Texty: AS 2000, č. 2. Kotisová Marie, Ondráček, Vlastimil

Západočeské setkání mladých divadelníků opět pod Klínovcem
8. - 9. dubna 2000

Město Ostrov podle historických pramenů původně zvané Slávkův ostrov (latinsky Zlaukowerde, německy Schlackenwerth) již po šesté se stalo místem setkání mladých divadelníků usilujících o postup na Šrámkův Písek 2000.
Divadelní mládí z Karlových Varů, Plzně, Litvínova i Ostrova přivítal opět pod zasněženým Klínovcem Kulturní dům v čele s ředitelem Ing. Markem Poledníčkem a obětavou duší krajové přehlídky Valjou Mikešovou. Spolupořadatelé - Plzeňská neprofesionální scéna, Divadelní studio D3 z Karlových Varů a vyhlašovatel Svaz českých divadelních ochotníků - pozvaly do odborné poroty členy plzeňského divadla J.K.Tyla Jakuba Zindulku, Kristinu Týcovou a karlovarskou Majku Kotisovou.
Vlastimil Ondráček

Soubor NA POSLEDNÍ CHVÍLI ZUŠ Ostrov / JE TO TAKHLE DÁNO NAPOŘÁD
V programu jsme se dočetli, že jde o autorský text souboru ZUŠ. V textu i tématu je to spíše školní besídka než divadelní inscenace. Celá hra je stylizovaná, ale právě stylizace pro svou nedůslednost nefunguje. Ani stereotypní hudba nepomáhá vyjádřit stereotyp životní, ale spíše poněkud unavuje. V okamžiku, kdy se hlavní představitelka životnímu stereotypu vzepře, očekávaná změna rytmu nenastává a tím vlastně záměr hry vyšumí. Rovněž téma, které je velmi nadsazené, potřebuje odlehčit. Chybí hravost. Přes všechny nedostatky šlo o velmi pečlivě provedenou školní inscenaci.
DS ZUŠ LITVÍNOV - Chudeřín / Šimon Olvětín: JÉE SLUNÍČKO
Základní umělecká škola Litvínov je o poznání dále než ZUŠ Ostrov, zejména právě v hravosti. Na inscenaci je vidět nejen invence pana režiséra, ale i protagonistů, kteří perfektně zvládají pointaci gagů. Ale právě tato soustředěná, propracovaná práce s gagem svedla soubor na cestu po povrchu od gagu ke gagu na úkor dramatických situací. Původní text hry přináší daleko silnější téma nežli bylo na jevišti předvedeno. Téma záchrany bytí. Ať již žijeme, nebo jsme mrtví, hlavně že jsme. A abychom mohli být, funguje ve hře postava krásné Beduínky, neboť ona, i když možná jen v naší konstrukci, vyjadřuje lásku.A díky lásce můžeme přežít. Tím, že krásnou Beduínku ztvárňuje muž, se její význam automaticky vytrácí a zůstává po ní opět jen gag. Rovněž úpravou a umístěním děje do jakési psychiatrické léčebny a zarámování hry do tohoto prostoru, přetransformovalo se téma do hravosti, fantazie a snu. To je sice zcela legitimní, ale ochuzuje to v daném případě divadelní situace. Myslíme si, že soubor je natolik vyspělý, že by stálo za to, kromě dokonalých gagů, propracovat i téma.
DS DIALOG - OKŘÍDLENÝ VÚL - Plzeň / D.I. Charms: JELIZAVETA BAM
Ve hře Jelizaveta Bam se ukazuje, jak se může stát myslící, vědoucí člověk nevinnou obětí absurdní společnosti. Prožívá pocity ohrožení před jakousi neznámou, neidentifikatelnou silou. Jelizaveta Bam je v první reálné scéně obviněna pro těžký zločin, kterého si však sama není vědoma. Na základě nesmyslného obvinění se do jejího bytu dobývají dva muži, aby ji zatkli. Děj přechází v abstraktní, dadaickou hříčku slov a scén, které v podvědomí Jelizavety, v jejím vlastním světě, vytváří jakousi iluzi naděje na záchranu. V závěru je ale Jelizaveta obviněna i vlastní matkou a v předposlední, opět reálné scéně se kruh uzavírá, vrací se k původní situaci a Jelizaveta je zatčena. Poslední scéna je epilog. Hra ukazuje absurditu života, drceného primitivní, totální mocí.
DS NADRÁTKÁCH Karlovy Vary / Bohumil Říha, Stanislav Hoffman a kolektiv:
OPERACE KÁNĚ: Honzíkova cesta do Pekel (špionážní drama)
Inscenace je složena ze dvou samostatných příběhů. Hlavní hrdina příběhu prvního, odehrávajícího se v Koníkovicích, Honzík Tichý, je vyslán do příběhu druhého, do Pekel, jako Pepíček Sláma.Tady začíná špionážní téma, neboť Honzík alias Pepíček má za úkol pro družstvo a družstevníky z Koníkovic získat konstrukční plány letadélka KÁNĚ z letiště z Pekel. Ale vzhledem k tomu, že jsou použity dva příběhy a původní Říhova citace, děj se zbytečně komplikuje a stává se nečitelným. Ha, pojatá jako špionáž, v závěru ústí do jakési Říhovy biografie, a tak není jasné, zda se jedná o parodii na špionáž, parodii na tvorbu Bohumila Říhy, nebo parodii na samotného Říhu. Představení používá naivní až infantilní prostředky. Takovéto zpracování textu je sice v zásadě možné, ale divadlo má přece jenom určité zákonitosti, které nelze opominout. Studentský soubor NADRÁTKÁCH, kterému chybí základní herecké vybavení, si nedělá žádné starosti s vytvářením situací, ani s výstavbou děje. Ale každé divadlo musí mít řád a zde byl řád jen ve smyslu zábavy pro vrstevníky a kamarády. Řád ve smyslu studentské recese.
Loutkářský soubor RÁMUS Plzeň / Na motivy divadelní hry B.Brechta Kavkazský křídový kruh: HOSTINEC U ZLOMENÉHO MNICHA
Autorka úpravy Zdenka Vašíčková zpracovala text s důrazem na téma pro soubor důležité: lidské právo adoptivní matky na dítě. Tolik z programu. Loutkové divadlo RÁMUS tentokrát poprvé používá v inscenaci místo loutky předmět, který se tím pádem stává znakem. Hra je pojata jako hudební podívaná, což je sice velmi sympatické, ale cosi zde chybí. Jakoby se soubor příliš spoléhal na znaky, které zas tak nosné nejsou. Znak protagonisty nutí k činohernímu herectví, a právě tady je kámen úrazu. Nezkušenost. Tam, kde hudba a znak pomáhá postavě, tam vyjádření, nebo lépe ztvárnění situací, funguje. Inscenace je plná překvapivých, prostých nápadů, velmi dobré hudby a jevištních zvuků. Znaky jsou bezvadné, ale herectví chybí a tím chybí i vztahy. Tak jsou postavy často jen komentovány. Přesto podívaná to byla neobvyklá a příjemná, stejně jako setkání se samotným souborem.
DS LUDVÍCI Plzeň / Strašné drama bratří Mrštíků upravil David Haták: MARIE
aneb TYS HO OTRÁVILA
Pokud jde o divadlo, pak chyběla divadelní výstavba. Nebylo totiž dostatečně zřetelné, kdy si LUDVÍCI na divadlo jen hrají, jakoby na zkoušce, a kdy se opravdu divadlo uděje. To, že MARYŠU posunuli jako MARII do Plzně a tím libozvučnou moravštinu nahradili nelibozvučnou plzenštinou, by se ještě dalo odpustit. Že se ale Marie, mnohem výraznější postava než ostatní, i než Lízal a Vávra, z nepochopitelných důvodů podřizuje jejich vůli, to se již odpustit nedá. Zdůvodnění, že to tak je napsané, nestačí. Jen to upozorňuje na skutečnost, že postavy na jevišti nehrají divadlo, ale hrají si na divadlo. V závěru Marie odchází s Františkem, ale to už vlastně také zcela opouští roli, jakoby jí to hraní asi přestalo bavit a ponechává na ostatních odpovědnost, nějak to dohrát. Proto ani není zřejmé, zda v závěru Vávra umře, protože je Marií otráven, nebo je otráven proto, že Marie odešla. Záměr sám by byl jistě velmi zajímavý, kdyby neabsentovala divadelní výstavba.
DS ZAMRAČENÉ DĚTI Plzeň / Vratislav Effenberger: VZPOURA SLÁDKÚ
Jedná se o fiktivní scénář, který sám Effenberger psal s tím, že se nebude nikdy realizovat, neboť je nerealizovatelný. Jde víceméně o vyprávěný, ilustrovaný text, který tím, že je umístěn na dvou protilehlých scénách, se stává výtvarným. Možná by bylo ku prospěchu věci, některé obrazy a scény více divadelně ztvárnit, a některé, které neposouvají děj, vypustit. Celá inscenace by mohla být dramatičtější. V této stávající podobě je spíše divadlem poezie. Přesto však dokazuje, že realizace možná je a ZAMRAČENÉ DĚTI z Plzně ji na jeviště postavily ve velmi zajímavé formě.
Marie Kotisová