Texty: UNIMA, Historie vzniku a chronologie vývoje.

Jaký byl vlastně význam loutkového divadla na konci 20. let, když UNIMA vznikla ? Pro odpověď se pokusíme vrátit o několik desetiletí zpět. V té době existovaly celkem čtyři národní loutkářské organizace:
- v Československu Masarykův Lidovýchovný ústav v Praze, který kolem sebe soustřeďoval 3000 amatérských loutkářských souborů a spolků a zákonitě navazoval na činnost Českého svazu přátel loutkového divadla založeného již v r. 1911!,
- ve Francii společnost "Nos Marionnettes" /Naše loutky/, kterou založil Gaston Cony,
- v Německu v r. 1921 dílčí kulturní asociace "Théatre de marionnettes" /Loutkové divadlo/ propagující loutkové divadlo při Asociaci divadel,
- v Anglii spolek "The Puppet and Model Theatre Guild", který byl založen v r. 1925. /Americké sdružení "Marionnettes Fellowship of America" vzniklo až v r. 1930!/.
Pouze ve dvou zemích existovaly loutkářské časopisy:
Nejstarší byl "Loutkář" /"Český loutkář"/, redigovaný od r. 1912 Jindřichem Veselým pro Český svaz přátel loutkového divadla v Praze a od r. 1925 časopis "Naše loutky" redigovaný dr. J. Bartošem a vydávaný A. Münzbergem rovněž v Praze.
V Německu vycházel od r. 1923 "Das Puppentheatre" /Loutkové divadlo/ pod vedením dr. Alfreda Lehmanna /redigoval již v ro. 1921 loutkářské zprávy nazvané "Mitteilungen der Leipziger Puppenspiele", které v listopadu 1928 převzal Otto Link/.
/Loutkářská ročenka vydávaná v Americe Paulem McPharlinem "Puppetry yearbook" začala vycházet až v r. 1930/.
Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi zaujímalo Československo, nazývané ve světě "rájem loutkového divadla", výjimečné postavení svými dvěma časopisy, firmami vyrábějícími loutky i tištěné dekorace, specializovanými obchody s loutkami, vydávanými texty loutkových her, reoretickými studiemi, amatérskými loutkářskými soubory při školách, loutkářskými sjezdy, kurzy i výstavami, Skupovým profesionálním loutkovým divadlem atd
Nikde ve světě však neexistovala instituce, která by pro loutkáře zprostředkovávala mezinárodní informace či mezinárodní komunikaci v tomto oboru. Její potřeba však byla čím dál tím zřejmější. Založení mezinárodní loutkářské organizace jako první navrhl pařížský novinář Paul Jeanne a už v září r 1928 se v Baden-Badenu odehrály první přípravné rozhovory mezi Němci, Francouzi a Čechy. Několik měsíců poté, v květnu 1929, se v Praze schází sjezd českých a slovenských loutkářů a během něj se odehrály historické události.
"…. Sotva rok po svém ustavení uvedlo se Loutkářské soustředění tím, že na květnové dny r. 1929 svolalo do Prahy sjezd českých a slovenských loutkářů a zároveň připravilo v Praze- Holešovicích přehledně koncipovanou a velkolepě obeslanou loutkářskou výstavu instalovanou svépomocně v několika veletržních pavilónech tzv. Nového výstaviště, kde dnes stojí holešovický Parkhotel.
Sjezd zasedal v sobotu 18. května a v pondělí 20. května 1929 v přednáškovém sále Ústřední městské knihovny, na výstavišti v pavilónu Favorit-filmu probíhal v neděli 19.5.1929 referentsky vybraně obsazený a výborně navštívený kurz loutkářské teorie a praxe. Program třídenního setkání pak doplňovala představení a prohlídky předních loutkových divadel a přečetná vystoupení dalších domácích a také zahraničních hostí, tj. souborů, skupin, dvojic a sólistů. Celá akce, zahájená v sobotu 18.5. vernisáží výstavy, skončila 20.5. pestrým večerem ve velkém sále Měšťanské besedy ve Vladislavově ulici.
Zlatým hřebem těchto "loutkářských letnic" stala se ovšem výstava, která přilákala přes 50 000 domácích návštěvníků a stovky zahraničních zájemců. Rekordní návštěvnost zaznamenaly však i všechny ostatní akce.
Jednou z nich byla v pondělí 20. máje 1929 návštěva budovy Ústřední městské knihovny, kde v suterénu křídla v Žatecké ulici bylo před pěti měsíci otevřeno na tehdejší dobu reprezentačně vybavené amatérské divaadlo "V říši loutek", založené už 9 let předtím a i v tomto novém sídle vedené akad. sochařem Vojtěchem Suchardou. Po prohlídce všech provozních prostor této scény a po předvedení strojové a osvětlovací jevištní techniky sešli se účastníci exkurze v tehdejší klubovně v přízemí, kde se jakýmsi divem směstnalo asi půl stovky nejvytrvalejších nadšenců, tj. - kromě domácích pracovníků - také hosté z Belgie, Bulharska, Francie, Jugoslávie, Německa, Polska, Rakouska, Rumunska a Sovětského svazu.
A tam uprostřed besedování nezapomenutelný francouzský básník, esejista, vydavatel bibliofilských loutkářských tisků a živelný maňáskář Paul Jeanne, stržen svým temperamentem a bujarou atmosférou tohoto setkání prohlásil, že když už se jednou v tak pestrém složení sešli loutkáři bezmála ze všech koutů Evropy, mohli by a měli využít dané příležitosti a vytvořit jakési mezinárodní loutkářské společenství. A hned také navrhl, aby to ústření dostalo název Union internationale des marionnettes, což je jako stvořené k používání zkratky UNIMA.
Návrh byl přijat bouřlivým potleskem, z improvizované besedy se vyklubala neméně improvizovaná, zato však příkladně dělná schůze, při níž po boku dr. J. Veselého se v předsednické funkci střídali Mg.Ph. Wilhelm Loewenhaupt s moskevským dr. Petrem Bogatyrevem, protokolu se ujal tehdejší jednatel Lidovýchovného ústavu dr. Karel Stránský.

Hned nato byly - vesměs jednomyslně - postupně schvalovány první zásadní návrhy, zejména aby sídlem UNIMA se stala Praha, aby jednací řečí byla franština, aby titulem čestného prezidenta UNIMA byl poctěn reprezentant lyonské maňáskářské klasiky bývalý francouzský ministr Justin Godart, aby funkcí úřadujícího prezidenta UNIMA byl pověřen dr. Jindřich Veselý atd.
Tyto návrhy byly téhož večera přečteny účastníkům programového večera v přeplněném velkém sále Měšťanské besedy a i zde byly přijaty s nadšenou jednomyslností.
Ono improvizované ustavující shromáždění, uskutečněné v Praze 20.máje 1929, které se brzy - s jistou nadsázkou - začalo označovat jako I. Kongres UNIMA, muselo ovšem dostat také náležitou formální legalizaci, která by zajistila závaznost jeho závěrů, zejména oficiální uznání Prahy za sídlo vedení UNIMA a potvrzení pražských volebních výsledků. Tento verifikační úkol připadl kongresu, který se sešel v Paříži ve dnech 26.-30.9.1929 dík přátelskému pozvání deníku Journal …." /Konec citátu/.
Po pravdě řečeno byla UNIMA jen malá, téměř komorní organizace sdružující několik idealistů, o níž - až na výjimky - loutkáři ve světě nic nevěděli. Byl zde sice čestný prezident - Francouz Justin Godart, český prezident dr. Jindřich Veselý a český tajemník K. Stránský a od září 1929 v časopise Loutkář byla jedna strana ve francouzštině věnována zprávám o činnosti UNIMA, ale to bylo všechno. UNIMA byla tehdy sice institucí vytvořenou díky francouzské iniciativě, ale brzy /i prostřednictvím Masarykova Lidovýchovného ústavu s nímž měla UNIMA i totožnou adresu/ zakotvená především v Čechách.
Během II. Kongresu UNIMA, který se konal 27.1.1929 v Paříži došlo k definitivnímu ustavení tohoto sdružení, k vytvoření statutu, k ustavení francouzštiny a němčiny jako jednacích jazyků a k odhlasování členských příspěvků. Generálním sekretářem byl zvolen Sojka-Sokolov, dr. Veselý zůstal prezidentem.
Na III. Kongresu UNIMA v Liege /22.9.1930/, už měla organizace svůj jednací řád a pravidla a poprvé se zde zúčastnil větší počet dalších evropských zemí.
IV. Kongresu UNIMA v Lublani /1933/ se už zúčastnili představitelé 15 zemí /z české strany tu byla početná delegace 17 členů!/, čeština byla přijata za třetí jednací jazyk.
Dr. Veselý se stal za své zásluhy čestným prezidentem. malik1_velky.htm

malik1_velky.htmPaulu Jeannovi byl udělen titul "zakladatel UNIMA". Novým prezidentem se stal Josef Skupa a na návrh Masarykova Lidovýchovného ústavu se generálním sekretářem stal dr. Jan Malík. Právě potvrzené dominantní postavení Čechů v UNIMA v té době zcela odpovídalo všeobecnému mínění přisuzujícícmu českému loutkářství evropské /světové?/ prvenství. Pokud jde o UNIMA - zdálo se, že jako organizace vyrostla z dětských střevíčků a že má reálnou šanci hrát v loutkářské oblasti výjimečnou roli. Počet členů vzrůstal a rostl i zájem o toto mezinárodní sdružení. Přes všechny snahy však UNIMA zůstávala především věcí evropských loutkářů a ovzduší v Evropě a následujícíc všeobecně známé historické události dalšímu rozvoji UNIMA
Rozhodně nepřály. /Připomeňme si jen heslovitě: 1933 nástup Hitlera k moci, 1936 válka ve Španělsku a následná spojenecká osa Berlí-Řím, březen 1938 anexe Rakouska, září 1938 Mnihovská dohoda, březen 1939 autonomie Slovenska a protektorát nad Čechy a Moravou, v září 1939 vypuknutí II. světové války./ Silent artes inter arma! Ani UNIMA neměla šanci.
Uběhlo 24 let a vypadalo to, že je UNIMA už mrtvá. A byli to znovu Češi /a je třeba zde připomenout osobní aktivitu stále ještě generálního sekretáře UNIMA Jana Malíka, ale i méně obecně přiznávanou iniciativu německého loutkáře Harro Siegela/, kterým se podařilo znovu toto hnutí rozhýbat. Výzva k setkání přišla včas. Na 4. a 5. prosince 1957 byli svoláni delegáti jednotlivých zemí a ve dnech 6.-9.12. se uskutečnil v Praze V. Kongres UNIMA.
Výzvu přijali nejen loutkáři z Bulharska, NSR, NDR, Francie, Velké Británie, Itálie, Jugoslávie, Polska, Rumunska, Maďarska, SSSR, ale také z Indie, Indonésie, Mongolska, Severní Koreje a Vietnamu. Podle očitých svědků to bylo něco převratného. Jako by se teprve teď mohla UNIMA právem nazývat mezinárodní světovou loutkářskou organizací. Na kongresu v Praze byla znovu obnovena činnost UNIMA a tento čin znamenal i pro loutkáře konec "studené války" v poválečném světě. Nově zvolené "prezidium" cítilo spoluzodpovědnost za další osudy této organizace. Tvořily ho osobnosti, jejichž jména byla v následujících letech s další činností UNIMA neodmyslitelně spjata: M. Niculescu /Rumunsko/, R. Deshartis /Francie/, H. Ryl /Polsko/, M.R. Contractor /Indie/, L. Špet /SSSR/, dr. J. Malík /ČSR/, dr. H.R. Purschke /NSR/, J. Molnar /Maďarsko/, M. Signorelli /Itálie/,
Ch. Gente /NDR/, M. Načeva /Bulharsko/, J. Pengov /Jugoslávie/.


Dalšími jednacími jazyky /vedle francouzštiny, němčiny a češtiny/ se stala angličtina a ruština. Byly vytvořeny čtyři pracovní komise, presidentem UNIMA se stal významný německý loutkář Max Jacob, generálním sekretářem znovu Jan Malík, vicepresidenty Sergej Obrazcov a Vittorio Podrecca. Členy pracovního presidia /název Comité Exécutif - Výkonný výbor se užívá až od roku 1972/ tvořili zástupci deseti zemí, bylo dbáno na paritní zastoupení Východu i Západu, novinkou byla už i reprezentace Spojených. Rekordní účast téměř 500 přítomných z 23 zemí /z toho 64 hostí-nečlenů/ je více než výmluvná.
Pražský V. Kongres UNIMA v r. 1957 je možné z hlediska historie UNIMA označit za zásadní mezník mezi předválečnou formou existence UNIMA a novým pojetím UNIMA jako mezinárodní organizace, jejímž posláním je nejen získat pro loutkářství důstojné místo a uznání, ale stát se prostředníkem ve výměně informací, zkušeností a tvůrčích podnětů loutkářů celého světa. Předválečná UNIMA měla, má a vždycky bude mít v historii loutkářství 20. století svůj zvláštní a osobitý význam, ale nebyla by ničím více než historickou epizodou, kdyby na ni nenavazovalo ono převratné pražské setkání v r. 1957 zahajující novou etapu v historii světového loutkářství.
Na kongresy UNIMA navazovaly mezinárodní loutkářské festivaly a zde konečně mohlo dojít k umělecké konfrontaci v této době především evropských loutkářů ( ostatně řada českých pamětníků vzpomíná na první setkání s tvorbou Philippa Gentyho, Yvesa Jolyho, Albrechta Rosera, Jana Bussella, na inscenace rumunského loutkového divadla Tandarica právě na festivalech v Bukurešti, Bochumu či v Braunschweigu...).
UNIMA byla od počátku organizací velmi specifickou: snažila se důsledně o uplatňování demokratických principů obsažených v jejím statutu a přitom neztrácela přátelský, humanistický charakter ani rozhodnost, s níž se dovedla za své cíle postavit. Nebyl to - zejména v Evropě rozdělené po r. 1945 na Východ a Západ - úkol nijak lehký. Síla UNIMA však byla v tom, že se právě nad tyto problémy dokázala povznést.
V šedesátých letech nová generace členů UNIMA nastolila v práci UNIMA nová pravidla. Nový statut otevřel možnost zakládání národních středisek a mezinárodních komisí, které převzaly odpovědnost za rozvoj různých aktivit UNIMA. UNIMA začala přerůstat z činnosti hrstky dobrých přátel v moderní a dělnou organizaci.
Pro historii československého střediska UNIMA ( ostatně i pro novodobou historii českého loutkového divadla vůbec) byl nepominutelným mezníkem rok 1969. Uspořádání jubilejního X. Kongresu UNIMA 1969 a s ním spojeného festivalu s mezinárodní účastí v Praze a posléze i v Chrudimi bylo (viděno v historických souvislostech) skutečně husarským kouskem. Prenormalizační atmosféra rozhodně mezinárodnímu setkání nepřála, ostatně mezi loutkáři je řada pamětníků, kteří mohou - po mnoha stránkách obětavé a z diplomatického hlediska nijak jednoduché úsilí uskutečnit kongres i oba festivaly - dosvědčit. Na pražské přehlídce se tehdy předvedla tehdy téměř všechna významnější česká a některá slovenská loutková divadla a následující chrudimský mezinárodní loutkářský festival s 535 českými a 401 zahraničními hosty může dodnes vzbuzovat respekt. Jako by tehdy čeští ( i zahraniční) loutkáři tušili, že je to na dlouhou dobu na půdě vzniku UNIMA takové mezinárodní setkání setkáním posledním.

Na XI. Kongresu v Charleville Mézieres v r.1972 se - vzhledem k stále obtížnějšímu udržení generálního sekretariátu v Praze - vzdává dr.Jan Malík funkce generálního sekretáře. Zvolen je Henryk Jurkowski a po témeř čtyřiceti letech mění generální sekretariát na osm let své sídlo, prezidentem zůstává i nadále Jan Bussell. ( Nepsanou interní dohodou uvnitř UNIMA, navzdory k protipolitickým proklamacím preambule této organizace, bylo udržení polarity v dvou hlavních vedoucích funkcích: generální sekretář - prezident. Ostatně personální proměny v těchto funkcích jsou pro pozorné historiky výmluvnými dokumenty o dobové světové kulturní politice ! viz Loutkář 1999,č.3 str.116).
K další výrazné změně dochází v r. 1980 po XIII. Kongresu ve Washingtonu (poprvé se kongres konal mimo Evropu!), kde byl generálním sekretářem zvolen Jacques Félix a do té doby méně známé francouzské městečko na severovýchodě Francie Charleville Mézieres se stalo nejen sídlem UNIMA, ale také mezinárodním loutkářským centrem nazvaným Institut international de la marionnette. Skutečného překvapení se dožili účastníci XIV.kogresu UNIMA v Drážďanech, kdy odstupující třiaosmdesátiletý prezident Sergej Obrazcov s šarmem, ale i nekompromisní důrazností sobě vlastní, označil za svého nástupce ve funkci Henryka Jurkowského. Generálním sekretářem byl znovu zvolen Jacques Félix. ( Polarita zůstala zachována!).
XV. Kongres UNIMA se v r. 1988 poprvé konal v Asii - ve třech japonských městech: Nagoyi, Iidě a Tokiu. Kromě toho, že obrátil pozornost loutkářů k mimoevropským rodícím se aktivitám, znamenal první signál ke změně struktury UNIMA a "omlazení" jejího Výkonného výboru.
XVI. Kongres v Ljubljaně ve Slovinsku v r.1992 přinesl modernizaci statutu, v němž dal větší pravomoci Radě UNIMA, která je jakýmsi parlamentmem demokraticky zvolených radů zastupujících jednotlivé země a výrazně omezil do té doby téměř nedotknutelné výjimečné postavení Výkonného výboru - exekutivy UNIMA. Nové plány obsahovaly nejen pomoc těm, kteří chtěli prohloubit své znalosti a dovednosti v oblasti loutkářství, ale i přátelskou pomoc v oblasti pedagogiky, vzdělání a terapie. Na tomto kongresu se také - opět proti všem očekáváním - stala poprvé prezidentkou této organizace žena, paní Sirppa Sivori-Asp z neutrálního (!) Finska.
Od osmdesátých let jsme svědky pravé exploze nových středisek i členů UNIMA především ze všech mimoevropských kontinentů. Silně se rozšiřuje i spektrum aktivit UNIMA. Tento jev souvisí i s významem, který je dnes loutkovému divadlu využívanému ve všech současných divadelních žánrech, přisuzován.
XVII. Kongres v Budapešti (1996) podtrhl základní důležitost dobré komunikace mezigenerálním sekretariátem, národními středisky a členy a vybídl celou organizaci k využití všech moderních prostředků informací, jako je Internet a e-mailové adresy, jimiž už generální sekretariát disponuje.
Zatím poslední XVIII. Kongres v Magdeburku (2000) rozhodl, že sídlem generálního sekretariátu nadále zůstalo Charleville-Mezieres, i když dosavadní generální sekretář Jacques.Félix byl ve funkci nahrazen Španělem Miguelem Arrechem.
Jedním z nejtěžších úkolů, které si kdy UNIMA dala, je vydání encyklopedie, která je v současnosti už ve fázi realizace. S podporou UNESCO, vydání Světové encyklopedie loutkářského umění ( World Encyklopedie of Puppetry Arts) nebude jen vyplněním snu zakladatelů UNIMA, ale bude pro všechny loutkáře a milovníky divadla jedinečným pramenem a důkazem uznání důležitosti tohoto divadelního umění.
České středisko unima, info foreign.dpt@divadlo.cz
webmaster 0