Texty: Recenze Charleyovy tety. Zpravodaj JH 2005

DIVADELNÍ SOUBOR JIRÁSKOVA DIVADLA HRONOV
JEVAN BRANDON-THOMAS: CHARLEYOVA TETA
Pane Brandone, neřekněte ne
Nevím, kdo z návštěvníků Jiráskova
Hronova viděl semaforské představení
Erbenovy Kytice anebo ještě starší
semaforské kousky, ale mne hned v úvodu
hronovské Charleyovy tety naskočila v hla-
vě reminiscence této doby a legendárních
Suchého (a Šlitra či Havlíka) inscenací.
Jazzový kuplet profesorského sboru
oxfordské university určil rámec, ve kterém
se budeme pohybovat - hravost, nadsázka,
ironie, jazzový věk, možná až nostalgie po
zdánlivě bezstarostné době. Zkrátka oddych
a inteligentní zábava. A tak tomu i bylo
(i když toho hot jazzu a hot humoru o trochu
méně, než jsem si sliboval).
Thomasova (1856-1914) situační komedie
Charleyova teta je všeobecně známá.
Vznikla na objednávku pro vynikajícího
herce viktoriánské doby Williama Sydneyho
Penleyho (1851 - 1912). Světovou premiéru
měla v únoru 1892 a ihned dosáhla
úctyhodných 1465 repríz. Od té doby je
snad neustále někde ve světě - za jakéhokoli
režimu a v jakékoli době (byla přeložena
mj. i do čínštiny, afrikánštiny, esperanta
či jazyka kmene Zulu) - na repertoáru
profesionálních i amatérských divadel.
V roce 1925 byl podle ní natočen němý film
s bratrem Charlie Chaplina Sydem, v roce
1940 dosáhla v newyorském nastudování
na Broadwayi na svou dobu rekordních 1644
repríz, roku 1948 vznikla muzikálová verze
Kde je Charlie? (adaptace George Abbott,
hudba a texty Frank Loesser), jež se také
dočkala filmového zpracování. U nás proslula
Charleyova teta například v podání Vlasty
Buriana, Jozefa Krónera a zejména Lubomíra
Lipského v inscenaci Ivana Weisse z roku
1964 v Divadle ABC. Dočkala se 248 repríz
a televizního záznamu, který dodnes občas
vysílá ČT. A neměli bychom zapomenout
ani na současnou inscenaci zde přítomného
Milana Schejbala ve stejném divadle s Janem
Hrušínským v hlavní roli lorda Babberleyho,
muže převlečeného za ženu. Pokud vím,
překročila už hranici půldruhé stovky repríz
a neustále je na repertoáru.
Ale vraťme se do Hronova. Je ku cti
zdejšího souboru, že se pokusil o vlastní
úpravu hry, že ji obohatil výše zmíněnými
kuplety, že ji zkrátka zahrál tak trochu po
svém. Ukázalo se, že herecky na to má.
Všichni zúčastnění odvedli svůj díl práce,
udrželi charakter dané figury a sem tam
přidali něco ze svého. Hvězdné chvíle
zažil Ivo Hambálek jako lord Babberley
a myslím, že se mu dařilo. S šarmem zvládal
všechny ošemetné situace. Jeho schovávání
u klavíru či drbání se na intimních místech
bylo neodolatelně „prčovní“. A o srandu,
o překvapování v této konverzační a situační
komedii jde především. Současné generce
svou “prču“ sice vidí již v jiném, chladnějším
žánru, ale proč si nepřipomenout, že kdysi
to pikantní a možná i provokativní mohlo
být jen samotné převlečení muže za ženu či
návštěva počestných dívek na mládeneckém
pokoji. A last but not least - obě představitelky
počestných dívek, Markéta Lelková v roli
Amy a Vendula Štíchová jako Kitty, byly
nejen neodolatelnými „šik“ dívkami, ale
i výbornými zpěvačkami. Jejich duet z první
půle by jistě potěšil Ondřeje Pavelku a jeho
Melody Choir. Tím chci vzdát poctu hudebním
složkám inscenace, čerpajícím ze známých
melodií, nicméně po svém do tanečních
a jazzových hot rytmů přepracovaných.
Příjemné byly i původní texty páně režiséra
stejně tak jako jeho rozehrávání druhých
plánů v pozadí scén. A tak by se dalo
pokračovat. Snad jen Richard Kašpar a Daniel
Zobal v rolích Jacka a Charlese byli trochu
málo osobití. Málo ztřeštění, málo po dívkách
lační, málo studentsky ironičtí, zkrátka málo
herecky průrazní a nápadití. V podstatě
však divák mohl být spokojen. Ovšemže
divák tradičního divadla. Kdo jiný by ale
na hronovskou Charleyovu tetu chodil?
Vladimír Hulec