Texty: AS 2000, č.2 Lenka Lázňovská, nekrolog

Zdeněk Kokta

Šestnáctého dubna letošního roku by se sedmdesáti let dožil JUDr. Zdeněk Kokta, herec, režisér, lektor a porotce, dramaturg, funkcionář a jak mohou potvrdit všichni, kteří ho znali, dobrý člověk. I když mu osud vyměřil pouhých šestapadesát let zanechal v ochotnickém hnutí nesmazatelnou stopu.
O svých začátcích napsal. "Začínal jsem jako student v r. 1946 v Mohelnici. Později, když jsem tam působil jako soudce, hrál jsem a režíroval v souboru ZK ROH MEZ Mohelnice. Divadlo mě velmi zajímalo od mládí a přivedlo i počátkem 60.let ke studiu estetiky. Diplomová práce se týkala právě specifičnosti uměleckého amatérismu." V 60. letech byl jedním ze zakladatelů Studia amatérského divadla při Divadle O.Stibora v Olomouci. Dokud bylo v hanácké metropoli sídlo kraje, působil jako předseda krajského poradního sboru pro amatérské divadlo. Po léta byl členem redakční rady Amatérské scény. I když hrál nebo režíroval několik desítek her, náročné povolání ho přimělo k jinému zaměření. Svou erudici i vlastní zkušenosti mohl zúročit jako porotce a lektor. Působil v hronovských porotách, později ve Vysokém nad Jizerou, na mezikrajové přehlídce v Krnově, Bystřici a dalších místech. Jeho rozbory byly zvláštní i svou formou. Věděl, kolik času zabere práce na inscenaci a jak těžce se přijímá oprávněná kritika. Snažil se proto být taktní a přátelský. Dával plně k dispozici svou invenci a tvůrčí fantazii.
Stál u zrodu Svazu českých divadelních ochotníků až do své smrti byl členem ústředního výboru, posléze byl zvolen místopředsedou. Především se věnoval oblasti vzdělávání. Stál v čele Školy režisérů SČDO a byl historicky prvním vedoucím Klubu mladých divadelníků na Jiráskově Hronově v r. 1972. Spolu s vedoucí brněnského dětského souboru PIRKO Jindrou Delongovou vymysleli základní systém práce klubu jako spojení tvořivé dílny s diskusemi o festivalových inscenacích. Také škola režisérů byla prvním pokusem o dlouhodobé vzdělávání amatérských režisérů, na němž si SČDO ověřovalo i rozsah výuky, možnosti zatížení posluchačů, otázky jejich výběru, metodiku výuky apod.
Dr.Kokta byl rovněž velkým propagátorem vesnického divadla, stál u zrodu Krakonošova divadelního podzimu a také dodnes fungujícího sdružení přátel přehlídky, ale také srandy a recese Vobskočák. Pokusil se o vymezení pojmu vesnické divadlo z hlediska divadelní práce. Domníval se, že amatérské soubory lze rozdělit do několika kategorií - vyspělé, vesnické, mládežnické a dětské. Základním rozlišovacím kritériem je přitom podle Kokty především úroveň inscenační práce. Právě u vesnických souborů jde většinou pouze o pokus o umělecké dílo. Pomocným kritériem je adresát. Vesnické inscenace se např. vždy obracejí ke konkrétnímu publiku.
Pro Koktu bylo také podstatné vymezení amatérského divadla vůči profesionálnímu. V polemice s dlouholetým hostem Jiráskových Hronovů a mj. i nositelem Zlatého Tylova odznaku S. Bergvinem ze Švédska, který vyčítal českému amatérskému divadlu v polovině 60.let, že je jak z hlediska dramaturgie, tak inscenační praxe zrcadlem profesionálního divadla, napsal, že nesouhlasí s tím, že toto tvrzení platí pro celek českého amatérského divadla. "Myslím, že je mu vlastní hledání, je však samozřejmě konkrétní věcí jednotlivých souborů, přičemž vždy to závisí na vzdělání, podmínkách činnosti, společnosti, v níž soubor působí."
Mnohé udělal pro posuzování inscenací amatérských souborů. Velmi ho trápila jistá nejednotnost kritérií, která vede k velmi rozdílnému hodnocení jedné inscenace na různých přehlídkách. I když si byl vědom skutečnosti, že "kritika je na pomezí individuálního estetického soudu a soudu vědeckého" a že tedy nemůže jít o absolutní sjednocení hodnotících kritérií, pomáhal organizovat setkání souborů a porotců, které se zabývaly touto tematikou a inicioval seriál článků na toto téma v Amatérské scéně.
Zdeněk Kokta měl nepochybně i literární nadání. Byl např. zručným dramatizátorem literárních předloh a psal také verše.
"Poslyšte, malověrní, koštýřův žalozpěv:
Líbezná vína svět mizerný napraví,
a korouhví vína však pobouří krev!
Ach, sladká Provence jižní mé Moravy".
Úryvek z Balady na počest turecké mlynářky a jihomoravské Provence dokládá nejen mnohotvárnost jeho talentu. Miloval slunce, víno a Moravu. Mnozí vzpomínají na nádherná setkání u něj doma v Mohelnici.
JUDr. Zdeněk Kokta prostě v českém amatérském divadle zanechal opravdu nepřehlédnutelnou stopu.
Lenka Lázňovská