Texty: AS 2004, č. 2, s. 78. Lenka Lázňovská

SVĚDEK MIROSLAV HOUŠTĚK

Letošní pětasedmdesátník ing. Miroslav Houštěk z Hronova toho s amatérským divadlem a v něm zažil hodně. K divadlu ho jako sotva osmnáctiletého jinocha přivedl legendární režisér a organizátor Josef Vavřička a svěřil mu malý herecký úkol v inscenaci Ze života hmyzu. Rozpoznal, že mladý student, zatím bez divadelních zkušeností, má talent. Vavřička, který divadlo ve východních Čechách převedl z období baráčnického do moderního divadla 20. století, naučil Mirka Houšťka o divadle přemýšlet, vzdělávat se a také určité náročnosti v přístupu. Věděl, že studování inscenace vyžaduje perfektní přípravu, začínající přečtením textu, jeho rozborem, určením charakteru postav, budováním dramatických situací. To všechno se zúročilo jak ve vlastních režiích, tak ve Studiu mladých v Náchodě, které založil a vedl s Mirkou Císařovou. V šedesátých letech patřil tento soubor, jímž prošla stovka mladých lidí, mezi velmi úspěšné. Patrně neslavnější inscenací byla Tylova Tvrdohlavá žena, která získala Cenu na Jiráskově Hronově. V období normalizace nesměl herec a režisér do divadla ani vstoupit, natož v něm něco dělat. Takzvaně k dobru mu strana a vláda připsala řadu hříchů. Např. mu nezapomněli skandál okolo inscenace Otec Kondelík a ženich Vejvara, kterou náchodští hráli v sokolských krojích. Připomínat něco, co bylo rozpuštěno jako ideově nežádoucí organizace, soudruhy jistě nenadchlo. Jak život tropí hlouposti, tak tím, kdo mu později pomohl, byla přímluva Jiřiny Švorcové, na niž se obrátil se zoufalým odhodláním kletbu prolomit. Dostal sice povolení hrát, ale nikoliv režírovat, takže jeho jméno se nesmělo objevit na plakátech. Proto až do roku 1989 se uvádělo „režie kolektiv“. Proto nemohl dostat ani Cenu za režii v této době své patrně nejúspěšnější inscenace Jiráskova Pana Otce.
Lepší časy přišly až po listopadu 1989. Stal se starostou města, mohl jako předseda organizačního výboru Jiráskova Hronova přispět k formování nové koncepce festivalu jako mezidruhové amatérské divadelní žatvy s mezinárodní účastí. Dokázal přesvědčit zastupitelstvo města, aby se pustilo do nedokončené přístavby Jiráskova divadla. Takže dnes má festival kromě velkého divadla k dispozici neustále se drobnými krůčky zlepšující Čapkův sál. Vybudoval občanské sdružení Kruh a pokusil se společně s dalšími prosadit jako experiment, aby se o kulturu ve městě na smluvním základě starala nikoliv instituce, nýbrž občanské sdružení. Není podstatné, že to vyšlo jen na půl, ale to, že měl odvahu se do toho pustit a ukázal možnou cestu i dalším.
V devadesátých letech se Houštěk a jeho soubor mohli podívat i do ciziny a zejména skupina seniorského divadla si s inscenacemi Čechovova Medvěda a Kořistníčků (úprava Ze života hmyzu) zažila okamžiky hvězdné slávy např. v dalekém Japonsku. Pustil se do Jiráskova Emigranta, v němž kdysi u Vavřičky hrál . Nastudoval jej jako okresní představení s využitím hereckého potenciálu dalších souborů okresu Náchod. A inscenace, jak mi mnozí potvrdí, to byla více než slušná. V plánu má podobně připravit k Jiráskovu výročí Lucernu, k níž se vrátí už po několikráté.
Jak sám říká, díky tomu, že mohl svůj život prožít s divadlem a že se stal svědkem jeho mnohých peripetií počínaje poválečným obdobím, považuje se za šťastného člověka. V divadle poznal řadu dobrých a lidsky poctivých lidí. Divadlu vděčí i za svou ženu Martu, která mu pomáhá také v divadelní práci.
Za sebe (jsem vděčná, že jsem s ním mohla spolupracovat při pořádání Jiráskova Hronova), za redakci AS i amatérské divadelníky chci ing. Miroslavu Houštkovi popřát hodně zdraví, pohody a řadu dobrých inscenací.

Lenka Lázňovská