Texty: Praha-Spořilov, Společnost Desidera Oláha - Inscenace - z www. stránek

Co jsme tedy už odehráli:
NAOZAJSTNÁ POĹOVAČKA (podzim 1992) Barka: Jsi hulvát a lotr, před pár měsíci jsi byl jiný. Dneska jsem potkala Toníka, nesl své ženě brambořík.
Vít: To těžko, Toník je svobodný. Než jsem tě poznal, byl jsem také takový.


TAKOVÁ VÁNOČNÍ IDYLKA (premiéra prosinec 1994 - Gymn. Postupická) Otec: Tak už tu zase máme Vánoce...Miluji tuhle atmosféru klidu a pohody. Sníh se tak pokojně blyští na náhrobcích...A my si tu pěkně sedíme v teple, radujeme se ze vzájemné blízkosti, vůně lahodných pokrmů a máme i čas něco si přečíst...


BEZ SVORNOSTI NENÍ VOLNOSTI (premiéra 20.4.1995 - Gymn. Postupická) Vávra: procítěně recituje:
Sama je koroptev,samoten zajíc,
samoten plouží se po nebi měsíc.
Sama jsou oblaka, samo je moře,
nad prázdným půllitrem prožívám hoře.
Sami jsou delfíni, samy jsou laně,
opuštěn koupu se v sedací vaně.
Sama je sviluška, samoten sob,
v parčíku nabízím ptáčatům zob.
Sami jsme v sobě a samota v nás,
kdesi jsem zapomněl záchranný pás.


SÍLA VŮLE ANEB ZA TAJEMSTVÍM VÝCHODU (premiéra 16.11.1995 - P Klub Trojická) Michal: vyndá ze zadní kapsy Kašpárka a pomalu deklamuje:
Já jsem malý Kašpárek,
červený jak kanárek...
Lucka se přestává zlobit, oba se smějí.


VZHŮRU DO BOJE (premiéra 24.4.1996 -P Klub trojická)
Ke vzniku hry: Oláha inspirovala charitativní akce "Brýle pro Nikaraguu". Protože formou sbírky získávané brýle se rozdávaly mezi občany losem, Oláh usoudil, že jim více prospěje hrou z prostředí oční ordinace.

POSLEDNÍ ČECH (p. leden 1997 - divadlo Jiskra v Kobylisích)
Z tiskových ohlasů:
Poslední Čech, to je takový Tarzan dnešní doby a českých poměrů! (H.Sanchez, Manaus Times)
Byla to pecka! Hned jsem spálil vše, co jsem měl v šuplíku. (H.Pinter, britský dramatik)

VZHŮRU DO PETUŠEK (p. 21.5. 1997 - Jiskra)
Koktejl Čubčí pajšl: Pivo...100 ml, šampon Kupec Sadko...30 ml, želé proti lupům...70 ml, lepidlo...15 ml, brzdová kapalina...30 ml, desinfekce na hubení hmyzu...30 ml. V roztoku týden louhujeme tabákové listy, poté podáváme.

ANTIGONA (p.25.5.1998 - Jiskra)
Nač váháš tedy? Nelíbí se mi z tvých řečí nic a též si nepřeji, aby se mi někdy něco líbilo, a tobě protivno, co činím já.


MORYTÁT (p. prosinec1998 - Jiskra) Karel: Fotografie je taková věčná konzerva právě přítomného času. U nás v krematoriu se fotografuje též, jen žertovně třepat prsty se nemusí a také říkat lidem, aby byli chvíli bez pohnutí, protože se zvěčňují lidé v rakvích. Pozůstalí si to kupují na památku.


MYŠI (p. 9.6. 1999 - Ženské domovy, div Akcent) Stařenka slepá, z kostela kráčí,
cestu si berličkou hledá a značí.
Berličkou hmatat není tak snadné,
stařenka slepá často upadne.


ŽENITBA (p. 12.1. 1999 - Akcent) Podkolatov: ...Iljo, víš co? Jeď radši sám.
Kočkarev: Cože? Ty ses pomát nebo co. Co tam budu dělat sám? Ženíš se ty nebo já?
Podkolatov: Ne, vážně, mně se nějak nechce. Odložme to na zítra.
Kočkarev: Máš rozum? Ty idiote! Jednou nohou už je z baráku a najednou že ne! To seš teda pěkná svině, ty darebáku, to si pamatuj!


POVOLVOX (p. 7.6. 2000 - Akcent) Tiše šumí oceány
skály ostré dá dů dý,
tiše září oceány,
někdo hraje na dudy.
Jeho strachu bílí sloni,
tiše běží po moři,
hvězda padá dolů s luny,
slizské ryby hovoří.


SPOLČENÍ HLUPCŮ (p. 9.5.2001 - Akcent) Policista: Máte nějaký průkaz totožnosti, pane?
Ignácius: Cože? Co jste zač?
Policista: Ukažte mi řidičský průkaz.
Ignácius: Neřídím auto.A nechre mě laskavě být. Čekám tady na svou matku.
Policista: Co vám to visí z toho pytlíku?
Ignácius: Co by to mělo být, vy ignorante? Loutnová struna.
Policista: Cože to? Jste vůbec zdejší?


JELIZAVETA BAM