Texty: AS 2000, č. 3. Lázňovská, Lenka, rozhovor

NEJMLADŠÍ SOUBOR DIVADELNÍ TŘEBÍČE

Divadelní soubor ROHLÍK IDEÁLNÍ ŠIPKAŘ vznikl v roce l987. O rok později se poprvé představil na národní akci. Jejich inscenace Na shledanou, pane Berkožko byla vybrána na XXVIII. Šrámkův Písek. Už tehdy byl vedoucí postavou Jiří Zedník. Prý se tenkrát o sobě dozvěděli, že jsou rohlíkem, který se dáví. Představení se na Písku opravdu moc nepovedlo. Při pohledu na tehdy uvedené tituly např. Ananas Ochotnického kroužku, Edward svitavského Céčka, Mata Hari Petra Lébla, Henryk českolipských nepochybuji o tom, že to měli Zedník aspol. velmi těžké. Pak se teplický soubor odmlčel.Říkají o sobě, že jsou vesnickým divadlem španělského typu z města. Soubor často a dlouho stagnuje ,často jej opouštějí členové. Když k tomu připojíme další vysvětlující poznámku, že jsou jedním z mála českých souborů, pro něž je divadlo španělskou vesnicí, je jasné, proč je Rohlík ideální šipkař divadlem právě tohoto typu.K premiéře hry J.Zedníka Moje Marie v listopadu 89 nedošlo, neboť týden před ní provedli studenti se státní bezpečností dost složitým způsobem totéž, co měla mnohem jednodušeji rozpoutat divadelní hra. Při pohledu na tato autentická vyjádření,je jasné, že jde o mladé lidi s velmi osobitým pohledem na svět.
Autorská inscenace Jiřího Zedníka s názvem Váš nás nezajímá byla na Divadelní Třebíč nominována z Děčínské brány. Tepličtí, kterým zázemí poskytl KD Olympia v Krupce, s průměrným věkem dvacet let byli nejmladším souborem národní přehlídky. S výjimkou nepřítomného autora a režiséra Jiřího Zedníka to pro ostatní byla první účast na tak prestižní akci. Amatérská scéna využila příležitosti, aby aktérů zeptala na jejich dojmy. Přestože jsem jim dala vybrat, zda chtějí rozhovor kolektivní či určí reprezentanta, dostavili se všichni, tedy přesněji řečeno tři dámy Markéta Řeháková, Alena Jechová, Ivana Huspeková a mladý muž Jan Onufer.Pouze Markéta v inscenaci nehraje, přijela fandit. Pro Honzu je Rohlík prvním setkáním s divadlem ,ostatní mají za sebou divadelní studio v teplickém divadle, vedené panem Táborským. Alena kromě Rohlíku působí ještě v souboru Jany Urbanové. Hrála např. jednu z Duňaš v Ženitbě. Markéta studovala jeden semestr herectví v USA, kde pracovala jako au pair.Děvčata většinou pomýšlejí na studium herectví na DAMU, Markéta s Ivanou dělaly nedávno zkoušky na soukromou hereckou konzervatoř Věry Kmochové v Praze-Michli. Honza je vyučený zlatníkem. K rozhovoru si dovolím ještě jednu poznámku. Děvčata většinou odpovědi nechávala na Honzovi a ani moje prosba, aby se více prosazovaly, na tom nic nezměnila.
Můžete prozradit ještě něco k názvu souboru?
Ke slovnímu spojení Rohlík ideální šipkař nemůžeme říci nic jiného než co píšeme v programové brožuře Třebíče. Nalezl jej překvapený teplický básník P.Rajčan v jednom ze svých textů. Zbývalo pak už jen vyloučit vhodnost názvu pro teplický výtvarný směr a několik ženských spolků a divadlo bylo na světě.
Kdo vymyslel tento styl divadla?
Autor a režisér souboru Jiří Zedník, který je Rohlíkem přímo prodchnutý.. Kdyby nám však tento způsob uvažování o světě nevyhovoval, tak bychom v Rohlíku nebyli.
Autorské divadlo není jen otázka textu, ale především přístupu k divadelní tvorbě. Jak vznikají vaše inscenace?
Všichni se na tom podílíme.Každý přináší sám sebe. Text je sice v zásadě pevný, což však neznamená textové změny, pokud nám nevyhovuje.
Aleno působíte ve dvou souborech pracujících odlišným stylem. Proč?
Do Rohlíku jsem přišla jako záskok za Markétu.Chtěla jsem si zkusit něco jiného a pak řadu lidí jsem znala .Rohlík chtěl hrát dál, musela jsem pomoci.
Honzo, co pro Vás divadlo znamená?
Především je to realizace. Kdybych to velmi zjednodušil, tak pokud bych nedělal divadlo, seděl bych asi v hospodě. Divadlo je pro mě dobíječ energie.
Je nějaký důvod, proč jste se ucházeli o účast na Třebíči a nepřihlásili se na Šrámkův Písek?
Vůbec jsme o tom nepřemýšleli. Až na J.Zedníka jsme nováčci a nevíme, jak to chodí.Prostě jsme se přihlásili na přehlídku, o níž jsme se dozvěděli. Sbíráme informace, objednali jsme si AS. Zkušenost J.Zedníka se Šrámkovým Pískem v tom nehraje žádnou roli. Je to více než deset let.Vlastně až z novin jsme se dozvěděli, že děčínská porota nominovala na DT a nevybrala žádný soubor na Písek.
Děčín byla vlastně pro většinu z vás úplně první divadelní přehlídka v životě a pak přišla národní přehlídka ...
Nikdy jsme nic podobného nezažili. Ještě, že jsme hráli před slavnostním zahájením přehlídky. I tak byla tréma obrovská.
Byli jste sami se sebou spokojeni?
Trochu nám všem spadl hřebínek. Více jsme hráli text a vnitřek jakoby nám utekl.V Děčíně to bylo super, měli jsme tam třicet lidí ze souboru Jany Urbanové, kteří reagovali na naše představení. To nám v Třebíči strašně chybělo. Řekli jsme repliku a cítili jsme trapno. V prvních dvanácti minutách našeho představení se vždy ukáže, jak dopadne celé. Tady to bylo jasné. Počítali jsme se smíchem a on se nedostavil. Je to naše chyba, musíme se naučit s tím nějak pracovat. Tady to byla asi čtvrtá repríza. Ptal jsem se na to pana Zborníka. Řekl, že zahrát dobré představení bez publika, tak, aby bylo dobré, je kumšt. V tom byla Třebíč velká zkušenost a velká zkouška.
Takže vás to od dalších pokusů neodradilo?
Vůbec ne. Musíme více pracovat na sobě. Koupili jsme si literaturu, chceme se přihlásit na dílny a semináře. Prostě učit se, učit se...Na přehlídkách je také báječné, jak snadno se navazují kontakty. Po představení se nám sešla řada nabídek. To nám řekl i Jiří Zedník.
Děkuji za rozhovor a přeji Rohlíku, ať se už nikdy nadáví.
připravila Lenka Lázňovská