Texty: AS 2000, č. 4. Andělín Vylíčil Milan Strotzer

POMĚR, NEPOMĚR A POMĚRY


Jedním z nejznámějších (a u přemnohých kdysi z nejdůležitějších) poměrů v našich luzích a hájích byl KLAPOKLIDEZ – kladný poměr k lidově demokratickému zřízení. V některých z našich občanů přetrval, u některých se přeonačil ve stylu retro, ale co to píšu, EURO kráva – náš vzor (dříve sovětská kráva), u mnohých působí některé následky pěstování tohoto poměru dodnes: nerespektování “co je psáno, to je dáno”, žonglování s fakty, zákulisní hry.
Nechme však poměry na naší politické scéně komentářům Lidových novin, poměry naší smetánky stránkám časopisu SPY a věnujme se tomuto, jistě ožehavému, tématu v hledišti i jevišti amatérského divadla. Myslím, že příklad činoherního a hudebního divadla bude nejvděčnější (nechci tvrdit, že nejpotřebnější).
K možnosti postupu na letošní “Třebíč” se přihlásilo dvanáct pořadatelů krajových přehlídek. Většina z nich v místech tradičního konání, některé (letos, či vloni) nově vznikly. Na některou z těchto přehlídek se přihlásily dva soubory (a přehlídka se nekonala - Jeseník), na některou potřebné minimum pěti (a je to “o fous”), na některou čtrnáct souborů (a jsou problémy - Kojetín), někam možná dokonce ještě více. Chci se proto tázat, zda má v současné době ještě platnost ustanovení propozic, že krajová přehlídka je otevřena divadelním souborům bez ohledu na jejich regionální příslušnost. Zda počet přihlášených souborů není touto podmínkou ovlivňován. Někde je “narváno”, jinde vede nezájem souborů ke zrušení přehlídky. Někde “špekulují” soubory, jinde pořadatelé. V některých regionech je možná souborů hodně, v jiných se ten rok (či trvale) “neurodilo”. Je tu mnoho vlivů, co s tím?
To je jeden pohled na věc. Tím druhým je práce odborné poroty na krajové přehlídce. Ne z hlediska její odborné úrovně, ale z hlediska dopadu jejího konání na konečný výsledek. Byl jsem letos na jedné krajové přehlídce svědkem, jak se porota elegantně “zbavila” jednoho souboru, který měl drama “jako řemen”, v kvalitě velmi vysoké ( na čemž se shodli i jejich “konkurenti”) a navrhla ho na jinou druhovou národní přehlídku, aniž k tomu měla podle veřejně platných propozic zplnomocnění. Tam však soubor nebyl vybrán. Pochopitelně.
Snad by stálo za úvahu převzít model (a uvést jej v propozicích) z Němčic nad Hanou (krajová přehlídka na KDP): porota vypracuje po každém představení (každém dni konání přehlídky) jeho zevrubné hodnocení, které je konečné a neměnné, a které je vyvěšeno k informování účastníků (a nejen jich) přehlídky.To je také podkladem pro výběrovou komisi na národní přehlídku. Je to čisté a průhledné! A ještě jeden nápad z Němčic: obsazení poroty (vesměs kompletně) se zde mění po dvou, maximálně třech letech. I když je to pro pořadatele někdy nevýhodné: Co k tomu dodat?
Když už jsem se zmínil v předešlém odstavci o výběrové komisi, dostávám se tím k vysvětlení slova nepoměr v titulku článku. V tomto případě jde o termín matematický: nepoměr mezi počtem členů z Čech a Moravy v různých orgánech, působících v amatérském divadelnictví. Je dobrým zvykem, že Morava zaujímá minimálně jednu třetinu z celkové hodnoty za celou republiku (obyvatel, rozlohy, pracovní síly atd.). Ne tak v předmětném dění. Například: odborná rada ARTAMA pro amatérské činoherní divadlo – z 15 členů celkem není z Moravy nikdo (0%), rozšířená odborná rada – ze 12 členů 4 (33,3%), spočítáme-li obé dohromady – ze 27 členů 4 (14,8%) [viz d’ARTAMAn 2/98], osoby vymezené v ustanovení propozic o právu nominace – ze 32 členů 6 (18,8%) [viz d’ARTAMAn 5/99].
Zmiňoval jsem se o tomto problému v rámci jakéhosi předvolebního guláše na podzim 1998 našemu “nejvyššímu”. Poznamenal si to (na útržek čehosi) a přislíbil (snad) se na to podívat. Chápu, že pan ministr musí řešit důležitější věci: zda bude Mistr zpívat na EXPO 2000, zda budou někteří naši bývalí spoluobčané důstojně zabetonováni v sarkofágu v rámci čs-pojišťovnictví atd., atd. Ale snad by na tento problém stačila ARTAMA, trošku nás to ty, co žijeme stále na Moravě, irituje (ve smyslu rozčiluje, nikoliv vzrušuje).
Vrátím-li se k poměrům na naší amatérské divadelní scéně, vidím tam ještě jeden závažný problém: postupná, neřku-li plíživá profesionalizace herecké práce v amatérských souborech. Kdyby šlo o zkvalitnění práce, bylo by to souborům (a tím i amatérskému divadlu) ku prospěchu. Jde-li však o účast profesionálních herců v těchto souborech, a to zvláště na přehlídkách (ať postupových, či jiných), prospěje to jen takto uvedeným představením, souborům (ve svém důsledku) již méně a amatérskému divadlu jako celku již vůbec. Zde myslím neuspěje ani argument kolikrát jsou ti amatéři lepší než profíci. Je to nerovnocenné postavení (pokud ovšem laskavý čtenář nezastává názor, že není amatérské a profesionální divadlo, je jen divadlo špatné a dobré). Je to evidentní porušení pravidel “hospodářské soutěže”.
Letošní sezóna v tomto směru ukázala maximum: ve Strakonickém dudáku z Ořechova byli minimálně tři [viz AS 2/2000],některé prameny udávají i více [viz MFd ze dne 17.4.2000]. V Kojetíně u poroty to prošlo, v Třebíči také. Takže je uvidíme na 70. JH. Možná tamním porotám chyběla pravidla “co je psáno, to je dáno”. Nechyběla však všude: např. stejné provedení tohoto představení na 43. ročníku přehlídky v Napajedlech (a to prosím nebyla přehlídka postupová!) porota v její rámci nehodnotila, na “Stodůleckém písečku 2000” (krajová přehlídka na ŠP) se porota u jiného souboru dohodla s inscenátory, že vzhledem k jejich studiu na uměleckých školách nebude jejich představení hodnotit v rámci soutěže [viz AS 2/2000]. Je takový postup dán odvahou poroty, nebo jen obyčejným a slušným postojem jejich členů? A ten opačný alibismem, absencí řádu, nebo čím?
Jsem pro jasná pravidla: nechť se řekne, že v představení amatérského souboru nemůže vystupovat žádný profesionál. Nebo na čtyři kusy ochotníků jeden profík (ochotný ke všemu). Nebo všichni profesionálové (kteří za ten “kus” nebudou brát gáži). Dobrá pravidla dělají dobré přátele. Pomohou porotám v rozhodování, jejich členy zbaví (možná) výčitek svědomí. A mezi soubory eliminují tu vzmáhající se řevnivost, tu apatii a izolaci. Ne každý amatérský soubor si může profesionálního herce dovolit, ne každý režisér to může herci nařídit, nebo “doporučit”. Je-li taková možnost jen pro některé (a nemnohé), je to podpora elitářství. I když na druhou stranu: elitářství není jen jedním z projevů současného kapitalizmu u nás – již jeden z “karlínských kluků”, jistý Kléma, kdysi prohlásil, že uděláme z Prahy výkladní skříň socialismu.

červen 2000 Andělín Vylíčil
Divadelní centrum Haná

Poznámka redakce AS:

Redakce AS otiskuje článek Andělína Vylíčila ve víře, že vzbudí takový zájem některých čtenářů, že tito neodolají a napíší k němu názor svůj. Členové redakce nezůstanou stranou. Pro pořádek uvádíme:
1. Ustanovení propozic Divadelní Třebíče o tom, že za krajovou přehlídku je považována taková, která je otevřena divadelním souborům bez ohledu na jejich regionální příslušnost, má svoji platnost. K tomuto ustanovení se však váží další a nelze je při posuzování problematiky pomíjet - viz poslední verze propozic v bulletinu d´ARTAMAn č. 5/1999. Propozice Divadelní Třebíče se každý rok obměňují a upřesňují. Důležité je však uvědomit si, že tyto nejsou propozicemi té které krajové přehlídky.
2. Odborná rada ARTAMA pro amatérské činoherní divadlo je orgán poradní a nikoliv zastupitelský. A ještě maličkost - navzdory uvedené adrese je jejím členem PhD. Aleš Bergman z Brna.
3. V současnosti neexistuje žádná zákonná ani jiná oficiálně přijatá norma, která by rozlišovala tzv. profesionální a tzv. amatérské divadelní aktivity.
Milan Strotzer