Texty: Zalužany, Excerpce pro MČAD 1998-2002

ZALUŽANY o.Příbram
Kolem roku 1880 vznikl v obci úmysl založit ochotnický soubor. Záměr podporovalo i obecní zastupitelstvo. Není jasné, od kterého roku přesně, ale po roce 1880 už existovalo “Družstvo divadelních ochotníků”. Do r.1883 sehrálo hry, jako např. Doktor Tlučhuba, Blázinec v prvním poschodí, Vychovatel v čepici…18.12.1883 se “Družstvo” spojuje s místním čtenářským spolkem, a vyhovuje tak přání těch hlasů, které volají po vzdělávacím, nejen zábavním účelu divadelního sdružení. Vzniká Čtenářsko-ochotnický spolek.V březnu roku 1884 dochází od c.k.hejtmanství v Písku zpráva, že utvoření spolku bylo povoleno a jeho stanovy schváleny. Zpočátku měl spolek 45 členů, vlastní jeviště, divadelní dekorace, spolkovou knihovnu.
Ze zápisů zalužanské farní kroniky vyplývá, že uvnitř spolku byly v určitém období (90.léta minulého století) rozpory a boje mezi skupinou katolíků, jejichž ochráncem byl kníže Schwarzenberk a mezi mladočechy v čele se starostou Janem Jedličkou. Důsledkem byla značně nevyrovnaná činnost, poznamenaná častými krizemi a malým zájmem členstva
i publika. Přesto spolek stále fungoval, v prosinci 1898 dokonce rozhodl jeho výbor o opravě starého jeviště a pořízení nových kulis.
Po vzniku První republiky byl podle zápisů spolek také nejednou v krizi, hrozící zánikem. Viz např.roku 1919 konflikt, vyvolaný Aloisem Vaverkou, podivnou existencí. Ten se vetřel do Zalužan a chtěl zde založit pobočku Sokola, pod níž by byli členové spolku převedeni. Jak se ukázalo, Vaverkovi šlo hlavně o majetek spolku, a dotyčný, maje oplétačky s paragrafy, nakonec zmizel. Předtím ovšem stačil rozeštvat členy spolku. Poté se situace zklidňuje, následuje poměrně plodné období. Hrají se většinou frašky, vyjma kupř. představení Maryši v roce 1924 (v rámci slavnosti ke 40.výročí založení spolku), či Paličovy dcery r.1925 na počest narozenin TGM nebo Vojnarky r.1926.
R.1925 je podle záznamů opět rokem úpadku spolkové činnosti. “Příčinou jest poválečná psychosa, rozladěnost, roztříštěnost ve strany, štvaní reakčního tisku, nešťastná vnitřní politika, nezdravá koalice, kompromisy, ústup reakci.”
V roce 1927 je v Památní knize spolku zápis o tom, že “nejsou herci ke hraní divadel” , ovšem divadlo se i tak hraje dál.
Ještě v kritických měsících těsně před začátkem německé okupace, v lednu 1939, je provedena přestavba jeviště, protože “herci trpí nedostatkem místa” , zavedeno elektrické osvětlení s reostatem a zakoupen vlastní přístroj na rozmnožování plakátů.
Ve válečných letech ještě ochotníci sehráli např.Vojnarku (1942), Lucernu a Jedenácté přikázání (1943). Tímto rokem zápisy v knize končí. (Velemanová)
Památní kniha Čtenářsko-ochotnického spolku v Zalužanech 1884-1943, SOkA Příbram