Texty: PEŠKOVÁ, Pavla: Zámecká divadla rodu Valdštejnů v Čechách a na Moravě.

PEŠKOVÁ, Pavla: Zámecká divadla rodu Valdštejnů v Čechách a na Moravě.
Ex:Divadelní revue, 5.9. 2005 http://www.divadlo.cz/art/clanek.asp?id=8921
Zámecké divadlo na Kozlu
Panství šťáhlavské se zámkem Kozel získal jako dědictví roku 1816 Arnošt Filip z Valdštejna (1764 - 1732). Patrně ještě za jeho života se zdejšího panství ujímá jeho syn, Kristián Vincenc Arnošt z Valdštejna (1794 - 1858). Z původního venkovského zámečku se za hraběte Kristiána stalo poměrně frekventované sídlo, čemuž odpovídá řada zateplovacích úprav budovy39. V roce 1830 došlo na popud hraběte k přeměně bývalé stáje pro nejoblíbenějšího koně předchozího majitele, umístěné v severním vstupním křídle zámku, na malé rodinné divadélko40. Na poměrně nevelkém prostoru tak vznikla komorní scéna s výtvarnými prvky pozdního klasicismu.
Zejména ve druhé polovině století se zámeček Kozel stal oblíbeným místem pobytu rozvětvené rodiny Valdštejnů. Téměř na samotě, ve volné přírodě, stranou měst a tedy i politického života, byl zámek ideálním místem pro klidný rodinný život. Vzhledem k těmto skutečnostem předpokládáme, že zdejší scénka také v průběhu druhé poloviny století ožívala při různých příležitostech. O těchto divadelních aktivitách však již nemáme žádných zpráv. Je pravděpodobné, že se charakter těchto divadelních produkcí omezil spíše na dětské besídky a představení v úzce rodinném kruhu.
Architektonický popis divadelního sálu
Zámecké divadlo je umístěno v prostorách bývalé stáje. Sál je obdélníkového půdorysu o rozměrech cca 900 x 700 cm, zaklenutý valenou klenbou, z toho dvě třetiny prostoru zabírá hlediště. Zadní stěna hlediště a protilehlá zadní stěna jeviště nejsou zcela svislé a směrem ke stropu se mírně zaklápějí.
Vnitřní architektura sálu postrádá jakékoliv plastické dekorativní prvky, hladké stěny jsou členěny pouze půlkruhovitě zaklenutými okny, a to třemi na severní straně, dvěma okny a vstupními dveřmi na jižní straně sálu. Další dveře jsou pak umístěny v pravém zadním rohu jeviště pro možnost odchodu a příchodu herců na jeviště.
Popis hlediště, orchestřiště a jeviště
Hledištní část je 500 cm dlouhá a 700 cm široká. Divákům byly určeny pouze dvě řady dřevěných lavic s opěradly, přistavených k zadní stěně hlediště, na dvou dřevěných vyvýšených stupních o výšce 17 a 32 cm.
Orchestřiště je bez přesného architektonického vymezení umístěno na přechodu mezi hledištěm a jevištěm. Na obloukovitě vybíhající rampě je připevněn téměř 300 cm dlouhý notový pult, před oběma portálovými stěnami vždy jeden malý, o délce 43 cm. Před nimi je umístěna taktéž obloukovitě vytvarovaná dřevěná lavice pro hudebníky.
Jeviště je zvýšeno nad úroveň podlahy o 86 cm. Jeho hloubka je 400 cm, s obloukovitě vybíhající rampou pak 470 cm, šířka mezi bočními stěnami je 700 cm, od portálu k portálu pak 477 cm, výška jeviště od pódia k portálu 270 cm.
Portálová stěna je zhotovena z dřevěné konstrukce potažené pomalovaným plátnem. Na bočních stěnách portálu je iluzivní malbou znázorněn vždy jeden pár štíhlých kanelovaných sloupů pískové barvy, s totožnou čtverhrannou patkou i hlavicí, na fialovém pozadí. Pilastry jsou umístěny na malovaném zděném soklu, který opticky vystupuje nad úroveň jeviště. Dvojice sloupů nese obloukovitě zaklenutý architráv, lemovaný jednoduchými návojovými římsami, jehož kladí je zdobeno jemným vzorem listovce. Architráv vyplňuje zbylou výšku ke stropu, kopíruje tvar klenutí, takže zcela zakrývá pohled do provaziště. Plocha architrávu šedé barvy je malbou rozčleněna na dva boční segmenty a středové pole. Segmenty jsou taktéž lemovány listovcovým vzorem, v jejich středu je na fialovém podkladě bílošedou barvou namalován motiv dvou zkřížených ratolestí. Středové pole architrávu vyplňuje valdštejnský znak, olemovaný vavřínovým věncem. Horní i boční stěny portálu jsou ve směru do jeviště rozšířeny připevněným pomalovaným papírem, s iluzivní malbou draperiovitě rozhrnuté opony.
Ve střední části vybíhající rampy je umístěna dřevěná budka o rozměrech 67 x 69 cm, vysoká 55 cm, určená pravděpodobně pro nápovědu, nebo i technickou obsluhu rampového osvětlení.
Podjevištní prostor je prázdný, patrně nebyl ani k divadelním účelům využíván. Přístup pod jeviště je možný jednak z místa pro nápovědu a dále prostřednictvím malého poklopu, o rozměrech 58 x 52 cm, skrytého za levou portálovou stěnou, určeného tudíž jen k technickým účelům, nikoli k divadelním efektům. Žádný další poklop nebo propadlo v podlaze jeviště není.
Celá divadelní konstrukce, dřevěná kostra jeviště, portál a provaziště, je rozepřena mezi zděné stěny místnosti a zakotvena v podlaze jeviště. Také zde se, podobně jako v případě divadla v Mnichově Hradišti, setkáváme s poměrně nedbalým zpracováním základní konstrukce, v porovnání s precizností důležitých technických částí scény.
Jevištní mašinerie
Současný stav divadelní konstrukce naznačuje původní princip mašinerie. Změť provazů, kladek a vodících kroužků v provazišti a chybějící dřevěné části působí na oko dnešního pozorovatele naprosto chaotickým dojmem. Některé konstrukční principy lze dosud odvodit, jiné pouze předpokládat. Následující popis si proto nikterak nečiní nárok na přesnost.
Základní scéna zdejšího divadla byla tvořena pouhými třemi páry bočních kulis, třemi řadami sufit a zadním prospektem.
Boční kulisy, opatřené na spodní straně dvěma malými kolečky, byly vždy po třech posunovány v dřevěných kolejnicích, připevněných na podlaze a v provazišti, šikmo k zadní stěně jeviště. Délka kolejnic je 95 cm, jejich vzdálenost za sebou je 100 cm. Kolejnice se k sobě směrem k horizontu přibližují a jejich sklon se více zešikmuje, což opticky navozuje dojem hlubokého jeviště. Tento konstrukční trik se o tři roky později opakuje i na scéně mnichovohradišťského zámeckého divadla. Bočnice byly s největší pravděpodobností ovládané jednotlivými mašinisty u každé trojice kolejnic, neboť na kulisových rámech nebyly nalezeny žádné kroužky či háčky, které by umožňovaly jejich hromadný posun.
Sufity byly napnuty na dřevěné latě, upevněné v provazišti, v úrovni bočních kolejnic. Současné chatrné zavěšení sufit na slabém provázku o jednom uzlu patrně neodpovídá původnímu stavu. Nevíme, jestli tyto sufity byly jediné, jiné se nedochovaly, avšak je velmi nepravděpodobné, že by se na této skutečně velmi malé divadelní scéně střídalo více sufit. Tomu odpovídá i jejich neutrální barva, vhodná téměř k jakémukoliv scénickému obrazu. Proto můžeme usoudit, že sufity byly v provazišti uchyceny napevno a nebylo tedy třeba žádného mašinisty, který by řídil jejich pohyb a výměnu.
Jeviště pohledově uzavíral prospekt. Plátna prospektů byla upevněna mezi dvě pevné latě, přičemž horní lať byla zavěšena v provazišti. Spodní lať prospektu byla spouštěna a opět navíjena systémem dvou tažných lan. Plátna prospektů tak byla rozvinována a opět svinována na spodní lati. Každý prospekt byl ovládán jedním mašinistou z pravé strany zákulisí. Nevíme, kolik prospektů bylo přesně v provazišti současně zavěšeno, dle dochovaných vodících kroužků můžeme předpokládat, že v provazišti bylo místo celkem pro tři až čtyři zadní prospekty. Vzhledem k současnému množství dochovaných dekorací (pouhé tři scény) se domníváme, že počet dochovaných kroužků, umožňující použití celkem tří až čtyř možných zadních pláten, odpovídá původnímu stavu provaziště.
V pravé zadní části jeviště jsou k podlaze a ke stěně napevno přibité dvě svislé a jedna vodorovná lať s řadou háčků a oček, sloužících patrně k upevnění lan jednotlivých dekorací. Počet ok koresponduje s počtem vodících kroužků prospektů. Štítky s nápisy ani případné značky však na latích nejsou.
Základní scénu bylo možno doplnit několika přenosnými dekoracemi, tzv. stojkami.
Osvětlení
K hlavnímu osvětlení scény sloužily olejové lampy, umístěné na jevišti po obou stranách nápovědní budky, v úrovni portálové stěny. Každá lampa byla opatřená vlastním plechovým stínítkem, jež usměrňovalo světelný tok směrem do jeviště a zamezovalo tak přílišné oslnění hudebníků, sedících v bezprostřední blízkosti rampy. Obě řady lamp byly navíc doplněny dvěma otočnými plechovými stínidly, o rozměrech 156 x 20 cm, zapuštěnými do podlahy vybíhající rampy. Stínidla, fungující na principu kladky a táhel, byla pravděpodobně ovládána z prostoru pro nápovědu. V základní poloze tvoří stínidla vodorovnou linii spolu s úrovní podlahy jeviště, tahem se zaklápějí směrem do jeviště, tedy opačným směrem než na scéně v Mnichově Hradišti.
Stínidla svými rozměry zabírají většinu prostoru obloukovité rampy, což jistě omezovalo pohyb herců natolik, že rampa nebyla pro herecké účely vůbec využívána.
Boční osvětlení scény zajišťovaly lampy, připevněné vždy po dvou na svislých latích za každou sadou bočnic. Lampy, opatřené zhruba 30 cm vysokými půlkruhovými plechovými stínidly, byly umístěny ve výšce 90 a 155 cm od podlahy jeviště, o čemž svědčí prázdné otvory po hřebících. Do dnešní doby se z původních 12 stínidel dochovalo pouze jediné.
Všechny latě byly otočné, uváděné do chodu pomocí dřevěné příčky, připevněné v horní části latě. V základní pozici latí se světlo z takto odstíněných lamp šířilo směrem k následující boční kulise a zároveň k horní sufitě, otočením latě mohl být proud světla namířen jednak přímo na jeviště, anebo zcela odkloněn ven ze scény. Latě byly patrně ovládané naráz, prostřednictvím systému kladek a táhel, jehož neurčité zbytky dosud nalézáme v provazišti.
Soubor dekorací
Soubor dekorací zámeckého divadla na Kozlu je dnes již v torzovitém stavu. Skládá se z pouhých dvou prospektů, šestnácti bočních kulis, tří sufit, čtyř různých samostatných dveří, tří stojek a několika doplňujících kulis. Jednotlivé scény představovaly Lesní krajinu se zříceninou hradu Radyně, Modrý pokoj, Šedý pokoj. Názvy scén jsou převzaty z identifikačních karet památkového ústavu. O případných dalších nedochovaných scénách nevíme nic.
Všechny kulisy jsou vytvořeny z dřevěné konstrukce, potažené pomalovaným plátnem, některé bočnice a stojky jsou pak rozšířeny přilepeným, pomalovaným tvrdým papírem. Rozměry zadních prospektů jsou 390 x 300 cm. Rozměry bočních kulis se pohybují okolo 62-70 x 310-320 cm. Spodní část rámu je v rozích opatřena dvěma dřevěnými nástavci s kolečky pro snazší posunování bočnic v kolejnicích. Rozměry sufit jsou cca 570 x 50 cm.
Valdštejnská zámecká divadla dnes
Do dnešní doby se nám dochovala část divadelního vybavení s několika dekoracemi. Jediná kompletně dochovaná scéna je dnes instalována na jevišti a je součástí prohlídkové trasy zámku. Instalace scény však popírá některé divadelní principy. Vlivem neodborného zásahu v minulých letech došlo ke značnému poškození ostatních dochovaných bočnic. Původní chatrná kolečka na spodcích rámů byla zpevněna po obou stranách přilepenými kusy latí, takže umístění těchto bočnic do původního profilu kolejnic již není možné. Celé divadelní zařízení by potřebovalo odbornou péči restaurátorů, aby se, jako cenné svědectví o šlechtické divadelní kultuře, dochovalo dalším generacím. Celkově lze říci, že se však jedná o jedno z mála divadel, které nebylo postupně rozebráno, ani neskončilo jako skladiště.
-----------------------


Valdštejnská zámecká divadla dnes

Do dnešní doby se nám dochovala část divadelního vybavení s několika dekoracemi. Jediná kompletně dochovaná scéna je dnes instalována na jevišti a je součástí prohlídkové trasy zámku. Instalace scény však popírá některé divadelní principy. Vlivem neodborného zásahu v minulých letech došlo ke značnému poškození ostatních dochovaných bočnic. Původní chatrná kolečka na spodcích rámů byla zpevněna po obou stranách přilepenými kusy latí, takže umístění těchto bočnic do původního profilu kolejnic již není možné. Celé divadelní zařízení by potřebovalo odbornou péči restaurátorů, aby se, jako cenné svědectví o šlechtické divadelní kultuře, dochovalo dalším generacím. Celkově lze říci, že se však jedná o jedno z mála divadel, které nebylo postupně rozebráno, ani neskončilo jako skladiště.


39) Ústní zpráva p. Bobka, správa zámku Kozel.
40) Odlišné datum - rok 1832 - však uvádí P. Vlček v Encyklopedii českých zámků, o. c., s. 177.
41) Pömerl, J.: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, Divadelní revue, 1992, č. 4, s. 10 a 15.