Texty: Zákon o právu autorském, 218/1926 Sb.

218/1926 Sb.
ZÁKON
ze dne 24. listopadu 1926
o původském právu k dílům literárním, uměleckým
a fotografickým (o právu autorském)
Změna: 120/1936 Sb.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na
tomto zákoně:

Oddíl I
Všeobecná ustanovení

§ 1

Předmět původského práva

Tímto zákonem chráněna jsou díla literární, umělecká (hudební
i výtvarná) a fotografická, která byla vydána (§ 8, odstavec 1) na
území Československé republiky, jakož i takováto díla, jejichž
původci jsou státními občany Československé republiky, nechť byla
vydána kdekoliv či vůbec nebyla vydána.

§ 2

Díla cizích státních občanů jsou chráněna, ať dosud vůbec
nebyla vydána či byla vydána v cizině, podle obsahu státních smluv
anebo, pokud jest zaručena v příslušném cizím státě vzájemnost
podle vládního prohlášení, vyhlášeného ve Sbírce zákonů a
nařízení.

§ 3

Původské právo vztahuje se na dílo jako celek i na jeho
části.

§ 4

(1) Literárními neb uměleckými díly po rozumu tohoto zákona
jsou všechny výtvory z oboru krásné i vědecké literatury a umění
(hudebního i výtvarného), nehledíc k jejich rozsahu, účelu anebo
stupni hodnoty.

(2) Jsou jimi zejména:
1. díla slovesná (knihy, brožury, časopisy, články a
jiná);
2. díla dramatická a dramaticko-hudební, choreografická a
pantomimická (díla divadelní), pak kinematografická
nebo podobným postupem vytvořená díla tehdy, jsou-li
pro své uspořádání nebo spojení předvedených příběhů
výtvory zvláštními;
3. literárním účelům sloužící kresby, plány, mapy,
plastická vyobrazení, náčrty, zeměpisné a místopisné
plány, globy, fotografie a jiná zobrazení vědeckého
nebo technického obsahu, nepovažují-li se podle svého
účelu za díla umělecká;
4. přednášky pro povzbuzení, poučení nebo zábavu;
5. díla umění hudebního s textem anebo bez textu;
6. díla umění výtvarných, jako sochařského, kreslířského,
malířského, grafického, ryteckého, medailérského a
plastického, díla umění stavitelského, umělecké
výrobky zhotovené litografií nebo podobným postupem,
jakož i plány a náčrtky pro všeliká umělecká díla
výtvarná a plány na celkovou nebo částečnou úpravu
obcí a vůbec větších oblastí, pokud nejde o úkoly
povahy výhradně technické;
7. díla umění užitého, zahradní architektury a uměleckého
průmyslu, jakož i plány a náčrtky pro taková díla.

(3) Fotografickými díly po rozumu tohoto zákona jsou všechny
výrobky a výtvory, při nichž bylo užito fotografického nebo jiného
postupu jemu podobného jako nutného pomocného prostředku.

§ 5

Sbírky obsahu literárního, uměleckého nebo fotografického
jsou díly po rozumu tohoto zákona, pokud mají ráz osobitého
uspořádání nebo výběru, ať jednotlivé součásti v nich obsažené
jsou o sobě chráněny podle tohoto zákona čili nic.

§ 6

(1) Zákony, nařízení, rozhodnutí úřadů, veřejné spisy a
listiny, jakož i řeči a přednášky proslovené při jednáních a
poradách ve veřejných záležitostech nejsou o sobě chráněny, leč by
šlo o výklady ryze odborné neveřejně pronesené. K soubornému
vydání řečí nepožívajících ochrany, dále úředních posudků a
podobných projevů vyžaduje se však svolení jejich původce nebo
jeho právního nástupce.

(2) Nepožívají ochrany obchodní oznámení, ceníky, vysvětlení
a návody, které se přikládají ku průmyslovým výrobkům pro poučení
odběratelů, pak tiskopisy určené pouze potřebám denního, domácího
nebo společenského života, leda že mají podle svého obsahu nebo
rázu povahu díla literárního neb uměleckého.

§ 7

Předmětem původského práva jsou bez újmy práva k dílu
původnímu také jeho zpracování, pokud se osvědčují jako výsledek
tvůrčí činnosti zpracovatelovy. Náležejí sem za této podmínky
zejména: překlady, zdramatisování, přizpůsobení (adaptace),
hudební úpravy (variace a arrangementy), zfilmování, dále osobní
přednesy děl literárních a hudebních pro nástroje určené k jejich
mechanickému přednesu, jakož i převody hudebních děl technickou
úpravou takových nástrojů nebo jejich součástí, pokud určuje se
jimi osobitý ráz přednesu. Rovněž sem náležejí napodobení
uměleckých děl výtvarných uměleckým postupem rozdílným od
původního a fotografické reprodukce děl literárních, uměleckých
anebo fotografických, pokud nejsou jen rozmnoženinami díla
původního.

§ 8

Vydání a vyjití

(1) Dílo jest vydáno toho dne, kterého bylo po prvé s vůlí
oprávněného dáno do veřejného odbytu. Podle toho určuje se také
místo, kde bylo dílo vydáno. Díla, která byla vydána zároveň v
obvodu, kde platí tento zákon, a mimo něj, považují se za vydaná v
tomto obvodu.

(2) Za vyšlé pokládá se dílo, jakmile bylo vydáno (odstavec
1), hudební nebo divadelní dílo již toho dne, kterého bylo po prvé
po právu veřejně provozováno, dílo výtvarného umění a fotografické
již toho dne, kterého bylo ať samo, ať svou rozmnoženinou nebo
napodobeninou po prvé po právu veřejně vystaveno. Veřejnému
vystavení rovná se při díle sochařském a architektonickém (i
zahradní architektury) jeho postavení nebo zhotovení na místě
veřejném anebo na místě vydaném veřejnému pohledu.

§ 9

Původce, zpracovatel

(1) Původcem díla jest, kdo je vytvořil, původcem zpracování
(§ 7) ten, z jehož činnosti vzešel osobitý ráz zpracování
(zpracovatel).

(2) Není-li jiné úmluvy, pokládá se za zpracovatele (odstavec
1) při zfilmování režisér, při přednesu díla do nástrojů nebo na
jejich zařízení určená k mechanickému opakování, kdo přednes
provedl anebo, jde-li o přednes sborový neb orchestrální, ten, kdo
jej řídil (dirigent), a jde-li o převod díla technickou úpravou
reprodukčních nástrojů nebo jejich součástí, ten, jehož činností
se určuje osobitý ráz reprodukce.

§ 10

Spolupůvodci

(1) K dílům vytvořeným společně několika osobami, při nichž
jsou výsledky jejich tvorby, i pokud je lze rozeznati, celkem
nedílným, přísluší původské právo všem spolupůvodcům společně a
nerozdílně. Dílem nakládati, zejména rozhodovati o jeho vydání,
rozmnožení, provozování mohou toliko všichni společně.
Nedohodnou-li se, rozhodne na návrh některého z nich soud
příslušný podle navrhovatelova bydliště v tuzemsku v nesporném
řízení, přihlížeje také k nemajetkovým zájmům původců.

(2) Každý spolupůvodce má však o sobě právo, soudně stíhati
zásah do společného práva původského.

(3) O přechodu podílu, který má každý z nich na původském
právu, platí ustanovení § § 15 a 16, odstavce 1.

§ 11

Díla souborná a spojená

(1) K dílům, která, ačkoliv jsou sestavena ze samostatných
příspěvků několika spolupracovníků, jsou přes to literárním aneb
uměleckým celkem (díla souborná), jest dvojí původské právo: k
celku přísluší pořadateli, k jednotlivým příspěvkům jejich
původcům. Tito jsou, vydávajíce své příspěvky o sobě, povinni
udati dílo, ve kterém vyšly. Příspěvkem vydaným v dílech občasných
(časopisech, ročenkách, kalendářích a jiných) může původce do roka
po vydání naložiti v původním jazyku jen se svolením pořadatelovým
a, není-li udán, nakladatelovým.

(2) Spojí-li se spolu díla literární, hudební, umělecká,
výtvarná nebo fotografická, zůstávají tím původská práva k nim
nedotčena.

(3) Ku provozování opery nebo jiného díla hudebního, k němuž
náleží text, stačí povolení toho, komu přísluší původské právo k
části hudební. Původce hudebního díla jest však povinen vyplatiti,
pokud se týče postoupiti původci textu přiměřenou část odměny,
kterou za provozování díla obdrží.

§ 12

Díla s pravým jménem

(1) Pokud není dokázán opak, považuje se za původce vyšlého
díla ten, jehož pravé jméno bylo udáno jako původcovo při vyjití
(§ 8, odstavec 2). Za pravé pokládá se původcovo občanské jméno
přes to, že jest k němu připojeno jméno jiné k bližšímu označení
osoby.

(2) Na díle vydaném (§ 8, odstavec 1) lze udati původcovo
jméno na titulním listu, pod věnováním anebo předmluvou, na
počátku nebo na konci díla, v dílech souborných (§ 11, odstavec 1)
na počátku nebo na konci každého příspěvku nebo v jejich seznamu.
U děl výtvarného umění a fotografických stačí, je-li uvedeno
původcovo jméno nebo jeho obvyklá značka na díle samém anebo
na kartonu, na kterém jest upevněno.

§ 13

Anonymní a pseudonymní díla

Při dílech, která vyšla bez udání pravého jména původcova
(§ 12) (díla anonymní nebo pseudonymní) jest vydavatel, a není-li
udán, nakladatel oprávněn uplatňovati práva příslušející původci,
pokud se tento veřejně jako původce neprohlásil.

§ 14

Exekuce

(1) Právo původské, pokud přísluší původci, jeho dědici neb
odkazovníkovi, nemůže býti postiženo prostředky exekučními nebo
zajišťovacími pro peněžité pohledávky proti jmenovaným osobám.

(2) Totéž platí o originálech děl původským právem
chráněných, mimo stavby a díla výtvarného umění k prodeji
zhotovená.

(3) Dopouštějí se však exekuční a zajišťovací prostředky
proti jmenovaným osobám na rozmnoženiny a napodobeniny díla již
uveřejněného, na díla výtvarného umění zhotovená k prodeji a na
všechny majetkové nároky z původského práva.

(4) Při exekuci šetřiti jest povždy nemajetkových zájmů
původských.

§ 15

Přechod původského práva

Původské právo přechází na dědice; odúmrtní právo se na ně
nevztahuje.

§ 16

(1) Původce může převésti původské právo omezeně nebo
neomezeně na osoby jiné právním jednáním mezi živými nebo na
případ smrti. Převede-li původce nebo ten, kdo vstoupil v jeho
právo dědictvím aneb odkazem, právo původské na osobu jinou,
zůstává převodci přes to právo na ochranu nemajetkových zájmů
původských podle ustanovení tohoto zákona. Zanikne-li převedené
právo v osobě nabyvatelově nebo jeho právních nástupců před tím,
než projde doba ochranná, nabývá převodcovo právo rozsahu
původního.

(2) Nabyvatel původského práva není oprávněn něco připojiti,
zkrátiti nebo jinak změniti na díle samém, na jeho označení nebo
na pojmenování původce, není-li o tom úmluvy. Přípustné jsou jen
změny, k nimž převodce práva nemůže podle poctivosti a víry
odepříti svolení. To platí zejména též o veřejném provozování děl
divadelních, hudebních a kinematografických.

(3) Díla, která mají všeobecný význam pro umění, vzdělání
nebo povznesení obyvatelstva, nesmějí býti po původcově smrti tak
změněna nebo zpracována, že by to bylo zřejmě na újmu jejich
vážnosti nebo hodnoty. Korporacím veřejným i soukromým, do jejichž
činnosti podle předpisů nebo stanov náleží péče o zájmy literární,
hudební neb umělecké, přísluší po smrti původce takových děl,
není-li tu právního nástupce původcova neb opomíjí-li zakročiti,
právo časově neomezené, domáhati se proti každému pořadem
soukromého práva soudního výroku, aby bylo zamezeno nebo zakázáno
takové zneužití díla. Další žaloby proti téže osobě pro totéž
zneužití nejsou přípustny, jakmile byla věc u příslušného soudu
zahájena nebo pravoplatně rozhodnuta.

§ 16a)

Rozšiřování díla rozhlasem (radiem)

(1) Podniky pro šíření děl literárních, uměleckých
a fotografických rozhlasem (radiem), provozované státem nebo za
dozoru a účasti státu tuzemskými společnostmi, mohou se domáhati,
aby původce díla, které bylo již celé vydáno, za přiměřenou odměnu
dal svolení k jeho šíření rozhlasem (radiem). Ustanovení § 11,
odst. 3 platí i tu.

(2) Svolení může býti odepřeno, je-li to odůvodněno povahou
díla nebo nemajetkovými zájmy původskými.

(3) Předpisu § 30 je tu užíti obdobně též na díle literární,
na díla výtvarných umění a na díla fotografická. Jinak spory
o výši odměny náleží rozhodovati věcně příslušnému soudu
obchodnímu v Praze.

§ 17

Právo k budoucím dílům

Původce může již předem platně nakládati dílem, které
vytvoří. Ale smlouva, kterou někdo převádí právo ke svým budoucím
dílům vůbec anebo k určitému jejich druhu, může býti kdykoliv
vypověděna tou neb onou stranou. Nebyla-li smluvena kratší lhůta,
jest výpovědní lhůta rok. Zřeknutí se tohoto výpovědního práva
nemá právního účinku.

§ 18

Převod díla do vlastnictví

(1) Převede-li původce své dílo do vlastnictví jiné osoby,
nepřevádí tím na ni bez zvláštní úmluvy původského práva k dílu.

(2) Převede-li však původce při díle výtvarného umění nebo
fotografickém rozmnožovací prostředek (formu, desku a podobné), má
se za to, že převedl také právo rozmnožovací.

(3) Převede-li původce do vlastnictví jiné osoby plány nebo
náčrtky k dílu umění stavitelského nebo plány upravovací (§ 4,
odst. 2, č. 6), nabývá vlastník práva k provedení díla nebo jeho
části nebo práva k jakémukoliv napodobení, rozmnožení nebo
zpracování plánů nebo náčrtků jen za zvláštní přiměřenou odměnu.
Právní jednání tomu odporující jsou neplatná, ačli se původské
právo k takovým plánům nebo náčrtkům nepřevádí smlouvou darovací.

§ 19

Poměr vlastníka díla k původci

Vlastník díla jest povinen strpěti, aby původce vhodným
způsobem a šetře jeho zájmů, zejména i nemajetkových, uplatnil své
zájmy původské, pokud budou shledány závažnějšími než utkávající
se s nimi zájmy vlastníkovy, ale není povinen za tím účelem ani
vydati dílo původci ani je uchovávati beze změny ani je opatrovati
před porušením a zkázou.

§ 20

Následky nesplnění smlouvy

(1) Jestliže původce (zadavatel: § 1 zákona ze dne 11. května
1923, č. 106 Sb. z. a n. o nakladatelské smlouvě) přenechal dílo
jiné osobě za tím účelem, aby bylo rozmnoženo a rozšiřováno nebo
veřejně provozováno, mechanickými neb optickými zařízeními
předváděno, rozhlasem šířeno nebo veřejně vystaveno, a jestliže
závazek ve dvou letech od odevzdání díla, nebyla-li smluvena jiná
lhůta, bez jeho viny a vůle buď vůbec nebyl splněn anebo byl
splněn způsobem smlouvě podstatně se příčícím, může původce
(zadavatel) buď žádati splnění a náhradu škody nebo, poskytuje
přiměřenou lhůtu k dodatečnému plnění, prohlásiti, že odstupuje od
smlouvy, nebude-li lhůta dodržena. Není však povinen poskytnouti
lhůtu k dodatečnému plnění, není-li druhé straně vůbec možno
závazek splniti neb odmítla-li splnění nebo má-li původce
(zadavatel) na tom zvláštní zájem, aby ihned od smlouvy odstoupil.

(2) Bylo-li smluveno plnění v čase přesně určeném anebo do
lhůty přesně určené pod následky odstupu od smlouvy, nebo
vychází-li z povahy smlouvy nebo z účelu plnění, známého
zavázanému, že by druhá strana pozbyla opozděním zájmu na plnění,
musí původce (zadavatel), chce-li při smlouvě setrvati, oznámiti
to druhé straně bez odkladu, jakmile čas se dostavil anebo lhůta
prošla; opominul-li toho, nemůže již později trvati na splnění.

(3) Třebas odstoupil od smlouvy, může původce (zadavatel)
žádati náhradu škody způsobené zaviněným nesplněním, aniž jest
povinen vrátiti obdrženou odměnu.

(4) Těchto ustanovení jest přiměřeně užíti také na případy,
kde nebyl splněn závazek k novému vydání díla rozebraného, jakož i
na případy, kde dílo zadané k opětnému provozování (předvádění,
rozhlasu) nebylo po dobu delší dvou let provedeno.

(5) Ustanovení tato nastupují na místo §u 13, odstavce 4 a 5
a §u 32 zákona o nakladatelské smlouvě č. 106 Sb. z. a n. 1923.

Oddíl II
Obsah původského práva

a) U děl literárních

§ 21

Výhradné právo

Původce má výhradné právo dílo uveřejniti, rozmnožovati,
odbývati, užívati ho k přenesení na nástroje nebo na jejich
zařízení, určené k mechanickému přednesu, jakož i k veřejnému
přednesu takovými nástroji, nebo k znázornění obsahu díle
kinematografií nebo podobným postupem, šířiti je rozhlasem nebo
jinými technickými prostředky a veřejně je přednášeti, a dílo
divadelní a kinematografické (§ 4, odst. 2, č. 2) také veřejně
provozovati. Oprávnění tato vztahují se na dílo jak v původní
podobě, tak i v překladu nebo v jiném zpracování (§ 7) bez újmy
práva zpracovatelova (§ 9), jakož i s výhradou případu uvedeného
v § 23, č. 1.

§ 22

Zásah do práva

Do původského práva zasahuje zejména, kdo bez svolení
oprávněného:
1. uveřejní dílo dosud nevyšlé;
2. vydá výtah díla, jakož i kdo jsa zpracovatelem díla
nakládá svým zpracováním způsobem vyhrazeným původci,
nemá-li jeho zpracování rázu nového díla původního (§ 23,
č. 1);
3. otiskne znovu dílo proti závazku z nakladatelského poměru,
ať jako nakladatel či jako zadavatel.

§ 23

Dovolené užití díla

Do původského práva nezasahuje, kdo:
1. zpracovav cizí dílo v nové dílo původní nakládá svým
zpracováním způsobem vyhrazeným původci;
2. bez pozměny zřejmého jejich smyslu uvede doslovně (cituje)
jednotlivá místa nebo části vydaného díla. Nutno však
udati původce neb užitý pramen;
3. převezme do samostatného literárního celku, který jest
svou podstatou dílem vědeckým, v rozsahu účelem toho
ospravedlněném, jednotlivá drobná vydaná díla nebo
jednotlivé náčrtky a obrazy z vydaných děl toliko
k vysvětlení textu, nepřesahuje-li převzatá část nejvýše
tiskový arch díla, z něhož byla převzata.
Totéž platí o sbírkách, které byly uspořádány z vydaných
děl několika původců k potřebě školní, vyučovací nebo
kostelní.
Vesměs nutno udati užitý pramen a také původce, je-li na
díle udán;
4. uvede pouhý obsah vyšlého díla nebo přednášky původcem
anebo s jeho vůlí veřejně proslovené; nutno však udati
původce neb užitý pramen;
5. otiskne již vydaný text náležející k hudebnímu dílu, buď
ve spojení s hudebním dílem anebo pro jeho provozování,
je-li tento účel z otisků patrný a nezakázal-li původce
takového užití na díle, z něhož otisk se stal; nutno při
tom udati původce neb užitý pramen. Vyňaty jsou však texty
oratorií, kantát, oper, operet a zpěvoher vůbec;
6. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny pro vlastní potřebu,
nemaje úmyslu získati z nich příjmů;
7. užije vydaného díla při samostatné přednášce vědecké nebo
při veřejném přednesu k účelům školským a výchovným.

§ 24


Články a zprávy v novinách a časopisech

(1) Články a stati časového významu o otázkách hospodářských,
politických, kulturních a náboženských, uveřejněné v novinách nebo
v časopisech, mohou býti k výměně názorů v jiných novinách nebo
časopisech otištěny, není-li to výslovně zapověděno. K zápovědi
stačí všeobecná výhrada na čelním místě novin nebo časopisu. Při
otisku jest zřetelně udati pramen i původce, byl-li uveden.

(2) Jiné články a stati, romány, novely, povídky a básně,
jakož i pojednání zábavného, vědeckého, technického nebo
uměleckého obsahu, uveřejněné v novinách nebo v časopisech,
nesmějí býti otištěny jinde bez původcova svolení, třebas nebyla
učiněna výhrada podle odstavce prvního.

(3) Zprávy a telegramy politického obsahu, nejsou-li označeny
jako původní zprávy, pak denní novinky a smíšené zprávy skutkového
obsahu, které jsou prostými sděleními, mohou býti z novin a
časopisů jinde otištěny.

§ 25

Zprávy a zápisky, sebrané a rozmnožené pro uveřejnění v
novinách, jsou chráněny, dokud jich neuveřejnil některý z listů
(novin anebo časopisů) k tomu oprávněných.

§ 26

Dopisy, deníky a podobné

(1) Ochrany propůjčené právu původskému požívá také původce
dopisu neliterárního, deníku jakož i jiných záznamů důvěrnostních
proti nepovolanému jich uveřejnění a vydání. Po původcově smrti
přísluší právo to po dobu zákonnou (§ § 38, 39) pozůstalému
manželu a dětem, není-li pak těchto osob, jeho rodičům, a není-li
ani těchto, jeho sourozencům.

(2) Ochrany propůjčené v odstavci prvním požívá také adresát
dopisu, pokud by uveřejnění nebo vydání dopisu dotýkalo se jeho
závažných osobních zájmů.

(3) Dovoleno jest však užíti dopisů a záznamů uvedených v
odstavci prvním u úřadů bezpodmínečně, dále pak uveřejniti a
vydati je, děje-li se to z důvodu zřejmě vyvažujícího zájem
původcův aneb uvedených oprávněných osob.

b) U děl hudebních

§ 27

Výhradné právo

(1) Původce má výhradné právo dílo uveřejniti, rozmnožovati,
odbývati, veřejně provozovati, šířiti rozhlasem nebo jinými
technickými prostředky, užívati ho k přenesení na nástroje nebo na
jejich zařízení, určené k mechanickému přednesu, jakož
i k veřejnému přednesu takovými nástroji. Oprávnění tato vztahují
se na dílo jak v původní podobě, tak i na jeho zpracování (§ 7)
bez újmy práv zpracovatelových (§ 9), jakož i s výhradou případu
uvedeného v § 29, č. 1.

(2) Na nástrojích anebo deskách, válcích a podobných
zařízeních, na nichž jest dílo rozmnoženo, budiž označen původce
díla neb užitý pramen.

§ 28

Zásah do práva

(1) Do původského práva zasahuje zejména, kdo bez svolení
oprávněného vydá zpracování cizího díla nemající povahy nového
díla původního (§ 29, č. 1) nebo zkráceniny, výňatky a směsi z
cizích děl, jakož i úpravy přejímající cizí hudební myšlenku bez
uměleckého zdůvodnění.

(2) Ustanovení §u 22 jest přiměřeně užíti.

§ 29

Dovolené užití díla

Do původského práva nezasahuje, kdo:
1. zpracovav cizí hudební dílo nebo cizí hudební myšlenku v
nové dílo původní nakládá svým zpracováním způsobem
vyhrazeným původci;
2. uvede (cituje) jednotlivá místa vyšlého hudebního díla v
jiném díle ať při jeho vydání, ať při veřejném provozování
nebo přednesu. Při vydání udati jest původce neb užitý
pramen;
3. převezme jednotlivé drobné vydané skladby nebo jejich
části do samostatného literárního celku, který jest svou
podstatou dílem vědeckým, v rozsahu účelem toho
ospravedlněném, anebo do sbírek písní z vydaných děl
různých skladatelů pro školní potřebu, kromě sbírek
pro školy hudební. Udati jest při tom užitý pramen a také
původce, je-li na díle udán;
4. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny pro osobní potřebu nemaje
úmyslu získati z nich příjmu.

V případech 2. a 3. není však dovoleno užití, jímž se dílo po
umělecké stránce znehodnocuje.

§ 30

Provozovací honorář

(1) Je-li původce hudebního díla s textem anebo bez textu
členem tuzemského odborného sdružení zabývajícího se vybíráním
provozovacích honorářů nebo členem takové cizozemské organisace
zastoupené tuzemským sdružením, přísluší mu místo nároku na
náhradu škody nebo na vydání obohacení (§ § 57, 58) proti
pořadateli veřejného nedivadelního provozování nebo rozhlasu nárok
na zapravení přiměřeného provozovacího honoráře.

(2) Jsou-li obě strany členy sdružení, mezi nimiž jest o
provozovacím honoráři ujednána kolektivní smlouva, platí o výši
honoráře ustanovení této smlouvy. Mimo tento případ jest rozhodna
sazba honorářů tuzemského sdružení původského (odstavec 1)
schválená ministerstvem školství a národní osvěty a vyhlášená v
prvním čtvrtletí každého roku v Úředním listu republiky
Československé.

§ 30a)

Výkon práv odborným sdružením

(1) Rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty,
uveřejněným v Úředním listě republiky Československé, může býti
tuzemskému odbornému sdružení, které se zabývá vybíráním
provozovacích honorářů (§ 30, odst. 1) a svou vážností a činností
zaručuje náležitou ochranu příslušných zájmů, přiznáno výhradné
právo na území republiky Československé udíleti svolení:

1. k veřejnému nedivadelnímu provozování chráněných hudebních
děl s textem nebo bez textu a k veřejnému přednesu takových děl
nástroji nebo jejich zařízeními určenými k mechanickému přednesu;

2. k užití takových děl k přenesení na nástroje nebo na
jejich zařízení určené k mechanickému přednesu;

3. k šíření takových děl rozhlasem nebo jinými technickými
prostředky
a výhradné právo vybírati za udělené svolení honorář.

(2) Práva uvedená v odstavci 1 pod č. 1 až 3 mohou býti
přiznána tuzemskému odbornému sdružení také jednotlivě.

(3) Vládním nařízením mohou býti vydány bližší předpisy
o přiznání a výkonu práv uvedených v odstavci 1, zvláště
o součinnosti veřejných úřadů nebo obcí se sdružením, kterému byla
práva přiznána, jakož i o povinnostech osob, které se ucházejí
o svolení podle odstavce 1.

(4) Na případy, kdy svolení dává sám původce nebo jeho dědic,
se výhradná práva sdružení nevztahují.

c) U děl výtvarných umění

§ 31

Výhradné právo

(1) Původce má výhradné právo dílo uveřejniti, rozmnožovati,
napodobovati, veřejně vystavovati, rozmnoženiny nebo napodobeniny
odbývati a veřejně předváděti mechanickými nebo optickými
zařízeními a šířiti radiem nebo jinými technickými prostředky.

(2) Oprávnění tato vztahují se na dílo jak v původní podobě,
tak i na jeho zpracování (§ 7) bez újmy práv zpracovatelových
(§ 9), jakož i s výhradou případu uvedeného v §u 33, č. 1.

§ 32

Zásah do práva

(1) Do původského práva zasahuje zejména, kdo bez svolení
oprávněného napodobí původní dílo, i když se to děje:
1. jiným postupem, než kterého užil původce;
2. nepřímo podle napodobeniny;
3. na stavbě, na díle užitého umění nebo na výrobku
průmyslovém.

(2) Ustanovení §u 22 jest přiměřeně užíti.

§ 33

Dovolené užití díla

Do původského práva nezasahuje, kdo:
1. vytvořiv za volného užití cizího díla výtvarných umění
nové dílo původní, nakládá jím způsobem vyhrazeným
původci;
2. napodobí dílo umění malířského nebo grafického uměním
plastickým anebo naopak;
3. zhotoví napodobeninu k vlastní potřebě, nemaje úmyslu
získati z ní příjmu. Ustanovení toto nevztahuje se na
napodobeninu díla stavitelského umění stavbou. Označiti
napodobeninu jménem anebo značkou původce díla není
dovoleno;
4. rozmnožuje nebo napodobuje díla umístěná na místech
veřejně přístupných. Není však dovoleno, rozmnožovati a
napodobovati díla umění malířského a kresebního uměním ať
malířským, ať kresebním vůbec, ať fotografií zhotovenou po
živnostensku a zobrazující dílo jako předmět hlavní. Dále
není dovoleno, napodobovati plastická díla uměním
plastickým ani díla stavitelského umění stavbou; také
plochově lze díla stavitelského umění napodobiti a
rozmnožovati jen, pokud jde o jejich zevní pohled;
5. převezme rozmnoženinu nebo napodobeninu jednotlivých
vyšlých děl výtvarných umění pouze k vysvětlení do díla
slovesného, je-li toto účelem hlavním. Udati jest při tom
původce neb užitý pramen;
6. předvádí vyšlé dílo nebo jeho rozmnoženinu nebo
napodobeninu mechanickými neb optickými zařízeními při
vědecké nebo poučné přednášce, koná-li ji nevýdělečně
nebo k dobročinnému účelu;
7. jsa vlastníkem díla je veřejně vystavuje, nečiní-li tak po
živnostensku nebo způsobem dotýkajícím se umělecké cti
původcovy;
8. podobizny jím za plat objednané rozmnožuje nebo dává
rozmnožovati k vlastní potřebě nebo k bezplatnému
zcizení.

§ 34

Právo na vlastním obraze

(1) U podobizen lze vykonávati výhradná oprávnění původcova
jen se svolením zobrazené osoby nebo, nemůže-li je sama dáti,
jakož i po její smrti do dvaceti let jen se svolením manžela a
dětí a, není-li těchto osob, se svolením rodičů, a není-li ani
těchto, sourozenců.

(2) Tohoto svolení není třeba při podobiznách ze současných
dějin, při obrazech veřejných shromáždění, průvodů a jiných
veřejných příběhů, kterých byla zobrazená osoba účastna, jakož i
při podobiznách, které nebyly zhotoveny na zakázku a jejichž
uveřejnění nebo rozšíření slouží vyšším uměleckým zájmům.

(3) Ve všech případech jest přiměřeně šetřiti důvodných zájmů
neb odůvodněného zákazu zobrazené osoby nebo jmenovaných osob jí
blízkých.

(4) Ustanovení tato nevztahují se na užití podobizen k účelům
úředním.

§ 35

Podíl na vyšším zisku

(1) Původci díla výtvarného umění, kromě staveb, jakož i
tomu, kdo dědictvím aneb odkazem vstoupil v jeho původské právo,
přísluší nárok na podíl v nepřiměřeně vysokém čistém zisku
docíleném, jehož se dostalo vlastníku při prodeji původního díla
nebo rozmnoženiny nebo napodobeniny osobitého rázu původcem
zhotovených.

(2) Tento nárok může oprávněný uplatniti žalobou u soudu
příslušného podle obecného sudiště vlastníkova (odstavec 1). Soud
rozhodne o něm přihlížeje k majetkovým poměrům obou stran;
přisouditi může nejvýše dvacet procent docíleného čistého zisku.

(3) Zřeknutí se nebo zcizení budoucího nároku jest
bezúčinným. Jde-li o nucený prodej, lze nárok uplatniti toliko k
přebytku prodejového výtěžku.

(4) Nárok se promlčuje ve třech letech od doby, kdy oprávněný
zvěděl o prodeji odůvodňujícím jeho nárok. Uplynutím deseti let od
prodeje nárok zaniká, ledaže se prodatel zachoval obmyslně.

d) U děl fotografických

§ 36

Výhradné právo

(1) Původce má výhradné právo dílo uveřejniti, rozmnožovati,
napodobovati, veřejně vystavovati, veřejně mechanickými nebo
optickými zařízeními předváděti, šířiti radiem nebo jinými
technickými prostředky a rozmnoženiny (napodobeniny) odbývati.

(2) Ustanovení o fotografických dílech nevztahují se však na
taková díla, jimiž má býti nakládáno podle ustanovení pro ně
platných jako součástkami literárních děl dosud chráněných.

(3) Na fotografická díla jest přiměřeně užíti ustanovení
§ § 22, 23, č. 3 a 6, § § 32, 33, č. 1 až 7 a § 34.

(4) Podobizny objednané za plat může objednatel anebo jeho
právní nástupce uveřejňovati a rozmnožovati ať sám aneb osobami
jinými.

§ 37

Kinematografická a podobná díla

Táž práva má původce samostatného díla kinematografického
nebo zhotoveného podobným postupem, jakož i takovýchto děl
zhotovených podle díla literárního neb uměleckého, pokud dal
uspořádáním anebo spojením vylíčených událostí dílu ráz osobitého
díla samostatného.

Oddíl III
Trvání původského práva

§ 38

Díla s pravým jménem

(1) Původské právo k dílům literárním a uměleckým (hudebním a
výtvarným) zaniká zpravidla padesát let po smrti původcově; u díla
vytvořeného společně několika osobami (§ 10) zaniká padesát let
po smrti spolupůvodce, který ostatní přežil (§ 43). Zanikne-li
právo některého spolupůvodce nebo toho, na něhož jeho právo přešlo
(§ 10, odstavec 3), dříve, přirůstá jeho podíl ostatním
spolupůvodcům anebo jejich právním nástupcům.

(2) U pozůstalých děl, která vyšla (§ 8, odstavec 2) v
posledních deseti letech ochranné doby, zaniká původské právo
deset let po vyjití.

§ 39

Díla bez pravého jména

(1) Původské právo k dílům literárním a uměleckým (hudebním a
výtvarným), při nichž není udáno pravé jméno (§ § 12 a 13), zaniká
padesát let po vyjití.

(2) Původce nebo, neprojevil-li původce jiné vůle, jeho dědic
a s jejich přivolením také jiný právní nástupce jest však oprávněn
přihlásiti v této lhůtě pravé jméno původcovo k zápisu do
veřejného původského rejstříku. Rejstřík vede úřad, který určen
bude nařízením. Přihláška k zápisu působí, že se počítá ochranná
doba podle § 38 stejně, jako kdyby dílo bylo vyšlo pod pravým
jménem.

(3) Při zápisu se nezkoumá ani oprávnění přihlašujícího ani
správnost přihlášených skutečností. Přihlašující zapraví zaň
poplatek. Podrobnosti upraví nařízení.

§ 40

Díla souborná

U děl souborných (§ 11) posuzuje se ochranná doba pro právo
pořadatelovo a každého spolupracovníka samostatně podle ustanovení
§ § 38 a 39.

§ 41

Díla fotografická

Původské právo k fotografickým dílům zaniká deset let po
vydání. Nebylo-li dílo vydáno do původcovy smrti, zaniká původské
právo deset let po jeho smrti.

§ 42

Díla vycházející v oddílech

(1) Vychází-li dílo v oddílech (postupných svazcích, sešitech
anebo listech) obsahu uzavřeného, počítá se ochranná doba u
každého takového oddílu zvláště jako u díla samostatného.

(2) Při oddílech obsahu neuzavřeného počítá se ochranná doba
od vydání posledního takového oddílu. Prošla-li však mezi vydáním
jednotlivých takových oddílů doba delší tří let, považují se
oddíly vydané jednak před uplynutím této lhůty, jednak po jejím
uplynutí pro počítání ochranné doby za díla samostatná.

§ 43

Počítání lhůt

Ochranné a vyhrazené lhůty, zejména v §u 38 a následujících
stanovené, počítají se od počátku kalendářního roku následujícího
po události rozhodné pro počátek lhůty.

Oddíl IV
Ochrana původského práva

§ 44

Zásah do původského práva

Kdo, nejsa k tomu oprávněn, naloží dílem způsobem, který
tento zákon vyhrazuje původci, zasahuje do jeho práva a je za to
odpovědný jak podle platných ustanovení obecných, tak i podle
zvláštních předpisů tohoto zákona.

§ 45

Přečin zásahu do původského práva

(1) Kdo poruší původské právo vědomým zásahem (§ 44), trestá
se za přečin vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců nebo
peněžitým trestem od dvou set Kč do padesáti tisíc Kč aneb obojím
tímto trestem.

(2) Pokus je trestný.

§ 46

Jiné přečiny

(1) Za přečin se trestá vězením od čtrnácti dnů do šesti
měsíců nebo peněžitým trestem od dvou set Kč do padesáti tisíc Kč
aneb obojím tímto trestem, kdo v úmyslu klamati:
1. opatří cizí dílo vlastním anebo jiným nepravým jménem
anebo vlastní dílo jménem někoho jiného nebo
napodobeninu díla výtvarného umění jménem anebo
značkou původce původního díla, aby je uvedl v oběh;
2. uvede v oběh dílo opatřené nepravým jménem anebo
značkou (č. 1);
3. dá bez závažných důvodů věcných dílu označení, zejména
titul, nebo vnější úpravu jiného díla způsobem, že to
může při průměrné pozornosti vésti k omylům o
totožnosti obou děl, aby takové dílo uvedl v oběh;
4. učiní nepravdivou přihlášku do původského rejstříku.

(2) Pokus je trestný.

§ 47

Přestupky

Za přestupek trestá se peněžitým trestem od padesáti Kč do
deseti tisíc Kč anebo vězením od tří dnů do jednoho měsíce:
1. kdo proti povinnosti uložené ustanoveními tohoto zákona
opomine uvésti původce neb užitý pramen;
2. kdo opatří napodobeninu díla výtvarného umění jménem anebo
jiným označením původce díla původního způsobem
vzbuzujícím zdání, že jde o dílo původní;
3. kdo naloží podobiznou proti výslovnému zákazu osob
oprávněných podle §u 34, odstavce 1;
4. kdo dále užívá titulu nebo jiného označení nebo vnější
úpravy jiného díla, ač mu to bylo soudem zapověděno
(§ 60);
5. kdo, nejsa k tomu oprávněn, uveřejní sebrané zprávy a
zápisky určené pro listy (noviny nebo časopisy) (§ 25).

§ 48

Náhradní trest

Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý budiž
stanovena podle zavinění a nesmí převyšovati dohromady s hlavním
trestem meze zákonné sazby.

§ 49

Příslušnost

(1) Konati trestní řízení o trestných činech uvedených v
tomto zákoně přísluší obecným trestním soudům i v tom případě,
byla-li obviněna osoba vojenská.

(2) Konati trestní řízení o přestupcích uvedených v § 47
náleží okresnímu soudu v sídle sborového soudu první stolice.

§ 50

Obžaloba

Trestné činy uvedené v § § 45 a 47 stíhají se toliko na
soukromou obžalobu. Stíhání jest vyloučeno, jestliže oprávněný k
činu svolil anebo jej prominul anebo nepodal návrhu na stíhání do
dvou měsíců ode dne, kdy se dověděl o trestném činu a o tom, kdo
jej spáchal.

§ 51

Promlčení

Přečiny trestné podle tohoto zákona promlčují se uplynutím
dvou let a přestupky uplynutím šesti měsíců od ukončení trestné
činnosti, a to i když nejsou splněny ostatní podmínky promlčení
stanovené obecnými trestními zákony. Promlčení se počíná teprve
uvedením díla v oběh, směřovala-li trestná činnost k tomuto účelu.
O přerušení a stavení promlčení platí obecná ustanovení.

§ 52

Propadnutí bezprávných rozmnoženin a pomůcek

(1) Soud, odsuzuje pro přečin §u 45, vysloví na žalobcův
návrh, že propadají bezprávně pořízené rozmnoženiny a
napodobeniny, určené k odbytu nebo veřejnému užívání, nechť jsou u
kohokoliv. Dále vysloví, že budou učiněna neupotřebitelnými
zařízení rozmnožovací (tisková sazba, otisky, odlitky, desky,
kameny, formy) určené výlučně k bezprávnému rozmnožování nebo
napodobení. Bylo-li dílo bezprávně provozováno, může býti
vysloveno, že propadají rukopisy, textové knížky, partitury,
rozepsané hlasy a úlohy.

(2) Totéž vysloví soud na žalobcův návrh; odsoudí-li někoho
pro přestupek §u 47, č. 4. Odsuzuje-li pro přečin podle §u 46,
učiní tak i bez návrhu.

(3) Je-li toliko část díla bezprávnou rozmnoženinou nebo
napodobeninou, omezí soud, pokud možno, tato opatření na tuto
část.

(4) Opatření uvedená v odstavci prvním může soud naříditi, i
když předměty, o které jde, pocházejí ze státu, v němž není
původní dílo chráněno vůbec anebo již tou dobou nebo proti
způsobu, kterým bylo zasaženo do původského práva.

§ 53

Zničení

(1) Soud může na žalobcův návrh, vyslechnuv zúčastněné osoby,
zejména vlastníka, naříditi zničení předmětů, které byly
pravoplatně prohlášeny za propadlé; v případě §u 46 může to soud
učiniti i bez návrhu.

(2) Místo zničení povolí soud, aby propadlé předměty byly
učiněny neupotřebitelnými jiným způsobem, je-li to možno a bude-li
dána na útraty toho přiměřená záloha.

(3) Také může soud poškozenému na jeho žádost přiznati právo,
aby převzal zcela nebo z části předměty a zařízení, o něž jde, za
přiměřenou náhradu, nejsou-li tím dotčena práva jiných osob.

§ 54

Výjimka k §§ 52 a 53

Ustanovení § § 52 a 53 nevztahují se na stavebně provedené
nebo prováděné napodobeniny děl umění stavitelského a zahradní
architektury.

§ 55

Uveřejnění rozsudku

(1) Poškozenému budiž na jeho návrh, byl-li obviněný uznán
vinným přečinem podle §u 45, přiznáno právo uveřejniti na útraty
odsouzeného rozsudek, podle okolností i s důvody nebo jejich
podstatným obsahem. Způsob uveřejnění a lhůtu, do které se má
státi, ustanoví soud v rozsudku přihlížeje k návrhům poškozeného.

(2) Odsuzuje-li soud pro přečin podle §u 46, může naříditi
uveřejnění rozsudku na útraty odsouzeného i bez návrhu.

§ 56

Zatímná opatření

(1) Zároveň s trestním oznámením pro přečin podle §u 45 nebo
§u 46 a až do vynesení pravoplatného rozsudku může poškozený
žádati, aby byly věci uvedené v §u 52 zabaveny a učiněna opatření
potřebná k tomu, aby bylo zamezeno dokonati neb opětovati čin. V
případě §u 46, čís. 3, může žádati, aby bylo zapověděno užívati
dále klamavého označení neb úpravy.

(2) O žádosti rozhodne trestní soud ihned vyslechna prve
obviněného. Žádané opatření může však učiniti závislým na složení
jistoty; to musí učiniti, povolí-li žádané opatření pro nebezpečí
v prodlení nevyslechna obviněného.

(3) Povolená a vykonaná opatření trvají až do pravoplatného
rozsudku ve věci samé a, byl-li obžalovaný pravoplatně odsouzen,
až do výkonu rozsudku. Soud může je však zrušiti neb omeziti,
dá-li obžalovaný dříve přiměřenou jistotu.

(4) Proti rozhodnutím uvedeným v odstavci prvním až třetím
lze podati do tří dnů od doručení stížnost na sborový soud druhé
stolice. Tato stížnost nemá však odkladného účinku.

§ 57

Právo na náhradu

(1) Kdo zasáhne do původského práva, je povinen, učinil-li
tak svou vinou, nahraditi oprávněnému škodu tím způsobenou, jakož
i ušlý zisk. Také může soud oprávněnému k jeho žádosti podle svého
volného uvážení přiznati přiměřené odškodné za utrpěné příkoří
nebo jiné osobní újmy. V případě §u 30 nastupuje za ně provozovací
honorář.

(2) Právo na náhradu podle odstavce prvního se promlčuje ve
třech letech ode dne, kdy poškozený zvěděl o způsobené škodě a o
škůdci a, nenabyl-li vědomosti o škodě neb o škůdci, ve třiceti
letech od zásahu.

§ 58

Žaloba u civilního soudu

(1) Oprávněný může se domáhati žalobou u civilního soudu
toho, aby bylo uznáno, že mu přísluší původské právo k dílu a aby
bylo zapověděno, je dále porušovati. Také může žádati na
žalovaném, aby mu vydal obohacení, třeba by ho nepostihovalo
zavinění. Nárok z obohacení promlčuje se ve třiceti letech. V
případě §u 30 nastupuje na místo tohoto nároku provozovací
honorář.

(2) Ustanovení § § 52 a 53 platí i zde.

(3) Oprávněný může také žádati, aby mu soud povolil opatření
uvedená v §u 56, odstavci 1. Ustanovení exekučních zákonů o
zatímních opatřeních zůstávají nedotčena.

§ 59

Objektivní řízení

(1) Trestní soud povolí na návrh oprávněného opatření podle
§ § 52 a 53, i když se nestíhá určitá osoba pro přečin §u 45,
stal-li se zásah do původského práva (§ 44).

(2) O návrhu rozhodne sborový soud první stolice, který by
byl příslušný k trestnímu řízení proti určité osobě, a to
rozsudkem po veřejném líčení užívaje přiměřeně ustanovení o
hlavním přelíčení. Je-li toho třeba, může býti dříve konáno
šetření.

(3) K líčení buďtež obeslány všecky osoby, které by mohly
býti stiženy žádaným opatřením, pokud jsou soudu známy. Tyto osoby
mají práva příslušející obviněnému a mohou se dáti zastupovati
obhájcem ve věcech trestních.

(4) Rozhodnutí lze bráti v odpor odvoláním.

(5) Ustanovení §u 55 o uveřejnění rozsudku a §u 56 o
zatímních opatřeních budiž přiměřeně užito také zde.

(6) Náklady tohoto řízení, pokud je zakládá stát, nese
žadatel. Soud může mu uložiti, aby složil přiměřenou zálohu do
určité lhůty nebo ji zvýšil, jinak že by se mělo za to, že upouští
od svého návrhu. Ostatně hradí každá strana své útraty.

(7) Těchto ustanovení jest přiměřeně užíti také, jde-li o
přečin podle §u 46.

(8) Řízení podle ustanovení tohoto paragrafu nelze ani
zavésti ani v něm pokračovati, pokud pro skutečnosti, o které jde,
se koná řízení trestní proti určité osobě nebo se vede spor
civilní.

§ 60

Zákaz klamavého označení

(1) Dá-li někdo bez závažných důvodů věcných dílu označení,
zejména titul, anebo vnější úpravu jiného díla způsobem, že to
může při průměrné pozornosti vésti k omylům o totožnosti obou děl,
může osoba činem dotčená domáhati se toho, aby bylo zapověděno
užívati dále klamavého označení neb úpravy a aby byla nahrazena
škoda zaviněním způsobená. Podle okolností nařídí soud, aby byla
učiněna na díle opatření omylu bránící.

(2) Oprávněný může tyto nároky uplatňovati buď žalobou
u soudu civilního nebo připojením k trestnímu řízení (§ 46, č.
3). Může je však uplatňovati také samostatně; v tomto případě jest
přiměřeně užíti ustanovení §u 59.

(3) O promlčení nároku na náhradu škody platí ustanovení
§u 57, odstavce 2.

§ 61

Díla nechráněná původským právem

Ustanovení §ů 46, č. 1 až 3, 47, č. 2 až 5 a 60 vztahují se
také na taková díla literární, umělecká nebo fotografická, která
nepožívají ochrany původského práva.

§ 62

Znalecké sbory

(1) Vláda zřídí znalecké sbory, které jsou povinny podávati
na požádání soudů znalecké posudky ve věcech původského práva.

(2) Jejich sestavení a jednací řád upraví nařízení.

Oddíl V
Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 63

Užívání tisku

Tímto zákonem nejsou dotčeny dosavadní obecné zákony a
nařízení, jimiž jest upraveno užívání tisku a které se týkají
tiskových výrobků, jakož i veřejného provozování, vystavování a
nabízení děl na prodej.

§ 64

Starší díla

(1) Ustanovení tohoto zákona platí také o dílech, která byla
vydána dříve, než nabyl zákon účinnosti. Mělo-li se podle
ustanovení zákona ze dne 26. prosince 1895, č. 197 ř.z., o právu
původském nebo zák. čl. XVI z r. 1884 za to, že dílo vyšlo nebo že
bylo vydáno v tomto území, jest i na dále chráněno podle tohoto
zákona, třeba by se podle něho nemělo již za to, že bylo v
tuzemsku vydáno.

(2) Delší lhůty pro ochranu podle staršího práva zůstanou
platnými pro díla vyšlá za jeho působnosti.

(3) Pro fotografická díla chráněná do dne účinnosti tohoto
zákona podle §u 70 zák. čl. XVI z r. 1884 platí lhůta tam
stanovená.

§ 65

(1) Vyšel-li již před účinností tohoto zákona po právu zcela
nebo částečně překlad nebo jiné zpracování díla nebo sbírka
pořízená z děl několika původců k účelům školním, zůstávají
oprávnění překladatele, zpracovatele a vydavatele sbírky k
rozmnožování, odbytu a veřejnému provozování nedotčena.

(2) Pokud bylo dosud dovoleno rozmnožovati nebo napodobiti
díla, kdežto podle tohoto zákona to není přípustno, smějí tisk a
jiné rozmnoženiny nebo napodobeniny, při vyhlášení zákona začaté,
býti dokončeny a rozmnoženiny nebo napodobeniny takto zhotovené
uveřejněny a rozšiřovány.

(3) Rozmnoženiny a napodobeniny, které tu byly v čase, kdy
zákon nabyl účinnosti a které zhotoviti nebylo dosud zapověděno,
mohou býti dále rozšiřovány a ku prodeji nabízeny, stejně jako smí
býti dále užíváno nástrojů a zařízení k mechanickému přednesu a
kinematografických děl a filmů již zhotovených.

(4) Pomůcek (otisků, odlitků, desk, kamenů, forem) určených
výhradně k rozmnožování nebo napodobení děl chráněných podle
tohoto zákona, které tu jsou v témž čase a které zhotoviti nebylo
dosud zapověděno, může býti užíváno k tomuto účelu ještě po čtyři
léta od účinnosti zákona a mohou jimi zhotovené rozmnoženiny a
napodobeniny nadále býti rozšiřovány.

(5) Rozšiřovati však rozmnoženiny a napodobeniny podle
odstavce třetího a užívati nástrojů, filmů a pomůcek podle
odstavce třetího a čtvrtého jest dovoleno jen tenkráte, budou-li
tyto předměty na žádost, podanou do tří měsíců od účinnosti tohoto
zákona účastníkem, sepsány a opatřeny zvláštním razítkem
politického úřadu první stolice místa, kde jsou. Podrobnější
ustanovení budou vydána nařízením.

§ 66

Oprávnění původská

Bylo-li před účinností tohoto zákona zcela nebo částečně
přenecháno jinému právo původské nebo jeho výkon, nejsou tím v
pochybnosti přenesena také oprávnění tímto zákonem původci nově
přiznaná.

§ 67

Zpětná působnost ustanovení trestně právních a procesních

(1) Ustanovení o trestání činů trestných podle tohoto zákona
jest užíti také na činy spáchané před jeho účinností, není-li
dosavadní právo pro vinníka příznivější. Pokud však jde o lhůty ke
stíhání a uplatnění nároků z porušení původského práva, platí
dosavadní delší lhůty.

(2) Ustanovení tohoto zákona o příslušnosti a řízení platí
také pro porušení původského práva spáchaná před účinností tohoto
zákona, bylo-li řízení zahájeno teprve po jeho účinnosti.