Texty: AS 2004, č. 2, s. 68 - 69. Jaroslav Kodeš.

PRIMA SETKÁNÍ V NOVÉM STRAŠECÍ

Počet studentských divadelních souborů a kolektivů neustále roste. I proto bylo odbornou radou pro amatérské divadlo doporučeno organizovat v jednotlivých krajích samostatné studentské přehlídky s výběrem na národní přehlídku studentských divadel Prima sezóna v Náchodě. Ve středních Čechách se tohoto úkolu ujal Dramatický klub při Gymnáziu J.A. Komenského v Novém Strašecí pod vedením Ivy Dvořákové a společně s městem a ZUŠ tamtéž připravil víkendové setkání pro sedm soutěžních představení.
Divadelní soubor Koukol a Spol., Praha přivezl do Strašecí inscenaci poetického kabaretu V. Bárty Jak se chodí za holkama. Jedná se o obnovenou premiéru slavné inscenace, kterou v roce 1963 hrál soubor Inklemo. Představení plné výborných písniček a textů evokujících vzpomínky na školní výlety do Prahy k orloji, chmelové brigády a studentské lásky se jednoznačně hlásí k inspiraci Semaforem. Interpreti jsou především výborní muzikanti, zpěváci, ale vládnou i slovem. Téměř na prázdné scéně sledujeme kultivované představení, kterému však chybí větší míra autenticity a spontaneity. Pětice mladých mužů a dvě dívky vše dobře umí, ale téma obsažené v názvu inscenace do hlediště příliš nesdělují. Jakoby se víc vzpomínalo s jistou mírou sentimentu, nic proti tomu, ale ze slov i textů cítíte, že v šedesátých letech šlo určitě o něco víc, o autentickou kolektivní výpověď tady a teď. Ve Strašecí roku 2004 to tak nefungovalo. (Soubor soutěžil směrem k Šrámkově Písku).
Dramatický klub při Gymnáziu J.A. Komenského Nové Strašecí připravil dramatizaci románu J. Bediera O Tristanovi a Isoldě. Scénář, na kterém se podílela řada starších členů souboru, je napsán přehledně jako divadlo na divadle (s použitím antického chóru na prázdné scéně) a postihuje zásadní dějová fakta i motivy tohoto mýtu. Inscenace však vyznívá chaoticky a nepřehledně. Divák se v příběhu ztrácí, méně významné postavy mizí v chóru, neboť jeho aranžmá odpoutává pozornost od důležitých scén. Ani kostým nepomáhá. Režie nedala situacím řád, ani význam. Interpreti své role pouze civilně deklamují. Soubor tak nenašel klíč k přetlumočení tohoto starodávného příběhu vášní a citů tak, aby se mohl konat především emocionální zážitek. Škoda. Nicméně mladý kolektiv zaznamenal právě generační výměnu a většina herců stála na jevišti poprvé. Oprávněně se lze domnívat, že příští práce přinese poučenější výsledek.
Divadelní soubor Herold z Prahy nastudoval známé podobenství bratří Čapků Ze života hmyzu. Soubor ponechal hru co do rozsahu tak, jak ji autoři napsali, včetně postavy Tuláka. Jednotlivé příběhy z hmyzí říše jsou ale razantně zkrácené a přizpůsobené „na tělo“. Bylo to ku prospěchu věci. Tezovitost předlohy se pak soubor snaží překlenout v herecké interpretaci jednotlivých postav. Nejvíce se daří najít „člověčinu“ v příběhu motýlů, nejméně pak u Kořistníků a Jepic. Herecká nevyrovnanost kolektivu je však zřejmá. Přehrávání i podehrávání je běžné, aranžmá často nahodilé. Někde režie podcenila logiku hry. Přesto mladí herci hrají své postavy s chutí a temperamentně. Za pochvalu stojí výborné kostýmy a celý soubor působí velmi sympaticky.
ZUŠ Kralupy nad Vltavou pod vedením J. Lhotské přivezla na přehlídku vlastní jevištní adaptaci dvou povídek Sakiho - Nevhodná pohádka, Kocomour - z knihy Léčba neklidem.
Režie i celý herecký kolektiv prokázal na vysoké úrovni svoji divadelní poučenost a vybavenost. Herci dobře mluví, mají smysl pro souhru, charakteristiku postav i pro nadsázku. Dokáží cítit prostor i partnera a v neposlední řadě pointovat gagy. Souboru se podařilo v inscenaci vystihnout typicky suchý anglický humor. Scéna byla jednoduchá, ale funkční, při kostýmování se pracuje se znakem. V Nevhodné pohádce by se ještě více mohla rozpracovat loutkohra běžící krajiny za oknem ve vztahu k tomu, co se v kupé povídá, a zpřesnit pointa na konci povídky. U Kocomoura zase stojí pouvažovat nad jeho kostýmem, který trochu vybočuje z řádu znakovosti, a lépe vysvětlit postavu vypravěčky alias Cla. Jednoznačně nejzajímavější inscenace obdržela nominaci na národní přehlídku.
Studio uměleckého přednesu při DDM Přemýšlenská z Prahy je soubor, který se věnuje poezii. Jeho soutěžní inscenace Přátelství se opírá o verše Shel Silversteina. Kratičké básničky – anekdotky mají vtip a většinou přinášejí i překvapivou pointu. Recitátoři je říkají s chutí i patřičnou řemeslnou dovedností. Prostřednictvím vlastních těl a s pomocí rozkládacího stolu a čtyř židlí nabízejí nejen vtipná slovní sdělení, ale i vizuální metaforu, někdy až absurditu. Téma přátelství se tak konkretizuje prostřednictvím vztahu protagonistů k sobě navzájem i ke scéně. I když se někdy nezdaří pointa a metafora je zaměněna za pouhý popis či ilustraci textu, jde o představení milé, kultivované a plné hezkých nápadů (doporučení na 1. místě ).
Soubor uměleckého přednesu při Gymnáziu Zikmunda Wintera z Rakovníka se pokusil nastudovat baladu Vodník - část scénáře Erbenovy Kytice, kterou pro divadlo Semafor adaptoval J. Suchý. Bohužel jsme byli svědky opravdu velmi nezdařeného pokusu. Soubor nepředvedl žádný tvar. Rezignoval na jakékoli byť ty nejprimitivnější divadelní dovednosti a exhiboval v trapnostech nerovnajících se ani vystoupením kolem táborového ohně. Na diskusi o představení se nedostavil a zmizel jak pára nad hrncem. A to si říká soubor uměleckého přednesu. Škoda. Škoda dvojnásob, že tito studenti vystupují pod názvem souboru, který ještě v nedávné minulosti patřil mezi špičku studentských recitačních souborů u nás.
Divadelní soubor Mrsťa Prsťa Kouřim uvedl bláznivou retrokomedii z let šedesátých Panika? Panika. Panika! aneb Jak vyloupit naši banku. Scénář inscenace se inspiruje slavnými francouzskými filmovými komediemi. Komická absurdita, kdy lupiči se rozdělí o lup se svými rukojmími i s policií, je studentským kolektivem sehrána s chutí a s potřebným nadhledem, se schopnostmi vytvořit na jevišti humornou situaci. Ne vždy a všude se to však daří. Někdy se mísí žánr mezi snahou o nápodobu iluze všedního dne a absurdní nadsázkou ( viz první obraz), někdy vázne herecká souhra a vidíme jen výsledky jednání, někdy se přehnaným temperamentem herce rozbourá pointa. Tam, kde se situace řeší přes znak nebo metaforu, je představení zajímavé, ale kde se jen povídá a nejedná, tam vázne.
Vcelku se však jedná o inscenaci, která zaujme jak hereckými výkony, žánrem, tak i výpovědí, která aktuálně postihuje mnohé nešvary naší doby (doporučení na 2. místě).
V závěru přehlídky pak nesoutěžně vystoupil nově vzniklý soubor dospělých Nostradivadlo z Nového Strašecí a předvedl se zajímavým výsledkem vlastní dramatizaci Bulgakovova Divadelního románu. Doufám, že soubor inscenaci udrží a že ho budeme moci přivítat na Wintrově Rakovníku 2005. Program prvního ročníku Prima setkání ve Strašecí doplnily ještě vzdělávací dílny. Když se v neděli odpoledne všichni mladí účastníci rozjížděli domů, slibovali si, že se za rok zase sejdou. A to je jistě velká odměna pořadatelům za jejich dobře odvedenou práci.
Jaroslav Kodeš