Texty: AS 2000, č. 3. Valeš, Ladislav

KLICPEROVY DIVADELNÍ DNY V SADSKÉ

V pěkném slunném víkendu (14.-16.4.) přivítalo městečko Sadská do své pohostinné náruče divadelníky ze středočeského regionu. Přehlídka, která nese název Klicperovy divadelní dny je postupovou přehlídkou pro národní přehlídku venkovských souborů ve Vysokém nad Jizerou. Třígenerační porota ve složení Mgr. Miloš Švarc, Ladislav Valeš a Mgr. Michal Čunderle měla svoji úlohu snadnější v tom, že do soutěže se přihlásili pouze tři soubory. V pátečním večeru předstoupili před sadské publikum divadelníci z Bytřice u Benešova, soubor, který je dostatečně pro divadelní veřejnost známý. Vybrali si hru Jana Brabence (žijícího ve Vídni) Causa Rudolf. Představení nastudovala Marie Neradová, která se sama ujala role baronky Vetserové, jedné z hlavních rolí. V roli Mici Kaspar jí zdárně sekundovala mladičká Michaela Starostová. Obě tyto dámy, neboť jiných rolí nebylo, se snažily diváka upoutat jakousi faktografickou záležitostí či příběhem ala Oldřich Daněk Zdaleka ne tak ošklivá..., který se odehrál v předvečer sebevraždy korunního prince Rudolfa a jeho mladičké přítelkyně, dcery právě zmíněné baronky Vetserové. Nic tak podstatného se neodehrálo, příběh kultivovaně plynul a plynul... Aby se tento zdánlivý temporytmus narušil vymyslely si protagonistky této hry jakési vsuvky v kterých se snažily o civilní projev a to těsně před zahájením příběhu či v přestávce jakoby natúr herečky, které si však nevykládají civilně běžné věci ale nadále se snaží posouvat historický příběh o další fakta směrem kupředu. Zde však vznikal problém rozlišit správně obě polohy.
V sobotu se jako první představil domácí soubor Klicpera, který nastudoval hru Miloše Bílka Malé příhody letní. Bohužel, i zde došlo k tomu, že jedna z hlavních postav třímala v ruce režijní taktovku. Pan Zdeněk Piskáček si tím značně zkomplikoval situaci, neboť je stále na scéně a jakýsi komplementární pohled na představení mu tudíž chyběl. Hra samotná není žádným dramatickým skvostem a o to více mne překvapilo, že se tvůrci této inscenace snažili pietně předvést téměř 97 stránek textu na jevišti. Ztřeštěný příběh otce a syna, který se odehraje během jejich dovolené kdesi v lese a na údajně vypůjčené chatě, za asistence několika lidí, kteří si osudově kříží své cesty, je sledem humorných situací, které jsou v určitých chvílích zcela nelogické. Nicméně soubor, který má ve svých řadách několik noviců, hrají tuto hru s chutí sobě vlastní tak, že domácí publikum bylo spokojeno. František Černý a Jan Slavíček odehráli své role nad standart této přehlídky a byli pak odměněni za herecké výkony. Posledním představením této přehlídky bylo představení velmi mladého souboru Zornice Maršovice a vůbec netroškařili a přivezli rovnou hru Carlo Goldoniho Treperendy. Už dlouho jsem neviděl něco tak čistého a insitního. Soubor, který nemá žádné zkušenosti herecké, režijní, scénografické předvedl jakýsi tvar, který se zdánlivě divadlu podobal. Herci se neuměli zvlášť moc pohybovat, mluvit či vytvářet situace ale jakási úsporná upřímnost z nich sálající nutila diváky toto představení respektovat. Tímto představením skončila soutěž, neboť samotná přehlídka končila ještě jedním představením v neděli. Jednalo se o soubor, který neměl odvahu vystoupit na přehlídce, a proto jej záměrně nejmenuji. Ale titul prozradím, Na tý louce zelený. Porota doporučila na Národní přehlídku divadelní soubor z Bystřice u Benešova s představením Causa Rudolf. Jinak chválím perfektní organizaci přehlídky. Dámy Sommerová a Jeníková odvedli dokonalou práci.
Valeš