Texty: 2000 AS, č.2, Karel Vostárek

Poutníče zvěstuj Lakedajmonským... aneb Marathón v Jesličkách.

Regionální loutkářská přehlídka s nominací na 49. LCH v divadle Jesličky v Hradci Králové byla skutečným maratónem. Během soboty a neděle prvního dubnového týdne jsme shlédli 21, slovy: dvacetjedna představení. Uff! Škála přihlášených souborů byla velmi rozmanitá.
„Defilovali“ před námi tradiční loutkáři, dětské a mládežnické soubory, vedle ostřílených koryfejů divadla jednoho herce i dvanáctihlavé „ansámblovky“. Hrálo se s marionetami na nitích, na drátě nebo s maňásky či netradičními loutkami z ponožek a loutkami „při představení“ upletenými, s umělohmotnými „igráčky“, s marotami a také i s maskou.
LS Had, Hradec Králové: O perníkové chaloupce
Úprava textu , režie i scénografie: M.Kužel.
Základní problém inscenace tví ve scénáři a režii.Text rádoby vtipně parafrázuje tradiční pohádku, ale vysublimovala z něj základní dramatičnost. Mizanscény nejsou vystavěny tak, aby byly patrné alespoň vztahy v situacích, dění zůstává na úrovni primitivního aranžmá: „Ty přijdeš z leva a on zprava a budete si povídat“. Představení, ve kterém nenastane ani jedna dramatická situace, přestává být divadlem. Zbývá jen zavřít oči a poslouchat známou pohádku. V takovém případě je možno považovat za klad monotónní syntezátorové melodie, které spolehlivě uspí. Divák, posilněn vydatným spánkem procitne, až se rozsvítí v sále. Nespavcům lze představení vřele doporučit.
LS PECH, Divadlo Jesličky, Hradec Králové: Koťátko a pentlička
Režie: J. Polehňa. Hraje: Z. Pecha.
Divadlo jednoho herce. Zdánlivě banální příběh ztracené pentličky poměrně vtipně zahraný. Mladý protagonista byl velmi dobře herecky disponován. Škoda, že rámec (zdánlivá znuděnost baviče dětí) nijak nekorespondoval s dějem příběhu a že se režisér nevěnoval více propracování drobných situací.
Tak co? ZUŠ Chlumec n.C. - J. Žáček: O Kašpárkovi
Úprava: J. Dvořáčková, R. Hlubučková. Režie a scénografie: R. Hlubučková.
Dobře uchopený Žáčkův text, příjemné a kultivované představení dětí ze základní umělecké školy a jejich vedoucí R. Hlubučkové. Naprosto jednoduchá scéna ze dvou židlí přehozených látkou, dekorace tvoří dětmi pomalované krabice. Hraje se marionetami na drátě. Představení má rytmus, situace, vtip, herci hrají s nadhledem. Retardující je pouze opona přestaveb a dvojí konec, kdy se zbytečně nepropojí ukončení příběhu a rámce.
LS Na židli, Turnov - E. Gruberová: O Koblížkovi
Úprava: kolektiv. Režie: P. Záruba. Scénografie: Küdelová, Záruba.
Švec a čert - Úprava a režie: kolektiv.
Na první pohled mě zaujala výtvarná úroveň obou tradičních maňáskových představení. Je možno pouze litovat, že režie nedosáhla vysoko nastavené laťky výtvarna. Nedokázala si poradit s dramatickou výstavbou situací tak, aby využila akční přirozenosti maňásků. Více se toho na scéně namluví než uhraje.
LS Mravenec Žamberk - O.Strnadová: Jak Franta na čerchmanty vyzrál
Režie a scénografie: O. Strnadová.
Křepelky, ZUŠ Žamberk - Lidové písničky a říkanky: Na tom našem dvoře
Režie a scénografie:O. Strnadová.
V obou představeních jde o zcela zřejmou a vykrystalizovanou poetiku umělecké osobnosti vedoucí obou souborů Olgy Strnadové, které se podařilo vytvořit v těchto představeních obdivuhodnou jednotu všech prostředků. Režie, scénografie, hudba i herectví zde tvoří onu kýženou zcela samozřejmou celistvost uměleckého sdělení. Je také zřejmé nenásilné vedení dětských herců, kteří jsou schopni s loutkou a předmětem vytvářet vtipné a nápadité situace.
Oceňuji i odvahu k „novátorství“ jak při volbě, tak při práci s výtvarnou stránkou obou představení. Paradoxně právě zdánlivá jednoduchost a prostota použitých prostředků dává prostor pro tvorbu. Texty obou představení je také nutno zmínit, protože volba i úprava jsou pozoruhodné a dávají tušit invenční přístup.
LS POLI, Divadlo Jesličky, Hradec Králové
J. Polehňa: O posvícení v Hudlicích aneb Oldřich a Božena
Divadlo dvou herců „s loutkou“. Představení zkušených loutkářů, které mělo bezesporu jistou „standardní“ úroveň, ale ničím „nepřekvapilo“. Naopak například rámec vstupu byl zcela samoúčelný a neměl žádné opodstatnění ve hře samotné, ani v situacích či způsobu inscenování. Jistou výtvarnou úroveň měly pouze dřevěné marionety na drátě, které svou přítomnost opíraly snad jen o to, že jde o tradiční „loutkárnu“, hraním mě o nutnosti své přítomnosti na scéně nepřesvědčily.
LS BOĎI Jaroměř - J. Dvořáčková: Starý příběh jaroměřský
Režie: J.Dvořáčková.
V podtitulu se píše: „Loutkový příběh o sličné panně Sidónii, jejích nápadnících, prostořeké služce Anně, ale především a hlavně o tajuplných věcech, které s sebou kouzelná svatojánská noc přináší.“ Na scéně je „staré“ rodinné loutkové divadélko, ve kterém se odehrává příběh pomocí tradičních marionet na drátě od Jiřího Preclíka. Vše uvádí Kašpárek, který stojí na židli vně příběhu a teprve ve druhé polovině se zapojí přímo do dění. Je příjemné sledovat příběh, který je jaroměřským souborem hrán se zaujetím, ale i s jistým nadhledem. Základ úspěchu, zdá se, tkví v dobrém dramatickém textu Jany Dvořáčkové, ale i její výkon v roli služky Anny stojí za shlédnutí. Nápadité je využití loutky „dupáka“ jako nevítaného a neodbytného nápadníka. Jistě je ještě možné zapracovat na určité mechaničnosti a formálnosti hudebních vstupů.
GOGO&CHRU CHRU, Svitavy - Gogo&Chru Chru: GOGO& CHRU CHRU
Režie a scénografie: Gogo & Chru Chru. Spolupráce: R. Selinger a J. Mandlová.
Ryzí divadelnost a imaginace, radost z tvorby, z hraní a hraní si. Odvážné vykročení do nejistoty umění, „sáhnutí po slepu“, nahmátnutí, cvak, a je světlo! To vše je radostně „černá“ inscenace, která vyrostla na zahrádce tradiční rakvičkárny. Nezalekne se a v rozmachu téměř „Shakespearovského“ eklekticismu sahá nebojácně po „vedeném divadle“ a kamkoli se jí po právu tvorby zamane. To, že třem mladým a evidentně nadaným protagonistům nevychází vše na 100% nijak neubírá inscenaci na síle. Nenechte si to ujít!!!
Dramatická školička Svitavy - K. Šefrna: Putování za Sněhurkou
Režie a hudba: K. Šefrna. Scénografie: K.Šefrna a kol.
„Světlo stojí na místě a my jsme rychlejší“ konstatuje jeden ze tří (a více) trpaslíků, kteří vstoupili do rolí Dlouhého, Širokého i Bystrozrakého a putují za princeznou. Na cestě za vysvobozením princezny, která stále tvrdí: „Já su zakletá“, jim hází klacky pod nohy zlý čaroděj spolu se svým potměšilým kocourem Karlem a spacím kořenem Blaníkem. Kam se však všichni hrabou na trpaslíky. To je milá a povedená kompilace dvou známých pohádek z pera Karla Šefrny, hraná „bandou“ milých „puberťaček“. Neutuchající divadelní invence nestárnoucího Karla Šefrny ve spojení s takto dynamickým kolektivem nás téměř přesvědčí o věrohodnosti a pravdivosti hesla, jež zaznělo z úst rozdováděných protagonistek: „Budeme dělat kravál a budeme hrát jazz!“ Nerad bych opominul i výpravu a loutky, neboť oboje spadá do již zmíněné oblasti invence. Možná to od Karla Šefrny už bereme příliš samozřejmě, nebo ne?
LS Bifule, Divadlo Jesličky, Hradec Králové - J. Foglar: Rychlé šípy
Úprava a režie: J, Jelínek, K. Bělohlávek.
Zdánlivě zanedbatelná patnáctiminutová drobnička. Nedejme se však zmýlit „jednoduchostí“ použitých prostředků: pomalovanou krabicí z vlnité lepenky, loutečkami z „igráčků“, které mají vražený drát v hlavě a skautskými uniformami. Jde tu skutečně o vážné a velké věci, jako je „Přátelství, Láska a Zrada“. Kdosi slavný (snad Franz Kafka) řekl: „Paradox a absurdita, toť synonyma pravdy.“ Myslím si, že inscenátoři vyrazili správným směrem a svérázně za uchopením současného mýtu. Při tomto pohledu na skauting si myslím, že to s ním zatím nevypadá tak nejhůře.
Jůlie, Dramatická školička Svitavy - Jůlie: Zrcadlení
Režie: J. Mandlová. Scénografie: Jůlie. Hudba: M. Křivánková.
Divadlo jedné masky a pohybu - pantomima pracující výrazně se světlem.V podstatě jednoplánový příběh, který lze chápat jako generační výpověď protagonistek. Jednoznačně nastolená teze o odmítnutí konformity, hledání smyslu existence a místa ve společnosti. Napětí a atmosféru tvoří hlavně hudební nahrávka a výrazné svícení dvěma reflektory na stojanech, umístěnými přímo na jevišti.
LS Bifule, Divadlo Jesličky, Hradec Králové - O. Wilde: Oskarky
Úprava a režie: Z. Krausová, J. Jelínek.
Základní a nosný půdorys pro osobité pojetí montáže Wildova „Cantervilského strašidla“ tvoří činoherní plán sluhy a služky. Jejich vzájemný citový vztah se klene od jednoho psacího stolku napříč přes celou scénu ke druhému, „ve vzdálenosti mnoha kilometrů“ a předkládá „loutkové menu“ Wildova příběhu na pohyblivých servírovacích stolcích jako čaj o páté. Tak, jako se přibližují a vzdalují dějiště s loutkami v rámci hry, svítá a opět pohasíná naděje na naplnění lásky vždy „korektních“ lokajů.
Loutková scéna Dětem pro radost, Náchod: Kašpárkovy čertoviny
Úprava a režie: D. Šárka.
Schweigstillův text z časopisu Srdíčko z roku 1920. A opravdu, jako by se zastavil čas. Zvuk syntezátorového orchestrionu navodí atmosféru očekávání, opona se otevírá, objeví se loupežník, a místo aby loupil, začne žvanit a žvanit. Potom si to „přišupajdí“ Kašpárek a „mrcasí“ se před papírovou „secesní“ kulisou a slovo plyne po slovu, ale nic se na scéně neděje. Sem tam padne opona a mnohému z diváků hlava.
BRUM Broumov: Ženich pro čertici
Úprava: J. Dařbuján. Režie: F. Macháček.
Představa, že pookřeji na dalším představení, bohužel nevyšla a já opět musel svést heroický souboj se svými „třistapudovými“ víčky, aby mé unavené oko spatřilo plandající kulisy a „levitující“ marionety na niti, postrádající jakoukoli schopnost „reálného“ pohybu. „Huňá huňá“ zdravila čertice ševce a vytýkala mu, aby „nekukulíkoval“ a stal se už konečně čertem. Nemohl jsem uvěřit svému oku. Připomnělo mi to známý vtip, ve kterém se ptá Khon Roubíčka: „Tak co, jaký byl Lohengrin?... Ále co jim mám povídat, v půl dvanáctý kouknu na hodinky a ono bylo čtvrt na devět“!
Čmukaři, Turnov - Ipser, Weisová, Zemenová: Pletené pohádky
Režie: Ipser, Weisová, Zemenová. Scénografie: Ipser.
Začínám se bát. Doběhnu do cíle? Vydržím nápor „jedenadvaceti kilometrů“ maratónu v Jesličkách? Ach, krize sedmnáctého kilometru. Budu ještě schopen vnímat inscenaci, která mě upřímně nadchla před ??? lety? Mám opravdu strach. A s touto obavou usedám, už po sedmnácté, naštěstí na tvrdou židli hlediště v Jesličkách.
Ale divadlo začne jako hokejový zápas, ve kterém padají góly přímo z buli. Než se stačím rozkoukat a zavzpomínat, jak že to hráli před lety, otřásám se smíchy spolu s celým sálem. Útok na naše bránice je veden s brilantní kombinací a skvělou nahrávkou na smeč. Hra má spád, vtip a hráči mají skvělou „techniku hole“. Hraje se na čtyři čtvrtiny, tedy čtyři pohádky, kde Koza, Kůzle ,Vlk, Liška, Zajíc a Mravenec mají roli „mužstev - útočníků a obránců“ a Jarda a Romana vystupují coby „nehrající trenéři“. Než se kdo z nás naděje je tu „závěrečný hvizd“ a tribuny bouří nadšením. Byla to skutečně skvělá hra! Skvělá režie celého zápasu. Se slzami smíchu v očích si vybavuji i „dresy“ loutkového mužstva a musím po právu konstatovat, že také ony připravily mnohé gólové šance a nic nepopletly. Ať žijí Čmukaři!
Tak co? ZUŠ Chlumec n. C.: Pohádka
Úprava: R. Hlubučková, Š. Pikařová. Režie: R.Hlubučková.
Jednoduchý příběh Červené Karkulky, jednoduchoučké loutky z komolých kornoutů, jednoduše a nápaditě rozehrává na jednom stole jedna herečka. Budiž jí čest (jedna jednoduchá).
Tak co? ZUŠ Chlumec n. C. - P. Šrut: Jim
Režie: R. Hlubučková. Úprava a scénografie: kolektiv.
Mini příběh malinkatého chlapíka. Opět se hraje „loutkami“ na stole. Hraní však nedosahuje úrovně předcházející pohádky. Kulhá temporytmus a herci spolu „málo“ komunikují.
ŠÍRO, MŠ Lázně Bělohrad - Z. Svěrák: Tatínku ta se ti povedla
Režie: Zívrová, Grohová. Scénografie: kol. Hudba: Z. Svěrák, J. Uhlíř.
Musím konstatovat, že Bělohradští se skutečně ničeho nezalekli a tak se „v klidu“ prolíná hra loutek s činohrou a hrou s předmětem. Prolínají se také žánry. Mísí se naturalismus se symbolikou. Nad vším se, nikým zjevně nevolán, vznáší duch Woodyho Allena s potutelným úsměvem, neboť ví, že si ho dosud nikdo z protagonistů nevšiml a také asi nevšimne. Na tomto místě bych použil větu z inscenace: „Když není pes, musí stačit kámen“. Vlastně chybí málo a bylo by to geniální představení, ale chybí.
LS Radost, Červený Kostelec - Y. Maufred: Krásná Amaranta
Úprava: A. Hlavatá. Režie: J. Dvořák. Scénografie: P. Petira. Hudba: J. Horák.
Původně dobrodružný, téměř snad detektivní příběh, hraný válcovitými loutkami na stole uprostřed scény. Herci „hrají“ se zaujetím. Komunikace a sdělení se však, bohužel, nehraje přes loutky. Loutky svým tvarem připomínají spíše hospodské půllitry. Způsob použití, jakoby náhodná gestikulace a stvrzování slova úderem do stolu, dělá z loutek rekvizitu. Proud řeči se valí z jeviště, ale akce zůstává na nule. Když je nakonec nejdramatičtější situace „odehrána“ mimo scénu a to co se stalo se pouze odvypráví, jsou už opět má „ třístovková“ víčka k neudržení a těžknou dále a dále.
Z "rozjímání" o vysoké úrovni právě končící regionální přehlídky mě „vytrhne“ konec představení a já jsem šťastný, že ještě žiji.
Je myslím patrno, že celá přehlídka měla velmi vysokou úroveň, což se také snažila porota vyjádřit udělením nebývalého množství ocenění jednotlivcům a cen za inscenace: souboru Mravenec Žamberk za inscenaci Jak Franta na čerchmanty vyzrál, souboru Křepelky Žamberk za inscenaci Na tom našem dvoře, souboru BOĎI Jaroměř za inscenaci Starý příběh jaroměřský, souboru GOGO & CHRU CHRU Svitavy za imaginativní inscenaci GOGO & CHRU CHRU, souboru BIFULE Jesličky za svérázné inscenování novodobého mýtu v představení Rychlé šípy, souboru Čmukaři Turnov za inscenaci a herectví s loutkou v představení Pletené pohádky.
Porota nominovala na celostátní přehlídku 49. Loutkářskou Chrudim blok představení souborů: LS Mravenec Žamberk a LS Křepelky Žamberk a dále doporučila do širšího výběru soubory v tomto pořadí: LS Čmukaři Turnov, GOGO & CHRU CHRU Svitavy, BOĎI Jaroměř, Dramatická školička Svitavy (Putování za Sněhurkou), LS BIFULE Jesličky Hradec Králové (Oskarky), Dramatická školička Svitavy Jůlie (Zrcadlení), LS BIFULE Jesličky Hradec Králové (Rychlé šípy).
Tento článek nechce být porotcovským hodnocením, ale pouze divadelní impresí. Vždyť „soustředěný útok“ představení, nebyl daleko od perské převahy u Thermopyl a při psaní těchto řádek si připadám tak trochu jako Leonidas u skály. Možná jsem zde často použil silných slov, snad i tvrdých přirovnání. Omlouvám se za to všem, kterých jsem se chtě nechtě dotkl. Navzdory svým výrokům si totiž myslím, že kdokoli se pustí do divadelní práce a je ochoten ji ukázat druhým, je hoden obdivu už za odvahu nést vlastní kůži na trh.
Karel Vostárek