Texty: Ostrava - Hulváky, AS 2000, č.4. Saša Rychecký - Pozvali nás do Českého Těšína...

Pozvali nás s DIVIDLEM do Českého Těšína na festival Na hranici!

Občas je důvod být pyšný, namyšlený, mít radost z toho, co děláme, mít radost taky ze života! Díky Dominice a jejímu diplomatickému umění jsme dostali oficiální pozvání na jeden z nejprestižnějších divadelních festivalů v Česku. Taky možná i díky tomu, že jsme nebyli zrovna v Sejnach - na Polsko nám nezbylo. Jako amatérský soubor, do nedávna ještě spíše dětský soubor, jsme se zařadili vedle pověstných spolků: Buchty a loutky Praha, Činoherní a babkárská fakulta VŠMU Bratislava, Vlasta Třešňák a cikánská kapela Kormani, Teatr Gry a Łudzie – Katowice, Komorní scéna Aréna Ostrava, Studio Dům Brno, Bílé divadlo Ostrava, ale i Divadlo Continuo Praha, Divadlo Husa na provázku Brno, Česká scéna Těšínského divadla, Teatr Atełier – Sopot, Teatr Powszechny Warszava, Polská scéna Těšínského divadla, a především vedle vítěze celého festivalu: Slovenského národního divadla Bratislava! Zdaleka jsem nevyjmenoval všechny – ale i tak je to pro DIVIDLO docela slušná společnost – ne?
V 17:05 jsme hráli „Veselohru na mostě“. Původní plán byl hrát ji skutečně na mostě, kde bychom postavili svůj most, a tak ještě zdůraznili hranici a vše, o co v této hře jde. Bohužel – nevyšlo to! Museli bychom prý míti povolení tří ministerstev, z toho jednoho z Polska, kde vlastně teď mají vládní krizi… Ale i tak to v parku bylo pěkné a těch několik pár lidí, kteří do Hyde parku zabloudili, bylo docela „in!“ Mimochodem – před námi hráli Poláci s loutkami, a to byla teda těžká nuda na 3/4 hodiny. Ale zase měli hezké holky (dvě).
V 19:15 na venkovním jevišti, ale dokonale nasvíceni a ozvučeni, jsme hráli Jeptišky. Mezitím se začali courat hosté z kamenného divadla (šli původně na pivo do parku), a když najednou na jevišti viděli hezkých holek mnoho, v kombinkách, zbláznili se a zůstali už koukat, a pak plácali a plácali… Do představení nám vrčelo rogallo, řvali ptáci a pivní opilci – ale ostudu jsme snad neudělali. Dovolte, Kašpaři a hosté, abych Vám taky poděkoval, a hlavně Vám řekl, že si Vás vážím za soustředění a nasazení a nápady, s nimiž Jeptišky vznikly a jsou hrány! Nikdy jste nešli pod úroveň!
Koukali jsme pak ještě na Vlada Sadílka (který nás přijal a spolu s Uršulou hned od počátku se nás ujal), hrál opět Bláznovy zápisky pana Gogola. Milý Vlado! Mám Tě moc rád a jsi kamarád – ale, nemohl bys, sakra, už hrát i něco jiného? Hraješ to výborně, a ještě moc lidí to nevidělo, to je fakt, ale pamatuju si na jistého Honzu Odla z DPB, který to hrál (a prý ještě hraje) snad patnáct let! A to bych u Tebe nerad zažil! Kde je Tvůj P.R.D. a další?! Já chci něco nového!!!
A pak už jsme jen vše naložili, místní ekonomka dohodla placení cesty s řidičem (byl výborný, koupil si nedávno domů koncertní křídlo a učí se na ně hrát, viděl obě naše představení, a ještě mnohé v noci rozvezl od DDM) – a jeli jsme opět do Ostravy. Vystrkat vše z autobusu, dát na zem a kam se to jen vešlo, a honem do postelí, a do hospod, a tak! Mimochodem – jel s námi do Ostravy Honza Číhal z Bílého divadla a moc prý jsme se mu líbili! Aspoň to říkal, když chtěl do autobusu…
Nevím, jestli se DIVIDLO ještě někdy dostane do tak dobré společnosti – ale doufám že ano. Každopádně děkujeme za pozvání organizátorům, především pak Uršule Kurkové z Těšínského divadla, a plakát, který jsme dostali, si pověsíme na čestné místo!
Saša Rychecký