Texty: AS 2000, č. 2. Tomas Karel

TRDLOVINY 2000 (nebo jak teď rádoby odborníci rádi píší: „2K“ /čti: „ťukej“/) VYŠKOV 6. - 8. 4. 2000
Čím to, že se na jižní Moravě letos tolik urodilo? Pokud vyloučíme vliv dobrého vína, slivovice, okurek, syrečků a dalších pochutin, krásných písniček či lepých děv a jejich silných protějšků, musíme konstatovat, že divadlu se daří. Hodně souborů, hodně inscenací - a s tím roste i kvalita. A Vyškov sám o sobě je i dobrým místem pro přehlídku - dopravně dostupný, řada prostor k dispozici, doprovodné aktivity, zázemí šesti (!) místních souborů, klub na noční individuální disputace či jiné hrátky anebo neúnavný organizátor Saša Novák - to vše skládá mozaiku dobré přehlídky. Jedné z letošních čtyř přehlídek, které na jižní Moravě aspirují na vybírání souborů na Šrámkův Písek (i když by výběr neměl být pro přehlídku tím hlavním) - celkem je avízováno kolem pětadvaceti inscenací.
Z tohoto počtu inscenací se ve Vyškově objevilo devět (nepočítaje doprovodná představení hostů, dětského souboru a skvostného „divadla práce“). A jak jednotlivá dílka ve stručnosti působila na nezaujatého diváka - porotce?
MÚZA Vyškov - „Dar moře“ Poetické téma Malé mořské víly bylo ve svém provedení pro sympatický soubor asi příliš velkým soustem. Neporadil si s nesouladem prostředků, ať již výtvarných, hereckých či tematicko motivačních.
PRKNO Veverská Bítýška - „...a Pelikáni v pustině“ Dvě aktovky Valentina Krasnogorova (Řekni mi o čem sníš a Pelikáni v pustině) o samotě. Komedie, při které mrazí. Ať již jde o střet snů ženy a muže v „komunální“ situaci, kteří se neslyší, či o souběžné příběhy osamocených lidí jak vystřižené z reálu, vyrůstá zde pro diváka nekonečná absurdita situace - přesně v duchu mistrů komedie: divák ani netuší, že se směje sám sobě.
TRDLA Vyškov - „Tři hry“ Tedy tři aktovky Arnošta Goldflama (Horor, Návrat ztraceného syna, Útržky z nedokončeného románu) propojené tématem manipulace, vyčlenění, hledání místa člověka ve společnosti, otázkami kolem vzbouření se či hlavního proudu, a to ve více rovinách. Nevyvážená stavba i prostředky v podstatě rozdělily inscenaci na dvě menší. Přesto o této inscenaci, až se usadí, možná ještě uslyšíme.
DŘEVĚNÝ KŮŇ Brno - „Brno 1899“ Pár drobných příběhů nalezených v novinách z doby před sto lety, které soubor, vybavený hráči a komiky od přírody, přetavil do celé inscenace. I když někdy trochu přetáhl a pevnější režie by nebyla na škodu, souboru se podařilo překonat úskalí archivní nudy i komunální roztříštěnosti a přinesl večer sršící nápady a energií. I použití němčiny v české interpretaci (tedy se spoustou chyb) zde nevadí, naopak přispívá k dobové atmosféře národnostně smíšeného města.
DIVADLO G Vyškov - „Jenom smrt“ Pohybové divadlo, jednoduchý příběh v řadě etud s rozdílnou mírou zajímavosti i kvality sdělování. Je cítit jak nedozrálost divadelního tvaru, tak obrovská potence souboru a smysl pro tvar. Řada neotřelých výtvarně pohybových nápadů.
TOHOČASU BEZPEŘÍ Brno - „SADOKRAMLE aneb KOLÍKOVÁ STORY“ Vlastní autorský příběh o samotě a vyčlenění, o hodnotách a „pošahanosti“ (všichni s sebou nosíme nějaké stigma) - a hlavně o vztazích a otázkách. Formálně vychází z dramatické hry, mnohé drobné nedokonalosti spíše technického rázu snadno převálcuje téma a jeho sdělování i forma paralelních příběhů, volnějšího zacházení s časem i prolínání světa dospělých a dětí.
KOČKODANI Brno - „VÝROČÍ“ Tedy Bankovní jubileum. Klasická Čechovova aktovka v klasickém podání. Klasicky silní představitelé mužských rolí (také jsou lépe napsáni), klasicky bezradnější ženy. Soubor vyniká hereckým potenciálem, podařilo se mu vypíchnout nadčasovost problému, přesah k nám.
GEDETEN Vyškov - „Bílá Belisa“ Poněkud netradiční zpracování textu F. G. Lor... (proboha, jak se ten Lorca píše ve 2. pádě?) Směs tragiky a komiky, hudební a až na drobnosti dokonale provedené představení, poznamenané premiérovou nervozitou.
DIALOG Brno - „Skleněný zvěřinec“ Herecká studie souboru, který si chtěl na vypreparovaném textu T. Williamse vyzkoušet tvorbu postavy. To se mu povedlo, v některých případech klobouk dolů - pro diváka, který přišel na inscenaci, však ledacos ze stavby chybí.
Celkově si odnáším z vyškovské přehlídky velmi mnoho příjemných dojmů (a asi téměř žádné nepříjemné). Například: živá hudba u většiny inscenací - to je dar. Chuť slyšet a poslouchat - to se týká povídání o představeních. Operativně vycházející zpravodaj i vlastní www stránky na slušné úrovni. Atd.
Možná by se dalo ledacos vylepšit, možná by se do odpoledne či časného odpoledne ještě nějaké to představení nebo seminář vešly (vždyť na některá představení by stačili i diváci z ostatních souborů), nicméně to už je věc Vyškova. Za to, co však zatím pro přehlídku provedl, mu přísluší vřelý dík.
Karel Tomas