Texty: Sobotín, Excerpce pro MČAD 1998-2002

SOBOTÍN o.Šumperk
V roce 1925 vznikla Česká menšinová škola v Sobotíně, kde působil český dramatický soubor až do roku 1938. V roce 1928 vystupovaly dětské soubory německé školy na České menšinové škole - výměnná akce. Vedoucími, dramaturgy a režiséry byli převážně ředitelé a učitelé školy - J.Šír, R.Kuba, R.Dvíže, J.Mikysa, Č.Lužný, L.Dřevová, M.Petříková a mnoho dalších českých občanů, převážně rodičů dětí. Sál školy (dnešní tělocvična) byl vždy zaplněn do posledního místa, často i německými občany. Nejvíce se líbily hry: Sněhurka a sedm trpaslíků, Tři haléře, Matka nás všech, Kocour v botách, Pro tatíčka prezidenta, Vánoční strom, Jano, Čarovný proutek, Zlatovláska, Zachráněny poklad, Kdo je nejchytřejší, Hrnečku vař a řada dalších - ročně až 3 hry, soubor měl kolem 30 dětí. Nejúspěšnější návštěvu měla hra uvedená v roce 1937: J.Hanák: Hvězdička svobody - sál nestačil pro zájemce, židle se musely vyklidit a všichni zůstali stát. Během války bylo veškeré technické vybavení ve škole zničeno a spáleno. Po roce 1945 dramatický kroužek existoval, ale hrál pouze nárazově, např. poslední pokus v roce 1959 - Sůl nad zlato (účast v okresní soutěži). Prostor však našlo loutkové divadlo, které mělo dobré technické vybavení a dostatečné prostory.
Do roku 1938 pracovaly v Sobotíně a Vernířovicích kvalitní německé divadelní soubory dospělých viz. Vlastivěda německého krajanského spolku ALTVATERLAND.
V roce 1929 byl založen Národní jednotou Sobotín divadelní kroužek dospělých, který se 3x týdně scházel ke zkouškám v místnosti Národní jednoty - ve škole, kde si zhotovili jeviště a základní technické vybavení. Hrály se převážně hry s vlasteneckým cítěním a veselohry: Můj mužíček anděl, Holoubek, Lásko, kde tě lidi berou, Zelené království, Hanácká krev, Falešná kočička, Česká maminka, Lucerna, Poklad, Na našem dvoře a další. Představení byla hojně navštěvována i německými občany. Mezi nejaktivnější propagátory této činnosti patřili A.Šrubíř, F.Ježek, kteří psali hry ze života sobotínských hraničářů.
V roce 1945 nejdříve v závodě VELAMOS, později u TJ Sokol, hasičů a JZD vznikl divadelní soubor, který našel trvalé místo v pohostinství U Krobotů a svoji činnost ukončil v roce 1955 v opraveném kině Sobotín. Technické vybavení bylo převzato z Národní jednoty, neboť se přes válku zázrakem zachovalo včetně jeviště. Mezi hlavní organizátory patřil J.Vojtek. (Smyčková)
Ze zápisů v kronice české menšinové školy a obecní kroniky zpracoval M.Mikuláštík - kronikář obce.
V roce 1925 vznikla Česká menšinová škola v Sobotíně, kde působil český dramatický soubor až do roku 1938. V roce 1928 vystupovaly dětské soubory německé školy na České menšinové škole - výměnná akce. Vedoucími, dramaturgy a režiséry byli převážně ředitelé a učitelé školy - J.Šír, R.Kuba, R.Dvíže, J.Mikysa, Č.Lužný, L.Dřevová, M.Petříková a mnoho dalších českých občanů, převážně rodičů dětí. Sál školy (dnešní tělocvična) byl vždy zaplněn do posledního místa, často i německými občany. Nejvíce se líbily hry: Sněhurka a sedm trpaslíků, Tři haléře, Matka nás všech, Kocour v botách, Pro tatíčka prezidenta, Vánoční strom, Jano, Čarovný proutek, Zlatovláska, Zachráněny poklad, Kdo je nejchytřejší, Hrnečku vař a řada dalších - ročně až 3 hry, soubor měl kolem 30 dětí. Nejúspěšnější návštěvu měla hra uvedená v roce 1937: J.Hanák: Hvězdička svobody - sál nestačil pro zájemce, židle se musely vyklidit a všichni zůstali stát. Během války bylo veškeré technické vybavení ve škole zničeno a spáleno. Po roce 1945 dramatický kroužek existoval, ale hrál pouze nárazově, např. poslední pokus v roce 1959 - Sůl nad zlato (účast v okresní soutěži). Prostor však našlo loutkové divadlo, které mělo dobré technické vybavení a dostatečné prostory.
Do roku 1938 pracovaly v Sobotíně a Vernířovicích kvalitní německé divadelní soubory dospělých viz. Vlastivěda německého krajanského spolku ALTVATERLAND.
V roce 1929 byl založen Národní jednotou Sobotín divadelní kroužek dospělých, který se 3x týdně scházel ke zkouškám v místnosti Národní jednoty - ve škole, kde si zhotovili jeviště a základní technické vybavení. Hrály se převážně hry s vlasteneckým cítěním a veselohry: Můj mužíček anděl, Holoubek, Lásko, kde tě lidi berou, Zelené království, Hanácká krev, Falešná kočička, Česká maminka, Lucerna, Poklad, Na našem dvoře a další. Představení byla hojně navštěvována i německými občany. Mezi nejaktivnější propagátory této činnosti patřili A.Šrubíř, F.Ježek, kteří psali hry ze života sobotínských hraničářů.
V roce 1945 nejdříve v závodě VELAMOS, později u TJ Sokol, hasičů a JZD vznikl divadelní soubor, který našel trvalé místo v pohostinství U Krobotů a svoji činnost ukončil v roce 1955 v opraveném kině Sobotín. Technické vybavení bylo převzato z Národní jednoty, neboť se přes válku zázrakem zachovalo včetně jeviště. Mezi hlavní organizátory patřil J.Vojtek. (Smyčková)
Ze zápisů v kronice české menšinové školy a obecní kroniky zpracoval M.Mikuláštík - kronikář obce.