Texty: Olomouc, AS 2000, č. 4. Eva Machková

Milada Mašatová
2.února 1934 - 23. června 2000

Maturita na pedagogickém gymnáziu v Olomouci 1952, v letech 1952 - 72 učitelka 1. stupně ZŠ Horka nad Moravou, od r. 1972 LŠU/ZUŠ „Žerotín“ v Olomouci (až do odchodu do důchodu). Dálkové čtyřsemestrální studium na loutkářské katedře DAMU - ukončení 1964, po změně učebního plánu studia znovu 1978, státní zkouška na katedře výchovné dramatiky DAMU 1994. Účast jejího souboru (ZDŠ Horka, později LŠU „Žerotín“) na Loutkářské Chrudimi od r. 1967, na Kaplickém divadelním létě mnohokrát v letech 1975 - 1986. Četné semináře na KDL (1974 - 89), opakovaná účast v porotách. Hry a dramatizace (výběr): Klim, klom, klomprdom, Čtyři pohádky o jednom drakovi (mnohokrát hráno jinými soubory, včetně dospělých amatérů i profesionálního divadla), překlad Feldekovy Sněhurky a Šípkové Růženky, Jak se cestuje do pohádkové země, O třech malých prasátkách, Povídky z malého nádraží (podle Giny Ruck-Pauqétové), Andersenův Pasáček vepřů, Stojí hruška, Pohádky na modré niti, Jenovefa, Jak jsme spravovali bačkůrky (O. Hejná), Bajaja (tuto hru neinscenovala, uvedla ji na KDL Eva Polzerová se souborem LŠU Klimkovice). Četné semináře okresní, krajské, kursy, výuka na PedF Olomouc. Členka poradních sborů pro dramatickou výchovu a pro amatérské loutkářství ÚKVČ, odborné rady ARTAMA. Odborná publikace (diplomová práce): Cesty k metafoře (Náměty a úvahy o možnostech rozvíjení metaforického myšlení a sdělování v tvořivé dramatice), DAMU, Praha 1996.
Naplnil se neobyčejně plodný a bohatý život, a myslím že i velmi šťastný - s výjimkou posledních tří let, kdy se na Miladu od povodní, které postihly zejména její starší dceru s rodinou, přivalily i různé rodinné trable a nakonec i smrt manžela Radka vloni v červenci. Už jen výše uvedený výběr aktivit naznačuje, že by Miladin život vydal na obsáhlou studii - jedna diplomová práce už o ní existuje, i v další by stále bylo dost o čem psát. Škoda jen, že v oněch posledních letech už nemohla dopsat načatou metodiku. Nechci se tu pokoušet o životopis, raději pár osobních poznámek.
Když uvažuji o Miladiných nejvýraznějších rysech, vybavují se mi slova „dáma“ a „smysl pro humor“. Obojí úzce souvisí, jestliže si pod pojmem „dáma“ nepředstavujeme nafoukanou paničku. To Milada v žádném případě nebyla, ale měla v sobě noblesu, která jí nedovolovala fňukat a stěžovat si. Vyprávěla mi Mirka Vydrová, jak ji navštívila v nemocnici asi tři týdny před smrtí. Milada dobře věděla (rodina doufala, že nic netuší), co znamená recidiva zhoubného nádoru, a přesto byla schopná o své situaci s nadhledem zažertovat. Ostatně: přečtěte si její hry, ve všech najdete toto spojení noblesy a humoru. Porovnávala jsem kdysi její překlad Feldekových hříček s originálem - ten humor, který na nich inscenátoři i diváci nejvíce oceňují, je hlavně Miladin.
Byla pozoruhodná i v tom, jak se permanentně vzdělávala, jak stále hledala a také nalézala. Po léta se účastnila autorsko-dramatizátorských seminářů Zdeny Joskové v Kaplici, i v Kruhu autorů dětského divadla. Byla by mohla v nich vyučovat, měla za sebou řadu úspěšných her, včetně těch nejslavnějších Čtyř pohádek o jednom drakovi a (podle mně vrcholné) Hrušky. A přesto byla jejich snad nejpilnějším, nejpokornějším a také ovšem nejtvořivějším účastníkem. Když člověk umí, obvykle také ví, co ještě se může a chce naučit.
A vzpomínka poslední s tím souvisí: při její obhajobě diplomky a státnici se stalo, co se nepřihází často: jejímu výkladu celá komise v čele s prof. Janem Císařem se zájmem naslouchala jako zajímavé i přínosné přednášce. Nereprodukovala, měla co říct za sebe.
Není každý nahraditelný.
Eva Machková