Texty: Z komentáře k obrázkové reportáži v časopise Český svět 31. 3. 1911.

„V zákoutí starobylých Hradčan v intimním strahovském sále, daleko od hluku našich ulic a mimo vír života vtělena vidina Julia Zeyera Mariánská zahrada. V plném tichu za součinnosti nadšených rukou provedena myšlenka akademického malíře Karla Klara a uvedena jím v život. A díky úžasné síle vůle, obětavosti a něžné lásce jeho k básníkovi provedena plně a krásně. Za recitace nejkrásnějších míst, která doprovázena jest snivým doprovodem hudby, předváděny jsou na scéně jednotlivé obrazy. Jsou jako v skálu vtesány – němé, plné světla a úsměvu, plné smutku a bolesti. Něžné chorály zpívané čistými a prostými hlasy slepých dětí, neb tichý stesk houslí působí v souladu s celkem dojmem neodolatelně tklivým.“