Texty: Sedlčany, Excerpce pro MČAD 1998-2002

SEDLČANY viz též SOLOPYSKY o.Příbram
CČAD s. 188,196, 205
18.listopadu 1841 píší Květy v rubrice Denní kronika: “Měšťanstvo sedlčanské zřídilo sobě, a sice na způsob větších podnikání, totiž akciemi, divadlo, v němžto se dne 31.října poprvé ku prospěchu chudých dítek školních provozovalo: ,Beraunské koláče a Přijel v nauzi., Největší zásluhu o vznik tohoto, alespoň nyní oblíbeného prostředku ku vzdělání lidu našeho má p.Jan Soukup, lékárník, kterýž i co do zakoupení a zřízení divadla samého, i co do vycvičení herců, všechnu možnau péči a pilnost vynaložil, a ku zvelebení tohoto podnikání ničeho nešetřil.”(fotokopie z archivu Národníknihovny )
Ochotnický spolek v Sedlčanech měl své předchůdce - např. v hudebním a literárním bratrstvu při kostele sv.Martina v 16.století.
S dobou národního obrozování se, s dobou merend a besed vzniká tedy pečlivě promyšlený návrh lékárníka Jana Soukupa. Od ochotníků z Tábora zakoupili sedlčanští starší jeviště - přední oponu a dva portály, “pozadí selskou vesnici představující”, sloupovou síň, modrý pokoj, červený pokoj, rytířský sál, město a lesní krajinu. K tomu pořídili prkna na jeviště a rytířské obleky.
Jak píše v jednatelské zprávě spolku Jindřich Fliegl, hrály se většinou kusy od J.N.Štěpánka a J.K.Tyla, ovšem protože se častým stěhováním zprávy o představeních poztrácely, nejsou podrobnější poznatky. Navíc po Bachově nástupu se podmínky pro hraní divadla ztížily, hry se musely posílat k povolení na místodržitelství do Prahy.
Ochotníci se snaží přesunout svou činnost opět do pokojíku hospody Na Kocandě, kde původně Soukupův nápad na zřízení divadla vznikl, a usilují o obnovení aktivit. Po složitých peripetiích s byrokracií se dočkali v lednu 1860 povolení. Roku 1866, v době společenského uvolnění, ustavují konečně Spolek divadelních ochotníků. Zápisy od této doby jsou lépe dochovány.
Spolek provozoval kromě her českých autorů (Stroupežnický, Štěpánek, Tyl, Klicpera, Štolba, atd.) také dramatiku zahraniční (Raupach, Nestroy, Dumas ml., Raimond, atd.). Sedlčanští si však část repertoáru zajišťovali z vlastních autorských zdrojů - viz např. operetka Maria, sepsaná Ludvíkem Kakšem, s hudbou zkomponovanou Josefem Hrbkem (1870).
Představení byla většinou pořádána ve prospěch nějakého dobročinného účelu, později hrál spolek i ve prospěch svůj, na obnovu dekorací apod. Spolek postupně nabyl poměrně slušného jmění, z něhož pořídil např. i divadelní knihovnu, mohl nechat obnovit jeviště (v 90.letech podle návrhu a v provedení ak.mal.Romana Skály).
Součástí činnosti ochotnického spolku byla i studentská představení, ochotníci spolupracovali také s kočovnými divadelními společnostmi (Čížkova, Švandova, Jelínkova, Faltysova, Červíčkova, operní společnosti Trnkova, Spurného, Zölnerové…).
Kromě samotné divadelní činnostmi měl spolek bohatý program i co do oslav, maškarních merend, výletů, atd.
Roku 1881 byly přijaty nové stanovy spolku, 1892 se spolek přihlašuje za člena matice divadelních ochotníků.
Výraznými osobnostmi období 2.poloviny 19.století byli v životě spolku např. Matěj Josef Poustka, ředitel a herec souboru a Jindřich Fliegl, mj. i nadšený žurnalista a kronikář města Sedlčany.
Koncem 19. a počátkem našeho století aktivita sedlčanských ochotníků klesá (v letech 1909, 1911, 1912 nehráli vůbec). Ve válečných letech 1914-1918 se hrála pouze hra J.Skružného “Žabec” - ve prospěch vdov a sirotků po padlých.
První valnou hromadu po válce pořádají ochotníci v únoru 1919. Snaží se obnovit svou činnost zkvalitněním dramaturgie i režie. Do repertoáru meziválečného období patří kupř. Paní Marjánka, matka pluku, Maeterlinckův Starosta Stilmondský, Hamlet, Nora, Bílá nemoc, Ze života hmyzu, Maryša, Jízdní hlídka, hry Jiráska, Klicpery, atd.
Po Jindřichu Flieglovi, který roku 1925 umírá, se hlavní režijní práce ujímá Jaroslav Paleček. Za jeho působení se soubor profiluje směrem k větší náročnosti - nejen ve výběru repertoáru, ale i při studiu her. Roku 1931 vstupuje do spolku také Jan Hetzel, od r.1932 “šéf scény”. Svou prací si sedlčanští získali vážnost a proslulost jednak u ochotníků okolních obcí, jednak u profesionálních umělců (hostovala zde např. Jiřina Štěpničková). Čestným členem spolku se roku 1932 stal Josef Suk.
Roku 1937 Paleček odchází a režie se po něm ujímá Eduard Rataj. Inscenuje např.Langrovu Dvaasedmdesátku. Posledním představením před 2.světovou válkou je v březnu 1939 hra V.Wernera Noví lidé.
Období 2.světové války bylo pro sedlčanské o to těžší, že město bylo roku 1943 vystěhováno a zabráno německým vojskem SS. Spolek je v červenci tohoto roku rozhodnutím okresního úřadu likvidován.
V roce 1945 pak měl tímto stěhováním soubor ztíženou pozici. Přesto v tomto roce zahájil činnost představením Starosty Stilmondského s předehrou od B.Smetany.
Roku 1948 přejímá po E.Ratajovi většinu režií Josef Hrůša. Toto bouřlivé období ovlivňuje do značné míry chod práce spolku - někteří členové, jako dosavadní předseda Jan Vodňanský, dokonce odcházejí, protože svobodná spolková činnost je čím dál více oklešťována (od dubna 1948 jsou ochotníci nuceni podávat hlášení kulturně propagační komisi OV KSČ v Sedlčanech). Od prosince 1949 dostal výpověď nájemce hostince “U Karla IV.”, kde se odehrávala představení.
Repertoár v této době tvořila především díla klasická.
Nad spolkovým životem v Československu už se ovšem stahovala další mračna: spolky byly převáděny pod instituce, kontrolované státem, a tak byla jejich samostatnost a identita de facto likvidována. Spolek sedlčanský byl podle tzv. “Soběslavského plánu” od ledna roku 1951 zřizován ZK ROH Sdružených komunálních podniků v Sedlčanech, a tak úředně zanikl a byl “vymazán ze zdějšího spolkového katastru.”(pozn. - viz Kolník, s.38). Jeho činnost však pokračovala dál.
V roce 1952, pod odchodu E.Rataje, se ujímá režií převážné většiny představení Josef Hrůša. Ten chce navázat na náročnost, charakteristickou pro období, kdy soubor režíroval Jaroslav Paleček. Jeho ambice se však nenaplnily. Složitá dobová situace zapůsobila na atmosféru v souboru - to se projevilo odchody dalších členů a potažmo v práci. Z objektivních důvodů nebylo možno nacvičovat tolik her, jako v letech minulých. Po Matce v roce 1953 a Noře r.1955 už Hrůša další představení nerežíruje a definitivně odchází.
Od roku 1956 do r.1968 se vystřídalo u ochotníků 12 režisérů. Mnoho jich zde působilo velmi krátce, někteří zasáhli do dějin souboru hmatatelněji. Situace se však ustálila až po roce 1969, kdy se režie ujímá dlouholetý sedlčanský ochotník Vladimír Stibor, ovlivňující pak místní divadelní život až do poloviny 80.let.
V repertoárové skladbě období “totality” tvořily kromě několika titulů tendenčních hry klasické dramatické literatury: Vrchlického Soud lásky, Noc na Karlštejně, Klicperův Zlý jelen, Drdovy Hrátky s čertem, Dalskabáty, hříšná ves, Stroupežnického Paní mincmistrová, Zvíkovský rarášek, Čapkův RUR, atd.
V rámci sedlčanského ochotnictva působilo i Studio mladých - dětské studio, vedené Věrou Zemanovou.
Ochotníci v Sedlčanech hrají divadlo dodnes - většinou jde o klasický český repertoár. (Velemanová)
KOLSKÝ, J.: Stručné dějiny Spolku divadelních ochotníků v Sedlčanech 1841-1991, Kulturní dům J.Suka, Sedlčany 1991
SOkA: archivní materiály: zápisy o schůzích 1868-1947 (5 kn), záznam o div.zkouškách 1895-1925, texty div.her, korespondence 1871-1932 (2 kn), účty 1862-1946 (4 kn), plakáty, programy, fotografie, plánky divadla
Fotografie a diplom ze soukromého archivu dcery F.Dvořáka, bývalého člena spolku


V hosinci Na Kocandě 12 občanů dohodlo hrát divadelní představení pro povznesení české řeči a národního uvědomění. Vypsáním akcií získali prostředky na zakoupení likvidovaného divadelního zařízení v Táboře. 1841 zahájili Berounskými koláči a Přítelem v nouzi /Zpráva v Kwětech/. Hrálo se prakticky každý rok /Kotzebue, Tyl, Fredro, Kolár, Klicpera/ až do 1852. Potom se opět scházeli pouze v bytě Na Kocandě. 1857 žádost o povolení hrát divadlo. Teprve 1860 po obstrukcích kladně vyřízeno. Hráli Tyla, Nerudu, Klicperu. 1866 po Pražském flamendrovi ustavili Spolek divadelních ochotníků a jeho pamětní knihu. Hrálo se v hostinci Na Kocandě /poblíž dnešního nádraží/. Někdy také U českého lva na náměstí, u Antonína Jonáše. Po 1869 v pivnici, aktuálně nazývané Třebnická, Konopištská či Dobřížská /budova pozdější synagogy a podniku Kovovýroba/. Od 1887 v Boháčkově restauraci /později U Karla IV./. Zpočátku 1 - 2 hry, později až 5 představení ročně v pravidených intervalech. 1862 - 1892 142 her ve 169 představeních. Většinou česká tvorba, ale i Tuibourt, Nestroy, Dumas, Benedix, Raupach.../, také vysloveně zábavné hry a operetka. Výtěžky věnovali na sociální účely, ale i na ND v Praze a v Brně. Vlastnili knihovnu. Na konci 19.st. spolek prosperoval, obnovil jeviště včetně malované opony. V 8O. letech hráli o prázdninách i studenti. Např. i v zahradě čp. 159. Po celou 2. pol. 19.st zde hostovaly činoherní a operní společnosti. Ochotníci pořádali maškarní merendy, výlety. Spolupracovali s pěveckým spolkem Záboj. Významnými osobnostmi byli Matěj Josef Poustka, Jindřich Fliegl. 1911 měl spolek 52 činných a 17 dalších členů. 1862 - 1917 sehráli ochotníci 243 divadelních her. Na počátku 20.st. počet her klesá, 1909, 1911, 1912, 1914 - 1918 nehráli. 1917 hráli v Knížecí restauraci ve prospěch válečně postižených. Po 1918 činnost oživila, snaha o kvalitnější repertoár. Po generační proměně kolem 1925 nastalo jedno z vrchlných období činnosti ochotníků /do 1938 režizér Josef Paleček/. Repertoár: Langer, Maeterlick, Shakespeare, Ibsen, Čapek, Zeyer Mrštíkové, Tyl, Jirásek, Klicpera... Hostují Eduard Kohout, Nasková, Kronbauerová, Štěpničková. Pořádají odborné kurzy. 1930 návrh na postavení divadla. 1932 zal. loutkářského odboru spolku. 1932 čestným členem spolku Josef Suk. 1939 - 1942 činnost povolená na 3 - 5 her ročně. 1943 Sedlčany vysídleny pro cvičiště SS. Majetek spolku uložen v Sedlci. Po návratu 1945 zahájili Maeterlinckem Stilmondský starosta. Spolek měl 128 členů, z toho 46 činných. 1951 začlenění do ZK ROH Sdružené komunální podniky okresu Sedlčany. Se hrou Třicet stříbrných /H. Fast/ účast v Příbrami.. 1951. 1953 hráli Matku, 1955 Noru, Bílou nemoc. Hrála se i opereta. Repertoár se přizpůsobil politickému profilu doby, koncem 60. let se vrátil ke klasice. 1961 se pořádal ve městě divadelní festival. Paralelně s dospělými působilo Studio mladých s bohatým repertoárem pro děti a mládež. 1962 přehlídka nejlepších souborů divadelních opchotníků Středočeského kraje. Soubor dospělých se zúčastnil Čapkova divadelního léta ve Staré Huti. 1963 počátek stagnace. Do 1968 nastudovali Soud lásky, Studenti Irkutskou historii /Arbuzov/, Zlého jelena, Hrátky s čertem, Posledního muže. Krajské přehlídky v Sedlčanech 1967 se nezúčastnili. Od 1969 hráli cca 2 - 3 hry ročně, spíše klasický repertoár, soutěží se úmyslně neúčastnili. V průběhu let změnili zřizovatele - Středočeské dřevařské závody, Kulturní dům. S pásmem "...nadarmo nevolal jsem..." se umístili na 1. místě krajské soutěže, 1985 s Nocí pastýřů /Bouček/ 2.cenu v Liblici, 1988 stejný úspěch s R.U.R. 1989 se změnily ekonomické podmínky činnosti, hlavním sponzorem byl zejména Kulturní dům Josefa Suka. Repertoár v následujících letech se nezměnil /Naši furianti, Sněhurka, zvířátka a 7 muž. /Hrubín/, Hrátky s čertem /Vše 1991/. (JM)
KOLSKÝ, Jiří: Ochotnické divadlo v Sedlčanech. 150 let amatérské činnosti 1841 - 1991. Kulturní dům Josefa Suka v Sedlčanech,1991. 68 str. včetně repertoáru 1868 - 1991. kART

30. a 40. léta 19. st.: české ochotnické divadlo (s. 290)
DČD II.
V Květech 1841 je zpráva, že občané v Sedlčanech formou podnikání vydali akcie na postavení divadla. První představení ve prospěch chudých dětí byla téhož roku Berounské koláče a Přítel v nouzi. Ještě po 1850 jsou informace o ochotnickém divadle, v první polovině 60.let byla činnost spolku politicky brzděna. Po politickém uvolnění se činnost spolku rozšířila. 1868 provedli ochotníci tehdy velmi hranou operetu Josefa Illnera Kvas krále Vondry XXVI. Někdy v tu dobu zde hráli žáci školy tehdy oblíbenou hru J.Neuörfela Budečské jesličky. Za nejúspěšnější se považují léta 1925 - 1938. V té době byli zváni profesionální herci, Kronbauerová, Scheinpflugová, Nasková, Kohout...,také Dělnické ochotnické divadlo v Praze. V té době provedli více jak 100 her domácího i světového repertoáru. Při příležitosti 90.výročí spolku byl jeho čestným členem jmenován Josef Suk. Během 1939-45 byl majetek uchován a po 1945 spolek znovu zahájil činnost. Mimo 1956-8 hráli nepřetržitě. (JM)
Ve službách Thalie II. Stoletá tradice...I. s.29, Smékalová
1841 zal. Spolek divadelních ochotníků (dle SOA)
1862 - 1947 archivní materiál v SOA Příbram

Boleslavský, s. III.
SOA Příbram: zápisy o schůzích 1868 - 1947 (5 kn), záznam o divadelních zkouškách 1895 až 1925 (f), texty divadelních her (f), korespondence 1871 - 1932 (2 k), účty 1862 až 1946 (4kn, 1 k), různé dokumenty (plakáty, programy, vstupenky, fotografie, plánky divadla 1 k)
Loutkové divadlo tělocvičné jednoty SokolSOA Příbram: záznamní knihy loutkového divadla 1939 - 1952 (2).
HAŠEK, A.: Po stopách ochotnického divadla v Sedlčanech. Zpráva z r.1972. Rukopis. ?s. ?SČDO
OCHOTNICKÉ divadlo v Sedlčanech - 150 let amatérské činnosti. 1841-1991.Red. a fot. Zdeněk Vlček. Sedlčany, Kulturní dům Josefa Suka 1991. 68 s.Soupis repertoáru. kART
KARLA Hynka Máchy okrsek ÚMDOČ. In: Ve službách Thalie II. s.47.
KAREŠ, Bohuš: Nad kolébkou sedlčanského Ochotnického spolku.
Sedlčany, 1949. KK
VALENTA, Jiří: Nejen divadelní prkna znamenají svět. Amatérská scéna 32, 1995, č.1, s.13. BibDÚ
STIBOROVÁ, Jana: Dějiiny ochotnického souboru v Sedlčanech. Diplomová práce . Ústav hist.věd PdF VŠP v Hradci Králové. 1993.
ÚMDOČ 1922: S.d.o.Šťastnou cestu /Rozov/. Po vnitřní rozkolísanosti nyní Jak přišla basa do nebe. Činný též Pionýrský DS. Zlaté srdíčko /Vysušil/, Robinson /Muchomurov/. DS jedenáctiletky Šťastné cesty /Rozov/, Pasáček vepřů. OD 1959/7, s.165.OD 1959/3, s.70. OD 1959/9, s.214. OD 1959/11, s.246.

Adresář 93: Soubor div. ochotníků
Spolek divadelních ochotníků Sedlčany (Dotazník ÚLK 1999.)