Texty: AS 2001, č. 3, s. 31, František Mikeš.

Divadelní přehlídka her pro děti Praha 2001

Amatérská divadelní asociace i v letošním roce pořádala kromě přehlídky her pro dospělé i přehlídku her pro děti. Vzhledem k tomu, že se přihlásilo pouze šest souborů a kvůli tomu, že v Praze je dosti náročné uspořádat přehlídku pohádek na jediném jevišti v jednom termínu tak, aby byla představení hrána před dětským publikem, hrály jednotlivé soubory na svých vlastních jevištích.
V následujících řádcích jsou krátká hodnocení jednotlivých představení.
Divadelní společnost Vavřinec - Pavel Šrut: Obr jménem Drobeček. Krátké, přibližně dvacetiminutové vystoupení, vytvořené na podkladě textu Pavla Šruta, je především zajímavou ukázkou herecké práce se zástupnou rekvizitou. Oba protagonisté předvedli, že jsou pro dané úkoly velice dobře připraveni jak po herecké, pohybové i invenční stránce. Mladí herci po celou dobu pracují pouze s věšákem a šátkem a přitom před diváky zdařile vytvářejí iluze různých prostředí a postav. Problém inscenace je zakotven ve zpracování textu, kterému chybí gradace a konečné vyústění. Vzhledem k uvedeným problémům a poměrné krátkosti textu by bylo toto představení vhodné jako materiál pro další diskusi s divadelníky na některém ze seminářů na velkých přehlídkách.
Právě začínáme Horní Počernice - Stanislav Tomek: Jak to bylo s Růženkou.
Zkušený soubor sehrál text svého člena Stanislava Tomka, který paroduje známé pohádkové téma o Šípkové Růžence. Inscenace je obratně udělaná s řadou hezkých hereckých výkonů. Představení, které jsme viděli, bylo působivé i na diváka, ale bohužel ne na dětského diváka. Vzhledem k tomu, že tento text je cílen spíše směrem k dospělým nebo pro pubescenty, domníváme se, že není vhodný k prezentaci na výlučně dětské přehlídce.
Rachtámiblatník - podle B. Němcové: O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku. Mladý, ambiciózní soubor si upravil klasickou pohádku Boženy Němcové. Je to zajímavý pokus o velkou iluzivní pohádku, ale inscenace je poznamenána několika problémy. Jeden vyplývá z epičnosti zvoleného textu a druhý je určitá herecká nezkušenost některých interpretů. Přes tyto problémy i poměrnou délku inscenace - 90 minut - bylo představení, které jsme měli možnost shlédnout v sále plném šesti - osmiletých dětí, přijato diváky s plnou pozorností.
Sokol Lázně Toušeň – Jarmila Turnovská: Jak se Mette stala královnou a Oubram – Novák: O mlynáři Jankovi a Cecilce ze zámku. Pro obě představení, která do soutěže pohádek pro děti přihlásil DS Sokol Lázně Toušeň, platí stejný problém - otázka dramaturgie. Pohádka Jarmily Turnovské Jak se Mette stala královnou je pro televizní zpracování. Autorka je televizním dramaturgem a pracuje metodou filmového střihu, který však je většinou pro divadelní inscenace obtížně přenositelný. Pohádka autorské dvojice Oubram-Novák patří k jejich nejslabším textům. U podobných textů by bylo potřebné, aby soubor šel vysoko nad text, to znamená kvalitní hereckou prací překlenout nedostatky předloh, a to je velmi obtížné. A tak soubor přes veškerou snahu i herecké zkušenosti zůstal pouze na současném průměru. Každá z pohádek byla skupinou, která ji připravovala, pečlivě nastudována, je však otázkou, zda by pro další léta neměl soubor více péče věnovat dramaturgii a hledat vhodnější texty pro své diváky i členy.
Saně na kolech - Helena Izbická (dramatizace Jana Machalíková): Potrestaná Pindaba. Pohádková témata z černého kontinentu mají pro českého dětského diváka vždy přitažlivost. Stejně je tomu i v případě DS Saně na kolech, jehož režisérka Jana Machalíková zručně zdramatizovala jednu z afrických pohádek Heleny Izbické. Představení jsme viděli v době, kdy inscenace byla poprvé reprízována a dosud nenabyla svůj definitivní a ustálený tvar. Pestré kostýmy, působivá hudba i taneční kreace převyšují zatím obsahovou linii. Morálka příběhu vychází pouze z interpretace textu a není přesvědčivě herecky ztvárněna. Přesto lze říci, že tento text je zajímavým přínosem v nabídce pohádkových představení pro děti.
Pražská přehlídka her pro děti zřejmě nebyla v letošním roce podle zpráv o úrodě a úrovni představení pro děti výjimkou . Ani zde se neobjevilo představení, které by výrazně předčilo ostatní. Opět se ukázalo, že vybírat texty pro děti není jednoduchou záležitostí, a pokud nemá soubor odvážného dramaturga a režiséra schopného osobitého výkladu, pohybují se představení v průměru.
František Mikeš