Texty: AS 2004, č. 2, s. 58 - 59. Sylva Ceballosová.

JARNÍ DIVADELNÍ FESTIVAL V BRNĚ

Letošní, v pořadí čtvrtý ročník Jarního divadelního festivalu pořádaný již tradičně Klubem přátel umění v ČR, letos ve spolupráci s CVČ Ulita v Brně Kohoutovicích, hostil sedm souborů. Připomeňme, že tato krajská přehlídka experimentálního divadla je soutěží, jež má právo nominace na národní přehlídku Šrámkův Písek, jakož i doporučovat na přehlídky jiné.
Mezi soutěžními soubory byly stálice festivalu ÚstaF, Prkno a Útulek 43, které patřily k tomu nejlepšímu, co mohl divák zhlédnout. Divadelní soubor ÚstaF Brno - Komín, známý svými sborovými vícehlasými recitacemi, připravil po dlouhém očekávání novinku - zpracování biblické Písně písní. Představení, třebaže nedosahovalo dokonalosti jejich předchozích vystoupení, ukázalo, že náročný text ve voicebandové kompozici rozšiřuje možnosti souboru, který se dokázal oprostit od zaběhlých jistot a pustil se do experimentálnějších pokusů, ozvláštněných hudebním doprovodem. Porota ocenila zejména netradiční recitační tvar a doporučila toto představení na přehlídku Wolkerův Prostějov. Divadelní soubor Prkno Veverská Bitýška, který je možno považovat za profesionály mezi amatéry, se představil adaptací Literárních poklesků kanadského humoristy anglického původu Stephena Leacocka. Herecky silná čtyřka žen rozpoutala na jevišti sled humorných situací a vtipných hereckých výměn, kterým však jakoby občas překážel samotný text, jenž ve formě dlouhých replik stál především na slovním humoru vypravěče a občas se stával pro diváka nesledovatelným. Divadelní soubor Útulek 4 DM Gorkého Brno rozehrál herecko-taneční improvizaci tří herců, kterým se tentokrát podařilo překonat všechny nástrahy bezesporu náročné formy improvizace. Jejich představení s názvem Nikdy neříkej ne dokázalo v divákovi vyvolat velmi vzácný pocit sounáležitosti a autenticity. Zároveň bylo důkazem toho, jak důležité je osobní zaujetí herce pro text. Soubor tímto získal doporučení na národní přehlídku Šrámkův Písek.
Ukázalo se, že přesvědčivěji působí ta představení, které vychází především z herců, z jejich vkladu (přitom tu nejde jen o hereckou stránku) a nesnaží se o hodnověrnou kopii „velkého divadla“ z množství rekvizit, kostýmů a pevného textu. Zůstává otázkou, nakolik jde o ambice režisérů a nakolik o nevhodně zvolený text, jisté však je, že může vzniknout představení, které přes veškerou snahu všech zúčastněných působí přinejmenším rozpačitě. Takové bylo představení divadelního souboru Ochotníci Na Provaze Prštice u Brna, které přijelo s původní inscenací (autor Lokos) s názvem Kabaret aneb Už tu bylo kde co, ale tohle ještě ne, čemuž jsme po zhlédnutí představení museli dát bohužel za pravdu. Pro soubor nejspíš dost tvrdá zkušenost s mimodomovským publikem, které nesdílelo ani svérázný smysl pro humor (pokud můžeme ještě o nějakém mluvit), ani jevištní projev, kde zvláště herecká interpretace volala po předčasném odpískání. Podobně i inscenace divadelního souboru Kšandy II CVČ Brno, Lužánky, který dramatizoval Kohoutovu socrealistickou agitku vtělenou do pohádky O pionýrském šátku, který plakal, vyvolala řadu rozpaků, neboť záměry tvůrců patrně nebyly správně pochopeny a tak nezbývá než věřit jejich slovům o úspěšnosti představení před generačně spřízněným publikem. Odhlédneme-li od samotné dramatizace, podařilo se vytvořit na jevišti několik zajímavých obrazů a nápadů, které však nezachránily celkový dojem somnambulnosti celého představení, kde se herci zdají být loutkovitými figurkami přesně splňující pokyny režiséra.
Inscenace Malá rošáda (autorka Kristýna Mazlová) souboru Motýlci a kozičky Brno - Jundrov se opírala o vcelku slibný text, pracující s prvky absurdního humoru, kterému nechyběl vtip i tah. Autorka a režisérka v jedné osobě dokázala na miniaturní ploše vytěžit z daného maximum, avšak slibně se vyvíjející představení utrpělo podivně (ne)ukončeným závěrem.
Vítězné představení, které porota nominovala na Národní přehlídku Šrámkův Písek, mělo název Misionáři. Bylo nádhernou ukázkou toho, že nadšení herce je poloviční vítězství. Soubor (trojice mladých mužů) Prádelna Rosice u Brna nastartoval své představení na vysoké obrátky a v tomto tempu dokázal setrvat celých osmdesát minut. Jejich původní sci-fi hra (autor Strašák) poskytla prostor pro nekonečné variace na téma partnerských vztahů, mužského dobyvatelství a nepochopitelnosti ženského pohlaví. Přehršel nápadů, gagů, slovních perel a komediální talent aktérů si zcela podmanily diváka.
Dlužno dodat, že mizivý zájem ze strany diváků, který provázel celý letošní ročník Jarního divadelního festivalu, postavil jak před organizátory, tak před zúčastněné soubory otázku, jestli rozšířením počtu soutěžních přehlídek nedošlo k roztříštění sil na všech frontách. Herci byli často v přesile, neboť soubory po skončení svých představení odjížděly, některé z nich neváhaly poslat přihlášku na více přehlídek.
Divadelní festivaly amatérského divadla dávají souborům nejen možnost předvést své schopnosti, ale jsou i jedinečnou příležitostí, jak sledovat práci druhých a konfrontovat vlastní názory. Tohle všechno na tom letošním ročníku chybělo.
Sylva Ceballosová