Texty: Podklad pro heslo MČAD, 2000. (Papeš)

SUŠICE, okr. Klatovy
ODi v Sušici vzniklo brzy díky poměrně rozvinutému odkazu zdejších humanistů 16. a 17.stol. (Tomáš Řešátko, Adam Rozacín, Viktorin Rhakotomus, Jan a Jiří Galli) a literátského bratrstva, které zaniklo až v průběhu 18.stol (sestávalo z 8 měšťanů, kteří zpívali staročeské církevní písně při mších i jiných příležitostech a kteří také seznamovali se svými kancionály a starými knihami, jež většinou shořely při velikém požáru radnice v roce 1707 ). Koncem 18.stol. byla v Sušici intenzivně vnímána přerušená tradice v souvislosti s bouřlivými změnami společnosti i proměnou místních poměrů. Ojediněle rozsáhlá práce na 1.díle naznačuje, že v tomto případě proto i prostá dokumentace rozvoje dvou zásadních etap rovoje OS a ODi v Sušici přesahuje průměrný rozsah.
Zatímco ještě v letech 1777-1779 byly na příkaz Marie Terezie vydány české učebnice, Josef II. v roce 1780 už nařídil, aby na gymnasium nebyl přijat nikdo, kdo neumí německy a v roce 1784 byla vystřídána latina jako vyučovací jazyk univerzit němčinou. To se dotklo nejen Čechů, ale všech, kdo byli vychováváni v latině, tedy i kněžstva. Zajímavou reakci českých šlechticů na císařův záměr přeměnit české Hradčany na dělostřelecké kasárny zachytil hr.Šternberk, podle kterého se šlechtici v přítomnosti císaře mezi sebou bavili jen česky . Reakcí bylo i zahájení českých divadelních představení v pražské Boudě (1786). Na druhé straně Josef II.už rok po nástupu na císařský trůn vydal toleranční patent a zrušil nevolnictví, tedy uvolnil obyvatelstvo a omezil moc šlechty. Reakcí na tyto změny a na zrušení cenzury bylo mezi lidmi zas “objevování” ukrytých kronik, biblí a knih a jejich veřejné čtení, tedy začátek “doby obrození”. Současně se Evropou šířily myšlenky občanské rovnosti, vyhlášené v roce 1789 ve Francii, nové ústavy (1790) a prohlášené republiky (1792). Sušici v té době stíhala i různá utrpení – ve zprávě o stavu země pro Marii Terezii (1775) Sušicko vedeno mezi velmi chudými oblastmi, 1782 zde zřízen chudinský ústav (představeným byl děkan) , v roce 1788 zásadně omezena pravomoc starobylého královského města, 1797 tu 6 týdnů žili francouzští husaři, 1798 dokonce 5 měsíců Chorvati, 1804 přeložen do Písku soud, který zde byl od nepaměti. (řevnivost s Pískem-se týkala i divadla - viz dále)
V této době a v těchto poměrech vzniklo v Sušici ODi už v roce 1800. Vzniklo jako podpora aktivity kulturně iniciativních občanů, ale i s lidumilným cílem (výnos představení se hned po jejich skončení rozdával chudým) v době, kdy město nemělo účinnější mechanismus pomoci chudým občanům. Představení se uskutečňovala na radnici.
Iniciátory vzniku ODi bylo 6 zakladatelů (ti měli své následníky až do rozpadu Lidumilného spolku), kterými byli zdejší děkan Adam Fialka, magistrátní rada August Růžička, městský fyzik a MUDr. Ondřej Tonner, měšťané Martin de Angelis a Josef Keckeisen a lékárník Hynek Firbas. Ti v roce 1808 pravidlo změnili tak, že pro rozdělení výnosu byl už dopředu stanovován konkrétní dobročinný účel. V r.1810 už zakázal krajský úřad hrát (hráli i magistrátní úředníci, což bylo zakázáno obecně), OS však hrál s tím, že představení prohlásil za hudební akademii, které se zákaz netýkal (šlo o operu-viz tab.). A. Růžička však požádal nej.purkrabího hr.Walise a ten už v listopadu 1810 povolil hrát 6 představení ročně (zákaz přesto na čas rozbil DS a 6 představení se podařilo hrát až v roce 1817 a 1818). Výtěžky však pomohly (diváky tvořila hlavně okolní šlechta a měšťané) zvětšovat jmění a od roku 1814 byl stanoven trojí účel LÚ: založení ústavu pro 12 chudých, zřízení 6 fundací pro studující města a další v budoucnu potřebný ústav. Účel DO byl tedy velmi zřejmý, přesto krajský úřad v Písku několikrát tuto činnost významně narušil a znovu i zakázal (v r. 1821 pod pokutou 100 zl. zákaz představení v radnici), tím také způsobeny prostoje, kdy se nehrálo (viz tab.). Tento zákaz mohl ovšem souviset i s úpravami radnice a její střechy v těchto letech . Spor o divadlo rozhodl v únoru 1828 nej.purkrabí hr.Chotek tím, že povolil pro účely spolku ročně 6 ochotnických představení. Tab. ukazuje, že hned v letech 1929 a 1831 se to podařilo. Z výtěžku divadelních představení i dalších darů byl skutečně v r.1843 založen ústav pro 12 chudých
Sušice jako královské město měla sice větší volnost proti jiným městům, avšak v záležitostech jazykových se za centralistického úřadování v habsburském soustátí tato výhoda nemohla uplatnit, proto i první ochotnická představení byla hrána v německém jazyce. První české představení se hrálo v červnu 1831 na základě žádosti, předložené 29.února 1831 (vzhledem k tomuto termínu je zřejmé, že počátkem činnosti OS pro česká představení v Sušici byl rok 1830). Hrálo se tehdy v druhé části večera po kratší německé Rosenauově komedii Nadržování děťátek aneb zadní schodiště a šlo o překlad Lebrunovy frašky No.777 od J.N.Štěpánka. Nelze vyloučit, že v souvislosti s tím vznikly OS potíže, protože pro další část roku byly připraveny ještě 3 německá a 1 české představení, která se nehrála. Zdá se ale pravděpodobnější, že to souviselo s tím, že v roce 1831 došlo k dláždění města a také celého náměstí a že se přitom na radnici měnily střešní žlaby a okapové roury . Tato nehraná druhá česká hra byl Bäuerlův Přítel v nouzi, rovněž v překladu J.N.Štěpánka. V následujících dvou letech došlo k oslabení činnosti OS a rozkvět přinesl až rok 1835, kdy se uskutečnilo celých 6 představení (v tom byl i dříve nehraný Přítel v nouzi, ale v němčině). Pro české OD je významné, že se zde hrála prvně původní česká hra J.N.Štěpánka Tintili vantili, ať se to jen žádný nedoví.
Celkový přehled hraných divadelních představení tohoto DS od roku 1810 doložil na základě archivních podkladů V.Holý (pokud nebyla hrána, ale byla nastudována, je v poznámce uvedeno “příprava”, uvedena jsou také data představení, i když se nepodařilo nalézt název hry).
rok D M autor název hry
1810 27. 2. K.Ditters von Dittersdorf Hieronymus Knicker (opera)
1812 31. 3. A.Kotzebue Der Opfer Tod
24. 10. G.F.W.Grossmann Nicht mehr als sechs Schlüsseln
1814 několik nezjištěných her
1815 1. 1. A.Kotzebue Das Kind der Liebe
6. 2. tři krátká představení
19. 9. A.Kotzebue Armuth und Edelein
3. 12. A.F.Iffland Die Errinerung
1816 11. 2. ? Freundschaft und Herzensschwäche
4. 10. A.Kotzebue Sorgen ohne Not und Not ohne Sorgen
1817 2. 2. A.Kotzebue Der verbannte Amor
16. 2. A.Kotzebue Der Pachter Feldkümmel
27. 4. A.Kotzebue Des Hasses und der Liebe Rache
25. 9. A.Kotzebue Das Schreibepult oder die Gefahren der Jugend
28. 9. Vogel Die drei Schildwachen auf einem Posten
? ? A.Kotzebue Der Leinweber
6. 10. A.Kotzebue Die beiden Klingsberg
1818 24. 3. Die Verbünden
19. 4. A.Kotzebue Drei Väter auf einmal
A.Kotzebue Die Brandschatzung
5. 10. A.Kotzebue Der Rehbock oder die schuldlosen Schulbewussten
30. 10. Armuth und Tugend
1819 11. 10. A.Kotzebue Das Kind der Liebe
17. 10. Engel Der Edelknabe
A.Kotzebue Der todte Neffe
1820 1. 1. Marie Kamilsky
23. 4. A.Kotzebue Armuth und Edelsinn
4. 10. ? Das Weisenhaus
A.Kotzebue Die Verkleidungen
1821 4. 3. A.Kotzebue Menschenhass und Reue
1822 nehrálo se 1822 až 1825
1826 9. 8. A.Kotzebue Das räschende Gewissen
29. 8. A.Kotzebue Der Wildfang
K.Ditters von Dittersdorf Hieronymus Knicker (příprava opery)
1827 nehrálo se 1827 a 1828
1829 29. 2. Müller Ein Trauerspiel
8. 6. A.Kotzebue Er mengt sich in alles
12. 7. A.Kotzebue Die Einladungskarte
? ? A.Kotzebue Max Helfenstein
27. 9. nezjištěný kus
5. 10. nezjištěný kus
1830 22. 8. Die Prophezeihung von 18.Juli 1816 oder der Untertag der Welt
1831 4. 4. K.T.Körner Hedwig
5. 6. Rosenau Der Gunst der Kleinen oder die Hintertreppe
? ? G.Lebrun - J.N.Štěpánek No. 777
(podle P.Prunera hráno 5.6.1831)
F.I.Holbein DasAlpenrösslein příprava
? Das Patent příprava
A.Kotzebue Der Shawl příprava
A.Bäuerle - J.N.Štěpánek Přítel v nouzi příprava
1832 21. 9. A.Kotzebue Menschenhass und Reue
1833 1. 9. A.Bäuerle Der Freund in der Noth
? ? Holberg - A.Kotzebue Der Trunkenbold
1834 10. 8. A.Kotzebue Das Epigramm
18. 8. A.Kotzebue Pachter Feldkümmel von Tippelskirchen
7. 9. E.Raupach Die Schleichhändler
1835 12. 7. Springer Die afrikanische Affe (melodram)
27. 9. A.Kotzebue Das Hasses und die liebe Rache
28. 9. J.N.Štěpánek Tintili vantili, ať se to jen žádný nedozví
27. 12. Der Feuerbrunst
? ? A.Bäuerle Der Freund in der Not
? ? ? Die vier Tanten
1836 nehrálo se 1836 a 1837
1838 14. 1. K.Töpfer Die Freien nach Vorschrift
11. 7. A.Kotzebue Papagenstreiche
1. 4. A.Kotzebue Die schlaue Witwe oder die Temperament
? ? A.Kotzebue Der Wirrwarr oder der Muthwillige
1839 10. 3. A.Kotzebue Der Edukationsrath
1840 9. 1. K.Töpfer Die Pariser Taugenichts
1841 nezjištěná opera, příprava
1842 25. 5. nezjištěný kus
18. 9. Theatralisch musikalische Vorstellung
1843 19. 4. A.Kotzebue Armuth und Edelsinn
J.N.Štěpánek Straší příprava
K.Töpfer – J.K.Tyl Matka a dcera
1844 V.K.Klicpera Rohovín čtverrohý příprava
L.S.Mercier-Vogel-J.N.Štěpánek Octář
1845 7. 9. J.K.Tyl Paní Marjánka, matka pluku
28. 9. I.Castelli-F.Procházka Dva přátelé a jediný kabát
A.Kotzebue Die Spabüchse oder der arme Candidat
1846 K.Töpfer Das Freien nach Vorschrift
J.L.Deinhartstein-J.K.Tyl Vdovec
1847 5. 4. F.Flotow Alessandro Stradella
1848 4. nezjištěný kus
1849 31. 3. nezjištěný kus
9. 4. nezjištěný kus
9. 9. nezjištěný kus
28. 9. nezjištěný kus
? ? J.K.Tyl Císař Josef příprava
1850 nehrálo se
O vývoji OS Lidumilného spolku uvedl podrobné zprávy JUDr. Josef Ambrož Gabriel , který se sám v roce 1843 již jako student práv a přítel Jana Kašky podílel na činnosti sušického ODi a také dal v Praze tisknout svou přednášku o sušickém Lidumilném spolku, neboť právě tehdy byla naplněna podmínka pro založení ústavu chudých (stav jmění na konci předcházejícího roku 22900 zl.; v roce 1842 bylo k dispozici 23795 zl., z toho příjmy z představení byly 3468 zl.). Později se stal i “zakladatelem” jako následník Ignáce a Františka Firbasů, v letech 1852-57 byl účetním spolku a sám vystoupil až v roce 1876 . On byl také propagátorem českého ochotnického divadla v Sušici a z přehledu je vidět, že po roce 1843 skutečně nastalo období převažující podílem českých představení. Dr.Gabriel se nezasloužil jen o rozvoj sušického divadla, ale zasloužil se také o rozvoj českého divadla.
Patřil k iniciátorům a organizátorům předbřeznového života v Praze, proto byl již v roce 1845 (25 let) zapsán do seznamu podporovatelů a přizvaných k Jednotě pro české divadlo , ale i vydáváním a šířením děl V.K.Klicpery a J.K.Tyla. Již za svých pražských studií začal vydávat divadelní hry V.K.Klicpery (v letech 1847 až 1850 vydal 13 her) a po ukončení studií už jako přední “osmačtyřicátník” vydal také Tylův Krvavý soud aneb Kutnohorské havíře (1848) a Jana Husa (1849), zapovězeného hned po vydání. Jeho přátelství s Tylem dokládá i to, že Tyl věnoval svou Paličovu dceru právě Dr.Gabrielovi (premiéra únor 1847 ). Dr.Gabriel také věnoval Tylovi ještě s odstupem zlatý prsten za hru Strakonický dudák (pr.listopad 1847), a to po svém věznění v roce 1848 a po slavné premiéře Jana Husa ve Stavovském divadle (26.12.). Jejich přátelství se utužilo už předtím, když Dr.Gabriel pozval do Sušice (1845) na odpočinek tehdy zle kritizovaného přítele J.K.Tyla (roztržka s K.Havlíčkem). Při té příležitosti sušičtí ochotníci sehráli tehdy zcela novou Paní Marjánku, matku pluku, v níž si zahráli pohostinsky i J.K.Tyl (Sekáčka) a J.Kaška (Kiliána). Z návštěvy se zachovaly konkrétní Kaškovy vzpomínky na představení, na divadlo (až do velké přestavby radnice v roce 1850 se hrálo v radní síni, která měla rozměry asi 9x11 m, pojala nejvýše 150 diváků a Kaška na něj vzpomínal jako na dosti pěkné a prostorné), na radostný pobyt u Gabrielů na Loučové, na cestu do Klatov, kde s nimi hrála také sušická slečna Otylie Mosrová a kde předváděli, že je možné hrát české hry a nejen německé apod.
Oběma přátelům Dr.Gabriel mnohokrát pomáhal, podobně jako Ivanovi Klicperovi. Jan Kaška přijal ještě naposled v roce 1869 jeho pozvání a léčil se v lázních Vodolenka nad Sušicí. Tady ho v poslední den jeho života celý den Dr.Gabriel opatroval. Zařídil i jeho pohřeb a zakoupení pomníku na hrob ve Svojšicích, odkud byl teprve v roce 1909 převezen do Prahy a v roce 1910 pochován na Olšanech.
Tady v Sušici, na vycházce Ladislava Turnovského s Annou Forchheimovou na Svatobor také došlo k té pověstné dohodě o tom, že se věrný Tylův přítel postará o Annu i děti zemřelého přítele..
Už koncem roku 1850 nebyl hrán Tylův Císař Josef a další léta absolutismu činnost OS udusila. Ačkoliv byl Dr.Gabriel v těch letech pod “dohledem”, odvolal se v roce 1857 proti dalšímu zákazu krajského úřadu (souviselo to s jeho funkcí účetního LS) a dosáhl povolení alespoň jednotlivých her. Ve skutečnosti se činnost DS rozvinula až v nových podmínkách po roce 1861. V době 20.11.1864 až 2.2.1865 (aktivního purkmistrování Dr.Gabriela) ODi sehrálo 5 představení (hrála i jeho manželka a dcery). Činnost přerušila prusko-rakouská válka (1866).
V roce 1867 se hrálo dětské představení Líčidlo a Koleda. 1868 se hrál v Saloně Mlynář a jeho dítě, Doktor Robin, Tři faraónové. Po více jak dvouleté přestávce v roce 1872 Pan domácí, Pan profesor se oženil, Hadrník pařížský, Zločin na nábřeží (F. Payat). 1873 Pán a správce (J. Kraszewski). 1874 Na dušičky aneb Modlitba na hřbitově, Tatínkovy juchty, sehráno ve prospěch Krejcarového spolku sv. Josefa, Útěk do Afriky (Albini), Své k svému (K. Bárta), Vychovatel v čepci, Vyhraný ženich. 1875 ve prospěch opravy divadla Víra, naděje a láska (překlad z francouzštiny). Kněz a voják aneb Bitva u kláštera skalického (B. Kayser, překlad J. K. Tyl), ve prospěch zakoupení stříkačky pro tělocvično-hasičskou jednotu Sokol. Po přestávce v činnosti DS přijal nové členy a 1876 hrál Mlynář a jeho dítě, Farářovu kuchařku (Berg), Svatováclavské posvícení (H. K. Grunert) a s Čtenářskou besedou pořádal hudební deklamatorní a pěveckou zábavu. 1877 Otče náš (E. K., překlad E. Pešková). Soubor postrádal dobré vedení a také stanovy. Činnost DS prakticky ustala do roku 1881, protože scházela vůdčí “zakladatelská” osobnost.
V roce 1872 šlo o 4 představení, 1876 o šest, v ostatních letech byl počet představení nízký. V roce 1876 se pro poměry ve městě vzdal funkce v LS i Dr.Gabriel (bylo to 28.února) a odstěhoval se do Bechyně, kde již pracoval jako notář od roku 1875. V té době byli ve vedení LS děkan E.Walter, radní V.Karl, držitel panství K.Uhl, již starý purkmistr F.Firbas, poštmistr E.Anger a voskař H.Poppl. Od roku 1881 se uskutečnilo několik pokusů o obnovu OS, docházelo ale spíše k proměnám spolků, v některých letech i k souběžné činnosti několika spolků a jejich činnost netrvala dlouho. V roce 1884 již Posel ze Sušice přinesl zprávu, že už se léta nezlepšuje kapitál LS. K tomu pomohla i roztříštěnost darů z výtěžků divadelních představení. Původní účel DS tedy v té době již zanikl. Až v roce 1886 Lidumilný spolek vydal “provolání "na znovuoživení ochotnického divadla , které však bylo jen výřezem z dřívější práce Gabrielovy. Na druhé straně se obecní zastupitelstvo rozhodlo postavit v Salonu nové jeviště a tím vlastně podpořilo činnost několika vznikajících spolků. Tento stav je zřejmý i z informace pro MČAD , zpracované v souvislosti s .
V roce 1881 ještě z iniciativy finančního odboru LS ve prospěch obnovení chrámu Anděla strážce hrána Směnka na hubičku (J. F. Casteli, V. Žák) a Veselohra (Fr.. F. Jeřábek), načež činnost ustala.
Ochotníci se sešli nově v Řemeslnické besedě a zvolili výbor (A. Jánský a A. Sedlecký) a ještě koncem roku hráli Osudné narozeniny (B. Mellanová) a Ze sedmi nejškaredější (Angelo, J. N. Štěpánek). 1887 Matčina píseň (úprava Polabský) a další představení v místnostech na poště Dva sirotci, Divadelní vlak (Šamberk), Ptáčníkova dceruška (Tyl), Muž národa. Společně se Zpěváckým spolkem sv. Václava opět v Saloně Signor Mišpulini, Krejčí a švec (Štolba). Poté se SDO odmlčel. patrně tento soubor uvedl Jana Výravu. Ve prospěch Bruslařsko-veslařského spolku sehráli také Koťátko (Grunert). Na valné schůzi U koníčka znovu potřeba stanov. 1889 v nově upraveném sále Řemeslnické besedy v hotelu U koruny Zkouška na svatbu a Vražda na uhelném trhu. Ve prospěch Pokračovací průmyslové školy Herkules a Recept proti tchýním. Tamtéž 1891 Její pastorkyňa ve prospěch Ústřední matice školské. 1893 opět v Saloně K. H. Borovský. 1901 v Koruně Třetí zvonění pro vzornou 100 svazkovou lidovou knihovnu. Pro tento účel i 1904 Divoká kachna.
Studentská představení v této době byla významným posílením ODi. Prvně už v období druhého zákazu ODi (1826) požádali studenti o povolení hrát již jednou hranou Dittersovu operu Hieronymus Knicker. Z podpisů studentů je vidět, že většinou šlo o tehdejší studenty filozofie . V zamítavé odpovědi píseckého krajského úřadu se jako důvod uvádělo, že divadelní hry jsou na venkově zakázány a že budou zakázána i studentská prázdninová představení. Studenti se přesto podíleli na činnosti OS a v 70.letech došlo v velkému rozvoji jejich činnosti. 1873 v místnostech Čtenářské besedy sólové výstupy První diurnista (J. M. Š.), Starý a nový rok (J. Hlína), Křepela v pokušení (Just). Téhož roku Tak se chytají vrány, Slepý mládenec (Tyl), na postavení Kaškova pomníku. 1874 "skrovný hlouček studentů" Služebník svého pána (Fr. Jeřábek), výnos na hasičské nářadí. V Saloně sehráli Svatojánskou pout' (Šamberk). 1875 tamtéž Doktor medicinae aneb Náhody, nehody a hody (A. Wenzig), výnos na postavení Kaškova pomníku. Soubor aktivnější s novým r. Sedleckým, Ponocný na redutě (V. Gerle, J. K. Tyl). Chudý písničkář, na opravu divadla. 1877 uspořádali studenti sušického okresu U koruny zábavu s představením Dědkův kalmuk. 1887 studující vyššího gymnázia o svátcích pro Lidumilný spolek v Saloně Pana strýčka (Benedix) a Jeden z nás se musí oženit (Wilhelmi). 1888 Maloměstská tradice (V. Štech) a Návrat ze studia (tj. Tatínkovy juchty), pak kriticky přijata nečinnost studentů.
Řemeslnická beseda v roce 1884 připravilo představení Pan farář a jeho kostelník, 1887 dostalo nové jeviště a upravené dekorace v hotelu U koruny. Zařízení ale propůjčováno jiným. Sama hrála Básník sokem, Kříž u potoka (Světlá - Pešková). 1890 vzrůst aktivity souboru. Zvonek na zmatek, Děvče z Karlína, Otče náš, Konkursy pana notáře (Vávra).
Později vznikla ještě Jednota katolických tovaryšů, která 1895 hrála U koruny Krupařovic Pepička (výnos na pořízení praporu jednoty) a ještě 1904 vznikla Národně vzdělávací beseda Havlíček, která sehrála Mládí (Halbe), přitom vystoupili jh. členové OS Kolár v Plzni A. Nesnídalová a H. Kolár.
Po dvaceti lety zkomírání původního OS se stala v 90ých letech motorem dalšího rozvoje sokolská OS. Původní tělocvičnou jednotu Sokol (1872), založenou s heslem “Rovnost, volnost, bratrství”, sice už v roce 1874 rozbili místní bázliví opatrníci a klerikálové , ale ta se znovu prosadila ve významném roce druhého všesokolského sletu 1891 a od té doby kolem sebe soustředila i sušické divadelní ochotníky. Zcela zásadní bylo, že se sokolská jednota cílevědomě soustředila na vybudování sokolovny včetně dvorany s Tylovým jevištěm a dokonce Husova sálu s divadlem loutkovým.
Tehdy dobře rozvíjená spolupráce sokolských jednot (Sušice, Horažďovice, Strakonice, Klatovy, Plzeň) měla pozitivní vliv i na rozvoj sokolského ochotnického divadla. Už v roce 1892 se jednota rozhodla, že zábavní odbor bude pravidelně provozovat v zimní době divadelní představení a na výlohy uvolnila úvěr. Příkladem spolupráce byla např. dvě představení horažďovického Sokola v roce 1893 (viz další tab.), jejichž výtěžek byl věnován do fondu na výstavbu sokolovny (proponována i s divadelním sálem). Pro svou aktivitu byla sušická jednota v letech 1994-1995 zakázána. V roce 1896 hrál vzniklý dámský odbor Sokola Tyrš Dva šťastné dny (upravil J. Kühnl), v roce 1897 měla nová jednota potíže při pořádání divadelních představení a požádala obec o předání zařízení, které předtím patřilo lidumilnému spolku, který již zanikl. Když se tak stalo, ukázalo se, že zařízení je již v neupotřebitelném stavu . V roce 1900 se stala Sušice sídlem župy šumavské a při té příležitosti se hrála Štechova veselohra Ohnivá země.
I v následujících letech se rozvíjela spolupráce s dalšími DS. Ukázkou může být spolupráce s OS Tyl v Žihobcích, jehož vedoucí, František Procházka přivedl i do sušického divadla režiséra a herce národního divadla, Karla Želenského (1907). Při té příležitosti vystupovali j.h. také manželé Volánkovi z Olomouce. Tato spolupráce se rozvíjela už letech 1875-1877, tedy v dobách konců původního OS, (viz plakát Břetislav a Jitka) a týkala se přímé spolupráce s OS LS (1875 Slavnost založení), se studentskými ochotníky (1875 :DS a Chudý písničkář), i spoluúčinkování za pobytu společnosti Červíčkovy v roce 1877 (Loupežníci v českých zemích a Břetislav a Jitka).

1892 Kupla Svatební noc.
1893 Pylades bez Oresta sehráli ochotníci horažďovičtí
Štech Maloměstské tradice sehráli ochotníci horažďovičtí
Mellanová B. Hra osudu
1894 Šamberk Podskalák
Stroupežnický. Zvíkovský rarášek
1895 Dva šťastné dny
1896 Svoboda. Směry života
Svoboda Směry života (podruhé). .
1898 Na valdštejnské šachtě
Lokay Brouček
Šamberk J. K. Tyl
Klicpera Rohovín Čtverrohý
1899 Souček Před sjezdem
Kneisl Ona něco ví
Pešková Furiant
Město a vesnice
1900 Štech Ohnivá země
Pešková Zrzavá
Balucki Těžké ryby
1901 Abrahamovič Manžel ze šetrnosti
Štech Maloměstké tradice
Smutný Pro pero sokolí
Šamberk Blázinec v 1. poschodí
1902 Kollár Pražský žid
Hauptmann Potopený zvon
Pešková Není v Praze nad legraci
1903 Ruth Písmákova dcera
1904 Šamberk Palackého třída č. 27
1905 Kühnel Psohlavci
1906 Neznámý Letní idylla
Štolba Na letním bytě
Štolba Vodní družstvo
Hauptmann Hanička
Kvapil Princezna Pampeliška
Sudermann Skryté štěstí
1907 Svoboda Fialky
Svoboda Směry života (Želenský j. h.)
Rudolff Dědečkovy housle
Pešková Černý kříž v lese
Schönthan Únos Sabinek
Štolba Její systém
K uctění památky Dr.Gabriela v březnu 1898 sepsal zcela výjimečně oslavnou báseň Jaroslav Vrchlický, přijela delegace českých spisovatelů (Ignác Hermann, Václav Štech, Jan Antoš), sokolští ochotníci sehráli k připomenutí jeho velkého přítele Šamberkovu hru J.K.Tyl (viz tabulka) a projev o jeho zásluhách nejen o divadlo přednesl sám autor mnoha divadelních ¨her, Václav Štech.

V roce 1906 DS spolupracoval prvně s Rudolfem Hrabým, který byl sušický rodák, ale pracoval v Kolíně nad Ránem jako divadelní malíř a šéf scény. Tehdy namaloval zdarma kulisy ještě pro jeviště hotelu U koruny. Od té doby spolupracoval se sokolskou DS stále a zpracoval i návrhy na vytvoření celého jeviště v nově připravované sokolovně. 1913 schválen definitivní plán sokolovny a zahájena stavba.V následujícím roce stavba dokončena a otevření stanoveno na 15.a 16.srpna 1914. Vzhledem k zahájení války k tomu nedošlo a činnost zahájena potichu a slavnostně až se vstupem do samostatné republiky. Hry “pod vlastním krovem” byly následující:
rok autor název hry režisér
1915 Častolovský Věno A.Slunečko
Hilbert Vína (2x) A.Slunečko
Macháček Ženichové A. Friedl
Čechov Medvěd A. Friedl
Štolba Staré hříchy R.Novák
Štolba Její systém A.Slunečko
Šmaha Zlato R.Novák
Balák Terna R.Novák
Rittner Vmalém domku A.Slunečko
Kolár Magelóna R.Novák
Fořt Z českých mlýnů (2x) R.Novák
Tyl Strakonický dudák Ad.Kříž
Šimáček Jiný vzduch J.Žáček
Engel Svět bez mužů Ad.Kříž
Blumenthal U bílého koníčka A.Slunečko
1917 Jirásek Vojnarka J.Žáček
Krejčí Povodeň Ad.Kříž
Skružný To byla noc Ad.Kříž
Rudloff Divá Bára R.Novák
Davis Katakomby J.Žáček
Jirásek Lucerna (2x) A.Slunečko
Rudloff Na kožlanském klepáči Ad.Kříž
Halbe Mládí R.Novák
Skužný Ferdinand spí J.Žáček
Šamberk J.K.Tyl A.Slunečko
Ibsen Strašidla Daneš Písecký
1918 Skružný Kometa Henzelínova Ad.Kříž
Štolba Zlatá rybka A.Slunečko
Cízler Na šenavské pile G.Irrlacher
Šubrt Probuzenci (2x) Ad.Kříž
Jirásek-Kühnl Psohlavci R.Novák
Tyl Jan Hus R.Novák
Jirásek Emigrant A.Slunečko
Hašler Prodaná láska Ad.Kříž
Štech Maloměstské tradice A.Slunečko
Skružný Románek na horách J.Žaloudek
Veselý divadelní večer silvestrovský J.Žaloudek
1919 Svoboda Čekanky J.Javůrek
Preisová Gazdina roba R.Novák

Stroupežnický Naši furianti A.Friedl
Blodek V studni D.Wünsch
Vrchlický Exulanti A.Friedl
Svoboda Poslední muž J.Žalaoudek
1920 Ladecký Dva světy A.Friedl
Mahen Mrtvé moře A.Friedl
Šamberk K.Havlíček Borovský V.Horák
Rudloff V tichím hnízdečku A.Kříž
Stroupežnický V.Hrobčický A.Friedl
Mrštík Maryša A.Friedl
Skružný Ta naše Máňa J.Žaloudek
1921 Šamberk Kulatý svět K.Koukol
Cízler Dřevorubci Ad.Kříž
V zajetí skalních mužíků J.Javůrek
Bytová nouze Ad.Kříž
Štolba Zločin v horské boudě K.Koukol
Horáková Žena legionářova Ad.Kříž
Kolár Pražský žid A.Friedl
Panic J.Žaloudek
1922 Rozvod
Štolba Zapovězené ovoce A.Friedl
Jeřábek Služebník svého pána A.Friedl
Šrámon Zvony A.Friedl
Roland Vlci A.Friedl
Štech Ohnivá země K.Koukol
1923 Pátá hodina paní Berouškové J.Žaloudek
Maeterlink Starosta stillmondský A.Friedl
Schäfer Střevíček paní markýzy J.Javůrek
Šamberk Palackého tř.27 A.Friedl
1924 Horký Srážka vlaků J.Patlejch
Kvapil Oblaka Fr.Rob
Šambeerk Jedenácté přikázání A.Friedl
Horký Baťoch A.Friedl
1925 Fořt Kráska ze Šumavy J.Javůrek
Kunětická Přítěž R.Novák
1926 Kopta Revoluce A.Friedl
Balda Panenka pro štěstí A.Friedl
Tyl Jiříkovo vidění A.Friedl
Jirásek Lucerna A.Friedl
1927 Binar Kavalíři J.Žaloudek
Stroupežnický Zvíkovský rarášek A.Friedl
Paní mincmistrová A.Friedl
R.Nejedlý Kde domov můj Fr.Procházka
Vrbský Šofér
Balda Všechny ženy jsou stejné
V naznačeném tempu pokračovala činnost OD až do konce první republiky. Už v roce 1922 se DO Sokola stala členem ÚMDOČ.
V poválečném vývoji byla činnost OS silně redukována. Po prvních aktivních letech došlo k silnému útlumu po roce 1948 v souvislosti s tím, jak byly prosazovány formální prvky práce tehdy již omezovaných sokolských jednot a ovlivňováno pojetí her.
Výjimkou z toho byla zejména čs.premiéra hry Žichovičtí půlpáni (J. Koenigsmark, hudba K. Polata, libreto podle Klostermanna) v DO TJ Tatran (1955) a představení dorostu tohoto DS. Zde se potvrdila i téze o generačním opakování úlohy v některých rodech, jak ji zmiňuje Jan Císař , neboť organizátorem zde byl František Procházka mladší, prof.sušického gymnasia. Tato Šibalství Scapionova byla s odstupem 20 let na jejich památku znovu nastudována - 1975 studenti gymnázia Scapinova šibalství (ved. V. Šístek).
V roce 1962 působil DS OB s tradiční činností - Blázinec v Atom-baru (Pokorný, autor, r. a hlavní představitel). 1962 na ústřední přehlídce STM v Plzni také projev malých forem (nejúspěšnější z třiceti soutěžících Satirická scéna ze Sušice s Kabaretem z kufru. 1965 na 10. Divadelním létě v Makově DS OB Únos Sabinek. Později 1975 na Okr. přehlídce Mordová rokle.
V té době také DS TJ Sušice Lhář (Goldoni), r. Miroslav Balej.(1976).
Po roce 1989 obnovena činnost DS v roce 1993 a od roku 2001 opět pod názvem.DS Sokola.