Texty: Jarpice, ŠACH, Josef: Kronika divadla v Jarpicích. Rkp. 1979. Celý text 79 s. 1945-1979

*********************************************************************************************

Část druhá
Píše se rok 1945.
Rok, který se stal mezníkem v dějinách celého světa a pro nás dnem osvobozeni od nacistických vetřelců 5. květen 1945 je dnem povstání lidu pražského a celého národa proti hrůzovládě nacistického Německa, které pro nás znamenalo jen smrt a smetení z mapy světa. Velikými díky zavázáni buďme spojeneckým armádám v čele se slavnou Rudou armádou, naši osvoboditelkou.
Psáno v srpnu 1945
Antonín Protiva t.č. kronikář


25. prosince 1945 odpoledne a večer uvedena veselohra o třech jednáních
Trampoty fořta Borovičky
napsala: M. Šebková
režie A. Protiva, výprava: A. Hora
hráli: A. Protiva, M. Pařízková, J. Jirát, V. Jirát, V. Římsa, J. Kovaříková, V. Cífka
Po jednoročním odmlčení uvádíme tuto lehkou hru spíš pro vyzkoušení mladých, nezkušených ochotníků, abychom mohli později uvést hry hodnotnější. Každý se snažil tu svoji roli zahrát co nejlépe, aby mohl být v budoucnu dobrým hercem.
A. Protiva
t.č. kronikář


31. prosince 1945 je uveden
Silvestr 45
Režie A. Protiva, hudba B. Klečky
Účinkovali: Procházková V., Černá, Maškova, Tajziková, Kašpárková, Lemanová, Zábranská, Punčochářová, Lisec, Jirát, Cífka, Protiva, Bulis, Římsa, Podpěra, Stehlík, Kadlec.
Poslední den v roce, v kterém se udály věci skutečně neuvěřitelné, byl ukázkou, že všichni mají chuť pokračovat v kulturní činnosti. Každý hrát tak, aby co nejlépe pobavil, což se plně podařilo. Svědčí o tom dobrá nálada návštěvníků v zaplněném hledišti. By1 tedy první Silvestr, v osvobozené vlasti. Vykračujeme radostně a s přáním do Nového roku hodně zdraví a spokojenosti.


21 dubna 1946 odpoledne i večer je uvedena veselohra o 3 jednáních
J. L. Doudlebského
Naši paličáci
…aneb Anča z Valšínského mlýna
Režie J. Kadlec, výprava A. Protiva
Hráli: J. Kubelka, J. Pařízková, J. Jirát st., F. Lisec, V. Jirát, M. Kašpárková, V. Římsa, H. Mašková, M. Podpěra, B. Benešová.
Uváděná hra je lidovou komedií, ale ne zvlášť hodnotnou. Volili jsme ji proto, že stále a stále zkoušíme, pro naše divadlo, nové a mladé sily. Škoda těch dobrých, kteří odešli! Nu co naplat, i tak si musíme uhájit naše dobré jméno a pověst. Jenom nezůstat stát.
Všichni účinkující se zhostili svých rolí dobře, s pevnou vírou, že i méně hodnotnou hrou se lze dostat na výši a uvést jako hru hodnotnou. S chutí tedy vpřed do další práce.

9. června 1946 uvádíme hru o čtyřech jednáních L. K. Oborského
Partyzánka Věra
Režie A. Protiva
Hráli: J. Švestka, J. Kovařiková, V. Horník, M. Kašpárková, J. Fric, J.Kubelka, M. Benešová, V. Jirát, F. Lisec, R. Skořepa, A. Protiva, M. Podpěra, V. Husák.
Kompars: J. Kadlec ml., L. Kašpárek, M. Horník
Uváděna hra je imaginárni příběh z posledních dni druhé světové války. Dobrý výkon všech účinkujících, měl velký ohlas u obecenstva. Že se i někteří lidé z publika dovedou do děje vžít, dokazuje malé příhoda, která se při představení udála. Na scénu je přiváděn lesní adjunkt Liebal, v podání J. Frice a má být jako zrádce zastřelen, když tu do nepjatého ticha se ozve z hlediště ustrašený hlas. “Nechte ho, vždyť on nic neprovedl” (byla to jeho matka). Tak že i při vší vážnosti nebyla nouze ani o trochu smíchu. My i návštěvníci jsme byli spokojeni a že představeni mělo úspěch, svědči i to, že mělo o týden později reprízu, které skončila se stejným úspěchem.

15. prosince 1946 večer uvedena hra o třech jednáních
Most nejkrásnější
Režie A. Protiva, výprava J. Kadlec
Hráli: J. Kadlec, J. Pařízková, J. Fric, J. Bulis, J. Kubelka, M. Kašpárková, M. Hartmanová, O. Kadlecová.
Přes čtyřicet roků už převáží starý převozník Václav Světlík. Nikdo se o něj nestará, jen starší lidé vědí, že už jeho otec, také Václav převážel. Převáželi stále pendlující lidi z břehu Poříčského ne břeh Baršovský a naopak. Václavova pramice byla tehdy jediným mostem. Most, který tam začali stavět, hryzl mu tělo i duši. Chodil se skloněnou hlavou, málo mluvil a díval se na rostoucí dílo. Most už stojí a Václav se na konec smířil i s tím, že už na něj nebudou Baršovští ani Poříčtí volat. "Václavééé převést!"
Hra byla vybrána do soutěže. Bohužel, přesto že byla řádně a včas ohlášena, nikdo se z tipovací komise nedostavil, aniž by byl udán důvod. Hra byla dobře obsazena, znalost textu i podáni bylo velmi dobré. Bylo to představení úspěšné, což dosvědčuje repríza, pořádaná 25. prosince 1946. Repríza měla stejný úspěch jako premiéra.


31. prosince 1946 byl uspořádán pestrý program
Silvestr 46
Režie A. Protiva, u klavíru M. Hora
Účinkovali: J. Fric, F. Šimánek, J. Bulis, A. Protiva, J. Hartman, M. Kašpárek, J. Kadlec, J. Kadlec ml., J. Skořepa, F. Lisec, J. Kubelka, J. Pařízková, M. Kašpárková, H. Mašková, M. Krausová,V. Rousová, B. Procházková, M. Skořepová.
Tento Silvestr byl, dá se říci uspokojující. Zpěv, humor, hudba, jednoaktovky a scény byly programem, při němž se návštěvníci bavili až do konce. Úspěšná scéna byla Lékařské ordinace, kde se všechny nemoce léčily zpěvem a humorem. Jednoaktovka Já stromeček - on stromeček, je výbornou veselohrou, ale když nezkušený herec vůbec neovládá text, výsledek je zákonitě patrný. Podobná situace nastala i při jednoaktovce “Vytrvalec”. Tady byl text zvládnut, ale dva z hlavních aktérů se začali při dialogu hlasitě smát, strhli sebou ostatní účinkující a část publika. Hra se dostala do trapné situace a jen s velkou námahou se podařilo, jí dohrát. Tento debakl napravila částečně děvčata svým baletem, který byl velmi dobře proveden a sklidil zasloužený úspěch. Holírna kde se stříhá holí a napaluje spolu se skečem Dvě pradleny, byly rovněž velmi dobré. Byl to Silvestr mladých a většinou málo zkušených a proto jejich nedostatky omluvme, neboť všichni návštěvníci odcházeli rozesmátí a tedy spokojeni! Byl to Silvestr, jak už v začátku uvedeno, uspokojující.

31. srpna 1947 uvedena veselohra o třech jednáních
Na potoce za mlýnicí
Napsal V. Bárta, režie A. Protiva, napovídal J. Kadlec
Hráli: J. Husák, N. Skořepová, M. Kašpárková, J. Bulis, J. Hartman, H. Mašková, V. Záveský, A. Protiva, A. Skořepa.
Uvedená veselohra je příběh jako vystřižený z Tůmových Českých mlýnů. Jsou v ni dobré české figurky a všichni účinkující mají možnost vyzkoušet si tu svůj herecký talent a dobře si zahrát. Taková dobře připravená veselohra dá divákům i hercům to, co od ní očekávají. Smích a dobrou pohodu. Je to letos první hra vůbec od počátku roku. Nebylo možno žádnou hru obsadit. 0 hrách hodnotných nebo s větším obsazením ani nemluvě. Proti dřívějším dobám, kdy bylo u nás herců , hereček i nadšenců pro divadlo dost, je dnes lidí málo! Ale neztrácíme odvahu a s chuti do další práce . Jinak uváděné představení bylo úspěšné.


25. prosince 1949 odpoledne i večer uvedena veselohra o třech jednáních
Polibek královský
Napsal J. Říha, režie A. Protiva,
Napovídal J. Kadlec, výprava kolektiv.
Hráli: L. Prošek, M. Skořepová, A. Loucký, V. Záveský, M. Podpěra, A. Protiva, J. Kovaříková, M. Kašpárková, J. Hartman, .l. Danda.
Uváděná hra je výbornou jemnou veselohrou situovanou do historického prostředí. Je dost náročnou. Maska, kostým, vystupování, musí odpovídat době a hlavně řeč klade na herce velký požadavek. Jestliže se toto nemůže splnit, je to chyba především režie, už při výběru hry a všechna námaha účinkujících je zbytečná. Návštěvníci musí v tomto případě vidět majestátnou postavu krále Václava a vznešenou královnu Johanku. Uvidí-li však jen Frantíka a Mařenku s nimi i běžnou řeč 20. století , ztratí veškerou iluzi a odchází z divadla zklamáni.
I když tato hra neskončila, jak bychom si byli přáli, nesmí nás to odradit od další činnosti. Večerní repríza nevyzněla nějakým výraznějším zlepšením.

28. března 1948 večer uvedena veselohra o třech dějstvích
Pan měsíček obchodník
Režie A. Protiva, výprava M. Podpěra
Hráli: J. Šimánek, V. Záveský, L. Lemonová, J. Bulis, M. Skořepa, J. Pařízková, M. Kašpárková, L. Walter, V. Husák, J. Podpěra.
Poznámka:
Tato Stroupežnického veselohra je lehká a velmi vtipně konstruována. Je-1i dobře sehrána, stráví návštěvníci i herci příjemný večer. Jako režisér jsem se domníval, že ji zvládneme a splatíme tím návštěvníkům svůj dluh z posledních slabých představení. Ale zklamal jsem se. Hra neměla “žádný” spád, role se neovládaly a navíc výkony některých herců nedosahovaly ani průměr jejich schopností. S politováním konstatuji, že s talenty se dá do budoucna těžko počítat. Utvrdilo mě to v tom přesvědčení, které jsem kdesi četl. “Jen poctivě a dobře provedeným úkolem roste herec, soubor i režisér. Opak znamená úpadek” .


18. dubna 1948 odpoledne uvedena pohádka
Jak Honza se Šmidrou napálili Ducha
Nastudoval a řídil L. Walter
Obsazení: Honza - Lad. Walter, Šmidra - Jos. Krakeš
Dále hráli: M. Kašpárková, M. Vébrova, M. Horníková, M. Podpěra, V. Záveský, L. Walterová, V. Husák, A. Danda.
Jak už uvedeno, je to veselá pohádka a obecenstvo, hlavně malé, se dobře bavilo. Nastudoval ji profesionální herec L. Walter, který v té době v Jarpicích bydlel. Hrálo se bez nápovědy. Mluvili pouze Honza se Šmidrou, ostatní byli jen kompars. Představení bylo úspěšné.


29. května 1948 odpoledne uvedena pohádka
Pohádka o vodníkovi
Nastudoval a řídil. L. Walter
Hráli: L. Walter, L. Walterová, J. Krakeš, A. Protiva
Kompars: M. Kašpárková, A. Krakešová, M. Podpěra, M. Horniková
Hru nastudovali, řídili a hlavními aktéry byli manžele Walterovi, herci z povolání. Byla provedena týmž způsobem jako předešlá včetně originálních kostýmů.
Všichni účinkující své úlohy odehráli poctivě a návštěvníci se dobře bavili.


10. října 1948 uvedena fraška o 3 dějstvích
Bouřliváci naší vesnice
aneb … Marjánka z podlesí
Napsal J. Bárta, režie A. Protiva, výprava M. Podpěra, napovidal M. Skořepa
Hráli: J. Kadlec, J. Bulis, M. Kašpárková, J. Pařízková, A. Protiva, L. Walterová, L. Lemanová, M. Podpěra, L. Walter.
Je to výborná fraška plné komických scén. Její provedení bylo uspokojující. Přesto bychom rádi uvedli hru vážnější a hodnotnější. I když byla tato hra z určitých míst kritizována, dosáhla u obecenstva úspěchu a byla proto 24. října 1948 reprízována, za stejných podmínek a se stejným úspěchem.


28. listopadu 1948 odpoledne i večer uvedeno drama bratří Mrštíků. Drama o pěti jednáních
Maryša
Režie L. Walter, výprava A. Protiva
Hráli: L. Walter, M. Kašparková, L. Walterová, J. Bulis, M. Skořepová, Kr. Walter, J. Pařízková, L. Lemanová, A. Prošková, M. Podpěra, J. Kadlec a komprars.
Maryša je jedním z nejznámějších českých klasických dramat. Je uváděna nejen na scénách profesionálních, ale i ochotníci po ní velmi rádi sáhnou, i když je na herce velmi náročná. U nás v Jarpicích byla uvedena už v roce 1924 za režie Antonína Hory. Dnes po 24 létech ji uvádí režisér A. Protiva, ale jejího nastudováni se ujal profesionální herec L. Walter. Byla velmi dobře nacvičena a sehrána. Zařaďme ji tedy mezi dobrá a úspěšná Jarpická představeni.
Tak Lízal v podáni L. Waltera, Maryša v podáni L. Walterové a Francek v podání F. Waltera byli těžko napodobitelní. Ale i ostatní příjemně překvapili, nejen podáním ale i ovládáním textu. Rozára M. Skořepově byla velmi dobrá. Svůj výstup s Vávrou skutečně prožívala. Vávra v podání J. Bulise byt velmi dobrý. Lízalka v podání M. Kašpárkové byla dobrá, jako celá řada jejích rolí sehraných před léty. Velmi dobrou hrou a perfektním ovládáním rolí překvapily L. Lemanová v roli Strouhalky a J. Pařízková v roli Horačky. Ani ostatní nebyli horší. Největší podíl na úspěchu měla však důsledná a odborná režie L. Waltera a členů jeho rodiny. Maryša měla reprízu týž den večer. Obě představení byla hodně navštívena a měla velký úspěch. Škoda, že to bylo poslední představení. Od té doby se v Jarpicích, Budenicích i v Šlapanicích už žádné divadelní představení neuskutečnilo.

***************************************************************************************
… po třiceti letech
Je poslední říjnova neděle roku 1976, dva dny před svátkem Všech svatých, dnem památky zesnulých. Je nevlídno sychravo. Ostrý severozápadní vítr skučí ve větvich starých kaštanů a z temněšedé oblohy se chvílemi spustí drobný studený dešť. Po aleji od Zlonic k sv.Isidoru přichází starší muž. U prvních hřbitovních vrat se zastaví a chvilku se dívá dovnitř. Pak pomalu otevře, sejme z hlavy klobouk a vejde na hřbitov. Je tu ticho. Jen listí se kterým si vítr chvilkami pohrává, se zvedne, zašustí a opět ulehne.
Několik žen mlčky čistí náhrobky, upravuje a zdobí hroby svých drahých.Tu a tam už svítí svíčky, chráněné před větrem skleněnými cylindry, válci či sklenicemi. I květirová výzdoba je na většině hrobů už dohotovena. Muž prochází tiše mezi hroby, s několika ženami, vesměs známými, krátce pohovoří, podá ruku a jde dál. U několika hrobů chvilku postojí, pak náhle zamíří k jednomu, který je blíže prostředních vrat. Tady stojí skloněn hodnou chvíli, až před deštěm, který se znovu spustil, odstoupí pod nejbližší strom s dosti hustou korunou, aby se trochu uchránil před promoknutím. Opře se o kmen, chvíli. pozoruje dešťové kapky jak rachotivě bubnují do náhrobní lucerny. Pak zabloudí zrakem mezi hroby - přemýšlí. Za chvilku se mu začnou rty mírně pohybovat a on tiše promlouvá.
“…přátelé, soudruzi, kamarádi, sestry a bratři.. Přiše1 jsem vás jménem svým a svých přátel, v den Vašeho svátku všechny pozdravit. Ano Vás, všechny Jarpické, Budenické i Šlapanické, lhostejno zda ležíte zde či jinde. Vás všechny, kteří jste stálí v řadách kulturních pracovníků u nás a drželi jste otěže
těže činnosti, v dobách pro náš národ nejtěžších, pevně ve svých rukách udržet až do konce svých sil. Ale já nepřišel jen pozdravit, přišel jsem Vám všem, za Vaši ne malou práci, upřímně poděkovat a ujistit vás, že nikdy nezapomeneme na ta krásná léta naši spolupráce, ani na Vás; na Vás - vy Jarpičtí. Ty z prvních burcovatelů Antoníne Hájku, ty herče a muzikante Antoníne Horo, Augustine Záveský, Antoníne Husáku, Stanislave Nitko, Iljo Hodku.
Na Vás vy Budeničtí. Antoníne Koutníku, Václave Šachu, Josefe Beránku, Antoníne Hotový, Stáňo Justine.
Ani na Vás - vy Šlapaničtí. Augustine Brádko, Antoníne Zázvorko, Josefe Nováku, Čeňku Vitáku, Františku a Marie Korousovi. Ne opravdu nelze zapomenout. I tuto kroniku jsme napsali k poctě Vás všech, i zde nejmenovaných. Přijmete ji tedy jako kytičku vzpomínek na vás a naši společnou práci ve službách “Thálii”.


Genese a závěr
I když jsem od r.1945 svůj nový domov a existenci našel v Ústi nad Labem, kde jsem v ochotnické činnosti pokračoval do r.1964, přesto jsem se rád vracel do své rodné obce, byť jen na chvilku, zván k různým příležitostem svými přáteli. Při těchto návštěvách jsem pozoroval jak se způsob života v Jarpicích, Budenicích i v Šlapanicích mění.
Proč jejich bohatá kulturní činnost, která trvala přes 59roků /1889-1945/a byla známá v širokém okolí, náhle ustala? Co to zapříčinilo?
Vždyť kulturní činnost je nejen úřady, ale i různými institucemi, podniky i závody všestranně podporována. Je to snad nezájem, nebo nedostatek schopných lidi? Při rozhovorech se známými jsem se však přesvědčil, přesto. že od posledního divadelního představení uplynulo mnoho let, je vzpomínka stále živá a při každém setkání se k ní v hovoru vracíme.Při jednom takovém hovoru s učitelem Miroslavem Horou, jsme se shodli, tento úsek kulturního života našich obci zachytit a sepsat. Vzpomněl jsem přitom svých zápisů z let 1925-1945 které se pro svou podrobnost mohou použit jako hlavni či základní materiál k sepsání kroniky. Pro úplnost však bylo nutné obstarat doklady o činnosti v Šlapanicích, Budenicích a sboru dobrovolných hasičů v Jarpicích. Něco mi ze svých archivů zapůjčili uč. Mir.Hora, Stanislav Prošek a p. Jiří Brádka, vnuk Aug.Brádky. Za zapůjčení velmi pěkných a obsažných kronik sboru dobrovolných hasičů a Těl.jedn.Soko1 ze Šlapanic, srdečně děkuji manželům J. a M. Bulisovým, kteří mi toto ochotně obstarali a při shánění jiných, pro mne důležitých informací, mi byli vždycky nápomocni. Jarpičtí, ačkoliv tu existuje kronika psaná statkářem p. Louckým, neprojevili o její zapůjčení zájem, což je ku škodě celé věci a proto také zprávy o kulturní činnosti sboru dobrovolných hasičů jsou tak chudé. Při chronologické sestavě událostí, zvlášť před rokem 1920, jsem byl nucen uchýlit se místy k improvizaci, aby celý sled byl zajímavý a nebyl pouhým výčtem dat. Vzpomeňme těch kteří uvedli u nás v život první ochotnické divadle. Kdo byli Aug.Záveský, Ant.Hora, Aug.Brádka, Ant.Zázvorka. Obyčejní lidé, řemeslníci a poslední pokrokový sedlák.
Všechny však spojovala jedna myšlenka. Vytvořit dobrou věc, zábavu i vzdělání pro sebe a své spoluobčany.Není bez zajímavosti, že se tenkrát, v tak čistě zemědělských vesničkách, kde se pracovalo prakticky celý rok, od slunka do slunka, našlo dostatek ochotných lidí k spolupráci. Z těch pak se časem vytvořil velmi dobrý herecký kádr. Jarpice byli také rodištěm dobrých hudebníků z nichž nejstarší a nejznámější byl rod Horů. Od nepaměti se tu hodně hrálo a zpívalo, což mělo velký vliv na rozvíjející se divadelní činnost. Na počátku třicátých let, kdy už bylo vybudováno u Křížků nové stabilní.jeviště, je u ochotníků patrná vzestupná aktivita.
V té době se také objevila na scéně první hra se zpěvy. Jejího hudebního a zpěvního nastudování se ujal Ant. Hora. Bylo však potřeba dalších. Přišli a pomohli. Erich Winkler, uč. Ant. Koutník uč. Jos.Vaněk, uč. Boh. Neumann s manželkou a uč. Mir. Hora. Všichni Jarpičtí a Budeničtí, kteří obětovali svůj volný čas dobré věci - hudbě. Počet i kvalita představeních stoupla. Patnáct roků trvala tato kulturní žeň. l.ledna 1944 po velkém úspěchu hudebně zpěvního koncertu, všechno najednou ztichlo. Pak už následovalo jen několik dobrých činoher, jednoroční přestávka, pokus o nevázání ne starou tradici a 28. listopadu 1948, úspěšným divadelním představením “Maryša”, činnost definitivně skončila. Co to zapříčinilo?
Všechny udá1osti v kronice líčené jsou skutečné a jen částečně upravené. Pracoval jsem na tom s chutí, ve snaze zachovat malý obrázek, jak se dovedli naši otcové i my kulturně vyžívat. Psa1 jsem tak jak jsem cítil a nejlépe dovedl. Odstup času je však příliš velký a proto mi budiž prominuto jestli jsem něco vynechal či neúmyslně změnil.
Dopsal jsem poslední řádky kroniky, z archivovaných i soukromých písemných materiálů, ale také z mých osobních vzpomínek herce, režiséra a neúnavného člena ochotnického divadla u nás v Jarpicích. Jsem šťasten, že jsem si mohl na sítnici již

unaveného oka vyvolat krajinu, kde stávala moje kolébka, nesmazatelně hluboko vryta v mé duši, se všemi jejími proměnami roku i historie, ale také množstvím obrazů z mého života, které mi vzpomínky ještě jednou promítly na oponu jarpického jeviště. Ne jenom tam, ale i do zakouřených prostor šenků, vymrzlých sálů, které prázdné, s ozvěnou naslouchaly vzrušeným debatám připrav dramaturgických plánů. Sály, které zaplněné do posledního místa, vydávaly radostné projevy s podařeného díla.
Bylo dopřáno mému uchu, aby ještě jednou se zaposlouchalo do melodii dálek s jednotlivými hlasy těch přemnohých přátel spoluherců, v jejich jevištních projevech, nacvičených v divadelních kostýmech, v divadelních gestech jejich hraných úloh.
Než dopíšu poslední list kroniky a spadne poslední opona vzpomínek v odehraném životním dramatu, chci vyslovit upřímné poděkováni všem přátelům jarpické Thálie. Poděkování za veškeré příspěvky, které byly potřebné, abych vyčerpávajícím způsobem dokončil práci, která mi byla svěřena. Dovoluji si z tohoto místa srdečné poděkovat i svému dlouholetému dobrému příteli, z Ústí n/L., akademickému malíři Josefu Novotnému, za jeho nevšední ochotu, kterou mě provázel po celou dobu moji práce ne jen radou, ale i pomocí.
Přál bych si a jsem přesvědčen, že vyslovuji tato přáni ústy všech nás přemnohých, kteří ve vzpomínkách rádi se vezeme na komediantském voze od jeviště k jevišti, aby se kronika stala památníkem, v němž by rád zalistoval mnohý z dnešní i dalších generací naší vesnice. Aby si čtenář uvědomil a rád pochopil, že my nešli jen za zábavou a převlékáním do kostýmů, za chudičkou usni divadelních šminků a pudry ale že jsme si byli vědomi, že jsme byli apoštoly národní myšlenky, zejména v období obou světových válek a vychutnávali jsme neúnavně všechny hořkostí hereckého života venkovského divadla. Aby mezi těmi čtenáři naši nové generace bylo mnoho těch, kteří by na stránkách kroniky nalezli skryté štěstí, a dovedli si představit, že nás spojovalo do přátelství, bez kterého se žádné dílo nepodaří.Přátelství, jehož ostři se ustavičně brousilo až do našich posledních dnů. Přátelství, po němž by měla zatoužit a realizovat mladá generace v každé obci a z něhož by vzešla myšlenka stát se pokračovatelem divadelní ochotnické činnosti z odkazu předchůdců i k jejich poctě.
Věřme, umění a tedy i divadelní umění nejen zjemňuje již existující smysly člověka,
ale dokáže vytvořit i smysly nové.

Šach Josef
Ústí nad Labem v listopadu L. P. 1979

Autor kroniky.
Šach Josef, nar.15.3•1906

K sepsání kroniky bylo z části použito následujících materiálů.
1. Paměti farní osady Budenické /Fr.Komárek/
2. Kronika Tělocvičné jednoty Sokol v Šlapanicích.
3. Zápisy Sboru dobrovolných hasičů v Šlapanicích.
4. Zápisy moje vlastní z let 1926--1945,
5. Zápisy Antonína Protivy z let 1945--1948.
6. Materiály z osobních archivů Miroslava Hory, Stanislava Proška a Jiřího Hrádky.