Texty: AS 2000, č. 2. Kotisová Marie

Třešťské divadelní jaro
13.3 - 26.3.2000

Třešťské divadelní jaro je přehlídkou ochotnických souborů s dlouholetou tradicí.
Letošního roku byla ale nově a poprvé vyhlášena jako soutěžní, krajová, s možností nominace a doporučení na národní přehlídku Třebíč 2000.
Nutno přiznat, že šest ze sedmi přihlášených, soutěžících souborů mělo velmi potěšující úroveň hereckou.
V pondělí 13.3. zahajoval přehlídku domácí divadelní soubor Karla Čapka MěKS Třešť - hrou S.K.Macháčka ŽENICHOVÉ. Tato klasická, rýmovaná veselohra byla režisérem Milanem Šindelářem pojata jako jarmareční loutkové divadlo, což podtrhovala stylizovaná scénografie i hudba. Tedy divadlo na divadle - pohybující se ve dvou rovinách. Loutka suplující herce a herec suplující loutku. Režijně odvážný počin, skýtající možnost gagů, komických nápadů, kterými M. Šindelář opravdu nešetřil. Tedy nápadů bylo mnoho, ne však všechny se podařilo rozvinout od příslibu k realizaci. Protagonisté už ony nápady jen ilustrovali. A tak se stalo, že komično přicházelo k divákovi přes techniku, přes režii, místo přes herce. Inscenace byla vybavena jednotnými, velmi pěknými kostými, které do jevištní výpravy přesně zapadaly.Macháčkovi Ženichové v provedení domácího třešťského souboru, byly i přes premiérové nejistoty a nedostatky, jistě důstojným zahájením festivalu.
Druhý soutěžní soubor ,,Zmatkaři´´ z Drobronína sáhl odvážně po aktovce Bertholda Brechta MALOMĚŠŤÁKOVA SVATBA. Kdybychom chtěli hledat výrazný dramaturgický výklad a individuální pojetí režijní, nepochodili bychom. Podobenství provázející Brechtovu tvorbu se nekonalo. Interpretace ve smyslu výkladu byla tradičně pojata jako hrubá groteska. A tak zůstalo jen u přání, aby projevy hereckých postav byly domyšleny důkladněji. To však nic nemění na tom, že inscenace neklesla pod úroveň uskutečňování smyslu situací. ,,Zmatkaři´´ hrály grotesku a tak i závěrečná scéna totální destrukce zůstala jen v rovině destrukce scény. U charakterů a vztahů mezi postavami, byla jen naznačena.

Třetí divadelní soubor z Uherského Hradiště se vrátil ke své inscenaci z roku 1998 MARIE - SABINA od slovenského autora Viliama Klimáčka. V této absurdní hře nacházíme vše, co sama absurdita přináší. Nesmyslnost odporující logickým zákonům a v neposlední řadě i nesmyslnost existence člověka ve světě vůbec. Hra je plná snových postav, které dávají protagonistům možnost spojení světa nereálného s reálným. Možnost objevování sebe v sobě. Příběh se odehrává kdesi v sanatoriu v Tatrách, nad hranicí kosodřeviny, kde již neplatí lidské zákony, nad hranicí smrti, hranicí v čase mezi zanikajícím světem a světem dosud nevzniklým. Život jako čekání na smrt. Co bylo? Co je? Co bude ? Věčné tápání v nejistotách, věčné otázky. Kdo je kdo? Jsem skutečně já? Marie- Sabina, Marie nebo Sabina? Dvě sestry, siamská dvojčata, hledí vstříc do marné, pesimistické budoucnosti. Čí je láska? Či je dítě? Otázky, otázky, otázky - žádné odpovědi. To je to, o čem mladý soubor hraje, s čím se ztotožňuje. Věčné hledání, tápání v nejistotách. Je to výpověď dospívajích. Ale jsou to právě ony věčně stejné, nezodpovězené otázky, které posléze diváka unaví. Zvykne si. Inscenace nemá vývoj. A tak si vymýšlíme, bájíme, rozumově vytváříme konstrukce, neboť celá hra se pohybuje v rovině příliš subjektivního výkladu textu. Jakoby divák neměl být vpuštěn.
Jinak je tomu v druhé inscenaci souboru Uherského Hradiště DÚM O TISÍCI PATRECH, která je volnou dramatizací stejnojmenného románu Jana Weisse. V této dramatizaci nejde ani tak o dramatický text, ale spíše o literární mozaiku, plnou scénických obrazů a symbolů. Zachycuje ve fantazijní rovině sen člověka bojujícího s nemocí, bojujícího s jakousi nesmyslnou veličinou, bojujícího sama se sebou. Je to sen, kde všechno je jinak než se zdá, kde se stírá hranice mezi blouzněním a skutečností. Tak vznikl velmi zajímavý scénický útvar, oscilující mezi divadlem obrazu, vlastní katarzí a divadlem činoherním. Není to jen scénické ozvláštnění díla literárního, ale je nabídkou divákovi k nahlédnutí do vlastního nitra. A je to asi právě touha podělit se o pocity, touha, která se uhersko-hradišťským stala hnací silou ke zdokonalování divadelního projevu.Celá inscenace jakoby byla sourodé spojení textu, hudby, slova a pohybu, což na diváka dopadá nezvykle působivým dojmem. Samozřejmě, že tento dopad na diváka se nemusí vždycky podařit, neboť inscenace spoléhá na to, že se divák zorientuje a přijme nabízený model.
Divadelní soubor Jemnice se představil pohádkou Boženy Fiksové KTERAK SE ČERT O PRINCEZNU POKOUŠEL. Začínající, nepoučení, všech divadelních znalostí ušetření protagonisté přicházeli na scénu vybavenou tím, co právě po půdách našli. Přicházeli kudy je právě napadlo a naštěstí nepředstírali žádnou uměnotvornost..
Hra HVĚZDY NA VRBĚ Karla Davida patří k těm, které byly v určité době napsány pro určité divadlo. V tomto případě pro HADIVADLO. Dopad takových inscenací je neopakovatelný. A právě tato skutečnost přináší divadelnímu souboru Pacov mnoho úskalí. Na jevišti a v aréně, jakoby nezávisle na sobě a vedle sebe probíhaly dvě podívané. Hudební produkce a divadelní. Pokud by ovšem divadlo bylo přítomno. Hudební produkce sama o sobě byla velmi zdařilá a soběstačná. Ta divadelní však zůstala jen u podbízivých a pitoresktních scén.
Posledním představením Třešťského divadelního jara byla situační komedie VŠEHOSCHOPNÍ VŠEHO SCHOPNI, kterou uvedlo jihlavské divadlo ,,Na kopečku´´. Je to autorská práce režiséra P. Řezníčka. Hra v textu patří k těm nepovedeným. Nic neříkající dvouhodinové úsilí herců přineslo jen únavu diváků. Čeho všeho schopni byli Všehoschopní, nikdo nevěděl, ani vlastně sám autor. Situační komedie se nekonala.
Přesto, že herecká vybavenost soutěžících souborů byla dobrá, chyběla na Třešťském divadelním jaru inscenace jednoznačně vhodná pro přímou nominaci na Třebíč.
Porota ve složení M. Kotisová, M. Junášek a L. Valeš udělila následující ohodnocení:cenu za ztvárnění nevěsty ve hře SVATBA Romaně Bohuslavové,cenu za ztvárnění Ohisvera Mullera v inscenaci DÚM O TISÍCI PATRECH Petru Hofmanovi, cenu za hudbu ve hře HVĚZDY NA VRBĚ divadelnímu souboru Pacov, cenu za jevištní výpravu hry ŽENICHOVÉ Milanu Šindelářovi a kolektivu, cenu za inscenaci obdržely soubory: DS Uherské Hradiště - Jan Weiss: DÚM O TISÍCI PATRECH a DS Zmatkaři Dobronín - Berthold Brecht: SVATBA. Oba soubory byly doporučeny k účasti na národní přehlídce Třebíč 2000 v uvedeném pořadí.

Marie Kotisová