Texty: A.M. Brousil: Listy ochotníkům. O smyslu ochotnických festivalů. Olomouc, ÚMDOČ 1944, s. 28

“Jiráskovy Hronovy mají po shakespearovsku „nastavovat zrcadlo“ ochotnické práci. Mají ukázat, kam lze dojít a kam až se lze dopracovat. Stavějí ochotnickou práci pod kontrolu; nejen pod kontrolu kritiky, nýbrž i pod kontrolu vzájemnou, nejen vnější, nýbrž i vnitřní. Na Jiráskových Hronovech mohou si ochotníci porovnat vlastní práci s cizí, zjistit, zdali neutkvívají v omezeném provincionalismu, nakolik mají a musí sloužit domácí potřebě a nakolik mají a mohou jít nad ni. Spíše než co hrát, mohou se na Jiráskových Hronovech poučit, jak hrát. Srovnání a výměna poznatků podporuje vždycky uvědomělý růst. Mohou být a jsou pobídkou. Mohou vychovávat a vychovávají. Kromě toho je jejich význam mravní: zakládají a udržují širší i hlubší ponětí a pojetí ochotnické práce.“