Texty: AS 2000, č. 3. Zajíc, Vladimír,

Východočeská přehlídka venkovských divadelních souborů 28. 4. - 1.5.
D O L A N Y 2 0 0 0
Vladimír Dědek, Břetislav Lelek, Vladimír Zajíc


Členové divadelního spolku Dolany, tak jako loni, uspořádali pro přehlídku maximum, takže jsme se v jejich péči mohli cítit jako v příslovečné bavlnce. Ze strany hradeckého IMPULSU však organizace pokulhávala, neboť žádné materiály od divadel nebyly k mání, o textech ani nemluvě, takže se lektoři museli proměňovat ve scouty. Též by stálo za to pouvažovat o zbytečném roztažení pár inscenací do čtyř dnů.
Kladné a pozitivní zobecnění z přehlídky zní: 1) Inscenace kupodivu provázel výtvarný duch, neboť až na drobnosti, byly scéna a kostýmy nápadité, souznící se zvolenou hereckou stylizací a s textem. 2) U řady interpretů se projevila poněkud zarážející neschopnost komentování situace a sebe jako postavy v ní.


DS DOLANY - Ladislav Stroupežnický ZVÍKOVSKÝ RARÁŠEK. Dobře napadnutá scéna a kostýmy, a oproti loňské inscenaci čitelný kvalitativní skok ve výkladu a režijním vedení. I když Dolany jdou krůček po krůčku tak jdou, a jak všichni víme, cesta bývá často důležitější než cíl. Škoda, že si netroufli lehce opravit vázaný archaický text, neboť ne každý si s ním dokázal významově poradit jako M. Mistr a J. Šimková. Dalším krokem pro dolanské bude uvažování nad mírou stylizace postav vzhledem k žánru, a přesnější pointování situací.


DS KLICPERA Chlumec nad Cidlinou - V. Štech a M. Horníček SVATBA POD DEŠTNÍKY. Dobrá scénografie, ale jinak řada protikladů. Snaha potěšit sebe a diváky příběhem narážela na nejistotu, proč která postava do děje vstupuje, oč usiluje. Schopnost zpívat se tříštila s rozpačitými, dyšnými nástupy. I pouhá ilustrace příběhu neměla uspořádaný systém. Zdá se zřejmé, že hravý text a příběh zaujal soubor natolik, že povýtce rezignoval na výklad, takže tajemství zmizelo a napětí, jak co dopadne, podobalo se březnovému počasí. Škoda, že se chlumečtí v jednání neinspirovali Petrem Pokorným v roli Hvězdínského.


DS Eduarda VOJANA Brněnec - Alain Reynaud Fourton MONSIEUR AMÉDÉE. Well made play od autora a neméně tak od divadelníků z Brněnce. Významově vystavěné situace, vyložené postavy, jednání verbální i nonverbální sloužící ke sdělení výtečné komedie, uchvácené, skvěle se bavící publikum. Tím by bylo možno skončit, ale je nutné podotknout, že soubor nepodlehl pouhé zábavnosti, ale přidržel se i vážnějších tónů, které neseny smíchovou hladinou nečekaně vklouzávaly do diváckých představ. Vážnější tóny jdoucí od toho jak kdo vnímá sám sebe a též sebe ve světě, přes někam patřit, až po potřebu vztahu a dokonce i otázky po smyslu bytí. Inscenace a interpreti a téma jednou jsou.


DS Městečka Trnávky - J. Lada, A. Koenigsmark BYL JEDNOU JEDEN DRAK. Ne zrovna nejšťastnější text dvou vzájemně se prostupujících pohádek jevištně zorganizovala Milenka Duchoňová velmi úhledně a noblesně. To je důležité, i když se může zdát, že jde o indiferentní argument. Neboť noblesnost - neplést si s ondulací vzduchu na jevišti - dokáže ve vnímání představení překlenou mnohé nedostatky. To zásadní, co scházelo, kromě Čerta Jaroslava Červinky, byl princip, jakými prostředky pohádku sdělovat. Nejblíže byli ti, kdož dokázali demonstrovat zájmy svých postav přes typ. Tento princip s důslednějším zacházení se zvolenou scénografii by pohádce jako divadelnímu tvaru pomohl.


DS Gymnázia Jaroměř - G. B. Shaw PYGMALION. Zde věru o noblesnosti nelze hovořit, spíše o exhibicích - i když omluvou je mládí. Též je otázka, zda Jaroměř je vesnice. Nemá valného smyslu pouštět se do rozboru, protože vše, na co lze poukázat, se rozpadne pod rukama. Gymnazisté mají nejspíše mnoho chuti a přemnoho nepoučenosti, což se prokázalo při hovoru se souborem. Pro jevištní ztvárnění si zvolili úplné psychologické přetělesnění. Jak to dopadlo je zřejmé. Výsledek byl stejný, jako špatné falešné vousy, které měla nalepena jedna dívčina. Proč si však mládí zvolilo ,,fousatou interpretaci" nebylo možno rozšifrovat.


DS KRAKONOŠ Vysoké nad Jizerou - Jevan Brandon Thomas CHARLEYOVA TETA. Nuže, co se jevištního zorganizování týče, to jest kdy, kde, kdo a jak vstoupí, odejde a učiní, není pochyb o promyšlenosti směřující k divadelnímu zážitku. Ono vůbec zorganizování inscenace - a u frašky to platí především - patří k těžké disciplíně divadelního řemesla, na což se rádo zapomíná. Co se režie týče, Maruška Trunečková vyložila postavy, a inscenaci stavěla důsledně po situacích a jejich významu. Jiná věc byla, že i když v Dolanech všichni herci táhli za jeden provaz, občas táhli různými způsoby. Nedošlo sice k zauzlování lana, ale napnelismus - dle W + V - nebyl důsledný a lano se občas prověsilo. Při prověšení sice neopadl divácký zájem, ale ztrácela se vícevrstevnatost. Řeč je o tom, že ne vždy rovina situační a rovina konverzační sloužily žánru a cíli. Co se realizace dramatických osob a gestického komentáře týče, pak nejlépe se dařilo třem skvělým ženám: Lucii Nesvadbové, Pavlíně Morávkové a Jiřímu Pošepnému - no ano, on je Charleyova teta. Tihle tři nikdy nešlápli vedle. Ne, že by ostatní kulhali, ale v Dolanech občas někteří herci místo procesu sdělovali výsledek, takže jsme si jako diváci nemohli s nimi užít. Jak se zdá, únava z několika těsně předcházejících představení udělala své. Co se výpravy týče, tak kostýmy až na Charleovku, která je poněkud šedonevýrazná, udržují komediální nadhled.
Jestliže jsem se rozepsal poněkud více je to proto, že si myslím, že z této inscenace sálá divácký i divadelní zážitek, takže si s Charleyovkou diváci budou dlouho užívat.


Vladimír Zajíc