Texty: SKALNÍKOVÁ, Eva: Divadlo In flagranti

Ústav divadelní a filmové vědy
Filozofická fakulta
Masarykovy Univerzity




Divadlo In Flagranti





Pro předmět
„Amatérské divadlo“
zpracovala: Eva Skalníková










Datum: 11.01. 2003





Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem tuto seminární práci vypracovala samostatně s použitím uvedených pramenů.


V Brně dne 11.01. 2003 Eva Skalníková
___________________________________________________________________

Záměrem mojí práce bylo ve stručnosti vystihnout a popsat existenci brněnského Divadla In Flagranti, pokusit se charakterizovat jeho vznik, působení a posléze
i zánik, v historických souvislostech a datech poukázat na jeho důležité momenty.

Strukturu této práce vymezuje sedm kapitol, které nesou názvy: Zabydlování, Název Divadla, Statut, Koncepce a skutečnost, Organizace v divadle, Nejúspěšnější inscenace, Závěr a Faktografie Divadla In Flagranti. Na závěr práce uvádím prameny, ze kterých jsem čerpala.


DIVADLO IN FLAGRANTI

Název Divadlo In Flagranti vznikl v březnu roku 1996 a patřil souboru, který tenkrát zkoušel a hrál v prostorách ZUŠ Veveří 133 v Brně. V divadelním studiu „V“ - což bylo označení divadelního studia dramatického oddělení - vedle sebe existovaly dva soubory: Jeden se jmenoval „Zrcadlo“. Dramaturgicky a režijně se na jeho podobě podíleli manželé Glozarovi.
Druhý soubor byl soubor Divadla In Flagranti. Tento soubor fungoval tak trochu odděleně
od subjektu školy, pod uměleckým vedením dvou hlavních lektorů: Jiřího - Miloslava Richtera a Mgr. Aleše Kučery.

Jiří - Miloslav Richter - dramaturg, režisér, lektor, absolvent ostravské konzervatoře - obor Činoherní herectví. Vedl hodiny herectví a divadelní teorie a současně dbal o existenci Divadla In Flagranti jako takového - jak po stránce umělecké, tak i provozní.

Aleš Kučera - absolvent oboru Muzikálové herectví na JAMU, vedl v divadelním studiu pohybovou průpravu.

Začátkem roku 1996 se mezi J. M. Richterem a Alešem Kučerou vyostřily profesní vztahy a v závěru sezóny 1996/97 J.M. Richter ze studia "V" odešel. Spolu s ním definitivně ukončilo spolupráci ještě asi dvacet dalších členů souboru. Tato skupina, která se oddělila z divadelního studia, vytvořila základ nového hereckého souboru.
V nadcházející sezóně 1997/1998 tak přišlo na brněnskou divadelní scénu nové divadlo - Divadlo In Flagranti.





Zabydlování:
Městská část Brno - sever, poskytla divadelním nadšencům k dispozici uzavřený, neužívaný objekt - původně kina Sibiř, později dabingového studia České televize, na Dukelské třídě 50, v Brně - Husovicích. Cílem tohoto kroku ÚMČ bylo zvelebení neutěšeného stavu budovy a rozšíření spektra kulturního života ve zmíněné městské části.
Když mladí divadelníci v červenci roku 1997objektem procházeli, bylo patrné, že nebude jednoduché proměnit starý, chátrající dům v budovu, která by odpovídala novým, technicky poměrně náročným požadavkům. Největším problémem se tak stal prostor pozdějšího divadelního sálu, který do té doby sloužil jako skladová místnost o několika kójích.
V nadcházejících letních měsících tato skupinka začala se stavebními úpravami. Je třeba si uvědomit, že pro potřebu divadla bylo třeba zcela zbudovat jeviště, znovu zprovoznit zvukařskou a osvětlovací kabinu, kde již nefungoval ani jediný přístroj a rozvod elektřiny byl naprosto nevyhovující, místy i nebezpečný. / Nebylo náhodou, že zvukařskou a osvětlovací kabinu na dlouhou dobu nahradil jakýsi improvizovaný box vystavěný z juty, který byl umístěn na ochoz nad hlediště /.
Vzduchotechnika byla zastaralá, světelný park téměř neexistoval, stejně jako opona, šály, či sufity. V konečné fázi příprav byla přivezena zakoupená sedadla z divadla Reduta v Brně / tč. již dlouhodobě uzavřeného /.
V průběhu všech stavebních úprav probíhaly zkoušky, neboť slavnostní premiéra staronového divadla v nových prostorách byla naplánována na 27. září 1997. Divadlo zahajovalo tuto svoji první sezónu inscenací "Císař Peer Gynt". Premiéra proběhla za účasti asi 16O diváků, z nichž velkou část tvořili zastupitelé městské části, zástupci médií, přátelé, rodiče a mecenáši divadla.

Název divadla:
J.M. Richter o názvu Divadlo In Flagranti říká:
„Naše divadlo chce být vždycky osobité, své. Chce být pokaždé přistiženo při činu - což předpokládá, že každá inscenace by měla být činem.“
Název „vznikl v dílně“ jednoho ze zakladatelů divadla, herce Pavla Vraného. Divadlo
In Flagranti / ještě ve starých prostorách na Veveří / uvedlo jako svoji první inscenaci v roce 1996 hru - Malý princ.
Statut:
Divadlo In Flagranti bylo založeno jako soukromá společnost, jejímž zakladatelem
byl J. M. Richter. Později, v lednu roku 2000 vzniklo Divadlo In Flagranti, o.p.s.

Koncepce a skutečnost:
Přestěhováním souboru do Husovic vzniklo nové generační divadlo In Flagranti, jehož trvání bylo odhadováno v horizontu jedné desítky let.
Od počátku bylo toto divadlo J.M. Richterem - jakožto jeho hlavním zakladatelem - nahlíženo, chápáno a prezentováno - jako "poloprofesionální". ( Toto zařazení bylo diskutabilní zejména zpočátku, kdy sice všichni zakládající členové, jakožto herci toho souboru, absolvovali minimálně 1. cyklus dramatické výchovy v některých z LŠU nebo ZUŠ, a většina z nich měla také krátkou praxi v divadelním studiu, nicméně klasické umělecké vzdělání na škole typu konzervatoře, JAMU, popř. DAMU, neměl ani jediný herec či herečka souboru Divadla In Flagranti ).
V pozdější době již sice byli najímáni profesionální herci / Jiří Papež, Jana Faitová,
Anna Stejskalová, apod. / a divadlo na některých projektech spolupracovalo s brněnskou konzervatoří, vč. dalších profesionálů z oboru / pí. Kloubková - choreografie ( Ameriko! ), M. Oslzlá - scénografie ( Dvojí hra ), K. Polívková - návrhy kostýmů ( Jak je důležité míti Filipa ), manželé Prof. a Prof. Lavičkovi, K. Albrecht a P. Dvorník - hudební spolupráce /, avšak ze svého balancování
na pomezí amatérů a "poloprofesionálů", se nikdy zcela nevymanilo.
To bylo dáno také nesourodostí hereckých výkonů v souboru. Tato nesourodost pramenila
z obrovské fluktuace lidí v divadle. Jakmile někdo ze souboru odešel, bylo samozřejmě zapotřebí najít okamžitou náhradu na uvolněné místo a odehrát naplánovaná představení. Někdy se tak dělo bez ohledu na reálné možnosti nově příchozího člověka. Znovu a znovu se tedy musel tvořit nový kolektiv a to se často neobešlo bez problémů.

Od prvopočátku bylo jisté, že do Divadla In Flagranti nebudou chodit diváci na "tváře".
Bylo tedy nutné nabídnout takové tituly, které přitáhnou diváckou veřejnost.
Již v prvních měsících své existence odstartovalo divadlo obrovský maraton. V průběhu první sezóny v Husovicích nasadilo divadlo třináct premiér a v novinách se objevovaly články -
"Jedna premiéra stíhá druhou". Toto vražedné tempo, trvalo bez větších výjimek, až do konce existence samotného Divadla In Flagranti / duben 2000 /.
Co se týče technických dispozic divadla a statistiky, byla kapacita sálu 212 míst
a návštěvnost od 16 - 75% kapacity sálu. Stálých členů divadelního souboru bylo 20, se všemi hosty souboru 48.
V průběhu tří sezón existence divadla byl patrný jeho rozvoj. Ať to bylo častější spoluprací souboru s profesionály nebo narůstající praxí, bylo zjevné, že se postupně některé prvotní nezdary organizačního charakteru a počáteční neznalost prostředí vytrácely. Zároveň se však, spolu se stoupajícími nároky na soubor, objevovaly nové problémy - jako: nedostatečné - zejm. technické - vybavení divadla, stupňující se časová náročnost ( s čímž souviselo např. odvolání všech průprav hereckého souboru - hlasové, pohybové i herecké průpravy ) a v některém směru stále nedořešené organizační záležitosti...
Přesto se Divadlo In Flagranti začínalo dostávat malými krůčky do diváckého povědomí.
O tomto divadle se často mluvilo jako o "divadle mladých pro mladé". Toto pojmenování začalo platit beze zbytku v době, kdy Divadlo In Flagranti zařadilo do svého programu dopolední představení pro školy. Poměrně často se tehdy stávalo, že ráno byla odehrána dvě představení
po sobě, a ještě téhož večera se hrálo představení třetí. Občas se nepovedlo dohodnout se školami stejný titul, takže se mezi oběma dopoledními představeními ještě rychle bourala a stavěla scéna, přeličovalo se...Takto bylo odehráno i třicet představení za měsíc. To vše se většinou muselo skloubit s druhým zaměstnáním, popř. školními povinnostmi všech členů divadla.
Je patrné, že podobné tempo se nedalo dlouho vydržet. Začaly se vršit problémy, projevila
se časová náročnost až neúnosnost celého tohoto divadelního shonu. Z toho také pramenily
( již ne tak zřídka se objevující ) osobní konflikty. A to vše bylo umocňováno neustálými finančními problémy.

Organizace v divadle
To, jak pevnou dramaturgickou koncepci Divadlo In Flagranti mělo, naprosto
nekorespondovalo s jeho organizační strukturou. Téměř všechny funkce v divadle, od zvukaře
až po šatnářku, vznikaly - takříkajíc - za "pochodu" a tato nesystematičnost se logicky přenášela
i na jeviště.
Zpočátku všichni dělali všechno, což jistě mělo svůj půvab, ale v nastoleném tempu již bylo neudržitelné. Když pak byly konkrétní úkoly rozděleny, často trvalo dlouhou dobu, než byly -
díky počátečnímu chaosu zvládnuty. Docházelo tak k polovičatostem v komplexní práci celého souboru.
Tato rozkolísanost měla, do jisté míry, podíl na konečném rozpadu divadla - lidé
se nedokázali přeorientovat na jiný způsob práce a často docházelo ke konfliktům. V důsledku toho, ale zejména pro nedostatek finančních prostředků, Divadlo In Flagranti v dubnu 2000, zaniká.
Je jen ironií osudu, že v době, kdy se Divadlo In Flagranti rozpadlo, již mělo vybudovanou jistou „diváckou obec“ a lze říci, že již nebylo zcela neznámým pojmem v oblasti kultury v Brně.

Nejúspěšnější inscenace
Divácky nejúspěšnější inscenací, která v divadle vznikla, byla bezesporu inscenace Účastníci zájezdu.
Dramaturgicky se na úpravách tohoto populárního románu Michala Viewegha podílel
Jiří M. Richter. Společně s autorem upravili román pro možnosti divadelního představení.
V této inscenaci bylo na jevišti / o velikosti 40m2 / 25 lidí najednou. Navíc, jedna třetina hry
se odehrávala v autobuse. Tento fakt byl režijně poměrně dobře vyřešen 25 kusy různě velkých kostek z tvrzeného polystyrenu. Každý z herců si po celou hru "hlídal" svoji kostku, která v autobuse představovala sedadlo, v jiných obrazech nahrazovala stůl, židli... což bylo vzhledem k poměrně malému prostoru za šálami poněkud krkolomné, představíme-li si v některých scénách ( na nepříliš velkém prostoru v zákulisí ) i 23 lidí s kostkami a s dalšími rekvizitami.
V inscenaci bylo použito civilního líčení a civilního oblečení. V drobných detailech pomáhalo postavy lépe charakterizovat, místy i karikovat ( např. součástí doplňků dvou stařenek Šarloty
a Helgy byly zubní protézy, neelegantní literární kritička Košťálová si do moře brala gumovou koupací čepici ). Divácky velmi populárním prvkem bylo v 7. obraze „koupání v moři“, kdy herci postupně přicházeli na jeviště v plavkách.
Hudební složku tvořily nahrávky různých hudebních stylů od populární hudby, přes disco, které střídala opera či tango.
Herecký projev byl po většinou vyrovnaný, za všechny herecké výkony lze jmenovat
např. Dagmar Kreutzerovou v roli Helgy, Petru Siklenkovou v roli Šarloty, Michaelu Mikulíkovou v roli Pamely nebo Roberta Kotziana coby poslance parlamentu. Ve hře byla jedna dětská role ( role syna poslance parlamentu ), kterou velmi dobře zvládnul Jan Kolegar.
Inscenace Účastníci zájezdu trvala 2 hodiny 15 minut a měla 1 přestávku. Díky svojí úspěšnosti byla hrána až do sezóny 1998/1999.

Závěr:
Divadlo In Flagranti, od doby svého vzniku až do svého uzavření, prošlo ( přes zdánlivě krátkou dobu svého trvání ) velkým přerodem, a to hned v několika rovinách.
Za prvé: Ze studia dramatické výchovy vzniklo Divadlo In Flagranti jako soukromá společnost, ještě bez své vlastní stálé divadelní scény. Po uplynulé sezóně se toto divadlo přesunulo do Husovic na Dukelskou tř. 50, kde již mohlo začít fungovat ve vlastních prostorách.
Za druhé - po přestěhování změnilo Divadlo In Flagranti svůj statut ze soukromé společnosti na obecně prospěšnou společnost.
A za třetí - z anonymního dramatického kroužku vzniklo divadlo, jež si postupem času vydobylo svoje místo na brněnské divadelní scéně.
Podle mého názoru bylo toto divadlo vnímáno u odborné veřejnosti zpočátku spíše kriticky
( v souvislosti s převládajícím názorem, že v Brně je divadel dostatek ). U diváků šlo spíše o pochopitelnou podezřívavost z něčeho nového a neznámého. Přibližně v polovině druhé sezóny bylo možno říci, že se situace poněkud uklidnila a stabilizovala. Na představení již začali chodit diváci, kteří divadlo znali a věděli, co dokáže nabídnout. Zároveň už Divadlo In Flagranti nebylo neznámým pojmem ani v okruhu divadelních kritiků a vědců.
Toto generační divadlo se svým působením na brněnské divadelní scéně zapsalo především jako divadlo, které svým osobitým projevem nabízí nejen díla klasická, ale i moderní dramatizace
a svojí tvorbou se snaží zaujmout co největší část diváckého spektra.

Faktografie Divadla In Flagranti:
Režiséři :
Jiří M. Richter
Dagmar Kreutzerová
Monika Durajová
Miloš Bednář
Dušan Přidal
Michal Kolář
Mgr. a Mgr. M. Štěpitová - Klaučo

Někteří herci Divadla In Flagranti:
Monika Durajová, Iva Pazderková, Jiří Harnach, Jan Novotný, Petra Siklenková, Tomáš Hudeček, Petr Gajdoš, Tomáš Indra, Michaela Mikulíková, Zuzana Helísková, Eva Daníčková, Petr Horák, Lenka Zajícová, Vlasta Žáčková, Adam Krutiš, Jiří M. Richter, Monika Durajová, Miloš Bednář, Dagmar Kreutzerová, Petr Žaloudek, Irena Vychopeňová...

Některé významné inscenace Divadla In Flagranti:
Play Faust - režie Jiří M. Richter (prem. 3.5.1997)
Báj - Jiří M. Richter (prem. 13.12.1997)
Jak je důležité míti Filipa - režie Michal Kolář (prem. 14.2.1998
Ze života hmyzu - režie Jiří M. Richter (prem. 7.3.1998)
Charleyova teta - režie Jiří M. Richter (prem. 7.4.1998)
Účastníci zájezdu - režie Jiří M. Richter (prem. 16.5.1998)
Noc na Karlštejně - režie Miloš Bednář (prem. 26.9.1998)
Dalskabáty, hříšná ves - režie Dagmar Kreutzerová (prem. 21.a 22.12.1998)
Ameriko! - režie Mgr. a Mgr. M. Štěpitová Klaučo (prem. 9.10.1999 )
Nebe na zemi - režie Jiří M. Richter (prem. 6.11.1999)
Dvojí hra - režie Dagmar Kreutzerová (prem. 28.3.2000)

Prameny, ze kterých bylo čerpáno:
Archiv Divadla In Flagranti.
Osobní rozhovor s bývalými členy divadla In Flagranti - Dagmar Kreutzerovou, Petrou Siklenkovou, Jiřím Harnachem.