Texty: Závodský, Vít: Za Svatoplukem Skopalem, AS 2000, č. 4.

ZA SVATOPLUKEM SKOPALEM
Necelý rok po jeho osmdesátých narozeninách (AS je připomněla bilancujícím medailonkem v 6. čísle loňského ročníku) se naše kulturní i ochotnická veřejnost 16. června 2000 v Praze rozloučila s předním českým režisérem, dlouholetým členem zlínského Městského divadla Svatoplukem Skopalem.
Tento rousínovský rodák po absolvování gymnázia, učitelského ústavu a brněnské konzervatoře postupně prošel jevišti v Jihlavě, Karlových Varech a Praze. Od roku 1955 až do odchodu na odpočinek pak více nežli čtvrtstoletí nepřetržitě pracoval ve Zlíně, kam se poté rád vracel k pohostinským nastudováním. K nejcennějším Skopalovým inscenacím patřívala aktualizující pojetí domácí i cizí klasiky, zejména psychologické hry s nejednoznačnými charaktery. „Své“ autory našel především v A.P. Čechovovi a T. Williamsovi, jakož i v moderní americké dramatice vůbec. Jeho neokázalá, v dobrém slova smyslu herecká nastudování proslula vnitřní pravdivostí, stylovou vytříbeností, upřímným citovým nábojem a působivou atmosférou. Skopalovo jevištní experimentování dostalo příležitost při jeho řízení čilého zlínského Divadélka v klubu. Dobře jej znali ovšem také moravští ochotníci - nejen jako citlivého a chápavého porotce nejrůznějších přehlídek (Napajedla, Vysoké nad Jizerou), nýbrž také z bezprostřední režijní spolupráce s několika soubory (Vracov aj.). Spolu s primášem Slávkem Volavým byl tento milovník folkloru mnoho let uměleckou duší populárních lidových slavností ve Strážnici.
Milý Svaťo, lahodným moravským vínkem si už nikdy nepřipijeme a Tvé místo na rozličných kulturních akcích rovněž zůstane prázdné. Vždy si Tě však v paměti uchováme jako člověka čestného, laskavě vstřícného a vzácně skromného, pro něhož nenápadná služba Thálii (lhostejno, zda profesionální nebo amatérské) zůstala po celý tvůrčí život radostně naplňovaným posláním.
Vít Závodský