Texty: Exnarová, Alena: Přelet nad loutkářským hnízdem 2003

Přelet nad loutkářským hnízdem 2003
XII. ročník loutkářské přehlídky nejzajímavějších inscenací profesionálních divadel, amatérských souborů i nezávislých skupin se už podruhé odehrával v krásné budově pražského Minoru, ve vzorné péči místních (za všech okolností se na nás usmívali – až jsem se divila!) a za slušné návštěvy Pražanů. K příjemné atmosféře přehlídky přispělo i uvedení každého představení či bloku pilotem s ptákem-letadlem (loutkou z inscenace Minoru Kabaret tlukot a bubnování), které natolik zaujalo, že představiteli pilota byla udělena zvláštní cena přehlídky v podobě láhve tekutého moku.
Pokud jde o přehlídkový program, pak je třeba konstatovat, že jeho profesionální část v letošním roce nikterak neoslnila – jak inscenace Naivního divadla Liberec Máme kliku pohádkovou, tak Divadla DRAK Andílci patří v repertoáru obou vynikajících divadel jen k slušnému průměru jejich produkce. Ti, kdo znají, proto litovali, že se nepodařilo zařadit nejnovější inscenaci Buchet a loutek (Pomsta), která je prý výborná – jen tlumočím, neviděla jsem. Nejlépe tak vyznělo představení domácího Minoru Vánoce aneb Příběh o narození v režii autora scénáře Jana Jirků, které je mírně současným, komediálním i poetickým zobrazením známého biblického příběhu.
V amatérské části byly – jak jinak – silně zastoupeny východočeské soubory a domnívám se, že všechna představení si zachovala minimálně takovou úroveň, jakou jsme viděli na Loutkářské Chrudimi. Pastýřka Souboru Tlupatlapa Dramatické školičky ze Svitav si poradila se zvládnutím sice příjemného, ale přece jen rozsáhlého prostoru divadla Minor a zachovala si sevřenost a silně emotivní působivost celku. Jen jsem si uvědomila, kde mají ještě rezervy: v čistotě mluvy a v artikulaci. Může se tak stát, že tomu, kdo vidí představení poprvé, některá důležitá informace unikne.
Královéhradecké DNO rozšířené o Lenku Košťákovou (Dospělá embrya) opět vytvořilo báječnou atmosféru celého bloku (Anatomie, Nezbedná kůzlátka, Okolostola) a sklidilo dlouhotrvající potlesk. Jejich chuti ze hry, ba spíš by možná bylo na místě napsat přímo radosti ze života, nelze nepodlehnout, pokud zrovna člověk není zasekle zapšklý – já jsem si to tedy opět užila.
Poslední z našich východočeských souborů, soubor Tak co? ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, se představil s inscenací Dokud nás čápi nerozdělí. Až dosud jim byla - jak na krajské přehlídce, tak i v Chrudimi – vyčítána nevyváženost celku, rozdílná a spíše klesající úroveň v nápaditosti ztvárnění jednotlivých básniček a minipříběhů. Domnívám se, že chlumečtí na inscenaci zřejmě dále pracovali – viděla jsem ji potřetí a pražské představení bylo podle mého názoru nejkompaktnějši a nejucelenější. A líbilo se, pochopitelně. Dokonce i těch několik předškolních dětí, které se v hledišti ocitly, je sledovalo se zaujetím i přesto, že je inscenace určena divákům od deseti let.
Tolik tedy Východočeši. Pokud jde o další představení, o nichž jsem se zatím nezmiňovala – plzeňský Střípek s Kouzelným mlýnem si tradičně podržel svoji ve formě až takřka profesionální úroveň a postaral se o příjemný závěr sobotního večera, kdy jsme se, unaveni po náročném dni, uvolnili a pobavili, aniž by na nás byly kladeny hlubší myšlenkové nároky.
Pro mne osobně bylo objevem pražské Divadélko KRAB – dvě mladé ženy předvedly představení Jak medvědi vařili s invencí a nápaditostí především ve výtvarné, či přesněji “výtvarně-herní” složce. Loutky i scéna vznikaly z běžných užitkových předmětů (rukavice, klobouk, sukně, plášť...), výtvarně dotvořených a připravených, ale odkrývaných postupně podle potřeby při hře. K tomu akordeon, písničky a příjemný projev.
Nesmírně zajímavým doplňkovým představením z okruhu scénického tance byl Život podle jepice – jepičí život zatančený v jakémsi stupňovitém plastovém krunýři, kdy s jednotlivými obručemi různým přeskupováním a rolováním tanečnice nápaditě pracovala, za vynikajícího zvukového doprovodu i výborného nasvícení.
Na úplný závěr jsem si nechala představení studentů KALD DAMU Praha a jejich inscenaci Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Nebývá bohužel v poslední době pravidlem, že ve studentských představeních je dominantní práce s loutkou a že toto “řemeslo” studenti opravdu kvalitně ovládají. Z tohoto hlediska mne tentokrát velmi příjemně překvapili. Dva herci a dvě herečky na jednoduché scéně tvořené malým kulatým stolkem (který se mohl různě otáčet), s pozadím a dvěma bednami po stranách, s malými “půvabně ošklivými” marionetkami předvedli známý příběh nápaditě a s vervou, což jim nakonec vyneslo Erika.
Pokud jde o tuto putovní cenu, každoročně udělovanou Českým střediskem UNIMA za nejzajímavější inscenaci, nedá mi, abych se u ní alespoň na chvíli nezastavila. Od doby, kdy vznikla, prošel její statut nejrůznějšími změnami co do způsobu udělování a hlasování. Je nutno říci, že ideální a schůdná cesta nebyla zatím objevena. Mně se zdál nejlepší nápad vytvořit širokou porotu (33 odborníků) a na základě jejich hlasů cenu udělit. První rok (předloni) to zafungovalo dost dobře. Ale v loňském roce už se z oslovených odborníků ozval jen velmi malý počet. V letošním roce se rozhodlo předsednictvo Českého střediska UNIMA, že udělí cenu jeho členové a že bude omezena pouze na okruh představení zařazených do Přeletu. Ani to není rozhodně ideální a bude třeba se touto věcí dále zabývat, což má předsednictvo v plánu.
Letos tedy hlasovalo celkem sedm lidí a umístění na předních místech je následující: 1. KALD DAMU Praha – Dlouhý, Široký a Bystrozraký, 2.- 3. soubor Tlupatlapa Dramatické školičky ze Svitav – Pastýřka a Divadlo Minor Praha – Vánoce aneb Příběh o narození.

Alena Exnarová