národní škola ve Věšíně, alespoň dle záznamů soudíc, provozovala divadlo asi do r.1959. V r.1950 dostala darem loutkové divadlo. Představení nacvičovali rodiče dětí a každých 14 dní, později každý měsíc, vystupovali pro děti.

ČERVENÝ, J.: výpis z místní kroniky, OkÚ a OkM Příbram


VIŠŇOVÁ, o.Příbram

Ochotnické divadlo se tady zřejmě hrálo už r.1912 (z té doby pochází 1.zmínka o této činnosti, ovšem není blíže specifikována). V únoru 1914 se tu uskutečnilo představení Šamberkovy hry Jedenácté přikázání. Do r.1923 se divadlo provozovalo pod hlavičkou např. příbramského spolku Vlastimil či v rámci činnosti hasičského sboru. 15.3.1923 byl zásluhou divadelního nadšence Rudolfa Žaloudka, J.Soukupa, F.Šimonovského, F.Vandase založen Spolek divadelních ochotníků. Stanovy byly zřejmě schváleny roku 1925, alespoň dle zápisu registru spolků.
Zápisy v místní kronice jsou, co se týče divadelních představení, velmi sporadické - za První republiky o kusech Naši furianti, Návrat legionářův a Václav Hrobčický z Hrobčic (1935). Nejvíce záznamů je překvapivě o představeních, konaných za 2.světové války: Lucerna, Dva bratři, Madlenka z kovárny, Prach a broky (1940), 6 her v r.1941 (mj. Maryša), Na tý louce zelený, Oblaka, Babička atd. v roce 1942, Zelená krev, Paličova dcera, Selská čest atd. v r.1943, 5 her v roce 1944 (mj. Noc na Karštejně).
Ochotnický spolek ve Višňové byl zřejmě „úředně vymazán“ roku 1951.

VACKOVÁ, L.: výpis z kroniky obce od r.1945, OkÚ a OkM Příbram
Kronika obce do r. 1945, OkA Příbram


VOLENICE, o.Příbram

První zmínka je z r.1924, kdy ochotnický soubor založili členové Sboru dobrovolných hasičů. Činnost tohoto souboru trvala do roku 1946-7, poté přešel pod ČSM. Pod touto hlavičkou hráli ochotníci do r.1964, kdy byla činnost divadelního souboru definitivně ukončena. Voleničtí měli vlastní jeviště a hráli v hostinci u Tafatů. Představení se konala většinou
v zimních měsících. Repertoár tvořily hlavně hry českých a slovenských autorů.

CIBULKA, J.: výpis z kroniky obce, OkÚ a OkM Příbram


VŠEVILY, o.Příbram

Divadelní činnost vyvíjel Sbor dobrovolných hasičů od r.1927. Hrály se především hry lehčího žánru (Julinčiny vdavky, Dokud máš maminku, apod.). Za První republiky až do r.1935 se každým rokem hrálo alespoň jedno představení, potom až r.1940 bylo sehráno
1 představení pro děti. Poslední záznam pochází z r.1957 (představení Dámy a husaři).

HILBICH, J.: výpis z kroniky, OkÚ a OkM Příbram


ZBENICE, o.Příbram

Divadlo hrál Místní sbor dobrovolných hasičů v letech 1930-1938. Hrály se prý především hry z vesnického prostředí, 1-2 představení v zimním období.
Od roku 1939 se zde prý divadlo nehrálo, a někteří zbeničtí občané prý pokračovali v amatérské činnosti v okolních obcích.

OBORNÍK, K.: ze zápisů Sboru dobrovolných hasičů, OkÚ, OkM Příbram


ZDUCHOVICE, o.Příbram

Konkrétnější údaje se lze zatím dovědět ze svědectví pamětníků, kteří zažili představení ve 40. a 50.letech, přestože zde prokazatelně - dle nepatrné zmínky ve školní kronice a podle značně opotřebovaných kulis, které obec vlastnila - ochotnické divadlo existovalo už dříve.
Po r.1945 nastudoval řídící místní obecné školy Josef Vošahlík např. Kříž u potoka, Třetí zvonění, hru Poslední muž.
V 50.letech sehráli ochotníci např. dvě Šamberkovy frašky (Palackého třídu a Jedenácté přikázání) a Klicperova Zlého jelena. Režiséry představení byli kupř. řídící Ladislav Lajbner a Josef Doubek. Hrálo se v hostinci „U Švarců“.
Počátkem 60.let se ve Zduchovicích divadlo prý zcela přestalo hrát.

ŠVARC, J.: výpis z obecní a školní kroniky, OkÚ, OkM Příbram



SMOLOTELY, o.Příbram

Neexistují žádné písemné záznamy, spolek jako takový zde nebyl, ale podle pamětníků se, byť velmi sporadicky, hrálo divadlo už před 2.světovou válkou. Divadlo pak hrály především děti z místní školy v letech 1950-1960 pod vedením učitele Karla Duška a paní Jarmily Sirotkové. tato představení měla příležitostný charakter - k MDŽ, výročím, slavnostem apod.

KOPÁČKOVÁ, H.: zpráva pro OkÚ Příbram


SÁDEK, o.Příbram

Divadlo se zde provozovalo jen velmi málo, kronika i svědectví místních občanů potvrzují jen asi 6 představení z doby těsně před a po 2.světové válce. Kulisy prý maloval místní obyvatel Antonín Brajer.

ŠKVÁRA, J.: zpráva pro OkÚ Příbram


RADÍČ, o.Příbram

Divadlo zde provozoval Hasičský sbor. První zjištěné představení se datuje do roku 1930. Tato činnost skončila začátkem 2.světové války, poté pokračovali v hraní divadla místní ochotníci do roku 1965. Hasiči vystupovali v obci, ochotníci v sousedních obcích. Divadlo hrály i školní děti - a to od založení školy r.1810 až do ukončení její existence v r.1973.

MATĚJOVSKÝ, P.: odpověď OkÚ ohledně amatérského divadla


BEZDĚKOV o.Příbram

Záznamy o existenci ochotnického souboru sice nejsou, ale bezděkovští obyvatelé vzpomínají na jakýsi místní soubor, který vystupoval s několika představeními v hostinci za 2.světové války. Soubor prý vedl pan Veselý a mělo jít spíše o formu protestu proti okupaci.

MELEK, M.: zpráva pro OkÚ


NEDRAHOVICE, o.Příbram

Chybí písemné záznamy o divadelních představeních, ovšem místní pamětníci vyprávějí, že tato činnost v obci byla velmi intenzívní. Herci pocházeli převážně z Nedrahovic, ale dojížděli sem i ze Sedlčan (místní kronikářka píše, že „slečny Vinternovy dovážel jejich kočí v kočáře“).
Za 2.světové války a po roce 1945 byl hlavním iniciátorem divadelní činnosti Miloslav Stibor, který představení režíroval a hrál v nich, a který byl také hlavním zdrojem informací o zdejším divadle. Další Stibor, z Jesenice, byl prý známým komikem těchto vystoupení. Divadlo se hrálo v sále hospody u Zaulů, před válkou potom na zahradě
u Halešů.
Do roku 1938 se pořádala divadelní představení 2-3x za rok. V repertoáru se objevovaly hlavně hry z vesnického prostředí (Kříž u potoka apod.). Po roce 1945 i těsně předtím se divadelní činnost začala rozvíjet intenzívněji, s nástupem mladší generace. Hrála se např. Maryša, Vojnarka, Hadrián z Římsů, apod.). Hrálo se i k různým příležitostem, jako byly oslavy Silvestra, apod. Kulisy a jeviště měli zdejší divadelníci vlastní, kostýmy si půjčovali
v Praze.

SOBĚSLAVSKÁ, V.: výpis z místní kroniky, OkÚ a OkM Příbram


NECHVALICE

Zatím velmi sporé zprávy od manželky zemřelého pana Josefa Stěhuleho, místního ochotníka, hovoří o hojných aktivitách zdejších ochotníků. Soubor Svatopluka Čecha byl založen už koncem minulého století, roku 1896 je ve školní kronice zmínka, že spolek ochotníků Svatopluk Čech sehrál 2 veselohry. Ochotníci vlastnili své jeviště, protože dle školní kroniky je půjčovali školním dítkám pro velmi častá dětská představení. Divadelní představení se odehrávala zejména v přírodě a v hostinci u Uhrů, a šlo hlavně o hry z klasického českého repertoáru (Tyl, Jirásek, Zeyer).

Pamětní kniha - školní kronika, SOkA Příbram


KOZÁROVICE, o.Příbram

První zmínka o ochotnickém divadle v obci pochází z 8.11.1921, kdy byl odhalen pomník padlým, na nějž přispěl i ochotnický spolek. Nepochybně tedy se zde ochotnická činnost rozvíjela před tímto datem. I další zápisy, související s divadlem, jsou velice kusé
a sporadické. V listopadu 1931 byl založen ochotnicko-vzdělávací spolek „Máj“. Poslední zápisy o jeho aktivitách jsou z roku 1937. Protože za 2.světové války se zde nepsala kronika, není známo, zda v tomto období bylo provozováno divadlo. Po 2.světové válce dle pamětníků představení vůbec ubylo, ale divadlo se občas hrálo až do roku 1965.
Zdejší spolek hrál patrně často pohádkové hry, jedním z jeho nejúspěšnějších bylo představení Radúze a Mahuleny v r.1937.
Vedle spolku vyvíjel ochotnickou činnost zřejmě občas i dorost čsl. červeného kříže (rok 1933 - Princezna Bambule).

KOTÁPIŠ, F.: výpis z obecní kroniky, OkÚ a OkM Příbram


KOUPĚ, o.Příbram

Zápisy o prvních ochotnických představení pocházejí z Pamětní knihy Sboru dobrovolných hasičů, který byl založen roku 1893. Hned poté jsou zaznamenána divadelní představení nadšenců, zvaných Spolek ochotníků.
Do roku 1933 prý bylo sehráno 25 představení. Po r.1933 nebyly psány žádné zápisy, potom v letech 1938-1953 vystoupili ochotníci prý se šesti představeními. Poté se soubor rozpadl (kronikář obce píše, že mnoho obyvatel Koupě odešlo po r.1945 do pohraničí, do měst - zatímco v r.1914 měla Koupě přes 400 obyvatel, v letošním roce jich je 161, z toho 61 důchodců).
Z repertoáru jmenujme kusy, jako Prach a broky, Slepý čenich, Pod dubem za dubem, Šla Nanynka do zelí, Muzikantská Liduška, To byl český muzikant, Naši furianti.

KOVÁŘ, J.: výpis z obecní kroniky, OkÚ a OkM Příbram

HVOŽĎANY, o.Příbram

Čtenářsko-ochotnický spolek zde vznikl roku 1884 a pracoval do okupace r.1939. Ochotnické divadlo se hrálo ve všech částech obce dnešních Hvožďan, dříve správně samostatných (Hvožďany, Roželov, Vacíkov, Leletice, Pozdyně). V Roželově byl na počátku tohoto století ustaven též čtenářsko-ochotnický spolek. V roce 1931 vznikl v této dnešní části Hvožďan spolek „Rozkvět“, který právně zanikl r.1942, ovšem fakticky prý pracoval dál.
Ve Hvožďanech byl r.1931 ustaven ochotnický sbor ze členů Čtenářsko-ochotnického spolku a Sokola Hvožďany.

MALÝ, K.: ze zprávy pro OkÚ Příbram


DLOUHÁ LHOTA, o.Příbram

První zmínka o ochotnickém divadle pochází z 90.let minulého století. Nejstarším souborem bylo Sdružení katolické mládeže, které zde působilo až do konce 2.světové války. Dalším souborem bylo za války Mladé národní souručenství. Oba soubory pochopitelně v roce 1945 zanikly. Poté byl založen r.1945 divadelní odbor Českého svazu mládeže, ale sehrál jen asi
2-3 představení, prý s malým úspěchem.
Nejúspěšnějším ochotnickým souborem byl dle kronikáře soubor Sdružení katolické mládeže, působící zde asi 25 let.

FIŘT, A.: výpis z kroniky, OkÚ, OkM Příbram


DUBLOVICE, o.Příbram

Spolek byl založen v lednu 1911, a hlavními iniciátory byli učitelé - F.Vaněček, F.Kafka, J.Halousek, J.Dolejší, A.Krejčí, F.Nusková.
Největší rozvoj spolek zaznamenal pod vedením Antonína Krejčího, od roku 1933.
Spolek měl vlastní jeviště s elektrickým osvětlením. Z repertoáru uveďme Jiráskovu hry Otec a Lucerna, Mahenova Jánošíka, Stroupežnického Naše furianty.

Ve službách Thalie II, s.187


NOVÝ KNÍN, o.Příbram

V roce 1838 zde vznikl spolek divadelních ochotníků „Kolár“, zásluhou několika místních občanů - důchodního Zipa, kontribučního Baudyše, řídícího učitele Kautského, kněze Hromadníka a dalších. Tento první soubor hrál do roku 1849. Poté, co bylo centrum okresu přesunuto do Dobříše, zájem o divadlo v N.Kníně utichl, ale r.1860 došlo k obnovení činnosti. Soubor měl podle dobové kroniky dobré herce, tradičně rozdělené do „oborů“ - komického, tragického, milovnického.
Roku 1875 spolku hrozilo, že se bude muset rozejít a sloučit se Čtenářskou besedou, k tomu ale nedošlo. Spolek byl aktivní i jako dobročinná organizace, přispíval jednak na chudé děti, jednak na knihovnu, poškozenou povodní, na Národní divadlo, dokonce na postižené zemětřesením v Záhřebu.
Ochotníci vlastnili jeviště, oponu, prapor, který mu v roce 1893 věnovala obec. Knihovna spolku čítala 700 svazků. Zprvu hrával soubor po domech, pak v hostinci Na hrádku, později pohostinsky v sokolovně. Do roku 1843 sehrál 400 her, jako byla kupř. Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Strakonický dudák, Mlynář a jeho dítě, Třetí zvonění, Paličova dcera, Kolébka, Otec, Lucerna.

Ve službách Thalie II, s.220-221


OBORY

Zatím nemám podrobnější údaje, ale podle školní kroniky už roku 1877 provozovali zdejší ochotníci divadlo ve prospěch žákovské knihovny. Divadlo zde hráli i školní děti.

Školní kronika, SOkA Příbram


OBOŘIŠTĚ

O souboru zdejšího výchovného ústavu víme zatím jen ze článku Václava Havla z r.1962 v časopise Divadlo. Dnešní zaměstnanci ústavu mne odkázali na pamětníka pana Mičulku, prozatím se mi nepodařilo se s ním spojit a získat od něho informace.


KŘEŠÍN, o.Příbram

Divadlo zde hráli ochotníci patrně už na počátku století, ovšem až do roku 1940 se tak dělo prostřednictvím volných sdružení. Až v tomto válečném roce byl z iniciativy F.Zoubka založen ochotnický spolek, nazvaný po spisovateli a místním rodákovi F.X.Svobodovi. Jeho hrou Směry života tak byla oficiálně zahájena činnost spolku (když už předtím ochotníci sehráli např. hru Paní Marjánka, matka pluku).
V souboru hráli i ochotníci z okolních obcí. Spolek měl zpočátku potíže, protože neměl jeviště ani rekvizity, navzdory tomu, že předtím se zde už divadlo hrálo. Členové spolku si tedy byli nuceni sami vypomoci - výpůjčkami, intenzívní prací na zbudování vybavení. V čele stál v této době F.Horský, působící také jako režisér a herec.

Ve službách Thalie II, s.233-234


PETROVICE, o.Příbram

Ochotnický soubor zde byl založen roku 1862, díky aktivitě několika místních obyvatel v čele s farářem V.Nejedlým. Stanovy spolku byly ovšem schváleny až roku 1892. Původně spolek pracoval pod názvem „Čtenářsko-ochotnická jednota v Petrovicích“, od r.1892 se jmenoval „Ochotnická jednota“. Spolek se vždy soustředil hlavně na hry z české klasiky (Lucerna, Fidlovačka, apod.). Funguje, s většími či menšími přestávkami, de facto až do dnešních dob, kdy po r.1989 (jako Divadélko 9) opět zintenzívnil svou činnost, obnovil své vybavení, a roku 1993 nalezl také v místním bývalém kině stálé prostory pro svá představení.

Ve službách Thalie II, s.278
Z ústních zpráv


TOCHOVICE, o.Příbram

Čtenářsko-ochotnický spolek Tyl, založený v roce 1885, měl spíše studentský, recesistický charakter - alespoň lze tak soudit dle zápisů o schůzích. Divadelní představení měla spíše příležitostný ráz, často to byly satirické scénky, kuplety, ale v repertoáru nalezneme
i celovečerní tituly, jako Palackého třída 27, Staří blázni, Dvě Růženy.

SOkA: archivní materiály - viz soupis ARTAMA


VĚTROV, m.č.Solenice, o.Příbram

Roku 1934 zde byl založen Spolek divadelních ochotníků Tyl. V knize účtů spolku, která je jediným zdrojem informací o tomto sdružení, nalezneme ještě alespoň názvy představení, např. her Do Ameriky, Manželská výchova, Jarní překážky, Ferda šéfem.
Poslední zápis je ze 2.6.1951, kdy byl spolek, tak jako mnoho jiných, zrušen.

SOkA: archivní materiály, viz soupis ARTAMA

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Další ochotnické spolky v obcích příbramského okresu, o nichž se zatím podařilo dovědět jen prostřednictvím rejstříku spolků v SokA:


BŘEZOVÉ HORY, m.č.Příbram, o.Příbram

Spolek divadelních ochotníků, vznikl 23.3.1876, před 2.svět.válkou ještě prokazatelně existoval
Dramatický kroužek Karel Havlíček Borovský - založen 12.2.1924


BOROTICE, o.Příbram

Spolek ochotníků Komenský, registrace a stanovy schváleny 27.10.1923, rozešel se roku 1927


BRATKOVICE, o.Příbram

Spolek divadelních ochotníků, založen 17.9.1941, pozn. „zanikl“ (bez data)


DOBŘÍŠ, o.Příbram

Ochotnická beseda Tyl, založ. roku 1924, rozešel se 1926
Dramatický a zábavní spolek „Merkur“, založen 29.9.1934


HLUBOŠ, o.Příbram

Spolek divadelních ochotníků, založ. 19.10.1941, pozn. „zanikl“, bez data
Tylův divadelní spolek při sdružení katolické mládeže, založ. 10.2.1947


HŘÍMĚŽDICE, o.Příbram

Ochotnický spolek, založ. 7.6.1913


LEŠETICE, o.Příbram

Spolek divadelních ochotníků „Rozmar“, založ. 3.7.1923, zrušen výměrem ONV v Příbrami 7.5.1952 (pozn. - „z očl. do ČSM Lešetice“). Prvním předsedou byl F.Karas, dalšími činovníky byli J.Štván, J.Sirotek, F.Pešek


Věra Velemanová