Cookie Consent by Free Privacy Policy website
Databáze českého amatérského divadla

Texty: Černý František: S kritikem o kritice Divadelní revue 2/2005

Text z archivu
Jako vzpomínku na divadelního kritika a historika Vladimíra Procházku (1919-1997), který by se loni v prosinci dožil pětaosmdesátin, ale i jako dokument, který leccos říká o práci divadelního kritika i o divadle let ne ještě tak vzdálených, zveřejňuji tento rozhovor z roku 1989, připravený k Vladimírovým sedmdesátinám. Tiskem však nevyšel. Protože číslo Tvorby, do něhož byl už zalomen, vyšlo právě v týdnu, kdy u nás došlo k velkým společenským změnám, soudruzi z redakce, jubilantovi přátelé, text pohotově z čísla vyhodili. Takže i proto má svou zajímavost. František Černý
S kritikem o kritice
V druhé polovině našeho století nevěnuje se v Praze divadelní kritice už tolik kritiků jako v jeho první půli, ač pro rozvoj divadla, a také pro orientaci a kultivaci diváků, je divadelní kritika stále nenahraditelná. Kromě toho kritik zaznamenává pro příští časy svědectví o dobové společenské a umělecké hodnotě pomíjivého divadelního díla, za něž mu jsou historikové, i když jeho soud je vždy do značné míry subjektivní, velice vděční. Jedním z mála českých divadelních kritiků, kteří o divadle píší již několik desítek let, je Vladimír Procházka, za nímž jsem se v předvečer jeho sedmdesátky - oslaví ji 2. prosince - vydal na kus řeči.……………..
Vzpomínám si, že jsi ještě jako vysokoškolák šel kvůli recenzi pro Tvorbu na dopolední generální zkoušku Tylových Kutnohorských havířů ve Vladislavském sále na Hradě, bylo to v roce 1949 ke Dni horníků, a mě jsi vzal s sebou. Referent na Havíře, inscenované ostravským divadlem v Kuršově režii podle mého soudu výborně, byl jedním z tvých prvních?
Začalo to všechno už před válkou. Již v roce 1938 jsem se společně s přítelem Josefem Šindelářem postavil - pod šifrou J.K. - v dělnickém časopise proti lokálněpatriotické pravici na obranu právě zde ochotníky uváděné Těžké Barbory z repertoáru Osvobozeného. Je to tedy už padesát jedna let. Netušil jsem samozřejmě, že to byl pro mě začátek příznačný a rozhodující. Ke konci okupace pod vlivem Emanuela Famíry, spoluvězně z pankrácké věznice, jsem se seznámil s tendencemi levicové avantgardy a pokoušel se o umění dokonce vysoce zjednodušeně teoretizovat.
Začalo to tedy všechno na Mělníce -
Máš pravdu, nespadlo to s nebe. Trochu už to zřejmě souviselo s naší rodinou. Otec byl talentovaným barytonistou, později studoval zpěv u Bohumila Benoniho. Měl nabídky i k profesionálnímu angažmá, ale z rodinných, finančních důvodů je nikdy nemohl přijmout. Temperamentní činoherní ochotnicí byla také moje teta, otcova sestra. Už v mládí byl velmi dobrým hercem-ochotníkem dnes již zemřelý můj mladší bratr Zdeněk, později profesionál, hrál v Trutnově, na Kladně, v Divadle Jiřího Wolkra, naposled v Kolíně. AMU vystudoval můj nejmladší bratr Bořík, který dnes je v Divadle Na zábradlí a předtím byl v Mladé Boleslavi, Liberci, Olomouci a v Divadle za branou. A pokračuje to také v další generaci. Můj syn je, jak víš, dramaturgem v Činoherním klubu, Zdeňkův syn Aleš právě začíná profesionální hereckou dráhu. Tak nějak to všechno začalo a pokračuje. Já sám jako levicově orientovaný středoškolák jsem byl pln ideálů marxistické avantgardy, ve třicátých letech jsem nadšeně navštěvoval Burianovo D, uctíval Osvobozené V + W a Ježka. V té době jsem viděl i některé Frejkovy inscenace v Národním. Starší mělnický spolužák Jaroslav Krombholc mi rád hrál na klavír operní klasiku i Ervína Schulhoffa, společně jsme ochotničili, v jediném večeru on dirigoval Mozarta (jistě velmi talentovaně), já režíroval MoliŹra (jistě velmi diletantsky). Ovšem plna múzičnosti a celodenního zpěvu od opery po šantán byla má matka. Ta na mě a asi i na mé bratry zapůsobila nejvíc. Jeden se však trochu odrodil, stal se inženýrem ekonomie, ale téměř sám se naučil hrát na klavír. A co jsem dělal dál? Hodně jsem četl, mladicky dumal o pokrokovém umění a byl pln poctivé víry v rychlou uskutečnitelnost socialistických ideálů. Jen co porazíme fašismus, pak už to půjde jako na drátkách! Fašismus poražen byl, ale drátky se nám hodně zapletly.

Související Osobnosti

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':


(c) NIPOS, Databáze českého amatérského divadla.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.