Texty: 2000 AS, č.2, Radim Svoboda

Resuscitace se zdařila, stav pacienta je však nadále vážný.
Na okraj regionální západočeské loutkářské přehlídky, která proběhla v Plzni 26.března 2000.

Ačkoliv byly v minulosti Západní Čechy krajinou, kde se amatérskému loutkovému divadlu poměrně dařilo, zdálo se, že letos nezbude zájemcům z této oblasti nic jiného, než se ucházet o přízeň poroty na přehlídce principála dr.Slunéčka v pražském divadélku Jiskra. Plzeňský soubor Rámus se však statečně rozhodl vzít osud západočeské přehlídky do svých rukou a uspořádat ji svépomocně ve svojí domovské ZUŠ, za přispění triumvirátu porotců, kteří byli ochotni chopit se (možná až příliš přísně, jak vyplyne z následujícího textu) svých funkcí, jako čestné služby a povinnosti.
Přehlídka se konala v příjemném prostředí 5. ZUŠ v Plzni Lochotíně a nabídla divákům 2 (slovy dvě) představení, vzájemně spolu spřízněná postavou vedoucí Zdeny Vašíčkové. V prvním z nich se představil soubor dětí ve školním věku, který si říká Štafle na knoflík. Ve druhém pak skupina svébytných jedinců, převážně školnímu věku odrostlých pod názvem Rámus. V obou případech šlo o autorské divadlo s výrazným vkladem jednotlivých účastníků (herců), obě představení vycházejí z literární inspirace. Je zřejmé, že aktéři v obou případech vědí o tom, co chtějí divákovi sdělit a snaží se k tomu najít adekvátní postupy bez ohledu na úzce chápaný pojem loutkovosti (zcela určitě neuznávají dogma zavedené mezi některými loutkáři, že čím více nitěmi je kašpar navázán a čím jsou ty nitě delší, tím je divadlo loutkovější).
Představení hrané dětmi má název Duhová jiskra a je koláží mytologických příběhů vyprávěných Danielou Fischerovou zasazených do rámu povídky o lidech ze dna společnosti od Roberta Fulghuma. Jednotlivé příběhy jsou rozehrávány předměty, které patří žebrákům - nedobrovolným obyvatelům parku. Sympatické představení budilo dojem, že těžiště práce při přípravě inscenace leželo v prozkoumávání tématu a hledání porozumění a stanovisek k němu, nikoliv v jeho zdivadelnění.
Dospělý soubor Rámus uvedl inscenaci Podobizna, vycházející volně z Gogolovy předlohy. Pro zasazení původního příběhu je vytvořen rámec, v němž se bohatý sponzor snaží zkorumpovat hrající soubor ve prospěch svých estetických představ o opravdovém umění. Během představení se výrazové prostředky souboru „nedobrovolně„ mění v důsledku „společenské objednávky„. Od hry s předmětem, až po muzikál nejhrubšího zrna. Soubor působí nejjistěji v okamžicích parodie a nadsázky, zatímco rozdíl mezi čistým a nezkorumpovaným tvořením a zaprodáním se penězům je sdělen spíše verbálně, než v nasazení a síle divadelního ztvárnění jednotlivých fází.
Krutá porota ve složení M. Vydrová, L. Richter a R. Svoboda se rozhodla neposlat na Chrudimskou přehlídku přímo žádné z představení s tím, že Podobizna by přicházela s ohledem na akcent a zdařilost jednotlivých divadelních technik použitých v inscenaci v úvahu pro širší výběr, resp. jako inspirativní představení.
Závěrem lze jen popřát letošním organizátorům, aby neztratili chuť ani do života, ani do hraní a ani do pořádání přehlídky v příštím roce.

V Praze 11. dubna 2000 Radim Svoboda

Resuscitace se zdařila, stav pacienta je však nadále vážný.
Na okraj regionální západočeské loutkářské přehlídky, která proběhla v Plzni 26.března 2000.

Ačkoliv byly v minulosti Západní Čechy krajinou, kde se amatérskému loutkovému divadlu poměrně dařilo, zdálo se, že letos nezbude zájemcům z této oblasti nic jiného, než se ucházet o přízeň poroty na přehlídce principála dr.Slunéčka v pražském divadélku Jiskra. Plzeňský soubor Rámus se však statečně rozhodl vzít osud západočeské přehlídky do svých rukou a uspořádat ji svépomocně ve svojí domovské ZUŠ, za přispění triumvirátu porotců, kteří byli ochotni chopit se (možná až příliš přísně, jak vyplyne z následujícího textu) svých funkcí, jako čestné služby a povinnosti.
Přehlídka se konala v příjemném prostředí 5. ZUŠ v Plzni Lochotíně a nabídla divákům 2 (slovy dvě) představení, vzájemně spolu spřízněná postavou vedoucí Zdeny Vašíčkové. V prvním z nich se představil soubor dětí ve školním věku, který si říká Štafle na knoflík. Ve druhém pak skupina svébytných jedinců, převážně školnímu věku odrostlých pod názvem Rámus. V obou případech šlo o autorské divadlo s výrazným vkladem jednotlivých účastníků (herců), obě představení vycházejí z literární inspirace. Je zřejmé, že aktéři v obou případech vědí o tom, co chtějí divákovi sdělit a snaží se k tomu najít adekvátní postupy bez ohledu na úzce chápaný pojem loutkovosti (zcela určitě neuznávají dogma zavedené mezi některými loutkáři, že čím více nitěmi je kašpar navázán a čím jsou ty nitě delší, tím je divadlo loutkovější).
Představení hrané dětmi má název Duhová jiskra a je koláží mytologických příběhů vyprávěných Danielou Fischerovou zasazených do rámu povídky o lidech ze dna společnosti od Roberta Fulghuma. Jednotlivé příběhy jsou rozehrávány předměty, které patří žebrákům - nedobrovolným obyvatelům parku. Sympatické představení budilo dojem, že těžiště práce při přípravě inscenace leželo v prozkoumávání tématu a hledání porozumění a stanovisek k němu, nikoliv v jeho zdivadelnění.
Dospělý soubor Rámus uvedl inscenaci Podobizna, vycházející volně z Gogolovy předlohy. Pro zasazení původního příběhu je vytvořen rámec, v němž se bohatý sponzor snaží zkorumpovat hrající soubor ve prospěch svých estetických představ o opravdovém umění. Během představení se výrazové prostředky souboru „nedobrovolně„ mění v důsledku „společenské objednávky„. Od hry s předmětem, až po muzikál nejhrubšího zrna. Soubor působí nejjistěji v okamžicích parodie a nadsázky, zatímco rozdíl mezi čistým a nezkorumpovaným tvořením a zaprodáním se penězům je sdělen spíše verbálně, než v nasazení a síle divadelního ztvárnění jednotlivých fází.
Krutá porota ve složení M. Vydrová, L. Richter a R. Svoboda se rozhodla neposlat na Chrudimskou přehlídku přímo žádné z představení s tím, že Podobizna by přicházela s ohledem na akcent a zdařilost jednotlivých divadelních technik použitých v inscenaci v úvahu pro širší výběr, resp. jako inspirativní představení.
Závěrem lze jen popřát letošním organizátorům, aby neztratili chuť ani do života, ani do hraní a ani do pořádání přehlídky v příštím roce.

V Praze 11. dubna 2000 Radim Svoboda