Texty: Müller, Václav, AS 2000, č. 3. Závodský, Vít k 70.naroz., a k 80. naroz.

Obdivuhodná posedlost divadlem

Většina těch, kdo se už nějaký čas věnují amatérskému divadelnictví, zná z různých příležitostí zasloužilého pracovníka kultury Václava Müllera, nositele Zlatého harlekýna (1999) a čestného člena SČDO, dlouholetého vedoucího osvětlovačského pracoviště v nynějším Městském divadle Brno (dříve Divadle bratří Mrštíků) a nejnověji též oslavence - sedmdesátníka.
Košatá osobnost V.Müllera je příkladem divadelníka, u něhož je věru obtížné rozhodnout, zda patří více scéně profesionální či amatérské (vždy totiž dělil svou aktivitu mezi obě tyto oblasti), stejně jako lze kolem jevištních prken jen těžko najít takovou činnost, kterou by se při své zvídavé všestrannosti nebyl zabýval. Jako brněnský rodák načichl jubilant Thálií už v dětství: otec byl autorem úspěšných komedií a Václav sám odmala hrával v několika souborech. Po působení v brněnském mládežnickém Divadle Julia Fučíka a Východočeském divadle od poloviny 50.let spolupracoval coby nepostradatelný technikář i příležitostný režisér s Divadelním studiem Josefa Skřivana. Počínajíc rokem 1963 působí Müller nepřetržitě u Mrštíků - mj. také jako vedoucí výroby dekorací a kostýmů a dnes v zodpovědné funkci bezpečnostního technika. Uplatňuje se nejen jako na slovo vzatý precizní odborník na široce pojímané technické dotváření scénografické složky jednotlivých nastudování, ale (vzhledem ke své nepřehlédnutelné marciální postavě) též jako občasný herec - mj. v Páskově pojetí Dürrenmattovy Návštěvy staré dámy nebo nejnověji v několika epizodních postavách Polákovy ambiciózní premiéry Ibsenovy dramatické básně Peer Gynt.
Bohaté zkušenosti z každodenního divadelního provozu předurčily další pole jubilantovy aktivity - externí přednášky na filozofické fakultě Masarykovy univerzity, na JAMU a posléze na Vysokém učení technickém v Brně v předmětu nazvaném Technologie světla. Oblasti divadelní techniky týká se také Müllerova soustavná lektorská, přednášková (srov. semináře pro ochotníky v Děčíně nebo v Němčicích nad Hanou) a publicistická činnost: KKS Ostrava svého času vydala materiál Světlo v rukou režiséra, VUT česko-německý text Popis divadelní budovy a zákulisí, vyšla mu Abeceda jevištní techniky aj. Netřeba jistě vypočítávat desítky fundovaných i živě koncipovaných článků v odborném a denním tisku, instruktivních seriálů v Amatérské scéně a v posledních letech celou řadu obsažných a vzápětí rozebraných skript (nová verze jeho Divadelně technického slovníku má 1300 hesel!), abychom si uvědomili, že tu své znalosti nepředává dál jen ostřílený praktik, nýbrž i člověk s bohatým zázemím teoretickým.
Podstatnou část Müllerova úsilí odjakživa váže spolupráce s amatérskými divadly. Netoliko z titulu rozličných funkcí v SČDO (krajský i ústřední výbor a předsednictvo, v období 1990-1999 předseda oblastního výboru Brno a nyní jeho tajemník, Klub režisérů atd.) nebo v důsledku členství v poradním sboru pro slovesné odbory při někdejším MěKS S.K.Neumanna v Brně, ale zkrátka z důvodů své divadelnické posedlosti absolvuje tento zkušený organizátor rozličné postupové soutěže, festivaly a poroty (O pohárek SČDO - Memoriál Tomáše Dosedly, Brněnský divadelní kandrdásek, Blanenská dílna, Vysočinská buchta, žďárský Pohádkový mlýnek apod.), kde nesedává v pythickém mlčení, nýbrž se zápalem sobě vlastním hodnotí, polemizuje a radí nebo si prostě vyhrne rukávy a jde pomoci "na plac".
Také souborů, které V.Müller metodicky vedl a povětšině s nimi spolupracoval jako režisér, výtvarník nebo také herec, našla by se pěkná řádka: Letovice, Lomnice u Tišnova, Prace, Rájec-Jestřebí, Soběšice, Březová-Brněnec, Moravský Krumlov, Městečko Trnávka, Boleradice, Divadlo ZK Metra Blansko, Dělnické divadlo v Brně... Více let koncentrovala se Müllerova režisérská, dramaturgická i scénografická aktivita do brněnského Svatoboje (Arbuzovova Romance ve třech - cena za režii v krajské soutěži, Moličrův Zdravý nemocný; Stiebrovy Poslední prázdniny - vítězství na festivalu v Napajedlích a opět ocenění za režii; Bajdžijevův Duel; Stonišovo drama Sem padají hvězdy; Koenigsmarkovy Ostrovy zdánlivé; Calderon de la Barca: Velké divadlo světa aj.), který rovněž několik roků vedl. A když se tu nedávno utvořila speciální seniorská skupina, ve hře Lubomíra Krupici Podzim vytvořil postavu souseda Ferdy.
Nové rozšíření kulturní aktivity přinesla V.Müllerovi autorská spolupráce s katolicky orientovanou brněnskou stanicí Radio Proglas, kde uplatnil jak pokusy o rozhlasovou hru (Obraz jedné noci) nebo životopisné či vzpomínkové scénáře (řeholnice Helena Marie Restituta Kafková, spisovatel Jaroslav Marcha), tak svěží dojmy ze zahraničních cest (USA, Izrael, Francie, Itálie).
V případě Václava Müllera, zkušeného "profesionála" s upřímným srdcem zapáleného ochotníka, není ani v sedmdesátce žádné bilancování - beztak jen neúplné - na místě. Přejme si jen, aby jeho dosavadní elán vydržel co nejdéle, a poděkujme mu za všechny, jimž usnadnil cestu k jevištnímu umění. Zároveň si buďme vědomi toho, že v dnešní zkomercionalizované, po hmotných statcích se pachtící době jsou právě lidé jako Vašek Müller onou příslovečnou solí naší divadelní líchy.
Vít Závodský

[Vít Závodský, Lerchova 21, 602 00 Brno]



Obětavý nadšenec Thálie Václav Müller

Vít Závodský

Značná část těch, kdo se už delší čas věnují zejména amatérskému divadelnictví, zná z různých oficiálních i běžných příležitostí Václava Müllera, nositele prestižních vyznamenání Zlatý harlekýn (1999) i Zlatý odznak J.K. Tyla (2004), předního funkcionáře SČDO, dlouholetého vedoucího osvětlovačského pracoviště v Městském divadle Brno (i v jeho předchůdci Divadle bratří Mrštíků) a od letošního 24. června též oslavence – osmdesátníka.
Müllerova košatá osobnost je příkladem zapáleného divadelníka, u něhož je věru obtížné rozhodnout, zda patří více scéně profesionální či amatérské, stejně jako lze kolem jevištních prken jen těžko najít takovou činnost, kterou by se při své zvídavé všestrannosti nezabýval. Jako brněnský rodák propadl Thálii už v mládí a věnuje se tedy múzám plných pětašedesát roků. Po působení v brněnském mládežnickém Divadle J. Fučíka a pardubickém Východočeském divadle spolupracoval coby technikář a příležitostný režisér s renomovaným Divadelním studiem Josefa Skřivana. V dlouhém období 1963 2004 působil V. Müller nepřetržitě „u Mrštíků“, a to jako na slovo vzatý odborník na široce pojímané technické dotváření scénografické složky jednotlivých nastudování, ale též jako typově výrazný občasný herec. Bohaté praktické zkušenosti z každodenního jevištního provozu, podložené solidní teoretickou průpravou, předurčily další pole jubilantovy aktivity – externí přednášky a cvičení na dvou vysokých školách i soustavnou činnost metodickou, lektorskou a publicistickou, mj. rovněž pravidelně v AS. Průběžně tak vznikala malá knihovnička skript a vyhledávaných instruktivních publikací: Světlo v rukou režiséra, Malý divadelní slovník, Základy divadelní techniky, Abeceda javiskovej techniky, Divadelně technický slovník (má 1300 hesel), Popis divadelní budovy a technického zázemí aj.
Podstatnou část Müllerova celoživotního úsilí odjakživa tvoří mnohostranné kontakty s desítkami amatérských kolektivů. Nejen z titulu rozličných funkcí v SČDO (krajský i ústřední výbor a jejich předsednictva, v údobí 1990 1999 předseda oblastního výboru Brno a poté jeho tajemník, Klub režisérů atd.) nebo v důsledku členství v bývalých poradních sborech pro slovesné obory, ale zkrátka z důvodu své divadelní posedlosti absolvoval tento zkušený organizátor rozličné soutěže, festivaly a dílny (O pohárek SČDO, Brněnský kandrdásek, Vysočinská buchta, žďárský Pohádkový mlejnek, hodonínský Hobblík, Sněhový Brněnec, štítinské Štivadlo, němčický Hanácký divadelní máj, přehlídky v Blansku aj.). Nesedával tu v pythickém mlčení, nýbrž se zápalem sobě vlastním porotcoval, hodnotil, polemizoval, radil nebo si prostě vyhrnul rukávy a šel pomoci „na plac“. Také souborů, které V. Müller metodicky usměrňoval a většinou s nimi spolupracoval i jako režisér, výtvarník či herec, by se našla pěkná řádka: Letovice, Lomnice u Tišnova, Prace, Rájec-Jestřebí, Březová-Brněnec, Soběšice, Moravský Krumlov, Městečko Trnávka, Boleradice, Divadlo ZK Metra Blansko, královopolské Dělnické divadlo v Brně… Více let se koncentrovala Müllerova na přehlídkách oceňovaná režisérská, dramaturgická a scénografická pozornost do brněnského Svatoboje i jeho „veteránské“ skupiny (Arbuzovova Romance ve třech, Molièrův Zdravý nemocný, Stiebrovy Poslední prázdniny, Calderonovo Velké divadlo světa aj.), který rovněž několik roků vedl. Nové rozšíření kulturní aktivity přinesla Müllerovi autorská součinnost s křesťansky zaměřenou brněnskou stanicí Rádio Proglas, kde uplatnil své rozhlasové hry, životopisné a vzpomínkové scénáře i svěží reportáže ze zahraničních cest.
V případě Václava Müllera, zkušeného „profesionála“ s upřímným srdcem zapáleného ochotníka, nejspíš ještě není ani v osmdesátce konečné bilancování na místě. Přejme mu tedy do momentálního azylu v seniorském domově dostatek zdraví a sil k naplnění jeho nejbližších tvůrčích plánů a voňavou svatojánskou kytičkou poděkujme za všechny, jimž ukázal nebo usnadnil cestu ke službě jevištnímu umění. Zároveň si buďme vědomi toho, že v dnešní, po hmotných statcích a požitcích se pachtící době, jsou právě nezištně obětaví lidé jako Vašek Müller onou příslovečnou solí naší divadelní líchy.