Texty: Ron,Vojtěch: Bozkovská hra o umučení Páně

leden 2000
KOMEDIE O UMUČENÍ PÁNA A SPASITELE NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA
Bozkovská hra o umučení Páně, Bozkovské pašije
asi konec 18. století
Z Bozkova (okres Semily) pocházejí dva zápisy Komedie o umučení. Jeden je "vypsán" Antonínem Farským (1730? - 1805) "v obci bozkovský" a uložen ve Strahovské knihovně, druhý rukopis, dnes nezvěstný, v r. 1885 přepsal místní učitel St. Beránek pro edici F. Menčíka, s nejasnou poznámkou, že přepis byl zhotoven podle rukopisu, "který neznámý nám občan v Bozkově nebo v blízkém okolí ve veliké vážnosti chová". Při srovnání obou textů lze nalézt jen několik nepodstatných odlišností, ale přesto nelze jednoznačně rozhodnout, zda jde o dva či o jeden a týž rukopis. Strahovský rukopis Komedie o umučení je značně chaoticky zapsán, je v něm mnoho vsuvek, textových přesunů, oprav, škrtů, cizích vpisků. Konec je zapsán jinou rukou na jiném papíru s odlišnou úpravou. Výsledek je ale pozoruhodný, předloha k inscenaci náleží k vrcholům české prostonárodní dramatické tvroby. Rukopisná knížka má ještě dodatečně zapsané kostelní písně, které přímo s hrou nesouvisí, ale mariánská píseň "Sem ctitelé milí..." může být alespoň dokladem, že je písní patřící poutnímu mariánskému Bozkovu.
Pašijová komedie zřetelně náleží divadelnímu žánru - mysteriu, má všechny znaky lidové hry. Je složena z vybraných výjevů řazených podle evangelijní chronologie a představujících události Ježíšova života od vstupu do veřejného života až po ukřižování a pohřeb. Zahajuje ji Předmluva. Pak následují dvě scény, zdůvodňující smysl Ježíšova vykupitelského díla: scéna po vypovězení Adama a Evy z ráje, a kratičká samostatná hra (100 veršů) o Pejše (Pýše). Do hry je vsunut i příběh kající Marie Magdalény. Bozkovské mysterium je ukončeno Závěrkem. Přepis strahovské verze má 2183 řádky zapsaných veršů i prozaického textu. Dějstvuje v ní nejméně 60 mluvích a několik kolektivních postav. Zcela vymizel tradiční Opovědník, jemuž zůstal jen prolog a epilog. Postrádáme také texty písní, dělící jednotlivé výstupy a podporující duchovní osvojení dramatického jednání. Nahradila je "muzika", není ale vyloučeno, že se pod tímto označením skrývá i "píseň", alespoň na některých místech (např.: "Tu je muzika aneb zpěv po vzetí kříže."). Zpěv písní je výslovně určen ve scénických poznámkách kalvarských výstupů, při křižování, losování, při Longinově bodnutí. Při vystoupení Veroniky je každý verš uzavřen v notové značce pro repetici. Veršová úprava je jednoduchá. Základem jsou osmislabičné trochejské verše, někdy se objeví i desetislabičné. Řada úseků je zapsána v próze. Mnohé verše připomenou cizí, nelidový původ.
Komedie o umučení je centonem prokazatelně sestaveným z dramatických textů různého původu a různé doby, z jezuitské dramatiky (monolog Setníka, hra o Pejše - spor Smrti, Pokory a Pýchy, řada jednotlivých veršů, včetně pokusu o hexametr), z pašijových oratorií (nomenklatura některých kolektivních postav: "Zástup - Chorus", "Kniežata" - "Biskupové" [Annáš, Kaifáš]) i z jiných pašijových ludů a passiologické literatury (kázání, modlitby, rozjímání). Je v ní příležitost k improvizaci, a dokonce jedna scéna Mariiny lamentace má podobu melodramu. Předlohou dramatizátora Bozkovských pašijí byl především Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše Martina z >Kochemu, nejen pro téměř doslovné citace, ale především pro typickou svrchovanou kochemovskou spiritualitu a skrze ní nazírané samo Evangelium.
Účel hry je vymezen v barokním titulu: pro zbožné "rozjímínání". Tím prozrazuje, svůj barokní původ. Takový postup 19. století již neznalo.
Inscenace: V Bozkově se připomínají divadelní produkce od 2. poloviny 18. století. Týkají se sice pašijových divadelních akcí, ale ty nemají souvislost s naším textem. První vzpomenutá produkce byla hrána v kostele r. 1777. Farář J. Dušek je jednou provždy zakázal. V r. 1791 dostali povolení od vrchnosti hrát zde své >Theatrum paassionale železnobrodští měšťané. I pak došlo po vyšetřování znovu k zakázu litoměřickým ordinariátem. Text Komedie o umučení mohl být tedy inscenován v Bozkově až v první třetině 19. století, ale z té doby nejsou známá žádná určitá data o představeních pašijí. Avšak z doby okolo r. 1820 se dochovalo (dnes ztracené) obsazení hlavních postav pašijové komedie. Jen v ústní tradici se připomíná, že naposledy byly inscenovány v r. 1836. Náležitost rukopisu Bozkovu prozradil A. Farský udáním své příslušnosti k "obci boskovský". Důkazem pro pašijovou inscenaci v prvním třicetiletí 19. století mohou být konkretní vzpomínky dokonce na trojí stavbu tamějších jevišť: "u živnosti F. Dolenského", u stavení s přístodolkem "na sever od školy" a konečně lešení postavené na samotě "Kopanina".
Scéna, na které byla hrána Komedie o umučení, je tradiční patrové lešení "tátrum", podobně jako v případě >Lastibořského Umučení, nebo železnobrodského >Theatrum passionale. (Ve dvacátých letech 19. stol. tu byl farářem syn J. >Tepra, Ambrož.) Hrávalo se na dlouhém "paláci" (jevišti), nejméně se dvěma jevišti a s prosceniem před nimi, snad i s dalšími samostatnými dějišti ležícími mimo lešení (Olivet, Kalvarie).
Komedie o umučení není bozkovského původu. Byla sem převzata a tady asi upravena. Pochází odjinud. Podle velmi křehkých inscenačních indicií, lze se domnívat, že její podstatné části patří hře, kterou hledáme v Zásadě (zavedenou J. >Šourkem).
Obsáhlejší partie, včetně titulu, z ní použil pro svou pašijovou kompozici Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista J. Kopecký (1965), podobně i ti, kteří připravovali text pro inscenaci Pašije aneb Theatrum passionale aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista v Národním divadle v Praze (1998).
Prameny
Komedie o umučení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, prorozjímání jednoho každého a pobožného křesťana, co a jak mnoho za nás podstoupil a vystál a svou krev pro nás vylil, aby nás tudy od zatracení vysvobodil. Tak nám tady příklad zanechal, abychme tady zde na světě všecko mile a rádi přetrpěli, potom za ním se do nebe dostali a s ním se radovali. Vypsáno od Antonína Farskýho, v obci bozkovský.
Rukopis - Strahovská knihovna sign.: DT V 35. [Přepis V. Rona v rukopise.]
Menčík F.: Prostonárodní hry divadelní, II. Velikonoční hry, Holešov 1895, s. 1-57. - Též přetisk: Praporec, roč. 3, 1941, č.1, 44 stran. [Přepis pro Menčíka pořídil r. 1885 Stanislav Beránek, řídící učitel v Bozkově, k čemuž připojil řadu získaných ústních zpráv, pocházejících z druhé a třetí generace po bozkovském pašijovém divadle.]
Liber memorabilium ac iurum Ecclesiae Boskoviensis AB Anno 1757, I. (1757-1850), FÚ Bozkov.
Sloha listin o vyšetřování stížnosti na pašijové inscenace v Bozkově a v Železném Brodě iniciované litoměřickým ordinariátem r. 1791. V r. 1993 byly listiny předány děkanstvím v Jablonci nad Nisou SOkA v Jablonci n. Nisou.
Literatura
Černý, V.: Stredoveká dráma, Bratislava 1964, s. 148n.
Týž: Barokní divadlo v Evropě, 4. kap. Baroko v dramatické tradici lidové, Slovenské divadlo, roč. 18, 1970, č. 3, s. 321n.
F. M. (Menčík, F.): O divadle prostonárodním, Národní listy, roč. 26, 1886, č. 9, 15, 28, 30.
Hádek, J.: Literární Bozkov, Bozkovský sborník, připravovaný bozkovským farářem P. J. Hoffmannem, který po r. 1948 už nesměl vyjít, z té doby se zachoval korekturní výtisk z turnovské tiskárny O. Müllera v pozůstalosti K.Kinského v Muzeu Českého ráje Turnov.
Jakeš, J.: České a německé lidové velikonoční hry na bývalém jazykovém pomezí, disertace FF UK, Praha 1970
Kalista, Z.: Na okraji bozkovské historie, Bozkovský sborník, připravovaný bozkovským farářem P. J. Hoffmannem, který po r. 1948 už nesměl vyjít, z té doby se dochoval korekturní výtisk z turnovské tiskárny O. Müllera v pozůstalosti K.Kinského v Muzeu Českého ráje Turnov.
Kneidl, P. Labyrint světa, O selském nebo sousedském divadle v severovýchodních Čechách, Strahovská knihovna, roč. 10, 1975, s. 123.
Kopecký, J.: České lidové divadlo barokní, Dějiny českého divadla, I., 1968 red. F.Černý - A.Scherl, s. 313-314.
Týž: O staré divadlo (Deset kapitol o prospěšnosti kontinuity), Divadelní revue, roč. 1, 1990, č. 2, s. 3-29.
Lukasová M.: Dvě české lidové hry o umučení ze severovýchodních Čech, rukopis 1932, FF MU Brno disertace, sign. D 1298/83,
Menčík F.: Prostonárodní hry divadelní, II. Velikonoční hry, Holešov 1895, s. I-XIX.
Mizera, F.: Paměti města Semil a okolí, Semily 1930, str.186.
Port, J.: Tvary divadla v Čechách, I., Stín velké noci 1,IV. Lidové pašije, s.246-250, rkp. v div. odd. Národního muzea v Praze sign.: T 10331.
Ron, V.: Sousedské divadelnictví severních Čech v 18. století, Divadlo v Kotcích, red. F. Černý, Praha 1992, s.348-360, 442-444.
Týž: Z minulosti pašijových her v českých zemích, Pašije aneb Theatrum passionale aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista, Národní divadlo v Praze, Praha 1998 s. 26-29.
Ryba, B.: Soupis rukopisů Strahovské knihovny PNP, VII., rukopisný dodatkový svazek v Příruční knihovně z roku 1974 [DT V 35].
Slovník literární teorie, red. Š. Vlašín, heslo Lidová hra (kn), s. 201 a Mystérium (kn), s. 240-241, Praha 1977.
Škarka, A.: Z problematiky českého gotického básnictví, Půltisíciletí českého písemnictví, Praha 1986, s.91.
Štajnygr, J.K.: Pomněnky z Boskova, Praha 1894, s. 86.
Vojtěch Ron