Texty: AS 2000, č. 3. Hraše, Jiří

POHÁREK SČDO S PŘEKVAPENÍM

Soutěž O pohárek SČDO má v každém ročníku něco neobvyklého. Podle jakýchsi nepředvídatelných pravidel nečekaně exceluje právě kategorie, které byly loni slabší, naopak loni byla zcela naplněna kategorie, která je letos třeba nominacemi pokryta sotva z poloviny. Dobří, osvědčení holubi se občas vracejí, ale vedle nich náhle zazáří nová, sotva opeřená holoubata. Letošní národní přehlídka byla v Olomouci 15. dubna.
O překvapení se letos postaral špičkový výstup v dialozích. Na scéně nejbanálnější "výprava": několik stolů se židlemi. Navíc snad trochu mnoho nábytku pro dialog dvou postav. Přicházejí. Snacha se setkává v jídelně-klubovně domova důchodců s tchánem. Přišla jediná z rodiny, vůbec asi chodí nejčastěji ona. Tchán si nestěžuje, chápe, že věci jdou svou cestou. V pořádku. Jen svého psa si nesměl vzít s sebou. Banální prostředí, banální situace, banální řeči. Pustota prázdných stolů a židlí je jen podtrhuje. Oba interpreti, Josef Doležal a Ludmila Panenková (nominace z regionální přehlídky v České Lípě) spíše podehrávají, chovají se velmi civilně, situaci nijak nedramatizují. Téměř nuda. Ale pod ní se postupně prozrazuje jakési napětí a dává tušit proudy, skryté pod hladinou. Za replikami obou postav se objevují jen zvolna přiznávaná tajemství. Vztah, situace (a posléze i strhující pointa) zůstávají stále v šedé poloze všednodennosti, a přece vyrůstají do formátu velkého tragického osudu. Mistrovská sebekázeň, cit pro míru a dokonalá souhra herecké dvojice: mimořádný zážitek jevištní pravdy (I. místo). V kategorii se objevila také Věra Lukášová, tentokrát nikoli v obvyklém monologu, ale v dialogu s Jarkou na kládách, živě a vynalézavě zahraném dvojicí Rausová-Fořt (nominovanou ze soutěže Kandrdásek, III. místo). Zvláštní byl dialog, který obsadil II. místo: scéna tří sester z Čechovovy hry v citlivém a vkusném provedení tří mužských představitelů (Batěk, Batěk, Soumar nominovaní z Plzně). Tuto exkluzivní koncepci umožnily ovšem jednak krátká stopáž, jednak účelový posun doby před obrazovkou televizoru, ale přesto: možností souhry a významové výstavby interpreti využili k hranici dokonalosti. (Dotvrdilo to ostatně srovnání výkonu Soumarova, který v této trojici hrál daleko disciplinovaněji, přesnějí a stylizovaněji, s jeho vystoupením v kategorii monologu.)
Ale i kategorie mužských sólistů přinesla letos nadprůměrné vystoupení. Dušan Zakopal si ze scén hry Thomase Bernharda Divadelník vypsal monologickou předlohu pro postavu herce a ředitele šmíry Bruscona. Je to opět text banální, ale tentokrát vystavěný v umělé a rafinované stylizaci věčně opakovaných frází a bonmotů, v nichž je "Mistr" Bruscon skutečným mistrem. Zakopala těší extravagance tohoto úkolu a rozehrává na něm bohatství intonací, gest a aranžmá s vypočítavostí neméně rafinovanou. Vzdor této umělosti jeho sebestředný, domýšlivý a bohémský výstřední principál je věrohodný, je až překvapivě samozřejmý tím, jak v nadsázce zastupuje řadu obdobných typů z naší zkušenosti (I. místo, nominace z Frýdku Místku). A přece mu M. Kučaba (Česká Lípa) nenechal velký náskok. Ve svém podání Arbenina z Lermontovovy Maškarády se tentokrát nespolehl - jak míval ve zvyku - na efekt scénických prvků a rekvizit, mluvil velmi kultivovaně a za slovy nechal vyrůstat stále zřetelněji konturu postavy (II. místo + cena za jevištní mluvu). Ze zcela jiného těsta byla postava výkonu Ondruchova, totiž, hm, postava...postavou byl červ podle textu Jiřího Suchého. Text ovšem není určen k jevištní akci a spoléhá právě na tuto nereálnost obrazu. P. Ondruch (Brno) se odvážil učinit jej reálně viditelným. Oblečen do jakési dlouhé punčochy, bezruký, rozehrál se zoufalým nasazením monologický part jedné strany "dialogu" s mnohonásobně větším chodcem. Znamenitý nápad a vynalézavý výkon (III. místo + cena mladému talentu).
Nejpočetnější kategorie ženských monologů byla letos v úhrnu méně výrazná. Oceněn byl opět mladý výkon (nominovaný z Kandrdásku, I. místo) Hany Sovové, která v Ester z Otčenáškovy hry Romeo, Julie a tma prokázala, jak volba role interpretovi blízká (věkem, typem) umožňuje založit přesvědčivě přirozený výkon, dostane-li se jí herec pod kůži v pochopení smyslu situace. P. Nedvědová (Česká Lípa) v nesnadné hře mladé ženy s naznačeným ležícím partnerem (Sidon, Třináct oken) projevila na neuváděné předloze vynalézavost v akci (II. místo + cena za dramaturgii). J. Šimková (Hradec Králové) jako tekla v Ženitbě prokázala přirozený smysl pro hru s jedinou rekvizitou, velikou taškou, a představivost vůči imaginární partnerce dialogu (III. místo).
Výkony hodnotila porota, v níž vedle obvyklých tváří zasedali reprezentanti olomoucké divadelní kultury - herci František Řehák a Ivanka Koktová-Bartošová, sestra zesnulého dr. Zdeňka Kokty (+1986), jemuž je Pohárek věnován jako memoriál. V kolektivním úsudku porotci ocenili jak dramaturgickou pestrost a kvalitu vybraných předloh, tak vynikající úroveň letošních vedoucích výkonů. V analytickém semináři upozornili na nedořešené, podceněné nebo prostě nevýrazné stránky výkonů, které se obligátně objevují zejména u interpretů věkem nebo "služebně" mladších. Byly to hlavně problémy: volba hranic vybraného úseku předlohy, konkrétnost vztahů postavy ke všem a všemu okolo, vědomě uchopený obsah, ale i kultura mluvní složky projevu, funkční využití zvolených prostředků.
V bezpečném organizačním a provozním zajištění souboru K.S. Velká Bystřice se národní kolo soutěže uskutečnilo s podporou Okresního úřadu, MK ČR a DDM Olomouc. Na jevišti postavy jak ve výkonech špičkových, tak ve vystoupeních nedozrálých prokázaly úzkou souvislost jak mezi konturami postavy a hercovým osobním vybavením, tak mezi půdorysem hercovy akce a jeho civilním zkušenostním zázemím.
Jiří Hraše